Budeš zachráněn, až Bůh zakročí?

„Kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ (MATOUŠ 24:22)

1., 2. a) Proč je přirozené, že se zajímáme o svou budoucnost? b) Jaké důležité otázky vyvstávají právě na základě tohoto přirozeného zájmu?

ZÁLEŽÍ ti na sobě? Mnozí lidé dnes zájem o sebe přehánějí a stávají se egocentriky. Bible však neodsuzuje člověka za to, že má vhodný zájem o věci, které se ho týkají. (Efezanům 5:33) A do toho spadá i zájem o budoucnost. Bylo by tedy zcela normální, kdybys chtěl vědět, co tě v budoucnosti čeká. Zajímá tě to?

² Můžeme si být jisti, že Ježíšovi apoštolové se o svou budoucnost zajímali. (Matouš 19:27) Zřejmě to byl jeden z důvodů, proč dali čtyři z nich na Olivové hoře Ježíšovi otázku: „Kdy to bude, a co bude znamením, kdy je všem těmto věcem určeno, aby dospěly k závěru?“ (Marek 13:4) Ježíš neponechal bez povšimnutí jejich přirozený zájem o budoucnost — zájem, který sdílíme s nimi. Znovu a znovu svým následovníkům zdůrazňoval, co je čeká a jak vše nakonec dopadne.

3. Proč uplatňujeme Ježíšovu odpověď na dnešní dobu?

³ Ve své odpovědi vyjádřil Ježíš proroctví, jehož hlavní splnění spadá do dnešní doby. Vidíme to z toho, že v tomto století došlo ke dvěma světovým válkám a k řadě dalších konfliktů, k zemětřesením, která připravila o život nesčetně lidí, k nedostatku potravy nesoucímu s sebou nemoci a smrt a také k „morům“ — od pandemie španělské chřipky v roce 1918 až k současné metle v podobě AIDS. Avšak mnohé z toho, co Ježíš ve své odpovědi řekl, se splnilo také na událostech, které vedly ke zničení Jeruzaléma Římany roku 70 n. l. Ježíš své učedníky varoval: „Dávejte na sebe pozor; budou vás vydávat místním soudům a budete kvůli mně biti v synagógách a budete stavěni před místodržitele a krále, jim na svědectví.“ (Marek 13:9)

Co Ježíš předpověděl a co se stalo

4. Jaká varování Ježíš zahrnul do své odpovědi?

⁴ Ježíš nepředpověděl jen to, jak budou lidé zacházet s jeho učedníky. Upozornil je také, jak mají oni sami jednat. Řekl například: „Až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, jak stojí, kde by neměla (ať čtenář použije rozlišovací schopnost), potom ať ti, kteří jsou v Judeji, prchají k horám.“ (Marek 13:14) Paralelní zpráva u Lukáše 21:20 uvádí: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky.“ Jak se tato slova tehdy splnila?

5. Co se stalo Židům v Judeji v roce 66 n. l.?

⁵ V jedné biblické encyklopedii čteme: „Židé byli pod římskou nadvládou stále více neklidní a úředníci byli stále násilnější, krutější a nepoctivější. Roku 66 n. l. propukla otevřená vzpoura . . . Když se zélóti zmocnili Masady a pak pod vedením Menahema vytáhli na Jeruzalém, byla rozpoutána válka. V téže době byli zmasakrováni Židé v místodržitelském městě Cesarea a zpráva o tomto zvěrstvu se roznesla po celé zemi. Začaly se razit nové mince s nápisem Rok vzpoury 1. až Rok vzpoury 5.“ (The International Standard Bible Encyclopedia, 1982)

6. Jak reagovali Římané na vzpouru Židů?

⁶ Ze Sýrie se dala na pochod Dvanáctá legie římského vojska vedená Cestiem Gallem. Ta zpustošila Galileu a Judeu, pak zaútočila na hlavní město, a dokonce obsadila horní část ‚svatého města Jeruzaléma‘. (Nehemjáš 11:1; Matouš 4:5; 5:35; 27:53) O tehdejších událostech čteme: „Pět dnů se Římané pokoušeli zdolat hradby, a pokaždé byli odraženi. Nakonec však byli obránci přemoženi krupobitím střel a ustoupili. Římští vojáci vytvořili testudo — ochrannou formaci, při níž si nad hlavami hustě srazili štíty —, podkopali hradbu a pokusili se podpálit bránu. Obránce zachvátila hrozná panika.“ (The Roman Siege of Jerusalem) Křesťané ve městě si mohli vzpomenout na Ježíšova slova a uvědomit si, že na svatém místě stojí ohavnost.a Ale jak mohli uposlechnout Ježíšovu radu a uprchnout, když bylo místo obklíčeno?

