Choďme dále podle téhož řádného postupu
1 Apoštol Pavel pomáhal při vytváření sboru ve Filipech a měl k tomuto sboru zvláštní náklonnost. Byl vděčný za laskavou hmotnou výpomoc, kterou sbor ve Filipech poskytl. Dával ho druhým sborům za vzor. — 2. Korinťanům 8:1–6.
2 Podnětem pro to, aby napsal dopis Filipanům, byla Pavlova hluboká láska k nim. Druhý svazek díla Insight na straně 631 uvádí: „V celém tomto dopise Pavel povzbuzuje filipský sbor k tomu, aby pokračoval ve svém vynikajícím jednání — aby usiloval o větší rozlišovací schopnost, aby pevným sevřením držel slovo života a aby měl pevnou víru a naději na přicházející odměnu.“ Filipský sbor na to reagoval vroucně, a pouto lásky mezi Filipany a apoštolem se ještě více upevnilo. Tato apoštolova slova mají dnes pro nás zvláštní význam, jsou pro nás důvodem, abychom se nad jeho radami pozorně zamysleli — zvláště nad tou radou, která je zapsána ve Filipanům 3:15–17.
3 Je nezbytné mít vyzrálé myšlenkové postoje: Slova ve Filipanům 3:15 Pavel napsal jakožto muž, který má za sebou dlouholeté zkušenosti. Pavel uznal, že Filipané udělali duchovní pokrok, a vybízel je jako zralé křesťany, kteří mají správné myšlenkové postoje. Dokud bylo z jejich myšlenkových postojů patrné, že jsou pokorní a že mají stejné ocenění, jako měl Ježíš, mohli být „bezúhonnými a nevinnými, Božími dětmi bez vady . . . [a mohli] pevným sevřením držet slovo života“. (Filipanům 2:15, 16) Když čteme Pavlova slova my, měli bychom cítit, že Pavel mluví k nám. Proto si toužebně přejeme mít stejné myšlenkové postoje, jako měl Ježíš, a pokorně si vážit svých výsad. Neustále se v této věci, a také v jiných věcech, obracíme k Jehovovi v modlitbě a prosíme ho o pomoc. — Filipanům 4:6, 7.
4 Slova Filipanům 3:16 naznačují, že bychom se všichni měli snažit dělat pokroky. Slovo „pokrok“ znamená „vývoj zahrnující v sobě změny k lepšímu“. Lidé, kteří dělají pokroky, se zajímají o nové myšlenky, objevy a příležitosti. Pavel si přál, aby Filipané chápali, že křesťanství nikdy nestagnuje, že lidé, kteří se ke křesťanství hlásí, musí stále postupovat kupředu. Křesťané jsou ochotni zkoumat sami sebe, uznávat své slabosti a chápat se příležitostí zkvalitnit svou činnost — a z toho je patrné, že jejich duch je podněcuje k pokrokům. Jehovova pozemská organizace dnes stále postupuje kupředu, neustále zvětšuje rozsah své činnosti i porozumění Božímu slovu. Každý z nás musí s touto organizací udržovat krok, využívat různých opatření, která tato organizace zavádí, a plně se podílet na její činnosti.
5 Pokrok vyžaduje řádný postup: Pavel povzbuzoval své bratry, aby ‚chodili dále řádně podle téhož postupu‘. (Fil. 3:16) Máme-li být řádní, musíme lidem i věcem vymezovat místo, které jim náleží, aby to vše bylo ve správném vzájemném poměru. Musíme se také dobře chovat. Křesťané ve Filipech byli na správném místě — zůstávali blízko Jehovově organizaci i sobě navzájem. V jejich životě vládl zákon lásky. (Jan 15:17; Fil. 2:1, 2) Pavel je nabádal, aby ‚se chovali způsobem hodným dobré zprávy‘. (Fil. 1:27) I dnes křesťané potřebují být řádní a dobře se chovat.
6 „Postup“ je způsob práce nebo metoda. Úzce souvisí s tím, co je obvyklou praxí. Zachovávat nějaký „postup“ může být výhodné, protože se nemusíme zastavovat a rozhodovat se, jak pokračovat dál — máme předlohu, které se ze zvyku držíme.
7 Řádný teokratický „postup“ je založený na zvyklostech, které jsou užitečné a bohulibé a jejichž účelem je, abychom sami sebe duchovně budovali, pomáhali druhým a — pokud je to možné — více se podíleli na službě Jehovovi. Máme-li v tom být úspěšní, musíme si stanovit určitý „postup“, který budeme dodržovat. Ten se bude týkat našeho osobního studia, naší pravidelné účasti na shromážděních a na naší účasti v kazatelské službě.
