Budeš věrný jako prorok Elijáš?
„Posílám vám proroka Elijáše před příchodem toho velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne.“ (MALACHIÁŠ 4:5)
1. Do jaké těžké situace se dostal Izrael po pěti stech letech pobytu v Zaslíbené zemi?
„ZEMĚ, kde teče mléko a med.“ (2. Mojžíšova 3:7, 8) Takovou zemi dal Jehova Izraelitům poté, co je v šestnáctém století př. n. l. osvobodil z egyptského područí. Ale pohleďme, uplynulo pět století a nyní je v desetikmenném království Izraele krutý hlad. Je těžké najít zelenou pastvu. Zvířata hynou a tři a půl roku již nepršelo. (1. Královská 18:5; Lukáš 4:25) Co tuto pohromu způsobilo?
2. Proč byl izraelský národ v krizi?
2 Tuto krizi způsobilo odpadlictví. Král Achab porušil Boží zákon a vzal si za manželku kananejskou princeznu Jezábel. Dovolil jí, aby v Izraeli zavedla uctívání Baala. A co bylo ještě horší, v hlavním městě Samaří postavil tomuto falešnému bohu chrám. Izraelité byli svedeni k víře, že jim uctívání Baala zajistí hojnou úrodu. Ale jak je Jehova varoval, nyní jim hrozí nebezpečí, že ‚z té dobré země vyhynou‘. (5. Mojžíšova 7:3, 4; 11:16, 17; 1. Královská 16:30–33)
Dramatická zkouška božství
3. Jak prorok Elijáš zaměřuje pozornost na skutečný problém Izraele?
3 Když začíná hladomor, Boží věrný prorok Elijáš říká králi Achabovi: „Jakože žije Jehova, Bůh Izraele, před nímž stojím, během těchto let nenastane ani rosa ani déšť, jedině z nařízení mého slova!“ (1. Královská 17:1) Toto prohlášení se pak hrozným způsobem plní a král obviňuje Elijáše z toho, že na Izrael přivedl veřejné odsouzení. Ale Elijáš odpovídá, že za to může Achab a jeho dům, protože se stali odpadlíky a uctívají Baala. Spor se má vyřešit, a proto Jehovův prorok vybízí krále Achaba, aby shromáždil celý Izrael na horu Karmel a s ním i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků posvátného kůlu. Achab a jeho poddaní se tam shromáždili, protože možná doufají, že touto událostí skončí sucho. Ale Elijáš zaměřuje pozornost na důležitější problém. „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma různými názory?“ ptá se. „Jestliže je pravým Bohem Jehova, následujte jeho; ale jestliže Baal, následujte jeho.“ Izraelité nevědí, co na to mají říci. (1. Královská 18:18–21)
4. Co Elijáš navrhuje, aby tak vyřešil spornou otázku božství?
4 Izraelský lid se mnoho let snažil smísit uctívání Jehovy s uctíváním Baala. Elijáš chce vyřešit otázku božství, a proto navrhuje provést zkoušku. Jako oběť připraví jednoho mladého býka, a dalšího býka připraví Baalovi proroci. Elijáš potom říká: „Budete vzývat jméno svého boha a já, já budu vzývat jméno Jehovy; a stane se, že pravý Bůh, který odpoví ohněm, je pravý Bůh.“ (1. Královská 18:23, 24) Jen si to představ — oheň vycházející z nebe jako odpověď na modlitbu.
5. Jak je odhalena nesmyslnost uctívání Baala?
5 Elijáš vyzývá Baalovy proroky, aby začali. Připravují býka jako oběť a pokládají ho na oltář. Potom kulhají okolo oltáře a modlí se: „Baale, odpověz nám!“ To trvá „od rána až do poledne“. „Volejte tím nejsilnějším hlasem,“ dobírá si je Elijáš. Baal je jistě zaměstnán nějakou naléhavou záležitostí nebo „třeba spí a měl by se vzbudit“. Baalovi proroci se brzy dostávají do stavu šílenství. Podívej! Sekají se dýkami a z ran jim teče krev. A ten křik, když čtyři sta padesát proroků volá tím nejsilnějším hlasem! Ale nedostává se jim žádné odpovědi. (1. Královská 18:26–29)
