Kdo působí zlo

BIBLE objasňuje úlohu démonů v záležitostech lidí, a tím zodpovídá základní otázky týkající se zla, jež by jinak zůstaly bez odpovědi. Uvažujme například o jednom výroku, který se objevil v listě International Herald Tribune a jenž se týkal neutuchající války na Balkáně: „Evropské společenství vyslalo skupinu vyšetřovatelů, která dospěla k závěru, že [vojáci] znásilnili na 20 000 muslimských žen a dívek. . . a že to je součást systematické politiky teroru, jejímž cílem je [muslimy] zastrašit, demoralizovat a vypudit z jejich domovů.“

Jeden článek v časopise Time se pokusil najít vysvětlení: „Někdy se stává, že mladí muži znásilňují za války proto, aby se zalíbili svým starším spolubojovníkům anebo důstojníkům. Dělají to proto, aby si získali jejich schválení, asi tak, jako když chce syn získat schválení svého otce. Když znásilňují, podávají tím důkaz, že se oddali zběsilému chování své vojenské jednotky. Mladý muž, který je svolný dělat odporné věci, podrobuje své osobní svědomí nekompromisním záměrům skupiny, aby s ní mohl splynout. Člověk stvrzuje svou loajalitu pácháním zvěrstev.“

Proč je však „nekompromisní záměr skupiny“ zpustlejší než svědomí jednotlivých členů této skupiny? Skoro každý člověk jako jednotlivec chce žít se svým bližním pokojně. Proč tedy lidé za války znásilňují, mučí a zabíjejí? Prvořadou příčinou je působení démonských sil.

Jestliže chápeme úlohu démonů, naskýtá se nám řešení problému, kterému se někdy říká „teologův problém“. Tento problém spočívá v tom, jak uvést do souladu tři tvrzení: 1. Bůh je všemohoucí, 2. Bůh je láskyplný a dobrý a 3. dějí se hrozné věci. Někteří lidé říkají, že je možné uvést do souladu kteroukoli dvojici těchto tvrzení, nikdy však ne všechna tři. Řešení tohoto problému je ovšem obsaženo v samotném Božím slově — a v tomto řešení mají své místo neviditelní duchové, kteří působí zlo.

První vzbouřenec

Bible nám říká, že sám Bůh je duch. (Jan 4:24) Časem se stal Stvořitelem miliónů dalších duchovních bytostí, svých andělských synů. Boží služebník Daniel měl vidění, ve kterém viděl sto miliónů andělů. Všechny duchovní osoby, které Jehova stvořil, byly spravedlivé a žily v souladu s jeho vůlí. — Daniel 7:10; Hebrejcům 1:7.

Později, když Bůh „zakládal zemi“, tito andělští Boží synové „radostně provolávali“ a „začali pochvalně křičet“. (Job 38:4–7) Jeden z nich však v sobě nechal vzniknout touhu po tom, aby uctívání, které právem náleželo Stvořiteli, uchvátil pro sebe. Když se tento anděl vzbouřil proti Bohu, stal se satanem (což znamená „odpůrce“) a ďáblem (což znamená „pomlouvač“). — Srovnej Ezekiela 28:13–15.

V Edenu Satan použil hada a promluvil k první ženě, Evě. Přiměl ji, aby neuposlechla výslovný Boží příkaz — že totiž nemá jíst z ovoce jistého stromu v zahradě. Později se k ní připojil i její manžel. Tak se ve vzpouře proti Jehovovi přidal k tomuto andělovi první lidský pár. — 1. Mojžíšova 2:17; 3:1–6.

Ačkoli se události v Edenu mohou jevit jako jednoznačné poučení o tom, co znamená poslouchat Boha, Satan vznesl dvě důležité mravní otázky. Za prvé zpochybnil Jehovovu vládu nad stvořením — totiž zda je spravedlivá a zda je Božímu stvoření ku prospěchu. Nedařilo by se snad lidem lépe, kdyby si vládli sami? A za druhé Satan předložil spornou otázku ohledně toho, zda se najdou nějací inteligentní tvorové, kteří by zůstali Bohu věrní, i kdyby se zdálo, že jim poslušnost nepřinese žádné hmotné výhody.a

