Proč máme sloužit Jehovovi?
„JEHOVŮV den je přede dveřmi! ‚Velké soužení‘ je nablízku a nebudete-li sloužit Bohu, nepřežijete.“ Jak bys reagoval, kdyby ti někdo řekl něco takového? — Sefanjáš 2:2, 3; Matouš 24:21.
Jehovův den bychom skutečně měli chovat v mysli a to, zda přežijeme velké soužení, které je bezprostředně před námi, opravdu závisí na věrné službě Bohu. Měly by však tyto skutečnosti být hlavním důvodem, proč prokazujeme Jehovovi Bohu posvátnou službu? Z jakého důvodu sloužíš Jehovovi ty?
Potřeba správné pohnutky
Pokud člověk neslouží Bohu ze správných pohnutek, mohl by se služby vzdát, kdyby se jeho očekávání do určité doby nesplnilo. Někteří lidé například očekávali, že se Ježíš Kristus vrátí v roce 1843 nebo 1844. Tato léta však uplynula, a naděje oněch lidí se nesplnily. Je zajímavé, co v tomto ohledu napsal George Storrs, vydavatel časopisu Bible Examiner a později známý Charlese Taze Russella, prvního prezidenta společnosti Watch Tower. Ve vydání časopisu Bible Examiner ze září 1846 G. Storrs napsal:
„Závazek sloužit Bohu spočívá v něčem daleko vyšším než v pouhé skutečnosti, že den již takřka pominul. . . Pokud léta ’46 a ’47 uplynou, aniž dojde k adventu, což je možné, bude následná reakce nepředstavitelně tragická. Zkušenost to dokazuje — mám na mysli zkušenost z let ’43 a ’44. Kde je velká většina těch, kteří byli tímto voláním doby o příchodu Pána údajně ‚vyburcováni sloužit Bohu‘, jak se patří? A ozvěna praví — KDE!!! Stěží každý desátý z nich nyní kráčí tak, aby ctil své křesťanské vyznání. Proč? Podněcovaly je špatné pohnutky. V první řadě bylo osloveno a rozníceno jejich sobectví. Podobali se hříšníkovi, který je na lůžku nemocných nebo na rozbouřeném moři a domnívá se, že je blízko smrti. Musí-li zemřít, stane se křesťanem. Kdyby věděl, že nebezpečí pominulo, byl by stejně lhostejný jako dříve.“
Služba ze správných pohnutek
Některé lidi by sobectví a strach ze zničení mohly přimět k tomu, že by činili Jehovovu vůli, avšak jen mechanicky. Jiné by mohla natolik upoutat naděje na život v ráji, že by Bohu sloužili jen kvůli této naději. Kdyby se však lidé, kteří jsou motivováni především takovými pohnutkami, domnívali, že Jehovův den a velké soužení ještě nejsou tak blízko, mohlo by se stát, že by neměli zájem sloužit Bohu horlivě.
Radovat se z Božích slibů a předpověděných požehnání samozřejmě není sobecké. Bůh si přeje, abychom měli radost z vyhlídek, které nám, jakožto následovníkům jeho Syna, Ježíše Krista, předložil. „Radujte se v naději,“ řekl apoštol Pavel a dodal: „Snášejte soužení. Vytrvávejte v modlitbě.“ (Římanům 12:12) „Jehovova radost“ spolu s modlitbou nám pomáhá snášet zkoušky a trpělivě očekávat uskutečnění Božích slibů. (Nehemjáš 8:10) Do té doby máme mnoho důvodů, proč sloužit Jehovovi. Jaké například?
Povinnost i výsada
Jakožto Svrchovaný Panovník veškerého stvoření je Jehova hoden výlučné oddanosti a vyžaduje ji. (2. Mojžíšova 20:4, 5) Každý křesťan má tedy stejnou míru závazku vůči Bohu, nehledě na to, zda velké soužení začne zítra, za rok, nebo později. Je zavázán sloužit Bohu nesobecky, neboť miluje Boha celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou. (Marek 12:30) Někteří raní křesťané si mysleli, že Jehovův den nastane v bezprostřední budoucnosti. Jejich očekávání se však nenaplnilo a zemřeli, aniž tuto událost spatřili. (1. Tesaloničanům 5:1–5; 2. Tesaloničanům 2:1–5) Pokud však byli tito pomazaní následovníci Krista věrní až do smrti, dostali nakonec odměnu v podobě vzkříšení k nebeskému životu. — Zjevení 2:10.