6. Jaké přípravy pro zkoušku božství dělá Elijáš?
6 Nyní přichází na řadu Elijáš. Znovu staví Jehovův oltář, dělá kolem oltáře příkop a připravuje oběť. Potom říká, aby dřevo i oběť byly polity vodou. Na oltář bylo vylito dvanáct velkých džbánů vody, dokud se nenaplnil i příkop. Představ si to napětí, když se Elijáš modlí: „Ó Jehovo, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať je dnes známo, že jsi Bohem v Izraeli a já jsem tvůj sluha a to všechno jsem učinil tvým slovem. Odpověz mi, Jehovo, odpověz mi, aby tento lid poznal, že jsi, Jehovo, pravý Bůh, a že jsi sám obrátil jejich srdce zpět.“ (1. Královská 18:30–37)
7, 8. (a) Jak Jehova odpovídá na Elijášovu modlitbu? (b) Čeho je dosaženo událostmi na hoře Karmel?
7 Jako odpověď na Elijášovu modlitbu ‚padá z nebe Jehovův oheň a pohlcuje zápalnou oběť a kusy dřeva a kameny a prach, a slízává vodu v příkopě‘. Lidé padají na tvář a říkají: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ (1. Královská 18:38, 39) Elijáš nyní dělá rozhodující věc. Přikazuje: „Chopte se Baalových proroků! Nenechte z nich uniknout ani jediného!“ Když jsou proroci pobiti v údolí bystřiny Kišon, obloha se zatahuje mraky. Liják ukončil sucho. (1. Královská 18:40–45; srovnej 5. Mojžíšovu 13:1–5.)
8 To byl veliký den! Jehova se v této pozoruhodné zkoušce božství stal vítězem. Tyto události navíc způsobily, že se srdce mnoha Izraelitů vrátilo zpátky k Bohu. Tímto i jinými způsoby se prokázalo, že Elijáš je věrný prorok, a on sám navíc hraje prorockou úlohu.
Má ‚prorok Elijáš‘ ještě přijít?
9. Co bylo prorokováno v Malachiášovi 4:5, 6?
9 Bůh později skrze Malachiáše předpověděl: „Pohleďte, posílám vám proroka Elijáše před příchodem toho velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne. A obrátí srdce otců zpět k synům a srdce synů zpět k otcům; abych nepřišel a vskutku neudeřil zemi tím, že bych ji oddal zničení.“ (Malachiáš 4:5, 6) Elijáš žil asi pět set let předtím, než byla tato slova pronesena. Šlo o proroctví, a proto Židé v prvním století našeho letopočtu očekávali, že Elijáš přijde, aby toto proroctví naplnil. (Matouš 17:10)
10. Kdo byl předpověděným Elijášem a jak to víme?
10 Kdo tehdy byl ten přicházející Elijáš? Jeho totožnost byla odhalena, když Ježíš Kristus řekl: „Ode dnů Jana Křtitele až dosud je nebeské království cílem, ke kterému se lidé tlačí, a ti, kteří se tlačí kupředu, se ho zmocňují. Všichni totiž, Proroci i Zákon, prorokovali až do Jana; a chcete-li to přijmout: On je ‚Elijáš, který je určen, aby přišel‘.“ Ano, Jan Křtitel byl tím předpověděným protějškem Elijáše. (Matouš 11:12–14; Marek 9:11–13) Anděl Janovu otci Zecharjášovi řekl, že Jan bude mít ‚Elijášova ducha a sílu‘, aby „přichystal pro Jehovu připravený lid“. (Lukáš 1:17) Křest, který Jan prováděl, byl veřejným symbolem pokání z hříchů proti Zákonu, který měl Židy přivést ke Kristu. (Lukáš 3:3–6; Galaťanům 3:24) Janovo dílo tedy ‚přichystalo pro Jehovu připravený lid‘.