7. Co udělali v roce 66 n. l. Římané, když už měli vítězství na dosah?

⁷ Historik Josephus Flavius uvádí: „Cestius [Gallus] tedy nezpozoroval ani zoufalství obléhaných, ani smýšlení lidu, náhle vojáky odvolal, a ačkoli neutrpěl žádnou porážku, vzdal se nadějí a úplně mimo nadání od města odtáhl.“ (Válka židovská, II, 540) Proč se dal Gallus na ústup? Ať už byl důvod jakýkoli, jeho ústup umožnil křesťanům, aby uposlechli Ježíšův příkaz a uprchli do hor, kde byli v bezpečí.

8. Jak proběhla druhá fáze římského útoku na Jeruzalém a co se stalo s přežijícími?

⁸ Poslušnost jim zachránila život. Zanedlouho se Římané vrátili, aby povstání rozdrtili. Tažení vedené generálem Titem vyvrcholilo obležením Jeruzaléma, které trvalo od dubna do srpna roku 70 n. l. Člověku stydne krev v žilách, když čte Josephovo líčení o tom, jak tehdy Židé trpěli. Mnozí byli zabiti v boji s Římany, ale řadu Židů zmasakrovaly soupeřící židovské frakce. Hladomor, který propukl, vedl až ke kanibalismu. Když nakonec Římané dosáhli vítězství, bylo 1 100 000 Židů mrtvých.b Někteří z 97 000 přežijících byli okamžitě popraveni; jiní byli uvrženi do otroctví. Josephus uvádí: „Ti, kdo byli starší sedmnácti let, byli spoutáni a posláni do Egypta do dolů. Velmi mnoho jich Titus rozdal po provinciích, aby mohli být zahubeni v divadlech mečem nebo divou zvěří.“ Zatímco probíhalo toto třídění, zemřelo 11 000 zajatců hlady.

9. Proč křesťané nezažili to, co zažili Židé, a na jaké otázky je ještě nutné odpovědět?

⁹ Křesťané mohli být vděčni, že uposlechli Pánovo varování a uprchli z města dříve, než se římská vojska vrátila. Byli tak zčásti ušetřeni toho, co Ježíš nazval ‚velkým soužením, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy‘ v Jeruzalémě ‚nenastane‘. (Matouš 24:21) A Ježíš dodal: „Vskutku kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ (Matouš 24:22) Co to znamenalo tehdy a co to znamená dnes?

10. Jak jsme dříve vykládali slova Matouše 24:22?

¹⁰ Dříve bylo uváděno, že „tělo“, jež mělo být „zachráněno“, byli Židé, kteří v roce 70 n. l. přežili ono soužení. Křesťané uprchli, proto mohl Bůh připustit, aby Římané město bleskově zničili. Jinými slovy, kvůli tomu, že ‚vyvolení‘ byli mimo nebezpečí, mohly být dny soužení zkráceny. A tak se někteří Židé — „tělo“ — mohli zachránit. Domnívali jsme se, že přežijící Židé byli předobrazem těch, kdo přežijí velké soužení, jež má nastat v dnešní době. (Zjevení 7:14)

11. Proč se zdá, že je nutné přehodnotit dosavadní výklad Matouše 24:22?

¹¹ Odpovídá však toto vysvětlení událostem, k nimž došlo v roce 70 n. l.? Ježíš řekl, že lidské „tělo“ bude při soužení „zachráněno“. Řekl bys, že 97 000 přežijících bylo zachráněno, když víš, že tisíce jich brzy zemřely hlady nebo byly zavražděny v arénách? Josephus o jedné takové aréně, totiž o aréně v Cesareji, řekl: „Počet těch, kdo byli odpraveni v zápasech s divou zvěří, kdo byli upáleni a kdo zahynuli ve vzájemných bojích, překročil dva tisíce pět set.“ Ačkoli nezemřeli při dobývání Jeruzaléma, stěží lze říci, že byli „zachráněni“. A přirovnával by je Ježíš k radujícím se lidem, kteří přežijí blížící se „velké soužení“?

