Jsou války nevyhnutelné?

VÝZNAČNÝM a skličujícím rysem zpravodajských pořadů bývají informace o válkách. Nepochybně vás takové zprávy o páchaných brutálnostech zneklidňují. Ale možná vás při nich také napadne — ‚Proč musí být soudcem tolika neshod právě zbraně?‘ Cožpak se lidé nikdy nenaučí žít spolu v míru?

Zdá se, že nalézt opatření proti válečnému moru je ještě nesnadnější než objevit lék proti AIDS. Pro válku byly ve dvacátém století zmobilizovány celé národy, milióny mužů byly vehnány do bitev, stovky měst byly obráceny v trosky. Nezdá se, že by konec takových masakrů byl na dohled. Výnosný obchod se zbraněmi zaručuje, že armády celého světa i různé partyzánské skupiny budou nadále hrozivě účinné.

Jak válečné zbraně nabyly na smrtonosnosti, počet obětí prudce vzrostl. Více než polovina ze šedesáti pěti miliónů vojáků, kteří bojovali v první světové válce, byla buď zabita, nebo zraněna. Uplynulo zhruba třicet let, a pouhé dvě atomové pumy připravily o život více než sto padesát tisíc japonských civilistů. Od druhé světové války mívají konflikty spíše místní charakter. Jsou nicméně smrtící, a to zvláště pro civilní obyvatelstvo, na něž v současné době připadá osmdesát procent počtu obětí.

Je ironií, že k takovému krvavému běsnění dochází právě v éře, která zažívá zcela nebývalé snahy, aby války, coby způsob řešení sporů mezi národy, byly zakázány. S nedávným koncem studené války byly spojovány veliké naděje; čekalo se, že nastane nový světový řád, v němž zavládne mír. Dnes však celosvětový mír není o nic méně iluzívní než kdykoli dříve. Proč?

Biologická nezbytnost?

Někteří historikové a antropologové tvrdí, že války jsou nevyhnutelné, či dokonce nezbytné, protože válčení údajně patří k evolučnímu zápasu o přežití. V roce 1914 vojenský analytik Friedrich von Bernhardi pod vlivem takového myšlení dokazoval, že války se vedou „v zájmu biologického, společenského a mravního pokroku“. Teoretizovalo se, že válka je způsob, jak slabé jednotlivce nebo národy zlikvidovat a ty nejschopnější ponechat.

V takových argumentech by stěží hledali útěchu sirotci, které válka připravila o rodiče, a válečné vdovy. Tyto úvahy jsou jednak mravně ohavné, ale také úplně přehlížejí krutou realitu moderní války. Kulomet si nedělá starosti s přežitím nejschopnějšího, a bomba sprovodí ze světa jak silného, tak slabého.

Adolf Hitler snil — navzdory jasnému poučení, které vyplynulo z první světové války —, že vojenskými výboji prosadí nadvládu jediné rasy. V knize Mein Kampf psal: „Lidstvo získalo svou velkolepost věčným zápasem, a zhyne pouze tehdy, nastane-li věčný mír . . . Silnější musí panovat, a ne se mísit se slabými.“ Hitler však lidstvo nepovznesl, namísto toho obětoval milióny lidských životů a poplenil celý jeden světa- díl.

Čím je tedy lidstvo hnáno vstříc sebezničení, není-li válka biologickou nezbytností? Jaké síly ženou národy do tohoto „díla barbarů“?a Uvádíme seznam některých základních činitelů, které stojí v cestě těm nejlepším snahám mírotvorců.

Příčiny válek

Nacionalismus. Nacionalismus, častokrát rozdmychávaný politiky a generály, je jednou z nejmocnějších sil na podporu války. Nejedna válka se již vedla na obranu „národních zájmů“ nebo „národní cti“. Když se rozmůže postoj „má vlast je vždy v právu“, je možné i tu nejnápadnější agresi ospravedlnit tvrzením, že šlo pouze o preventivní zásah.

Etnické nepřátelství. Mnoho regionálních válek bylo vyprovokováno a pak živeno dlouholetou nenávistí mezi rasami, kmeny či etnickými skupinami. Současným příkladem jsou tragické občanské války v bývalé Jugoslávii, v Libérii a v Somálsku.

Hospodářské a vojenské soupeření. Během období před první světovou válkou, napohled poklidného, budovaly evropské mocnosti obrovské armády. Německo a Velká Británie si bojovně konkurovaly ve stavbě bitevních lodí. Každá větší země, která se později zúčastnila válečných masakrů, věřila, že válka jí přinese větší moc a že se jí přímo do klína posypou hospodářské výhody — situace byla zralá na střetnutí.

Náboženské neshody. Náboženské neshody, obzvlášť pokud jsou přiživovány rasovými spory, se mohou proměnit ve výbušninu. Kořeny konfliktů v Libanonu a v Severním Irsku, a také válek mezi Indií a Pákistánem, spočívají v náboženských svárech.

Neviditelný rozněcovatel válek. Bible odhaluje, že „bůh tohoto systému věcí“, Satan Ďábel, je nyní aktivnější než kdy dříve. (2. Korinťanům 4:4) Jelikož je naplněn velkým hněvem a má jen „krátké časové období“, vyvolává takové situace, které žalostný stav světa ještě zhoršují, kromě jiného také války. — Zjevení 12:12.

Vymýtit tyto příčiny válek není snadné. Platón před dvěma tisíci lety řekl, že „Jen mrtvé potkal konec všech válek“. Je toto chmurné hodnocení věcí trpkou pravdou, s níž se musíme naučit žít? Či snad máme důvod věřit, že jednou opravdu bude svět bez válek?

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 2]

Na obálce: John Singer Sargent, obraz Po plynovém útoku (detail), Imperial War Museum, London

[Podpisek obrázku na straně 3]

Instituto Municipal de Historia, Barcelona