11. Co Petr řekl o ‚Jehovově dni‘ o Letnicích a kdy ten den přišel?
11 Dílo Jana Křtitele jako ‚Elijáše‘ ukázalo, že „Jehovův den“ je blízko. Na blízkost tohoto dne, kdy měl Bůh zasáhnout proti svým nepřátelům a ochránit svůj lid, poukázal také apoštol Petr. Ten zdůraznil, že zázračné události, jež se odehrály o Letnicích v roce 33 n. l., byly splněním Joelova proroctví o vylití Božího ducha. Petr ukázal, že se to má stát předtím, než přijde „Jehovův velký a skvělý den“. (Skutky 2:16–21; Joel 2:28–32) Jehova splnil své Slovo v roce 70 n. l., a to tím, že způsobil, aby římská armáda vykonala božský rozsudek nad národem, který odmítl jeho Syna. (Daniel 9:24–27; Jan 19:15)
12. (a) Co Pavel a Petr řekli o přicházejícím ‚Jehovově dni‘? (b) Proč mělo jistě nastat něco, co bylo předstíněno Elijášovým dílem?
12 Ale po roce 70 n. l. se měly stát ještě další věci. Apoštol Pavel spojil přicházející „Jehovův den“ s přítomností Ježíše Krista. Apoštol Petr navíc o tomto dni mluvil v souvislosti s budoucími ‚novými nebesy a novou zemí‘. (2. Tesaloničanům 2:1, 2; 2. Petra 3:10–13) Uvědom si také, že Jan Křtitel vykonával dílo podobné Eliášovu předtím, než v roce 70 n. l. přišel „Jehovův den“. To všechno ukázalo, že má přijít jestě něco jiného, co bylo předstíněno dílem, jež Elijáš vykonával. Co to je?
Mají Elijášova ducha
13, 14. (a) Jaká paralela je mezi činností Elijáše a činností dnešních pomazaných křesťanů? (b) Co dělalo odpadlické křesťanstvo?
13 Elijášovo dílo mělo svou paralelu nejen v činnosti Jana Křtitele, ale má ji také v tom, co dělají pomazaní křesťané v tomto kritickém období, jež vede k přicházejícímu ‚Jehovovu dni‘. (2. Timoteovi 3:1–5) S Elijášovým duchem a jeho mocí věrně a oddaně podporují pravé uctívání. A jak nezbytné to je! Po smrti Kristových apoštolů nastalo odpadnutí od pravého křesťanství, stejně jako se v Elijášově době v Izraeli rozmáhalo uctívání Baala. (2. Petra 2:1) Takzvaní křesťané začali směšovat křesťanství s naukami a praktikami falešného náboženství. Přijali například pohanskou a nebiblickou nauku o tom, že člověk má nesmrtelnou duši. (Kazatel 9:5, 10; Ezekiel 18:4) Odpadlíci v křesťanstvu přestali používat jméno jediného pravého Boha, Jehovy. Místo toho uctívají Trojici. Přijali také zvyk klanět se obrazům Ježíše a jeho matky Marie, což připomíná uctívání Baala. (Římanům 1:23; 1. Jana 5:21) Ale to není všechno.
14 Od devatenáctého století začali představitelé církví křesťanstva zpochybňovat mnoho částí Bible. Odmítli například zprávu o stvoření z 1. Mojžíšovy a začali ‚se klanět‘ před evoluční teorií a nazývat ji „vědeckou“. To se zcela jasně neslučuje s učením Ježíše Krista a jeho apoštolů. (Matouš 19:4, 5; 1. Korinťanům 15:47) Ale duchem pomazaní křesťané, kteří žijí dnes, se zastávají biblické zprávy o stvoření, stejně jako to dělal Ježíš a jeho první následovníci. (1. Mojžíšova 1:27)
15, 16. Kdo se na rozdíl od křesťanstva těší z pravidelného duchovního pokrmu a kde ten pokrm získává?