Tělo zachráněno — Jak?

12. Kdo byli v prvním století „vyvolení“, o něž se Bůh zajímal?

¹² Roku 70 n. l. Bůh již nepovažoval doslovné Židy za svůj vyvolený lid. Ježíš ukázal, že Bůh tento národ zavrhl a že nechá přivést jeho hlavní město, jeho chrám i jeho systém uctívání ke konci. (Matouš 23:37–24:2) Bůh si vyvolil nový národ, duchovní Izrael. (Skutky 15:14; Římanům 2:28, 29; Galaťanům 6:16) Tento národ byl utvořen z mužů a žen, kteří byli vyvoleni ze všech národů a pomazáni svatým duchem. (Matouš 22:14; Jan 15:19; Skutky 10:1, 2, 34, 35, 44, 45) Několik let před útokem Cestia Galla napsal Petr dopis „vyvoleným podle znalosti budoucích věcí Bohem, Otcem, s posvěcením skrze ducha“. Tito duchem pomazaní křesťané byli ‚vyvoleným rodem, královským kněžstvem, svatým národem‘. (1. Petra 1:1, 2; 2:9) Bůh je hodlal vzít do nebe, aby panovali s Ježíšem. (Kolosanům 1:1, 2; 3:12; Titovi 1:1; Zjevení 17:14)

13. Jaký význam mohla mít Ježíšova slova u Matouše 24:22?

¹³ Je užitečné rozpoznat totožnost oněch vyvolených, protože Ježíš předpověděl, že soužení bude zkráceno ‚kvůli vyvoleným‘. Řecké slovo, které bylo přeloženo jako „kvůli“, může být přeloženo také jako „ve prospěch“ nebo „pro“. (Viz Marka 2:27; Jana 12:30; 1. Korinťanům 8:11; 9:10, 23; 11:9; 2. Timoteovi 2:10 a Zjevení 2:3 v Reference Bible.) Ježíš tedy mohl říci: ‚Kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale ve prospěch vyvolených budou ty dny zkráceny.‘c (Matouš 24:22) Stalo se tedy něco, co křesťanským vyvoleným, kteří byli uvězněni v Jeruzalémě, prospělo či sloužilo v jejich „prospěch“?

14. Jak bylo „tělo“ zachráněno, když římská vojska v roce 66 n. l. od Jeruzaléma nečekaně odtáhla?

¹⁴ Vzpomeň si, že v roce 66 n. l. Římané prošli zemí, obsadili horní Jeruzalém a začali podkopávat hradbu. Josephus k tomu říká: „Kdyby . . . byl při obléhání vydržel maličko déle, byl by se snad rychle města zmocnil.“ Zeptej se sám sebe: ‚Proč by mocná římská armáda najednou upustila od tažení a „úplně mimo nadání“ se dala na ústup?‘ Rupert Furneaux, odborník ve výkladu vojenských dějin, uvádí: „Žádnému historikovi se dosud nepodařilo přijít s přiměřeným vysvětlením pro Gallovo podivné a katastrofální rozhodnutí.“ Ať bylo důvodem cokoli, vedlo to k tomu, že soužení bylo zkráceno. Římané se dali na ústup a Židé je při pronásledování zuřivě pobíjeli. A co se stalo s pomazanými křesťanskými „vyvolenými“, kteří byli uvězněni ve městě? Ukončení obléhacích akcí vedlo k tomu, že byli zachráněni před masakrem, jenž během onoho soužení hrozil. Tito křesťané, kteří měli užitek z toho, že soužení roku 66 n. l. bylo zkráceno, byli oním zachráněným „tělem“, o němž se mluví u Matouše 24:22.

Co tě čeká v budoucnosti?

