Můžete se radovat z trvalého přátelství

PŘÁTELSTVÍ mívá jisté překážky. Ano, Bible předpověděla, že v těchto „posledních dnech“ bude nedostatek lásky, přirozené náklonnosti a věrnosti. (2. Timoteovi 3:1–5; Matouš 24:12) Tato situace způsobila, že jsou lidé v daleko větší míře osamělí. Jeden člověk to vyjádřil takto: „Je to, jako by blízko mě stála Noemova archa. Když nejste dva, nemůžete na palubu.“ To, že je někdo osamělý, nemusí být jen jeho vina. V některých částech světa patří k problémům narušujícím trvalé přátelství například časté stěhování, rozpad rodin, neosobní a nebezpečná atmosféra měst a očividný úbytek volného času.

Běžný obyvatel novodobého města se za jediný týden setká s více lidmi, než kolik jich vesničan v osmnáctém století viděl za rok, nebo dokonce za celý svůj život! Nicméně dnešní vztahy často bývají povrchní. Mnoho lidí se ponořilo do různých společenských událostí a pokusů se pobavit. Musíme si ale přiznat, že věnovat se prázdné zábavě se špatně zvolenými společníky je jako topit trním. Kazatel 7:5, 6 říká: „Lépe je slyšet přísné napomenutí od někoho moudrého, než být mužem, který slyší píseň hlupáků. Jako zvuk trní pod hrncem, takový je totiž smích hlupáka; a také to je marnost.“ Trní nakrátko vzplane a zapraská, ale prostě nás nezahřeje. Podobně nás mohou hluční a rozesmátí kamarádi na chvíli rozptýlit, ale neodstraní veškerou osamělost a neuspokojí naši touhu po pravých přátelích.

Je však rozdíl mezi osamělostí a samotou. Určitou samotu nutně potřebujeme k tomu, abychom se občerstvili a mohli jako přátelé nabídnout více. Mnozí lidé, když se cítí osamělí, okamžitě vyhledají nějakou formu elektronické zábavy. Při jedné studii vyšlo najevo, že nejobvyklejší reakcí na osamělost je sledování televize. Odborníci však došli k závěru, že dlouhodobé sledování televize je jednou z nejhorších věcí, jaké můžeme dělat, když trpíme pocitem osamělosti. Vede to k nečinnosti, nudíme se a „fantazírujeme“ a televize se tak stává ubohou náhražkou osobních vztahů s druhými lidmi.

Samota může být ale velmi prospěšná, jestliže dobu, kdy jsme sami, dobře využijeme. Můžeme si číst, psát dopisy, zabývat se různou jinou činností nebo odpočívat. Ke správnému využívání samoty patří modlitba k Bohu a také studium Bible a rozjímání o ní. (Žalm 63:6) To jsou způsoby, jak se přiblížit k Jehovovi Bohu, který může být naším největším Přítelem.

Biblické příklady přátelství

Ačkoli je dobré mít přátelský vztah s mnoha lidmi, Bible nás upozorňuje, že také „existuje přítel, který přilne těsněji než bratr“. (Přísloví 18:24) Všichni potřebujeme několik důvěrných přátel, kteří se o nás opravdu zajímají, takových přátel, jejichž přátelství nám dává radost, sílu a klid. Dnes je snad takový druh přátelství neobvyklý, ale Bible některým starověkým příkladům přátelství věnuje zvláštní pozornost. Můžeme zde uvést vynikající přátelství Davida a Jonatana. Co se z jejich přátelství můžeme naučit? Proč bylo tak trvalé?

David i Jonatan kromě jiného považovali za důležité stejné věci. Především byli oba hluboce oddaní Jehovovi Bohu. Když se Jonatan dověděl, jak pevnou víru v Boha David má a jak jednal na obranu Jehovova lidu, „Jonatanova duše, ta se spoutala s Davidovou duší a Jonatan si ho zamiloval jako svou vlastní duši“. (1. Samuelova 18:1) Přátelství je tedy stmelováno společnou láskou k Bohu.

Jonatan a David byli silnými osobnostmi a žili podle Božích zásad. Měli tudíž důvod si jeden druhého vážit. (1. Samuelova 19:1–7; 20:9–14; 24:6) Pokud máme zbožné přátele, kteří se řídí biblickými zásadami, je to pro nás požehnání.

K přátelství Davida a Jonatana přispívalo ještě něco jiného. Byli k sobě upřímní a otevření a sdělovali si svá tajemství. Jonatan s věrnou oddaností dával Davidovy zájmy před své vlastní. Davidovi bylo slíbeno Království, ale Jonatan na něj nežárlil. Naopak — citově a duchovně ho podporoval. A David jeho pomoc přijímal. (1. Samuelova 23:16–18) David a Jonatan si dávali najevo své city, které k sobě měli, tak, jak je to z biblického hlediska vhodné. Jejich zbožné přátelství bylo založeno na opravdovém ocenění a náklonnosti. (1. Samuelova 20:41; 2. Samuelova 1:26) Bylo nerozbitné, protože oba muži zůstávali věrní Bohu. Uplatňování takových zásad nám pomůže, abychom si i my získali a udrželi pravé přátelství.

