Stále dělej duchovní pokroky!
NA DEN SVÉHO KŘTU BYCHOM MĚLI VŽDY VZPOMÍNAT S RADOSTÍ. VŽDYŤ TO JE DEN, KDY DÁVÁME VEŘEJNĚ NAJEVO, ŽE JSME SE ZASVĚTILI BOHU, ABYCHOM MU SLOUŽILI.
Mnozí lidé musí vynaložit neobyčejně velké úsilí, aby se dostali tak daleko — musí se zbavit dlouholetých zlozvyků, opustit nezdravou společnost a změnit hluboce zakořeněný způsob myšlení a jednání.
V křesťanově životě je sice křest událostí velmi radostnou a významnou, ale je to teprve začátek. Pokřtěným křesťanům v Judeji apoštol Pavel řekl: „Když jsme nyní opustili prvotní nauku o Kristu, usilovně spějme ke zralosti.“ (Hebrejcům 6:1) Ano, všichni křesťané potřebují dosáhnout „jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře vzrůstu, který patří ke Kristově plnosti“. (Efezanům 4:13) Jedině když postupujeme ke zralosti, můžeme být skutečně „upevněni ve víře“. (Kolosanům 2:7)
V průběhu několika minulých let přišly do křesťanského sboru statisíce nových Božích ctitelů, kteří se zasvětili Bohu. Možná, že mezi ně patříš i ty. Podobně jako tvoji bratři v prvním století nechceš ani ty zůstat duchovně malým dítětem. Chceš růst a dělat pokroky. Ale jak? A například v jakých směrech můžeš dělat takové pokroky?
K pokroku pomáhá osobní studium
Křesťanům ve Filipech Pavel řekl: „Za to se stále modlím, aby vaše láska ještě víc a více oplývala přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností.“ (Filipanům 1:9) K tomu, abys činil duchovní pokroky, je nezbytně nutné růst ‚v přesném poznání‘. ‚Přijímání poznání o Jehovovi Bohu a o Ježíši Kristu‘ je trvalý proces, není to něco, co by po křtu přestalo. (Jan 17:3)
Tuto skutečnost si asi deset let po svém křtu uvědomila křesťanka, které budeme říkat Alexandra a která byla pokřtěna v šestnácti letech. Byla vychována v pravdě a vždy se pravidelně účastnila křesťanských shromáždění i kazatelské služby. Píše: „Uvědomila jsem si, že v posledních několika měsících se se mnou děje něco velice špatného. Rozhodla jsem se, že důkladně a poctivě prozkoumám, jak na tom vlastně jsem, jaký mám vztah k pravdě a proč vůbec ještě v pravdě zůstávám.“ Co zjistila? Pokračuje: „Zjistila jsem, že vlastně nevím, proč jsem v pravdě, a to mě zneklidnilo. Pamatovala jsem si, že když jsem vyrůstala, kladl se velký důraz na shromáždění a kazatelskou službu. Zdálo se, že si člověk na osobní studium a na modlitbu zvykne jaksi automaticky. Když jsem si však svou osobní situaci rozebrala, uvědomila jsem si, že se to nestalo.“
Apoštol Pavel vybízí: „Do jaké míry jsme udělali pokrok, rozhodně choďme dále řádně podle téhož postupu.“ (Filipanům 3:16) Tento postup může napomáhat k pokroku. Před křtem jsi měl bezpochyby zavedený postup, když s tebou zkušený učitel vedl každý týden biblické studium. Tvé ocenění rostlo a v rámci tohoto postupu ses začal na studium každý týden předem připravovat, mimo jiné tím, že sis vyhledával v Bibli. Pokračuješ „podle téhož postupu“ i teď po svém křtu?
Jestliže to neděláš, bude asi nutné, abys znovu přezkoumal svůj žebříček hodnot a aby ses ‚ujišťoval o důležitějších věcech‘. (Filipanům 1:10) Máme stále co dělat, a proto je nutné uplatňovat sebeovládání, abychom si vyhradili čas pro osobní čtení Bible a pro studium. Ale prospěch, který z toho budeme mít, za takové úsilí stojí. Podívejme se, znovu, co Alexandra prožívala. „Musím říci, že jsem sice v pravdě asi dvacet let, ale projevuje se to jen tím, že chodím na shromáždění a účastním se kazatelské služby,“ přiznává se. Dále však říká: „Došla jsem k závěru, že tyto věci jsou sice důležité, ale v době, kdy nastanou těžkosti, mi samy o sobě dostatečnou oporu poskytnout nemohou. To všechno vyšlo najevo, protože prakticky nejsem zvyklá osobně studovat a moje modlitby jsou roztěkané a povrchní. Teď si uvědomuji, že se musím ve svém způsobu uvažování napravit a musím si vytvořit účelný studijní program, abych skutečně poznala Jehovu, abych ho začala milovat a abych pociťovala vděčnost za to, co nám dal jeho Syn.“
Pokud si potřebuješ zavést hodnotné a pravidelné osobní studium, potřebuješ při tom pomoc, starší a jiní zralí křesťané ve tvém sboru ti budou s radostí pomáhat. Užitečné podněty je možné najít také v článcích Strážné věže z 1. května 1995, z 15. srpna 1993 a z 1. února 1987.
