Ammonité — Lid, který laskavost oplácel nepřátelstvím
NOVODOBÉ město Ammán, které je hlavním městem Jordánského hášimovského království, je památkou na národ, který zmizel ze světové scény. Říkalo se mu Ammonité. Kdo byli tito lidé a co se můžeme z jejich zániku naučit?
Ammonité byli potomci spravedlivého muže Lota. (1. Mojžíšova 19:35–38) Jelikož Lot byl synovec Abrahama, je možné říci, že Ammonité byli „bratranci“ Izraelitů. Lotovi potomci se však obrátili k uctívání falešných bohů. Jehova se přesto o ně stále zajímal. Když se izraelský národ blížil k Zaslíbené zemi, Bůh ho varoval: „Neobtěžuj [Ammonity] ani se s nimi nepouštěj do rozepře, protože ti nedám nic ze země synů Ammona jako državu, neboť jsem ji dal jako državu synům Lota.“ (5. Mojžíšova 2:19)
Vážili si Ammonité této laskavosti? Bylo to přesně naopak: Odmítli uznat, že jim Jehova vůbec něco dal. Bůh o ně projevoval laskavý zájem, a oni mu opláceli tím, že Božímu lidu, Izraelitům, neustále projevovali nepřátelství. Ammonité a jejich bratři Moabité se cítili ohroženi, přestože Izraelité respektovali Jehovův příkaz a nepodnikali proti nim žádné útočné akce. Je pravda, že Ammonité nepodnikli žádný vojenský útok. Najali si však proroka Baláma a požádali ho, aby Izrael proklel! (4. Mojžíšova 22:1–6; 5. Mojžíšova 23:3–6)
Tehdy se stalo něco zvláštního. Biblická zpráva říká, že Balám nebyl schopen kletbu vyslovit. Mohl Izraelitům jen takto požehnat: „Ti, kdo ti žehnají, jsou požehnaní, a ti, kdo tě proklínají, jsou prokletí.“ (4. Mojžíšova 24:9) Každý, koho se ta záležitost týkala, včetně Ammonitů, si měl z této důrazné lekce vzít poučení: Pokud jde o Boží lid, Bůh je připraven zakročit v jeho prospěch!
Ammonité se však nadále snažili najít způsob, jak Izraeli odporovat. V době soudců se Ammon spojil s Moabem a Amalekem a společně vpadli do Zaslíbené země. Dostali se velmi daleko, až k Jerichu. Toto vítězství však netrvalo dlouho, protože izraelský soudce Ehud vetřelce vyhnal. (Soudci 3:12–15, 27–30) Neklidné příměří trvalo do doby, kdy byl soudcem Jefta. Tehdy izraelský národ zabředl do modlářství, a proto Jehova přestal Izrael chránit. Na osmnáct let je Bůh „prodal . . . do ruky synů Ammona“. (Soudci 10:6–9) Když Izraelité zanechali modlářství a pod vedením Jefty se vzpamatovali, Ammonité opět utrpěli pokořující porážku. (Soudci 10:16–11:33)
Doba, kdy v Izraeli vládli soudci, skončila korunovací prvního izraelského krále, Saula. Sotva Saul začal vládnout, nepřátelství Ammonitů opět propuklo. Král Nachaš nečekaně přepadl izraelské město Jabeš-gilead. Když muži z tohoto města prosili o mírovou smlouvu, Ammonita Nachaš vznesl nestoudný požadavek: „Pod touhle podmínkou ji s vámi uzavřu, pod podmínkou, že vám každému vydloubnu pravé oko.“ Historik Flavius Josephus tvrdí, že tento požadavek v sobě částečně zahrnoval i určité obranné opatření, protože „tito muži, kterým levé oko zakrýval štít, by byli ve válce nepoužitelní“. Avšak skutečným důvodem pro takové bezcitné ultimátum byla snaha tyto Izraelity exemplárně pokořit. (1. Samuelova 11:1, 2)
Ammonité Jehovovu laskavost opět opláceli nepřátelstvím. Jehova tuto jejich děsivou výhrůžku nenechal bez povšimnutí. „Když Saul slyšel ta [Nachašova] slova, zapůsobil na něho Boží duch, a jeho hněv se velmi rozpálil.“ Pod vedením Božího ducha shromáždil 330 000 bojovníků, kteří Ammonity rozprášili tak, že „nezbyli mezi nimi ani dva pospolu“. (1. Samuelova 11:6, 11)
Ammonité byli sobecky zaujati vlastními zájmy a byli bezcitní a chamtiví, a to nakonec způsobilo, že byli zcela zničeni. Podle předpovědi proroka Sefanjáše se stali „podobnými Gomoře . . . opuštěnému úhoru až na neurčitý čas . . . , protože pohaněli lid Jehovy vojsk a stále se vypínali proti němu“. (Sefanjáš 2:9, 10)
Vládci světa by si dnes měli vzít poučení z toho, co se stalo Ammonovi. Národům Bůh podobně projevil jistou míru laskavosti, když je nechal žít na své podnoži, na zemi. Avšak národy místo toho, aby o zemi pečovaly, ji sobecky ničí, a dokonce ji ohrožují nukleárním zničením. Nejednají laskavě s Jehovovými pozemskými ctiteli, naopak, projevují jim nepřátelství a nelítostně je pronásledují. Z příkladu Ammonitů plyne poučení, že Jehova se vážně zabývá tím, když někdo laskavost oplácí nepřátelstvím. Ve svém stanoveném čase bude Jehova jednat, stejně jako jednal ve starověku. (Srovnej Žalm 2:6–12.)
[Podpisek obrázku na straně 8]
Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.
[Obrázek na straně 9]
Římské sutiny v Ammánu, v místě, kde stála Raba, hlavní město Ammonitů
[Podpisek]
Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.
[Obrázek na straně 10]
V této oblasti žili Ammonité
[Podpisek]
Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.