„Pohnutí“ na hoře

V ZÁPADNÍM Irsku vyniká v okolní hornaté krajině kuželovitá hora Croagh Patrick. Každoročně poslední neděli v červenci to vypadá, jako by se vrchol hory hýbal, když na temeno hory (do výšky 765 metrů) vystupuje až 30 000 lidí, mladých i starých, kteří konají svou každoroční pouť.

Poutníci v ten den vystupují a sestupují po úzké stezce, která je hrbolatá a místy nebezpečná. Posledních asi tři sta metrů je stoupání skutečně velice příkré, téměř všude je kamenná suť, a výstup je proto riskantní a únavný.

Někteří poutníci vystupují na horu bosi, a jsou tu i lidé, kteří na některých místech vystupují dokonce po kolenou. V minulosti se s putováním začínalo za noční tmy.

Proč tolik lidí považuje pouť na Croagh Patrick za tak důležitou?

Poutní místo se starou tradicí

Začátkem 5. století n. l. vyslala římskokatolická církev jako misijního biskupa do Irska Patrika. Jeho hlavním úkolem bylo obrátit Iry na křesťanství, a Patrikovi je tedy připisována zásluha za to, že v letech, kdy kázal a pracoval mezi irským obyvatelstvem, byl v té zemi položen základ pro působení katolické církve.

Při své práci se dostal na mnoho míst v celé zemi. Jedním z nich bylo místo v západním Irsku, kde — podle některých pramenů — Patrik strávil čtyřicet dní a čtyřicet nocí na vrcholku jedné hory, která pak byla po něm pojmenována — Croagh Patrick (což znamená „Patrikův vrch“). Tam se postil a modlil se o úspěch své misijní cesty.

Během let vzniklo mnoho legend o jeho hrdinských činech. Jedna z nejznámějších vypráví o tom, že když pobýval na té hoře, zbavil Irsko všech hadů.

Podle tradice prý postavil na vrcholku kostelík. Ta stavba už tam sice dávno není, ale její původní základy dosud existují. Tato lokalita a celá hora se během let staly poutním místem.

Čím se tato pouť vyznačuje

Pro staršího člověka nebo pro někoho, kdo není zvyklý na takové výstupy, je značným výkonem už to, že bez nehody absolvuje samotný pětikilometrový výstup na horu a sestup z ní.

Na exponovaných místech jsou podél cesty připraveny záchranné čety, které poskytují první pomoc při nejrůznějších úrazech.

Na trase jsou tři místa neboli zastavení, kde poutníci provádějí různé náboženské úkony uložené jako pokání. Podrobné informace o těchto úkonech jsou uvedeny na vývěsní tabuli na začátku výstupu. (Viz rámeček.)

Proč tento výstup konají?

Proč tuto svízelnou pouť podstupuje tolik lidí? Proč někteří poutníci dělají při výstupu takové extrémní věci?

Někteří lidé se domnívají, že když se modlí při poutní cestě, budou jejich prosby o to, aby se jim osobně dobře dařilo, spíše vyslyšeny. Jiní lidé to dělají ve snaze dosáhnout odpuštění nějakého provinění. Ještě jiní to považují za způsob, jak projevit vděčnost. A mnozí lidé se této pouti účastní jistě proto, že to je slavnostní společenská událost. V jednom pramenu se uvádí, že ‚se při této příležitosti projevuje duch spolupráce a rodové sounáležitosti a také vzájemná láska‘. Autor této charakteristiky dále uvedl, že výstupem na Croagh Patrick „dávají účastníci najevo, že sv. Patrika následují a vděčí mu za to, že jsou ve víře“. Dodal, že nejdůležitější na tomto výstupu je, že to je „způsob pokání, protože tělesná námaha, která je s výstupem spojena, je skutečně náboženským úkonem, jímž se projevuje pokání. Pomalým výstupem na vrchol se kajícnost dává najevo dlouhou dobu.“

Jeden muž hrdě prohlásil, že tento výstup podstoupil už pětadvacetkrát. Řekl, že to dělal proto, aby „projevil trochu pokání“! Jiný muž jednoduše prohlásil, že „bez práce nejsou koláče“.

Není sice nezbytně nutné, aby člověk vystupoval na horu bos, ale mnozí účastníci to dělají. Proč? Především považují tuto půdu za „svatou“, a proto si zouvají obuv. A dále tím také chtějí ‚projevit trochu pokání‘. To vysvětluje, proč někteří z nich dokonce na zastaveních provádějí své kajícné úkony vkleče.