15 Když svět vstoupil do ‚času konce‘, nastal v křesťanstvu duchovní hlad. (Daniel 12:4; Amos 8:11, 12) Ale malá skupina pomazaných křesťanů se těší z toho, že jim Bůh pravidelně dává duchovní pokrm v pravý čas, stejně jako se v době hladu staral o pokrm pro Elijáše. (Matouš 24:45; 1. Královská 17:6, 13–16) Tito věrní Boží služebníci byli kdysi známi jako badatelé Bible a později přijali biblické jméno svědkové Jehovovi. (Izajáš 43:10)
16 Elijáš žil podle významu svého jména, které znamená „Můj Bůh je Jehova“. Časopis Strážná věž jako oficiální časopis Jehovových pozemských služebníků Boží jméno neustále používá. Již ve druhém čísle tohoto časopisu (ze srpna 1879) bylo vyjádřeno přesvědčení, že časopis má Jehovovu podporu. Tento časopis a další publikace Watch Tower Society odhalují nebiblické učení křesťanstva a zbývající části Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, a zastávají se pravdivosti Božího slova, Bible. (2. Timoteovi 3:16, 17; Zjevení 18:1–5)
Věrní ve zkoušce
17, 18. Jak reagovala Jezábel na pobití Baalových proroků, ale jakou pomoc dostal Elijáš?
17 Reakce duchovních na jejich odhalení byla podobná reakci Jezábel, když se dozvěděla, že Elijáš zabil Baalovy proroky. Poslala Jehovovu věrnému prorokovi zprávu, v níž se zapřísáhla, že ho nechá zabít. To nebyla žádná planá hrozba, protože Jezábel zabila již mnoho Božích proroků. Elijáš dostal strach a utekl na jihozápad do Beer-Šeby. Tam nechal svého sloužícího a sám šel dál do pustiny a modlil se, aby zemřel. Ale Jehova svého proroka neopustil. Elijášovi se objevil anděl a připravil ho na dlouhou cestu k hoře Choreb. Tak Eliáš získal výživu na čtyřicetidenní cestu, jež byla dlouhá více než tři sta kilometrů. Na hoře Choreb zažil bázeň vzbuzující projevy moci ve velkém větru, v zemětřesení a ohni a potom s ním mluvil Bůh. Jehova nebyl v těchto úkazech. Byly to projevy jeho svatého ducha neboli činné síly. Potom Jehova mluvil se svým prorokem. Jen si představ, jak tento zážitek Elijáše posílil. (1. Královská 19:1–12) Co kdybychom také dostali strach jako Elijáš, kdyby nás ohrožovali nepřátelé pravého uctívání? Jeho zážitek by nám měl pomoci, abychom si uvědomili, že Jehova svůj lid neopustí. (1. Samuelova 12:22)
18 Bůh dal jasně najevo, že Elijáš má jako prorok ještě další práci. Navíc mu poukázal na to, že Baalovi se neklanělo 7 000 dalších, ačkoli si Elijáš myslel, že je v Izraeli jediný ctitel pravého Boha. Bůh potom Elijáše poslal zpátky k jeho pověření. (1. Královská 19:13–18) I na nás podobně jako na Elijáše mohou útočit nepřátelé pravého uctívání. Můžeme se stát předmětem intenzívního pronásledování, jak to předpověděl Ježíš. (Jan 15:17–20) Občas můžeme mít strach. Ale můžeme být jako Elijáš, který dostal božské ujištění a potom věrně vytrvával v Jehovově službě.
19. Co zažili pomazaní křesťané v období první světové války?
19 Kvůli intenzívnímu pronásledování během první světové války někteří pomazaní křesťané podlehli strachu a přestali kázat. Mylně se domnívali, že jejich práce na zemi skončila. Ale Bůh je nezavrhl. Spíše je milosrdně podporoval, stejně jako Eliášovi poskytoval potravu. A stejně jako Elijáš přijali věrní pomazaní nápravu od Boha a dostali se ze své nečinnosti. Otevřely se jim oči a oni uviděli nádhernou výsadu kázat poselství o Království.
20. Jaká výsada je dnes vyhrazena těm, kdo jsou věrní jako Elijáš?
20 V proroctví o své přítomnosti Ježíš nastínil celosvětové dílo, které má být dokončeno před koncem tohoto ničemného systému věcí. (Matouš 24:14) Dnes toto dílo vykonávají pomazaní křesťané a miliony jejich druhů, kteří se těší na život na rajské zemi. Účastnit se díla kázání o Království, dokud nebude dokončeno, je výsada vyhrazená pouze těm, kdo jsou věrní jako Elijáš.