Jak přátelství pěstovat

Hledáte pravé přátele? Možná nemusíte hledat daleko. Někteří z lidí, se kterými se pravidelně vídáte, by se vašimi přáteli mohli stát, a snad i vaše přátelství potřebují. Hlavně pokud jde o spolukřesťany, je moudré uplatnit Pavlovu radu, abychom se ‚rozšířili‘. (2. Korinťanům 6:11–13) Nebuďte ale smutní, jestliže se každý pokus o spřátelení nerozvine v hluboký vztah. Na to, aby se přátelství rozvinulo, je obvykle třeba čas, a také nebude každý vztah stejně hluboký. (Kazatel 11:1, 2, 6) Je samozřejmé, že chceme-li se radovat z opravdového přátelství, musíme být nesobečtí a řídit se Ježíšovou radou: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12)

Kdo potřebuje vaše přátelství? Jsou to kromě vašich vrstevníků také mladší a starší lidé? V přátelství Davida a Jonatana, Rut a Noemi a také Pavla a Timotea — ve všech byl určitý věkový rozdíl. (Rut 1:16, 17; 1. Korinťanům 4:17) Můžete své přátelství rozšířit i na vdovy a jiné lidi, kteří nežijí v manželství? Uvažujte také o lidech, kteří se právě přistěhovali do vašeho bydliště. Možná kvůli stěhování nebo změně způsobu života přišli o většinu svých přátel, nebo dokonce o všechny. Nečekejte, až za vámi druzí přijdou. Jestliže jste křesťané, uzavírejte trvalá přátelství tím, že budete uplatňovat Pavlovu radu: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Ujímejte se vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Římanům 12:10)

Na přátelství se můžeme dívat jako na jednu z forem dávání. Ježíš řekl, že když budeme dávat, lidé budou dávat nám. Také zdůraznil, že více štěstí je v dávání než v přijímání. (Lukáš 6:38; Skutky 20:35) Setkali jste se s lidmi různého původu? Mezinárodní sjezdy svědků Jehovových jsou důkazem, že pravá a trvalá přátelství mohou uzavírat i lidé velmi odlišných kultur, pokud jednotně uctívají Boha.

Jak si udržet dobré přátelství

Je smutné, že přátelé si někdy navzájem působí bolest. Takové přátelství je pak pouze zdánlivé. Zlomyslné tlachání, zrada důvěry, nedostatek ocenění — to jsou jen některé z věcí, jež vás zabolí, když vycházejí od člověka, kterého jste považovali za pravého přítele. Co v takových situacích dělat?

Dávejte dobrý příklad. Dělejte všechno, co můžete, abyste nikomu nepůsobili zbytečnou bolest. Někde je oblíbeným zvykem, že přátelé si dělají legraci ze slabých stránek toho druhého. Hrubé jednání nebo podvod však přátelství neupevní, ani když přátelé jakoby ‚žertují‘. (Přísloví 26:18, 19)

Usilujte o to, abyste si přátelství udrželi. Někdy dojde k nedorozumění, když od sebe přátelé očekávají příliš mnoho. Přítel, který je nemocný nebo se potýká s vážným problémem, možná nebude schopen projevit tolik vřelosti jako obvykle. V takových chvílích se snažte mít pochopení a být oporou.

Problémy řešte rychle a laskavě. Je-li to možné, dělejte to soukromě. (Matouš 5:23, 24; 18:15) Ujistěte se, že váš přítel ví, že si s ním chcete udržet dobrý vztah. Skuteční přátelé si navzájem odpouštějí. (Kolosanům 3:13) Budete takovým přítelem, který přilne těsněji než bratr?

Četba a přemýšlení o přátelství jsou pouze začátkem. Proč nepodniknout patřičné kroky, aby naše osamělost netrvala dlouho, cítíme-li se osamělí? Pokud na to vynaložíme patřičné úsilí, můžeme pravé přátele získat. S některými z nich si vytvoříme jedinečný vztah. Avšak naším největším Přítelem může být pouze Bůh, nikdo jiný. Jenom Jehova nás může úplně znát, chápat a podporovat. (Žalm 139:1–4, 23, 24) A jeho Slovo kromě toho obsahuje úžasnou naději do budoucnosti — naději na nový svět, kde bude možné mít pravé přátele navždy. (2. Petra 3:13)

[Obrázky na straně 5]

I my se můžeme jako David a Jonatan těšit z pravého přátelství