Jméno, které vede k pravé víře

„VY NEVĚŘÍTE v Ježíše a v jeho vykupující krev,“ řekla jakási žena jednomu svědku Jehovovu. Jiný muž tvrdil: „Vy si říkáte svědkové Jehovovi, ale já jsem svědek Ježíšův.“

Názor, že svědkové Jehovovi nevěří v Ježíše nebo že dostatečně nezdůrazňují jeho význam, je poměrně rozšířený. Jaká však je skutečnost?

Je pravda, že svědkové Jehovovi mají k Božímu jménu Jehova hluboký vztah.a Itamar, svědek Jehovův v Brazílii, vzpomíná: „Když jsem poznal Boží jméno, znamenalo to obrat v mém životě. Když jsem je poprvé četl, bylo to, jako bych se probudil z hlubokého spánku. Jméno Jehova mě vyburcovalo, dojalo a zapůsobilo na mě v hloubi mé duše.“ Dodává však: „Mé srdce překypuje také láskou k Ježíšovi.“

Ano, svědkové Jehovovi uznávají, že k tomu, aby získali věčný život, je nutné uvěřit „ve jméno Božího Syna“, Ježíše. (1. Jana 5:13) Co však výraz ‚ve jméno Ježíše‘ znamená?

Co představuje Ježíšovo jméno

Slova „ve jménu Ježíše“ a podobná vyjádření nacházíme v celých Křesťanských řeckých písmech neboli v „Novém zákoně“. Slovo „jméno“ použité v souvislosti s Ježíšovou úlohou se zde vyskytuje více než 80krát, a z toho asi 30krát jen v knize Skutky. V prvním století křesťané v Ježíšově jménu křtili, v jeho jménu uzdravovali, v jeho jménu učili, jeho jméno vzývali, pro jeho jméno trpěli a jeho jméno velebili. (Skutky 2:38; 3:16; 5:28; 9:14, 16; 19:17)

Podle jednoho biblického slovníku se v Bibli řecké slovo pro „jméno“ často používá k označení „všeho, co je se jménem spojeno, jako autorita, charakter, postavení, majestát, moc, vznešenost atd., všeho, co je v tomto jménu zahrnuto“. Ježíšovo jméno tedy představuje vznešenou a rozsáhlou výkonnou moc, kterou Jehova Bůh Ježíšovi svěřil. Ježíš sám prohlásil: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Matouš 28:18) Když Petr a Jan uzdravili jednoho chromého muže, židovští náboženští vůdci se dotazovali: „Jakou mocí nebo v čím jménu jste to udělali?“ Petr tehdy odvážně vyjádřil svou víru v autoritu a moc reprezentovanou Ježíšovým jménem; oznámil totiž, že „ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, . . . díky němu zde stojí tento muž před vámi zdravý“. (Skutky 3:1–10; 4:5–10)

Víra v Ježíše, nebo v césara?

Vyznávat víru v Ježíšovo jméno však nemělo být snadné. Ježíš kdysi předpověděl, že jeho učedníci budou ‚předmětem nenávisti všech národů kvůli jeho jménu‘. (Matouš 24:9) Proč? Protože Ježíšovo jméno představuje postavení, které Ježíš má jako Panovník ustanovený Bohem, jako Král králů, jemuž se mají všechny národy podrobit a před nímž se mají sklánět — a k tomu nejsou ani připraveny, ani ochotny. (Žalm 2:1–7)

Náboženští vůdci v Ježíšově době se také nechtěli Ježíšovi podrobit a sklonit se před ním. Prohlásili: „Nemáme krále, pouze césara,“ a tím Božího Syna zavrhli. (Jan 19:13–15) Místo toho uvěřili ve jméno — v moc a autoritu — césara a jeho vlády. Dokonce rozhodli, že Ježíš má zemřít, aby si oni mohli zachovat své postavení a svou hodnost. (Jan 11:47–53)

Podobný postoj, jaký měli židovští náboženští vůdcové, projevili ve staletích po Ježíšově smrti mnozí lidé, kteří se prohlašovali za křesťany. Tito takzvaní křesťané věřili v moc a autoritu státu a vměšovali se do jeho konfliktů. Například v jedenáctém století, potom co vojáky, kteří právě neměli co dělat, církev zorganizovala v militia Christi neboli v křesťanské rytířstvo, „odpovědnost za vedení spravedlivé války byla odňata světským mocem a převzala ji církev, a to prostřednictvím svých křesťanských rytířů“. (The Oxford History of Christianity, Oxfordské dějiny křesťanství). Zpráva dodává, že na základě určitých papežských prohlášení většina křižáků uvěřila, že svou účastí na křižáckých taženích „uzavřeli smlouvu s Bohem a zajistili si místo v ráji“.

Někteří lidé tvrdí, že je možné být věrný Ježíšovi a zároveň se účastnit jak politického života, tak i válek národů. Domnívají se možná, že je křesťanskou povinností bojovat proti zlu, ať se projevuje kdekoli, a že v případě nutnosti to znamená uchýlit se i k válce. Zastávali však tento názor první křesťané?