K tomu, abychom pochopili řešení „teologova problému“ — totiž jak existenci zla uvést do souladu s Božími vlastnostmi moci a lásky —, nám pomůže jasné porozumění sporným otázkám, jež byly vzneseny v Edenu, a znalost Jehovových vlastností. Jehova skutečně má neomezenou moc a je samotným zosobněním lásky, je ovšem také moudrý a spravedlivý. Tyto čtyři vlastnosti používá v dokonalé rovnováze. Svou moc — které se nedá odporovat — proto nepoužil k tomu, aby uvedené tři vzbouřence okamžitě zničil. To by bylo spravedlivé; je však sporné, zda by to bylo také moudré a láskyplné. A Bůh se rovněž nerozhodl na vše zapomenout a vše odpustit, ačkoli se někteří lidé mohou domnívat, že právě to by od něho bylo láskyplné. Kdyby to udělal, nejednal by ani moudře, ani spravedlivě.

K vyřešení sporných otázek, které Satan vznesl, bylo zapotřebí času. Teprve časem se mohlo prokázat, zda si lidé mohou správně vládnout nezávisle na Bohu. Jehova ponechal ony tři vzbouřence naživu. Tak svému stvoření umožnil, aby tím, že bude Bohu věrně sloužit za těžkých okolností, dokázalo nepravdivost Satanových tvrzení.b

Jehova Adamovi a Evě jasně řekl, že zemřou, budou-li jíst zakázané ovoce. A oni skutečně zemřeli, ačkoli Satan Evu ujišťoval, že ona nezemře. I Satan je pod rozsudkem smrti; dokud však není rozsudek vykonán, Satan nadále svádí lidstvo. V Bibli se dokonce píše: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ — 1. Jana 5:19; 1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:4; 5:5.

Další andělé se bouří

Nedlouho po událostech v Edenu se ke vzpouře proti Jehovově svrchovanosti připojili i další andělé. Bible říká: „Když začalo přibývat lidí na povrchu zemské půdy a rodily se jim dcery, stalo se, že si pak synové pravého Boha povšimli lidských dcer, že byly pohledné; a brali si manželky, totiž všechny, které si vyvolili.“ Jinými slovy, tito andělé „opustili své vlastní správné obydlí [v nebesích] “ a přišli na zemi, zhmotnili se do lidské podoby a těšili se ze smyslných rozkoší se ženami. — 1. Mojžíšova 6:1, 2; Juda 6.

V 1. Mojžíšově 6:4 zpráva pokračuje: „V těch dnech byli na zemi Nefilim, a také potom, když synové pravého Boha mívali poměr s lidskými dcerami a ty jim rodily syny, byli to ti silní, kteří byli odedávna, věhlasní muži.“ Tito synové — kříženci, kteří se narodili ženám a jejichž otcové byli andělé — byli neobyčejně silní, byli to „ti silní“, násilníci neboli Nefilim, což hebrejsky znamená „ti, kdo působí, aby druzí padli“.

Stojí zato si povšimnout, že tyto události se později odrazily v legendách dávných civilizací. Jeden babylónský epos před čtyřmi tisíciletími vylíčil nadlidské činy Gilgameše, mocného a násilného bohočlověka, jehož ‚chtíč [neponechal] žádnou pannu jejímu milenci‘. Dalším příkladem, tentokrát v řecké legendě, je nadlidský Herkules (neboli Héraklés). Herkules se narodil ženě Alkméně a bohu Diovi; a když v záchvatu šílenství zabil svou manželku i své děti, pustil se do četných dobrodružství, která byla plná násilností. Takovéto příběhy se předáváním z generace na generaci značně obměnily, mají však návaznost na to, co Bible říká o Nefilim a o jejich vzpurných andělských otcích.

Ničemní andělé a jejich nadlidští synové způsobili, že se země naplnila násilím, a Jehova se rozhodl, že svět zničí mohutnou záplavou. Nefilim zahynuli a s nimi i všichni bezbožní lidé; z lidského rodu přežil pouze spravedlivý Noe se svou rodinou. — 1. Mojžíšova 6:11; 7:23.

Ničemní andělé ovšem nezahynuli. Místo toho svá hmotná těla odložili, odhmotnili se a vrátili se do duchovní říše. Pro jejich neposlušnost jim nebylo dovoleno vstoupit opět do Boží rodiny spravedlivých andělů a nesměli již na sebe znovu brát lidská těla, jak to dělali za dnů Noema. Pod autoritou Satana Ďábla, „panovníka démonů“, však nadále působili ničivým vlivem na lidské záležitosti. — Matouš 9:34; 2. Petra 2:4; Juda 6.