Pohnuti k vděčnosti Stvořiteli

Ale co když někdo nesdílí náboženské cítění poutníků, kteří v onen zvláštní den vystupují na tuto horu? Za dobrých povětrnostních podmínek a v pevných botách je možné vystoupit na horu kdykoli. My jsme se na ni nevydali v ten den, kdy na ni vystupuje velké množství poutníků. Často jsme se zastavovali, abychom si odpočinuli, a uvažovali jsme přitom o výstupu samotném a také o tom, jak asi takový výstup na tolik lidí působí. Představovali jsme si, jak tento namáhavý výstup podnikají tisíce poutníků a jak provádějí ty rozmanité kajícné úkony, a nemohli jsme se ubránit otázkám: ‚Cožpak Bůh něco takového vyžaduje? Může se člověk skutečně přiblížit k Bohu tím, že obřadně vystupuje na nějakou horu nebo obchází nějaký pomník a opakovaně přitom odříkává modlitby?‘ A jak s tím souvisí Ježíšova rada v Matoušovi 6:6, 7, která se vztahuje na opakování modliteb?

Rozhodně jsme na tu horu nevystupovali proto, abychom měli nějaký náboženský zážitek. A přece jsme se cítili blíže svému Stvořiteli, protože jsme si uvědomovali krásu jeho stvoření — vždyť hory všude na zemi patří k jejím divům. Z vrcholu jsme měli daleký rozhled na krásnou krajinu, a viděli jsme dokonce i pobřeží Atlantického oceánu. Malé ostrůvky lesknoucí se v zátoce pod námi byly pravým opakem drsného a nehostinného pohoří na druhé straně.

Uvažovali jsme o oněch třech zastaveních. V mysli nám vyvstala slova, která řekl sám Ježíš svým následovníkům: „Když se však modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, právě jak to dělají lidé z národů, neboť ti si představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov.“ (Matouš 6:7)

Uvědomili jsme si, že s touto horou je spojena tradice, která spoutala tisíce lidí složitým rituálem. Říkali jsme si, že to je pravý opak svobody, o které apoštol Jan řekl: „Zachováváme jeho [Boží] přikázání; jeho přikázání však nejsou obtížná.“ (1. Jana 5:3)

Náš výlet včetně výstupu na Croagh Patrick se nám velice líbil. Nás pohnul k tomu, abychom se těšili na dobu, kdy bude celé lidstvo osvobozeno od nebiblických tradic a kdy láskyplného Stvořitele země budou lidé moci uctívat „duchem a pravdou“. (Jan 4:24)

[Rámeček na straně 27]

Čím se tato pouť vyznačuje

Každý poutník, který na tuto horu vystupuje ve svátek sv. Patrika nebo během osmidenní oslavy tohoto svátku nebo kdykoli v měsících červnu, červenci, srpnu a září a který se v kapli nebo v její blízkosti modlí za úmysly papeže, může získat plnomocné odpustky s podmínkou, že půjde ke zpovědi a ke svatému přijímání, když dojde na vrchol hory nebo během toho týdne.

TRADIČNÍ ZASTAVENÍ

Pouť má tři „zastavení“: 1. na úpatí kužele neboli na Leacht Benain, 2. na vrcholu a 3. na Roilig Muire, níže na úbočí hory směrem k městu Lecanvey.

1. zastavení — LEACHT BENAIN

Poutník sedmkrát obejde mohylu z kamenů a sedmkrát odříká Otčenáš, sedmkrát Zdrávas a jednou Věřím v Boha.

2. zastavení — VRCHOL

a. Poutník klečí a sedmkrát odříká Otčenáš, sedmkrát Zdrávas a jednou Věřím v Boha.

b. Poutník se v blízkosti kaple modlí za úmysly papeže.

c. Poutník patnáctkrát obejde kapli a patnáctkrát odříká Otčenáš, patnáctkrát Zdrávas a jednou Věřím v Boha.

d. Poutník sedmkrát obejde Leaba Phadrai [Patrikovo lože] a sedmkrát odříká Otčenáš, sedmkrát Zdrávas a jednou Věřím v Boha.

3. zastavení — ROILIG MUIRE

Poutník sedmkrát obejde každou mohylu z kamene, u každé [ze tří mohyl] sedmkrát odříká Otčenáš, sedmkrát Zdrávas a jednou Věřím v Boha a nakonec sedmkrát obejde celé ohrazené místo Roilig Muire a přitom se modlí.