Pokřtění svědkové Jehovovi by měli věrně sloužit Bohu, protože na sebe dobrovolně vzali závazek plnit jeho vůli. Jenom pomysli! Můžeme vykonávat vůli Svrchovaného Panovníka veškerého stvoření tak, jako ji vykonávají svatí andělé. (Žalm 103:20, 21) Ježíš si takové výsady natolik vážil, že řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Máme-li stejného ducha jako on, budeme horlivě rozhlašovat chválu Jehovovi a říkat ostatním, co Písma odhalují o Božích záměrech. Máme tak rovněž výsadu v duchovním ohledu pomáhat jiným. A úžasnou výsadou je bezpochyby činit Boží vůli z lásky k Bohu, nehledě na to, kdy Jehovův den nastane.
Pohnutky pramení z vděčnosti
Ke službě Jehovovi by nás také měla podněcovat vděčnost za Boží lásku, která se projevila tím, že Bůh poskytl jako výkupní oběť svého Syna. V důsledku hříchu jsme byli kdysi Jehovovi Bohu odcizeni. Ježíš však řekl: „Bůh. . . tak velice miloval svět [lidstva], že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Jehova se v této věci chopil iniciativy, jak napsal Pavel: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:8) Vděčnost za tento projev Boží lásky by nás měla podněcovat k tomu, abychom Bohu ze srdce a naplno sloužili.
Dalším důvodem pro věrnou službu Jehovovi je ocenění pro vše, co nám Jehova po duchovní i hmotné stránce poskytuje. Boží slovo je spolehlivým vodítkem — světlem pro naši cestu. Publikace, které jsou poskytovány prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“, nám pomáhají, abychom uvedli svůj život do souladu s božskou vůlí. (Matouš 24:45–47; Žalm 119:105) A jelikož hledáme nejprve Království, Jehova o nás pečuje i v hmotném ohledu. (Matouš 6:25–34) Projevuješ pro tyto věci ocenění?
Chceme Jehovovi věrně sloužit také z vděčnosti, že nás osvobodil od falešného náboženství. Náboženská nevěstka Velký Babylón „sedí na mnohých vodách“, které znamenají „lidi a zástupy a národy a jazyky“. (Zjevení 17:1, 15) Nesedí však na Jehovových služebnících, to znamená, že je nábožensky neovlivňuje a neovládá. Jehovovi služebníci zamítají například falešnou náboženskou nauku o nesmrtelnosti lidské duše. Vědí, že člověk byl stvořen jako ‚živá duše‘, že mrtví „si neuvědomují naprosto nic“ a že nastane vzkříšení. (1. Mojžíšova 2:7; Kazatel 9:5, 10; Skutky 24:15) Mrtvých se proto nebojí a neuctívají je. Podněcuje tě vděčnost za takovou duchovní svobodu, abys nepodlehl odpadlictví a pevně lnul k čistému uctívání Jehovy? — Jan 8:32.
Naše ocenění pro to, jak nás Bůh denně podporuje, by mělo zvyšovat naše odhodlání věrně Jehovovi sloužit. Žalmista David prohlásil: „Požehnaný buď Jehova, který za nás denně nosí náklad.“ (Žalm 68:19) Na jiném místě žalmista řekl: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) Ano, člověk, který Jehovovi věrně slouží, může na Boha uvrhnout své obrazné břemeno, jako například svoje starosti a zkoušky. Dáváš svou věrnou službou Jehovovi najevo, že jeho neselhávající podporu oceňuješ? — Žalm 145:14.
Chval Jehovu a Jeho kralování
Ke službě by nás měla také podněcovat touha oslavovat Jehovu. Následující slova líčí, jak Boha oslavují nebeské bytosti: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:11) Král David chválil Boha, když řekl: „Tvá, Jehovo, je velikost a moc a krása a znamenitost a důstojnost. . . Tvé je království, Jehovo. . . Bohatství a sláva jsou kvůli tobě. . . Náš Bože, děkujeme ti a chválíme tvé překrásné jméno.“ (1. Paralipomenon 29:10–13) Jsme Jehovovi služebníci — což se tedy necítíme zavázáni, abychom jej slovem i skutkem oslavovali, zatímco očekáváme splnění jeho slibů? — 1. Korinťanům 10:31.