15. Proč by podle tvého názoru měla být v dnešní době 24. kapitola Matouše středem zájmu?

¹⁵ Někdo by se mohl zeptat: ‚Proč bych měl věnovat zvýšenou pozornost tomuto upřesněnému porozumění Ježíšovým slovům?‘ Je pádný důvod, abychom dospěli k závěru, že Ježíšovo proroctví mělo mít větší splnění, než k jakému došlo v roce 70 n. l. a během událostí, jež tomuto roku předcházely.d (Srovnej Matouše 24:7; Lukáše 21:10, 11; Zjevení 6:2–8.) Svědkové Jehovovi již řadu desetiletí káží, že větší splnění tohoto proroctví, k němuž dnes dochází, je důkazem toho, že můžeme v nejbližší době očekávat rozsáhlé „velké soužení“. Jak budou během tohoto soužení splněna prorocká slova Matouše 24:22?

16. Jakou povzbudivou skutečnost uvádí kniha Zjevení o blížícím se velkém soužení?

¹⁶ Asi dvě desetiletí po soužení, které postihlo Jeruzalém, napsal apoštol Jan knihu Zjevení. Tato kniha potvrdila, že k onomu velkému soužení má teprve dojít. A jelikož věci, které se nás osobně týkají, nás zajímají, může být pro nás úlevou, když poznáme, že Zjevení obsahuje ujištění o tom, že po nadcházejícím velkém soužení tu budou přežijící. Jan předpověděl „velký zástup . . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. O koho se jedná? Hlas z nebe odpovídá: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení.“ (Zjevení 7:9, 14) Ano, to budou přežijící! Kniha Zjevení nám také dává možnost nahlédnout do vývoje událostí v nadcházejícím velkém soužení a ukazuje nám, jak se splní Matouš 24:22.

17. Co se bude dít v počáteční fázi velkého soužení?

¹⁷ První fází tohoto soužení bude útok na symbolickou prostitutku nazvanou „Velký Babylón“. (Zjevení 14:8; 17:1, 2) Tato prostitutka představuje světovou říši falešného náboženství, v níž si největší trest zasluhuje křesťanstvo. Podle slov Zjevení 17:16–18 Bůh vloží do srdce politických složek tohoto světa, aby na tuto symbolickou nevěstku zaútočily.e Zamysli se, jak by se takový útok mohl jevit Božím pomazaným „vyvoleným“ a jejich společníkům, členům „velkého zástupu“. Jak bude tento ničivý útok proti náboženství postupovat, mohlo by se zdát, že dojde k vyhlazení veškerých náboženských organizací, včetně Jehovova lidu.

18. Proč by se mohlo zdát, že žádné „tělo“ onu počáteční fázi velkého soužení nepřežije?

¹⁸ V té době se Ježíšova slova zapsaná u Matouše 24:22 splní ve velkém. V době útoku na Jeruzalém se zdálo, že vyvoleným hrozí nebezpečí, a tak by se v době útoku na náboženství mohlo také zdát, že Jehovovým služebníkům hrozí záhuba, jako kdyby měl tento útok vyhladit veškeré „tělo“ Božího lidu. Ale nezapomeňme, co se stalo v roce 66 n. l. Soužení způsobené Římany bylo zkráceno a tím byla křesťanům, které Bůh vyvolil a pomazal, poskytnuta dostatečná příležitost k útěku a přežití. Proto si můžeme být jisti, že při ničivém útoku proti náboženství Bůh nepřipustí, aby byl vyhlazen celosvětový sbor jeho pravých ctitelů. Tento útok bude rychlý, jako by se odehrál „v jednom dnu“. Ale nějakým způsobem bude zkrácen, nebude připuštěno, aby byl dovršen, takže Boží lid bude moci být ‚zachráněn‘. (Zjevení 18:8)

19. a) Co bude zjevné po první fázi velkého soužení? b) K čemu to povede?