8 Základní podmínky pro to, aby postup byl řádný: Jednou z těchto základních podmínek je ‚přesné poznání a plná rozlišovací schopnost‘. (Fil. 1:9) Osobním studiem se prohlubuje naše víra a zvyšuje se naše ocenění pro pravdu, získáváme motivaci pro znamenité skutky. Pro některé křesťany je však obtížné zachovávat stálý „postup“ ve svém studiu. Jednou z hlavních příčin, kterou uvádějí, je nedostatek času.
9 Velmi důležité je denně číst Bibli. Její pokyny jsou ve všech směrech „prospěšné“. (2. Tim. 3:16, 17) Jak si můžeme ve všedním dnu najít čas na studium Bible? Někteří křesťané využívají toho, že ráno mají svěží mysl, a tak si o několik minut přivstanou. Jiní zjistili, že je pro ně lepší, když četbě věnují několik minut před spaním. Manželky, které bývají během dne doma, si možná mohou vyšetřit trochu času odpoledne, než se začnou ostatní členové rodiny vracet ze školy nebo z práce. Někteří křesťané si ke svému týdennímu plánu studia Bible připojili také čtení knihy Hlasatelé.
10 Je velmi pravděpodobné, že naše nové návyky budou v rozporu s našimi starými návyky. Možná jsme v minulosti věnovali čas věcem, které nebyly nezbytné. Oprostit se od takového navyklého „postupu“ není snadné. Nikdo nám nebude diktovat, jaké máme mít studijní návyky, a nikomu nemusíme ze svého osobního studia skládat účty. To, jak budeme v osobním studiu důslední, do značné míry závisí na tom, jaké máme ocenění pro ‚důležitější věci‘ a jak jsme ochotni vykupovat ‚příhodný čas‘, abychom z těchto věcí měli užitek. — Fil. 1:10; Ef. 5:16.
11 Nanejvýš důležitou úlohu v našem duchovním pokroku mají křesťanská shromáždění, na kterých dostáváme nezbytné poučení a povzbuzení. Účast na shromážděních je proto další nezbytnou součástí našeho řádného postupu. Pavel zdůraznil, jak je to důležité. Není to něco, co nemusíme dělat, když se nám nechce. — Hebr. 10:24, 25.
12 Jak můžeme projevit řádnost, když si plánujeme svou osobní činnost? Někteří křesťané si konkrétně naplánují své osobní záležitosti a pak se snaží, aby shromáždění vměstnali do skulinek, které jim v jejich časovém plánu zbudou. Mělo by to však být přesně naopak. Naše každotýdenní shromáždění by měla v našem časovém plánu zaujímat první místo, a všechny ostatní činnosti bychom měli plánovat v závislosti na nich.
13 Pravidelná účast na shromáždění vyžaduje dobré plánování a spolupráci všech členů rodiny. Většina z nás má o víkendech naplněný program; často máme málo času. To znamená, že pokud je to možné, měla by se večeře podávat natolik brzy, aby se rodina mohla v klidu najíst a připravit na cestu a mohla přijít na shromáždění ještě před jeho začátkem. Má-li toho rodina docílit, musí všichni její členové nějakým způsobem spolupracovat.
14 Máme-li chodit dále podle téhož řádného postupu, je nezbytné, abychom se pravidelně účastnili kazatelské služby. Všichni si jasně uvědomujeme, že neseme velkou odpovědnost: máme kázat poselství o Království. To z nás činí Jehovovy svědky. (Iz. 43:10) Je to ta nejnaléhavější a nejprospěšnější práce, jaká se dnes vykonává, a rozhodně ji nelze považovat za pouhou příležitostnou součást našeho časového plánu. Pavel upozorňoval křesťany: „Vždy předkládejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ — Hebr. 13:15.
15 Když si plánujeme týden, měli bychom si předem vymezit určitý čas i na kazatelskou službu. Ve sboru je pravděpodobně během týdne náplánováno několik schůzek před službou. Můžeme si tedy vybrat, na kterou z nich půjdeme. Bylo by dobré, abychom se snažili mít podíl na každém odvětví naší služby, například na službě dům od domu s časopisy a jinou literaturou, na opětovných návštěvách a na vedení biblických studií. Můžeme si dokonce předem naplánovat neformální službu: nosit s sebou literaturu a vyhlížet po příležitosti k rozhovoru. Obvykle chodíme do služby ve dvou, a proto se musíme informovat o časovém plánu toho, kdo s námi půjde, abychom si mohli plánovat věci tak, aby to bylo výhodné pro oba.