Další pohnutkou pro službu Jehovovi je silná touha mluvit o Božím Království. Tuto zdravou pohnutku dobře vyjadřují slova žalmisty: „Všechna tvá díla ti budou chvalořečit, Jehovo, a tvoji věrně oddaní ti budou žehnat. O slávě tvého kralování budou hovořit a o tvé moci budou mluvit, aby lidským synům dali na vědomí jeho mocné činy a slávu nádhery jeho kralování. Tvé kralování je kralování na všechny neurčité časy a tvé panství je po všechny po sobě následující generace.“ (Žalm 145:10–13) Rozhlašování poselství o Království je posláním křesťana a nejdůležitějším dílem, které se dnes vykonává. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Máš horoucí touhu chvalořečit Jehovovi a říkat druhým lidem o jeho Království?
Chceme věrně sloužit Jehovovi kvůli tomu, jaký význam pro nás má posvěcení Jehovova jména a ospravedlnění jeho svrchovanosti. O posvěcení Jehovova jména a o ospravedlnění jeho svrchovanosti se můžeme modlit. (Matouš 6:9) Své modlitby můžeme podpořit pravidelnou účastí na křesťanské službě a tím, že budeme šířit pravdu o těchto životně důležitých věcech. — Ezekiel 36:23; 39:7.
Radost a uspokojení
Když Jehovovi sloužíme věrně, zažíváme uspokojení, protože tak rozradostňujeme jeho srdce a dokazujeme, že Ďábel je lhář. Satan křivě tvrdí, že lidé Bohu slouží ze sobeckých pohnutek, avšak naše věrná služba Jehovovi dokazuje, že tvrzení tohoto posměvače je lživé. (Job 1:8–12) To je pádným důvodem, abychom pokračovali v tom, co je řečeno v Příslovích 27:11: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ A když Jehovovi sloužíme věrně navzdory všemu, čím se nám Satan snaží bránit, naše stálá ryzost pravděpodobně posílí naše spoluvěřící. — Filipanům 1:12–14.
K věrné službě Jehovovi by nás rovněž měla podněcovat radost a uspokojení z účasti na duchovní žni. Ježíšovi působilo radost, když pomáhal lidem zvláště v duchovním ohledu. V Matoušovi 9:35–38 je řečeno: „Ježíš se vydal na cestu všemi městy a vesnicemi, vyučoval v jejich synagógách a kázal dobrou zprávu o království a léčil kdejakou chorobu a kdejaký neduh. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře. Potom řekl svým učedníkům: ‚Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.‘ “ Bude-li žeň trvat déle, než jsme očekávali, dá nám to více příležitostí k radosti a k tomu, abychom našli uspokojení v tom, když poskytujeme duchovní pomoc ostatním lidem. Je to také způsob, jak projevit bližním lásku, která se od nás očekává. — Matouš 22:39.
Proč Bohu sloužíš ty?
Uvažovali jsme jen o několika z mnoha naléhavých důvodů pro věrnou službu Jehovovi. Je dobré zamyslet se na modlitbách, jaké důvody nás osobně vedou ke službě Bohu, protože každý z nás mu bude muset složit účet. (Římanům 14:12; Hebrejcům 4:13) Ti, které budou nadále vést pouze sobecké pohnutky, se nebudou těšit z Boží přízně.
Co můžeme očekávat, je-li naším prvořadým zájmem z nesobeckých pohnutek posvěcovat Jehovovo jméno a prokazovat Bohu posvátnou službu? Jehova nám a naší službě požehná! (Přísloví 10:22) Dostaneme také věčný život, protože jsme Jehovovi sloužili věrně.
[Podpisek obrázku na straně 8]
ŠEST KÁZÁNÍ, George Storrs (1855)
[Obrázek na straně 9]
V Japonsku slouží Jehovovi tisíce lidí
[Obrázek na straně 10]
Služba Jehovovi na Pobřeží slonoviny