Betel — Město dobrých i špatných věcí

NĚKTERÁ města jsou slavná — nebo nechvalně známá — podle toho, jaké události se tam odehrávaly. Město Betel je ovšem neobvyklé tím, že se stalo známým jak dobrými, tak i špatnými věcmi. Jméno Betel, které tomuto městu dal patriarcha Jákob, znamená „Boží dům“. O tisíc let později však prorok Ozeáš toto město nazval „dům škodlivosti“. Jak se Betel změnil z dobrého města na špatné? A co se můžeme naučit z jeho historie?

Historie Betelu se pojí s historií Božího lidu od roku 1943 př. n. l., když ještě žil Abraham. V té době bylo město známé pod svým původním kananejským jménem — Luz. Leželo v kopcovité krajině asi 17 kilometrů na sever od Jeruzaléma. Představte si, jak se Abraham a jeho synovec Lot dívají z výhodně položeného místa v horách nedaleko Betelu na úrodné nížiny v údolí Jordánu. Abraham taktně upozorňuje Lota na to, že je obtížné najít pastviny pro jejich velká stáda: „Prosím, ať nepokračují hádky mezi mnou a tebou a mezi mými honáky a tvými honáky, neboť my muži jsme bratři. Nemáš k dispozici celou zemi? Prosím, odděl se ode mne. Jestliže půjdeš vlevo, pak půjdu vpravo; ale jestliže půjdeš vpravo, pak půjdu vlevo.“ (1. Mojžíšova 13:3–11)

Abraham neuplatnil své právo vybrat si jako první. Naopak dovolil mladšímu muži, aby si vzal ten lepší díl. Můžeme Abrahamův pěkný postoj napodobovat. Můžeme utlumit svárlivé výstupy tím, že se chopíme iniciativy a budeme klidně mluvit a nesobecky jednat. (Římanům 12:18)

Když po letech Abrahamův vnuk Jákob tábořil v Luzu, měl mimořádný sen. Viděl, že „na zemi byl postaven žebřík a jeho vrcholek dosahoval do nebes; a pohleďme, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé. A pohleďme, nad ním stál Jehova.“ (1. Mojžíšova 28:11–19; srovnej Jana 1:51.) Tento sen měl důležitý význam. Andělé, které Jákob viděl, mu měli sloužit ve splnění slibu, jenž se týkal semene a jejž mu dal Bůh. Jehovovo vyvýšené postavení nad žebříkem ukazovalo, že při této činnosti bude anděly řídit Jehova.

Takové ujištění, že má božskou podporu, na Jákoba hluboce zapůsobilo. Když se probudil ze sna, dal tomu místu jméno Betel, což znamená „Boží dům“. Slavnostně slíbil Jehovovi: „Pokud jde o všechno, co mi dáš, z toho ti zcela určitě dám desetinu.“a (1. Mojžíšova 28:20–22) Jákob uznával, že všechno, co má, pochází od Boha, a chtěl to na znamení své vděčnosti splatit štědrým darem.

Andělé slouží i ve prospěch dnešních křesťanů. (Žalm 91:11; Hebrejcům 1:14) A křesťané také mohou za všechno své požehnání bohatě projevovat vděčnost „mnoha vyjádřeními díků Bohu“. (2. Korinťanům 9:11, 12)

Z Jákobových potomků se časem stal národ. Jejich vůdce Jozue porazil pohanského krále Betelu hned na začátku dobývání Kanaánu. (Jozue 12:16) V době soudců žila blízko Betelu prorokyně Debora a ta tomuto lidu vykládala Jehovovo slovo. Betel také pravidelně navštěvoval Samuel, když soudil izraelský národ. (Soudci 4:4, 5; 1. Samuelova 7:15, 16)

Betel se stává střediskem odpadlictví

Po rozdělení izraelského království v roce 997 př. n. l. v Betelu přestalo čisté uctívání. Král Jeroboam z tohoto města udělal středisko uctívání telete, které údajně znázorňovalo Jehovu. (1. Královská 12:25–29) Proto se tedy Ozeáš, když předpovídal zničení Betelu, o něm zmínil jako o ‚Bet-avenu‘, což znamená „dům škodlivosti“. (Ozeáš 10:5, 8)

Betel se sice stal střediskem duchovní škodlivosti, ale události, které jsou s ním spojeny, nadále přinášely důležité poučení. (Římanům 15:4) V jednom z takových poučení jde o nejmenovaného proroka, který byl poslán z Judy do Betelu, aby předpověděl zničení jeho oltářů a kněží. Jehova mu také řekl, aby v Betelu nic nejedl ani nepil a vrátil se do Judy — jen několik kilometrů na jih. Tento prorok se směle postavil před izraelského krále Jeroboama a přednesl proroctví, v němž svolával zlo na betelský oltář. Potom však Boha neposlechl a jedl v Betelu v domě jistého starého proroka. Proč? Starý prorok lživě tvrdil, že mu Jehovův anděl přikázal, aby onomu prorokovi poskytl pohostinství. Svou neposlušností si onen prorok z Judy přivodil předčasnou smrt. (1. Královská 13:1–25)

Jak bychom měli reagovat, jestliže někdo ze spoluvěřících navrhuje, abychom dělali něco, co nám připadá pochybné? Pamatujme, že i dobře míněná rada, jestliže je nesprávná, může být škodlivá. (Srovnej Matouše 16:21–23.) Pokud prostřednictvím modlitby a studiem Božího slova žádáme Jehovu o vedení, neuděláme stejnou tragickou chybu jako nejmenovaný prorok. (Přísloví 19:21; 1. Jana 4:1)

Asi o 150 let později podnikl cestu na sever také prorok Amos, aby prorokoval proti Betelu. Amos pevně a otevřeně odsoudil své nepřátelsky zaměřené posluchače, mezi nimiž byl také kněz Amacjáš, který Amosovi povýšeně řekl: „Běž si do judské země.“ Amos však nebojácně Amacjášovi pověděl, jaké pohromy postihnou knězovu vlastní domácnost. (Amos 5:4–6; 7:10–17) Amosův příklad nám připomíná, že Jehova může svým pokorným služebníkům dodat odvahu. (1. Korinťanům 1:26, 27)

Věrný judský král Josijáš nakonec strhl ‚oltář, který byl v Betelu, spálil výšinu; rozemlel ji na prach a spálil posvátný kůl‘. (2. Královská 23:15, 16) Sboroví starší dnes mohou napodobovat Josijášův příklad tím, že se horlivě řídí Božími pokyny a v první řadě se snaží udržovat sbor čistý.

Tyto události v dějinách Betelu názorně vykreslují, co s sebou nese spravedlnost, a co ničemnost, a co přináší to, když lidé poslouchají Jehovu, a to, když ho neposlouchají. Mnoho let před tím Mojžíš předložil izraelskému národu tuto možnost volby: „Já ti dnes předkládám život a dobré, a smrt a špatné.“ (5. Mojžíšova 30:15, 16) Rozjímání o historii Betelu nás povzbudí, abychom se přimkli k ‚Božímu domu‘, k místu pravého uctívání, a ne k ‚domu škodlivosti‘.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

Rozvaliny na místě Betelu, kde Jeroboam založil středisko uctívání telete