16 Měli bychom pokračovat v kázání i tehdy, když jsou lidé v našem obvodu vůči dobré zprávě lhostejní. Víme předem, že kladně bude reagovat málokdo. (Mat. 13:15; 24:9) Ezekiel byl pověřen, aby kázal lidem, kteří se vyznačovali ‚vzpurností, nestoudností a tvrdým srdcem‘. Jehova však Ezekielovi slíbil, že způsobí, aby jeho čelo bylo „přesně tak tvrdé jako jejich čela“ čili „jako diamant, tvrdší než křemen“. (Ezek. 2:3, 4; 3:7–9) Máme-li si zachovat pravidelný program služby, musíme být vytrvalí.
17 Dobré příklady k následování: Většině z nás se v kazatelské službě daří lépe, když je po ruce někdo, kdo se ujme vedení. Pavel i jeho druhové byli dobrým příkladem, a Pavel vybízel ostatní křesťany, aby jej napodobovali. (Fil. 3:17) Jeho „postup“ zahrnoval všechny základní prvky, které byly nezbytné k tomu, aby zůstal duchovně silný.
18 I dnes máme to požehnání, že někteří lidé poskytují vynikající příklad. Pavel nás v Hebrejcům 13:7 nabádá: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení . . . a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ Naším Vzorem je samozřejmě Kristus, ale můžeme také napodobovat víru lidí, kteří se ujímají vedení. Starší — podobně jako Pavel — si potřebují uvědomovat, že musí být pro ostatní příkladem. Každý z nich má zřejmě jiné podmínky, ale všichni starší by měli být schopni prokazovat, že zachovávají „řádný postup“ a neustále dávají zájmy Království na první místo. I při svých světských a rodinných povinnostech by starší měli mít pevné návyky ve svém osobním studiu, účasti na shromážděních a také v tom, jak jsou příkladní v kazatelské službě. Když je na starších patrné, že ‚předsedají znamenitým způsobem své vlastní domácnosti‘, budou všichni ve sboru povzbuzeni, aby chodili dále podle téhož řádného postupu. — 1. Tim. 3:4, 5.
19 Cíle do nového služebního roku: Začátek nového služebního roku je vhodnou dobou na to, abychom se zamysleli nad svým osobním „postupem“. Co zjistíme, když se zpětně zamyslíme nad svou činností v uplynulém roce? Dokázali jsme udržet, či dokonce zlepšit úroveň své činnosti? Možná jsme byli pečlivější v osobním studiu. Snad jsme byli pravidelnější v účasti na shromážděních nebo jsme zvýšili svůj podíl na kazatelské službě a přihlásili jsme se do pomocné průkopnické služby. Možná bychom si dokázali vzpomenout na nějaké své konkrétní projevy křesťanské laskavosti vůči někomu ve sboru nebo v rodině. Pokud ano, pak se můžeme radovat z toho, že jsme jednali způsobem, který se líbí Bohu, a máme dobrý důvod, ‚abychom to tak dělali ještě plněji‘. — 1. Tes. 4:1.
20 Co však máme dělat, jestliže náš „postup“ byl poněkud nesouvislý, přerývaný? Jak nás to duchovně poznamenalo? Bránilo něco našemu „postupu“? Cestu ke zlepšení je třeba zahájit prosebnou žádostí o Jehovovu pomoc. (Fil. 4:6, 13) Pohovoř si o svých potřebách s ostatními členy rodiny, popros je, aby ti pomohli upravit některé stránky tvého navyklého způsobu jednání. Jestliže máš problémy, požádej o pomoc starší. Když se budeme usilovně snažit reagovat na Jehovovo vedení, můžeme si být jisti, že nebudeme „nečiní ani neplodní“. — 2. Petra 1:5–8.
21 Když budeme chodit podle řádného „postupu“, dostaneme tak velké požehnání, že se jakékoli vynaložené úsilí vyplatí. Buď rozhodnut chodit dále podle téhož řádného postupu a ‚neloudej se při tom, co děláš. Buď zanícen duchem. Pracuj jako otrok pro Jehovu.‘ (Řím. 12:11) — Podrobnější informace k tomuto námětu si můžeš vyhledat ve Strážné věži č. 20 z roku 1985 na stranách 15–22.