Hlasatelé Království vyprávějí

Bůh není stranický

VÍCE než před devatenácti stoletími vydával apoštol Petr svědectví vojenskému důstojníkovi Kornéliovi: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) Kornélius prokázal, že se bojí Boha a že miluje spravedlnost. Přijal Petrovo svědectví a stal se křesťanem.

Zásada, že Bůh není stranický, platí dodnes. Vidíme to z jedné události, která se stala v Německu. Zpráva uvádí:

„V obvodu našeho sboru jsou velké ruské kasárny. V roce 1989, krátce po pádu Berlínské zdi, se starší ptali, zda někdo ze zvěstovatelů umí rusky. Někteří z nás rusky uměli. Začali jsme tedy sloužit v tomto obvodu a měli jsme z toho velikou radost. Následující zážitek je pouze jedním z mnoha:

Sloužil jsem s jedním (tehdy ještě nepokřtěným) zvěstovatelem a mluvili jsme s jistým velitelem. Velitel naslouchal, a potom nám nabídl, abychom si promluvili s jeho vojáky. Řekl, že jeho vojáci musí také slyšet o Bohu a o Bibli. Domluvili jsme se s ním tedy, že opět přijdeme.

Požádali jsme jednu sestru, která mluví plynně rusky, aby šla s námi a tlumočila nám. Ve společenské místnosti jsme postavili stolek s literaturou a měli jsme možnost mluvit se šedesáti osmi vojáky a zodpovědět jim jejich otázky. Vojáci pak od nás s radostí přijali třicet pět knih a skoro sto časopisů. Když jsme ze společenské místnosti odcházeli, viděli jsme hloučky vojáků diskutujících o naší literatuře.

Dohodli jsme se, že 4. července 1992 přijdeme znovu. Přišli jsme za deset minut jedenáct a strážný nám v bráně řekl, že vojáci už na nás čekají. Do společenské místnosti nás odvedl jeden major. Tam jsme se dozvěděli, že jistá žena, která od nás minule přijala literaturu, aby ji zařadila do knihovny, rozvěsila po kasárnách plakáty s oznámením, že přijdeme. Tři bratři pronesli krátké proslovy o našem celosvětovém díle a o tom, proč můžeme důvěřovat Bibli. Pak nám naši posluchači dávali otázky a my jsme na ně z Bible odpovídali. Jedna z otázek zněla: ‚Jaký je postoj svědků Jehovových k vojenské službě a jsou mezi svědky Jehovovými vojáci?‘ Pro nepokřtěného zvěstovatele, který mě doprovázel již minule, se tak naskytla příležitost, aby popsal svou pětadvacetiletou službu ve východoněmecké armádě a své poslední roky v hodnosti kapitána vojenského letectva. Vyprávěl, jak poznal Boha a Bibli, a řekl, že se nyní chce stát svědkem Jehovovým. Jeho vyprávění vojáky zaujalo. Během sedmi minut byla všechna literatura, kterou jsme přinesli, v rukou vojáků, a mnozí z nich chtěli Bibli. V jednom knihkupectví se nám podařilo koupit sedm ruských Biblí a vojáci je vděčně přijali. Měli jsme velikou radost, že jsme těmto duchovně hladovým lidem mohli poskytnout biblické informace, a doufáme, že budou podle těchto informací jednat.“

Bůh skutečně není stranický. Prostřednictvím svého Slova naléhavě oslovuje všechny upřímné lidi — nehledě na to, kým jsou nebo kde žijí. Zve tyto lidi, aby získali poznání o něm a o jeho Synu, Ježíši Kristu; a mnoho lidí pocházejících z nejrůznějšího prostředí to dělá. — Jan 17:3.