Buď věrný jako Elijáš
21, 22. (a) Jaké dílo dnes pomazaní křesťané vedou? (b) Co pomáhá vykonávat toto kazatelské dílo a proč je to potřeba?
21 Malý ostatek upřímných pomazaných křesťanů se jako Elijáš nadšeně věnuje své odpovědnosti starat se o pozemské zájmy krále Ježíše Krista, který byl dosazen na trůn. (Matouš 24:47) Bůh tyto pomazané používá již více než šedesát let k tomu, aby vedli dílo činění učedníků z lidí, jimž Bůh dal nádhernou naději na věčný život na rajské zemi. (Matouš 28:19, 20) Miliony těchto lidí mohou být vděční, že poměrně nevelký ostatek pomazaných se horlivě a věrně stará o své povinnosti.
22 Toto dílo kázání o Království je vykonáváno nedokonalými lidmi jedině silou, kterou Jehova dává těm, kdo na něj spoléhají v modlitbě. „Elijáš byl člověk s pocity, jako jsou naše,“ řekl učedník Jakub, když uváděl prorokův příklad v tom, jak se modlit, čímž chtěl ukázat, jakou sílu má modlitba spravedlivého člověka. (Jakub 5:16–18) Elijáš netrávil všechen čas prorokováním a děláním zázraků. Měl stejné lidské pocity a slabosti, které máme i my, ale věrně sloužil Bohu. Můžeme být věrní jako Elijáš, protože i my máme Boží pomoc a posilu.
23. Proč máme dobré důvody pro věrnost a optimismus?
23 Pro věrnost a optimismus máme dobré důvody. Vzpomeňme si, že Jan Křtitel vykonával dílo podobné Elijášovu, než v roce 70 n. l. přišel „Jehovův den“. Podobné dílo od Boha dělají po celé zemi pomazaní křesťané s Elijášovým duchem a mocí. To jasně ukazuje, že „Jehovův den“ je blízko.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak se na hoře Karmel prokázalo, že Jehova je Bůh?
◻ Kdo byl ‚Elijáš, který měl přijít,‘ a co dělal?
◻ Jak dnešní pomazaní křesťané ukazují, že mají Elijášova ducha?
◻ Proč můžeme být věrní jako Elijáš?
[Rámeček na straně 15]
Do kterých nebes vystoupil Elijáš?
„A STALO se, jak [Elijáš a Eliša] kráčeli a při chůzi mluvili, tu pohleďme, ohnivý válečný dvoukolý vůz a ohniví koně, a učinili mezi oběma rozdělení; a Elijáš vystoupil ve větrné bouři k nebesům.“ (2. Královská 2:11)
Co je v tomto případě míněno slovem ‚nebesa‘? Tento termín se někdy používá k označení duchovního místa, kde přebývá Bůh a jeho andělští synové. (Matouš 6:9; 18:10) „Nebesa“ mohou označovat i doslovný vesmír. (5. Mojžíšova 4:19) Bible toto slovo používá také tehdy, když se mluví o bližší části atmosféry země, kde létají ptáci a plují oblaka. (Žalm 78:26; Matouš 6:26)
Do kterých nebes tedy vystoupil prorok Elijáš? Je zřejmé, že byl přenesen skrz atmosféru země a pak postaven na jiné místo zeměkoule. Elijáš byl na zemi ještě roky potom, protože napsal dopis judskému králi Jehoramovi. (2. Paralipomenon 21:1, 12–15) To, že Elijáš nevystoupil do duchovního příbytku Jehovy Boha, bylo později potvrzeno Ježíšem Kristem, který prohlásil: „Žádný člověk nadto nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka“, a to je sám Ježíš. (Jan 3:13) Cesta k nebeskému životu byla nedokonalým lidem poprvé otevřena po smrti Ježíše Krista a po jeho vzkříšení a vystoupení do nebe. (Jan 14:2, 3; Hebrejcům 9:24; 10:19, 20)