Je nutné přiblížit se k Bohu
Další oblast, ve které by ses měl snažit o pokrok, je tvůj vztah k Bohu. V některých případech to může být přímo naléhavě nutné. Podívejme se, do jaké situace se dostal Anthony, který byl pokřtěn jako chlapec. „Byl jsem z dětí v naší rodině první, kdo byl pokřtěn,“ vypráví. „Po křtu mě maminka vřele objala. Nikdy předtím jsem ji neviděl tak šťastnou. Všichni jsme měli velkou radost a cítil jsem se velmi silný.“ Tato situace však měla také svůj rub. „V našem sboru dlouho předtím nebyl pokřtěn žádný mladý člověk,“ pokračuje Anthony. „Byl jsem tedy na sebe velmi hrdý. Byl jsem také hrdý na své komentáře a na proslovy při shromážděních. Chvála a uznání od lidí se pro mě staly důležitějšími než to, abych já chválil Jehovu. Důvěrný vztah k Jehovovi jsem ve skutečnosti neměl.“
Někteří se možná zasvětili — stejně jako Anthony — spíš proto, aby udělali radost lidem, než z touhy líbit se Jehovovi. Ale i v takovém případě Bůh očekává, že tito lidé budou žít v souladu se svým slibem a budou mu sloužit. (Srovnej Kazatele 5:4.) To však bývá často obtížné, pokud nepociťují osobní oddanost Bohu. Anthony si vzpomíná: „Velká radost, kterou jsem měl při svém křtu, trvala jen krátce. Necelý rok po křtu jsem se dopustil vážného provinění a starší ve sboru mi museli udělit pokárání. Špatně jsem se choval dál, a nakonec jsem byl ze sboru vyloučen. Šest let po tom, co jsem se zasvětil Jehovovi, jsem byl zatčen a poslán do vězení, protože jsem se dopustil vraždy.“
Jak si vytvořit důvěrný vztah k Jehovovi
Ať je tvá osobní situace jakákoli, všichni křesťané mohou reagovat na pozvání obsažené v Bibli: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8) Určitý důvěrný vztah k Bohu sis bezpochyby vypěstoval už tehdy, když jsi začal studovat Bibli. Poznal jsi, že Bůh není to abstraktní božstvo uctívané v křesťanstvu, ale že to je osoba a že má jméno Jehova. Poznal jsi také, že má přitažlivé vlastnosti, že to je „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti“. (2. Mojžíšova 34:6)
Jestliže však chceš žít v souladu s tím, že ses zasvětil, abys sloužil Bohu, musíš se k němu přiblížit ještě víc! Jak? Žalmista se modlil: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám.“ (Žalm 25:4) Osobní studium Bible a publikací Společnosti ti může pomoci, aby ses s Jehovou lépe seznámil. Je také důležité pravidelně a vroucně se modlit. Žalmista nás vybízí: „Vylévejte před ním své srdce.“ (Žalm 62:8) Když uvidíš, že tvé modlitby jsou vyslýchány, poznáš, že Jehova má o tebe osobně zájem. To ti pomůže, aby ses mu cítil blíž.
Zkoušky a problémy jsou další příležitostí, kdy se můžeme přiblížit k Bohu. Ocitneš se možná v náročných situacích a ve zkouškách víry — může to být nemoc, nátlak ve škole a na pracovišti, nebo těžká ekonomická situace. Dokonce se může stát, že je pro tebe obtížné podílet se na běžných teokratických činnostech, jako je kazatelská služba, účast na shromážděních nebo biblické studium s dětmi. Takové problémy nemusíš nést sám! Úpěnlivě pros Boha o pomoc a žádej ho o vedení. (Přísloví 3:5, 6) Naléhavě ho pros o jeho svatého ducha! (Lukáš 11:13) Když budeš pociťovat Boží láskyplnou pomoc, budeš k němu přitahován ještě blíž. Žalmista to vyjádřil slovy: „Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý; šťastný je zdatný muž, který ho činí svým útočištěm.“ (Žalm 34:8)
A co Anthony? „Začal jsem přemýšlet o tom, jaké to bylo, když jsem chtěl plnit Boží vůli a měl jsem tolik duchovních cílů,“ vypráví. „Bylo to bolestné. Ale v té bolesti a v tom zoufalství jsem si uvědomoval Jehovovu lásku. Dlouho jsem se nemohl k Jehovovi modlit, ale když jsem to udělal, vylil jsem mu své srdce a prosil jsem ho o odpuštění. Také jsem začal číst Bibli a ke svému překvapení jsem zjistil, kolik jsem toho zapomněl a jak málo jsem toho vlastně o Jehovovi předtím věděl.“ Svůj trest ve vězení si Anthony sice musí odpykat, ale místní svědkové Jehovovi mu pomáhají a je na cestě k tomu, aby se opět duchovně vzchopil. Vděčně říká: „Díky Jehovovi a jeho organizaci se mi daří svlékat starou osobnost a každý den se snažím oblékat si novou. Dnes je pro mě můj vztah k Jehovovi tím nejdůležitějším.“
