Hlasatelé Království vyprávějí

Mladí Afričané oznamují dobrou zprávu

KRÁTCE po Ježíšově vzkříšení navštívil Jeruzalém jistý Afričan. Bible neuvádí jeho jméno. Je znám pouze jako „mocný pán pod etiopskou královnou kandake, který byl nad celým jejím pokladem“. Proč je o tomto člověku záznam v Bibli? Protože jistý anděl přikázal Filipovi, křesťanskému evangelistovi, aby tomu muži ‚oznámil dobrou zprávu o Ježíšovi‘. A tak tento Etiop je prvním Afričanem, o němž je známo, že se stal členem křesťanského sboru. (Skutky 8:26–39)

Dnes jsou v Africe statisíce svědků Jehovových. Využívají každé příležitosti, aby se mohli s druhými lidmi podělit o dobrou zprávu o Ježíšovi. Z následujících zkušeností je patrné, že svůj díl na této práci mají i mladí Afričané.

◻ Ve městě Nairobi v Keni byly dvě jedenáctileté sousedky, Sandy a Priya. Rády si spolu hrály a půjčovaly si navzájem knížky pohádek. Priyini rodiče začali studovat Bibli se svědky Jehovovými. Nyní měla Priya do své knihovny celou řadu nových knížek. Ale jednu měla nejraději — Naslouchat velkému Učiteli od Watchtower Bible and Tract Society. Půjčila ji své přítelkyni Sandy a začaly ji spolu pravidelně studovat.

Jenomže Sandyina matka Una byla členkou anglikánské církve, a nepřála si, aby její dcera četla knihy od svědků Jehovových. I přes matčinu nevoli studium pokračovalo. Jednoho dne Sandy úpěnlivě prosila maminku, aby si alespoň jednou poslechla, o čem si s Priyou povídají. Dívky právě četly kapitolu „Dva muži, kteří slavili narozeniny“. Una poslouchala a velmi to na ni zapůsobilo. Ihned šla za Priyinou matkou, aby se jí vyptala na mnoho věcí z Bible.

Priyina matka zajistila, aby jedna sestra studovala s Unou Bibli. Brzy se Una začala o své poznatky dělit se svou spolupracovnicí Dolly. Jedenáctiletá Priya pokračovala ve studiu, dělala pokroky, a pak se rozhodla, že na oblastním sjezdu svědků Jehovových se dá pokřtít ve vodě, aby tak symbolizovala, že se zasvětila Jehovovi Bohu. Na tomtéž sjezdu byly k Priyině veliké radosti pokřtěny i Una a Dolly.

◻ V některých afrických zemích není dílo svědků Jehovových registrováno. V jedné z těchto zemí je náboženská činnost a víra svědků většinou tolerována. Do jedné tamní školy chodí dvě děti svědků Jehovových — sedmiletý hoch a jeho šestiletý bratr. Oba dostali svolení neúčastnit se společných modliteb ve škole.

Jednou však třídu vyučoval nový učitel, a ten vyžadoval, aby se chlapci pomodlili s ostatními dětmi. Starší z chlapců to odmítl, a učitel ho za to zbil. Jeho mladší bratr, šestiletý Shadrack, trval na tom, že musí jít do ředitelny a mluvit s ředitelem. Ředitel i nový učitel se chlapce zeptali, proč se nechce s ostatními modlit. Ptali se, zda se bojí, že dostane od rodičů výprask. Shadrack jim však velmi pěknou arabštinou odpověděl: „Nebojím, protože Bůh, kterého uctívám, není Bohem zmatku, ale pokoje. Nemohu být doma svědkem Jehovovým a ve škole patřit k jinému náboženství.“ Dostal povolení neúčastnit se modliteb.

Když byl onen Etiop, o němž píše kniha Skutků, pokřtěn, „jel dál a radoval se“. (Skutky 8:39) A hlasatelé Království, kteří slouží na rozlehlém africkém kontinentu, se také radují, protože mají výsadu ‚oznamovat dobrou zprávu o Ježíšovi‘. (Skutky 8:35)