Nepřátelé lidstva

Působení Satana i démonů bylo vždy vražedné a kruté. Jobovi Satan různými prostředky vzal dobytek a zabil většinu služebnictva. Pak zabil jeho deset dětí ‚velikým větrem‘, který zbořil dům, v němž právě byly. Nato Satan postihl Joba ‚zhoubným bolákem od chodidla jeho nohy až po temeno jeho hlavy‘. — Job 1:7 až 19; 2:3, 7.

Stejně zlou povahou se projevují i démoni. V Ježíšových dnech olupovali lidi o schopnost mluvit a o zrak. Způsobili například, aby se jeden muž tloukl kameny. Jistého chlapce sráželi démoni k zemi a ‚prudce jím zmítali‘. — Lukáš 9:42; Matouš 9:32, 33; 12:22; Marek 5:5.

Ze zpráv, které přicházejí z celého světa, je patrné, že Satan a jeho démoni jsou dnes zlomyslnější než kdy dříve. Některé lidi postihují nemocemi. Jiné trápí tím, že je okrádají o spánek, působí jim hrozné sny nebo je pohlavně zneužívají. Opět jiné lidi dovedou k šílenství, vraždě nebo sebevraždě.

Jak dlouho budou ještě trpěni?

Satan ani jeho démoni nebudou trpěni věčně. Jehova měl dobrý důvod k tomu, že je nechal dodnes naživu, ale jejich čas již téměř vypršel. Počátkem tohoto století vstoupilo v platnost jisté opatření, kterým bylo jejich působiště omezeno. V knize Zjevení je vysvětleno: „V nebi vypukla válka: Michael [vzkříšený Ježíš Kristus] a jeho andělé vedli bitvu s drakem [Satanem] a drak a jeho andělé vedli bitvu, ale nezískal převahu ani již pro ně nebylo nalezeno místo v nebi. Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ — Zjevení 12:7–9.

Jaký to mělo účinek? Zpráva pokračuje: „Proto se radujte nebesa a vy, kteří v nich přebýváte!“ Spravedliví andělé se mohli radovat, protože Satan a jeho démoni již nebyli v nebesích. Ale jak to zasáhlo lidi na zemi? Bible sděluje: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ — Zjevení 12:12.

Satan a jeho přisluhovači jsou ve svém hněvu rozhodnuti způsobit člověku co nejvíce neštěstí, než je potká jejich nevyhnutelný konec. V tomto století byly dvě světové války, a od konce druhé světové války se vedlo již více než sto padesát menších válek. Do slovníků se dostaly výrazy, v nichž se odráží násilnost současného pokolení: „biologická válka“, „holocaust“, „pásmo smrti“, „znásilňovací tábory“, „masoví vrahové“, „nukleární zbraně“. Zpravodajství je plné reportáží o drogách, vraždách, pumových útocích, psychopatickém kanibalismu, masakrech, hladomorech a mučení.

Je tu však i jedna dobrá zpráva: to vše je pouze dočasné. Bůh v blízké budoucnosti opět zasáhne proti Satanovi a jeho démonům. Apoštol Jan popsal, co mu Bůh dal spatřit ve vidění: „Viděl jsem anděla, jak sestupuje z nebe s klíčem od propasti a s velkým řetězem v ruce. A zmocnil se draka, prahada, který je Ďábel a Satan, a spoutal ho na tisíc let. A uvrhl ho do propasti a zavřel ji a zapečetil ji nad ním, aby již nezaváděl na scestí národy, dokud neskončí tisíc let.“ — Zjevení 20:1–3.

Potom budou démoni i s Ďáblem ‚na malou chvíli uvolněni‘ a pak navždy zničeni. (Zjevení 20:3, 10) Jak nádherná doba to bude! Až bude Satan i se svými démony nadobro odstraněn, Jehova se stane „každému vším“. A každý člověk skutečně nalezne „své největší potěšení v hojnosti pokoje“. — 1. Korinťanům 15:28; Žalm 37:11.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Je za takové věci zodpovědný pouze člověk, nebo je tu nějaká zlomyslná, neviditelná síla, která má také podíl na vině?

[Podpisek]

Hořící ropné vrty v Kuvajtu, 1991: Chamussy/Sipa Press

[Obrázek na straně 7]

Jaká nádherná doba to bude, až démoni nebudou sužovat lidstvo!