Duchovní pokrok ve službě
Ježíš Kristus svým následovníkům přikázal, aby byli kazateli ‚dobré zprávy o království‘. (Matouš 24:14) Pokud jsi zvěstovatelem dobré zprávy teprve poměrně krátkou dobu, máš možná v kazatelské službě jen málo zkušeností. Jak tedy můžeš dělat pokroky, abys ‚svou službu dovršil‘? (2. Timoteovi 4:5)
Jedním způsobem je vytvořit si pozitivní postoj. Nauč se pohlížet na kazatelskou službu jako na „poklad“, jako na výsadu. (2. Korinťanům 4:7) Je to příležitost, kdy můžeme Jehovovi dokázat svou lásku, věrnou oddanost a ryzost. Touto službou také můžeme projevit zájem o lidi ve svém okolí. Jestliže se v tomto směru nesobecky vydáváme, může se to pro nás stát pramenem skutečného štěstí. (Skutky 20:35)
Ježíš sám považoval kazatelské dílo za něco žádoucího. Dělit se s druhými lidmi o biblické pravdy pro něj bylo jako „pokrm“. (Jan 4:34) Pohnutky, které ho podněcovaly k tomu, aby druhým pomáhal, lze tedy nejlépe vyjádřit tím, že řekl: „Chci“. (Matouš 8:3) Ježíš pociťoval soucit s lidmi, zejména s těmi, kteří byli „sedření a byli zmítáni sem a tam“ Satanovým světem. (Matouš 9:35, 36) ‚Chceš‘ i ty pomáhat těm, kdo jsou duchovně v temnotě a potřebují osvícení z Božího slova? Pak tě toto přání bude pobízet, abys uposlechl Ježíšův příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Matouš 28:19) A budeš skutečně pociťovat touhu podílet se na této práci co nejvíce, nakolik ti to tvé zdraví a okolnosti dovolí.
Dalším klíčem k pokroku je pravidelná účast na kazatelské službě — pokud možno každý týden. To pomůže zmírnit obavy a strach, jež by mohly být překážkou pro toho, kdo káže jen příležitostně. Pravidelná účast na kazatelské službě ti přinese užitek i v jiných směrech. Hodnota pravdy v tvých očích vzroste, tvá láska k Jehovovi a k lidem ve tvém okolí bude sílit a pomůže ti to, aby ses stále zaměřoval na naději na Království.
Co však dělat, jestliže se ve své současné situaci můžeš kazatelské službě věnovat jen ve velmi omezené míře? Pokud je zřejmé, že prostě nelze nic změnit, čerpej útěchu z vědomí, že Bůh má radost ze všeho, co můžeš dělat, jestliže mu sloužíš celou duší. (Matouš 13:23) Snad bys mohl dělat pokroky v jiném směru, možná v tom, že budeš své schopnosti v kazatelské službě tříbit. Sborové programy, jako je škola teokratické služby a služební shromáždění, poskytují v tomto směru rozsáhlé a znamenité školení. Čím jsme v kazatelské službě obratnější, tím větší z ní samozřejmě máme radost a tím spíše uvidíme výsledky.
Je tedy jasné, že v den našeho křtu se nesmí náš duchovní pokrok zastavit. Apoštol Pavel psal o své naději na nesmrtelný život v nebi a v té souvislosti uvedl: „Bratři, ještě se nepovažuji za toho, který to uchopil. Jde však o jedno: Zapomínám na věci za sebou a napřahuji se po věcech před sebou, usiluji o cíl, o cenu Božího povolání vzhůru prostřednictvím Krista Ježíše. Mějme tedy my, kolik je z nás zralých, tento myšlenkový postoj; a jste-li v nějakém ohledu myšlenkově nakloněni jinak, Bůh vám výše uvedený postoj zjeví.“ (Filipanům 3:13–15)
Ano, bez ohledu na to, zda mají křesťané naději na nesmrtelnost v nebi, nebo na věčný život v ráji na zemi, všichni se musí jakoby ‚napřahovat‘, to znamená namáhat se, aby dosáhli cíle, totiž života! Tvůj křest byl znamenitým začátkem, ale svou cestu jsi tím teprve nastoupil. Stále usiluj o duchovní pokroky. Účastni se shromáždění a věnuj se osobnímu studiu, a tak se ‚staneš dospělým ve schopnostech porozumění‘. (1. Korinťanům 14:20) Buď ‚schopen pochopit, jaká je šířka a délka a výška a hloubka‘ pravdy. (Efezanům 3:18) Tvůj pokrok ti pomůže nejen k tomu, aby sis dnes zachoval radost a štěstí, ale také k tomu, abys získal bezpečné místo v Božím novém světě, kde budeš moci pod vládou Božího nebeského Království dělat pokroky věčně!
[Obrázek na straně 29]
Najít si čas na osobní studium vyžaduje kázeň
[Obrázek na straně 31]
Pozitivní postoj nám může pomoci, abychom získali radost ze služby