¹⁹ Další složky pozemské organizace Satana Ďábla budou pak ještě nějakou dobu existovat a budou bědovat nad tím, že přišli o obchodní styky se svou starou náboženskou milenkou. (Zjevení 18:9–19) V určitém okamžiku si uvědomí, že Boží praví ctitelé tu zůstali, „bydlí v bezpečí . . . beze zdi“ a vypadají jako snadná kořist. Jaké je však čeká překvapení! Bůh na tento skutečný nebo jen hrozící útok proti svým služebníkům zareaguje tím, že v závěrečné části velkého soužení vykoná rozsudek nad svými nepřáteli. (Ezekiel 38:10–12, 14, 18–23)

20. Proč nebude Boží lid v ohrožení během druhé fáze velkého soužení?

²⁰ Tato druhá fáze velkého soužení bude odpovídat tomu, co se stalo Jeruzalému a jeho obyvatelům během druhého útoku Římanů v roce 70 n. l. Bude to „velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až [do té doby], ano jaké již nikdy nenastane“. (Matouš 24:21) Můžeme si však být jisti, že Boží vyvolení a jejich společníci nebudou v nebezpečné zóně, kde by jim hrozilo, že budou zabiti. Neuprchnou na žádné konkrétní zeměpisné místo. Křesťané, kteří žili v prvním století v Jeruzalémě, mohli z města prchnout do hornatého kraje, například do Pelly na druhé straně Jordánu. Avšak v budoucnosti budou Boží věrní svědkové rozmístěni po celé zeměkouli, a proto bezpečí a záchrana nebudou záviset na nějakém konkrétním místě.

21. Kdo bude v konečné bitvě bojovat a jaký bude výsledek?

²¹ Zničení neprovedou ani římská vojska, ani žádný jiný lidský prostředek. Kniha Zjevení naopak sděluje, že rozsudek vykonají nebeské síly. Ano, tato závěrečná část velkého soužení nebude provedena lidskou armádou, ale ‚Božím Slovem‘, Králem Ježíšem Kristem, jemuž budou pomáhat ‚vojska, jež jsou v nebi‘, včetně vzkříšených pomazaných křesťanů. „Král králů a Pán pánů“ vykoná rozsudek daleko důsledněji než Římané v roce 70 n. l. Všichni lidští odpůrci Boha — králové, vojenští velitelé, lidé svobodní i otroci, malí i velcí — budou vyhlazeni. Zaniknou i lidské organizace, které patří k Satanovu světu. (Zjevení 2:26, 27; 17:14; 19:11–21; 1. Jana 5:19)

22. V jakém dalším smyslu bude „tělo“ zachráněno?

²² Vzpomeň si, že „tělo“ pomazaného ostatku i „velkého zástupu“ už bude zachráněno od chvíle, kdy Velký Babylón rychle a úplně zanikne v první fázi soužení. A podobně i v závěrečné části soužení bude „tělo“, které uprchlo na Jehovovu stranu, zachráněno. Jak odlišné to bude od toho, co potkalo vzpurné Židy v roce 70 n. l.!

23. Na co se mohou těšit ti, kdo budou přežijícím „tělem“?

²³ Asi přemýšlíš, co může v budoucnosti potkat tebe i tvé milované. Všimni si proto slibu zaznamenaného ve Zjevení 7:16, 17: „Nebudou již hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani žádný sežehující žár, protože Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu z jejich očí.“ Ano, v tom spočívá nádherná, trvalá a skutečná ‚záchrana‘.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Jaké dvě fáze měl římský útok na Jeruzalém?

◻ Proč je nepravděpodobné, že by 97 000 Židů, kteří roku 70 n. l. přežili, tvořili „tělo“, o němž je zmínka u Matouše 24:22?

◻ Jak byly dny jeruzalémského soužení zkráceny a jak bylo v důsledku toho zachráněno „tělo“?

◻ Jak budou dny zkráceny v nadcházejícím velkém soužení a jak bude zachráněno „tělo“?

[Obrázek na straně 16]

Židovská mince, která byla ražena po vzpouře. Hebrejský nápis zní „Rok druhý“, tedy 67 n. l., druhý rok židovské autonomie

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

[Obrázek na straně 17]

Římská mince ražená roku 71 n. l. Vlevo je římský voják; vpravo plačící Židovka. Slova IVDAEA CAPTA znamenají „Dobytá Judea“

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.