„V nejranějších dobách křesťané nesloužili v ozbrojených silách,“ uvádí časopis The Christian Century. Vysvětluje, že až do desetiletí 170–180 n. l. nejsou vůbec žádné doklady o tom, že by křesťané sloužili v armádě. Článek potom dodává: „Ve svém odporu k vojenské službě polevovali křesťané jen pozvolna.“

K čemu to vedlo? „Snad nic nemohlo zdiskreditovat křesťanství víc než to, že se jeho postoj k vedení válek stal v podstatě neodlišitelným od postoje nekřesťanů,“ uvádí ve svém článku časopis The Christian Century. „Na jedné straně křesťané obhajují víru v laskavého Spasitele, a na druhé straně vřele podporují náboženské nebo nacionalistické války, a to víře do značné míry uškodilo.“

Podle vzoru prvních křesťanů lze jednat i dnes

Je možné, aby dnes křesťané napodobovali vynikající příklad prvních křesťanů? Svědkové Jehovovi v tomto století dokázali, že to možné je. Editor publikace Holocaust Educational Digest o nich řekl: „Žádný svědek Jehovův nikdy nepůjde do války. . . Kdyby tuto víru zastával každý z mocných tohoto světa, [ke druhé světové válce] by nikdy nedošlo.“

Totéž lze říci o regionálních konfliktech, k nimž došlo v novější době například v Severním Irsku. Jeden svědek Jehovův před lety kázal dům od domu v protestantské části města Belfast. Když se obyvatel jednoho domu dozvěděl, že tento svědek byl kdysi katolíkem, zeptal se ho: „Když jste byl katolíkem, podporoval jste IRA [Irskou republikánskou armádu]?“ Svědek si uvědomil, že by ten muž mohl použít násilí. Byl totiž před nějakou dobou přistižen, jak se s puškou v ruce chystá zabít jednoho katolíka. Byl tehdy vzat do vazby, a právě nyní byl propuštěn. Svědek tedy odpověděl: „Katolíkem už nejsem. Jsem svědek Jehovův. Jako pravý křesťan bych nikdy nikoho nezabil, kvůli žádné vládě ani kvůli žádnému člověku.“ Nato mu majitel bytu podal ruku a řekl mu: „Každé zabíjení je nesprávné. Konáte dobrou práci. Pokračujte v ní.“

Co znamená uvěřit v Ježíšovo jméno

Uvěřit v Ježíšovo jméno však znamená víc než jen neúčastnit se války. Znamená to poslouchat všechna Kristova přikázání. Ježíš totiž prohlásil: „Jste moji přátelé, jestliže děláte, co vám přikazuji.“ A jedním z jeho přikázání je, abychom „milovali jeden druhého“. (Jan 15:14, 17) Láska usiluje o dobro pro druhé. Zbavuje se všech rasových, náboženských a společenských předsudků. Ježíš ukázal, jak se to má dělat.

Židé v Ježíšově době měli silné předsudky proti Samaritánům. Naproti tomu Ježíš s jakousi Samaritánkou mluvil, a ta pak díky tomu uvěřila v Kristovo jméno — a nejen ona, ale i mnoho jiných lidí. (Jan 4:39) Ježíš také prohlásil, že jeho učedníci mu budou svědky „jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější končiny země“. (Skutky 1:8) Jeho životodárné poselství se nemělo omezovat jen na Židy. Petr proto dostal pokyn, aby navštívil římského setníka Kornélia. Bylo sice nezákonné, aby Žid navštívil nějakého člověka jiné rasy, ale Bůh Petrovi ukázal, že ‚nemá žádného člověka nazývat poskvrněným nebo nečistým‘. (Skutky 10:28)

Svědkové Jehovovi napodobují Ježíše a všem lidem — bez ohledu na jejich rasu, náboženství či společenské postavení — ochotně pomáhají získat poznání o záchraně, která přichází prostřednictvím Ježíšova jména. Víra v Ježíšovo jméno je podněcuje k tomu, aby ‚veřejně prohlašovali, že Ježíš je Pán‘. (Římanům 10:8, 9) Naléhavě vám doporučujeme, abyste jejich pomoc přijali a abyste tak i vy mohli poznat, co znamená uvěřit v Ježíšovo jméno.

Ježíšovo jméno by mělo skutečně vzbuzovat takové pocity, jako je úcta, vážnost a poslušnost. Apoštol Pavel prohlásil: „Aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce.“ (Filipanům 2:10, 11) I když snad většina obyvatel země není ochotna podřídit se Ježíšově vládě, Bible ukazuje, že se přiblížila doba, kdy to všichni lidé budou muset udělat, nebo jinak zahynou. (2. Tesaloničanům 1:6–9) Dnes je tedy načase uvěřit v Ježíšovo jméno a projevit to zachováváním všech Ježíšových přikázání.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 6]

Miliony lidí zabíjely a byly zabity v Ježíšově jménu

[Obrázek na straně 7]

Ježíš nechoval žádné rasové předsudky. A vy?