Otázky čtenářů

Nedopustil se apoštol Pavel kompromisu vzhledem ke své křesťanské víře, když před Sanhedrinem řekl: „Jsem farizeus“?

Abychom správně pochopili Pavlův výrok, který čteme ve Skutcích 23:6, potřebujeme se zamyslet nad jeho kontextem.

Poté, co byl v Jeruzalémě Pavel napaden Židy, promluvil k zástupu. Mimo jiné se zmínil o tom, že v Jeruzalémě byl ‚vychován u Gamalielových nohou a byl poučován podle přísnosti Zákona předků‘. I když zástup jeho obhajobě chvíli naslouchal, přesto se nakonec ještě více rozzuřil, a vojenský velitel, který Pavla doprovázel, jej vzal do kasáren. Předtím než měl být Pavel zmrskán, řekl: „Je zákonné, abyste mrskali člověka, který je Říman a není odsouzený?“ (Skutky 21:27–22:29)

Následující den přivedl velitel Pavla před Sanhedrin, židovský nejvyšší soud. Pavel na ně upřeně pohlédl a viděl, že jsou v Sanhedrinu saduceové a farizeové. Potom řekl: „Muži, bratři, jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro naději na vzkříšení mrtvých.“ Jeho slova způsobila, že mezi farizey a saducey vznikl rozkol. „Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení ani anděl ani duch, ale farizeové to všechno veřejně oznamují.“ Někteří z těch, kdo patřili ke straně farizeů, prudce namítali: „Neshledáváme na tomto člověku nic nesprávného.“ (Skutky 23:6–10)

Pavel byl znám jako velmi horlivý křesťan, a proto nebylo možné, aby přesvědčil Sanhedrin, že je aktivním farizeem. Kdyby jeho úmyslem bylo učinit kompromis nebo o sobě vyvolat nepravdivý dojem, přítomní farizeové by na to nepřistoupili. Pavlovo vyjádření, že je farizeus, muselo mít určitý vymezený význam, a právě v onom kontextu museli přítomní farizeové chápat jeho slova.

Když Pavel řekl, že je souzen kvůli naději na vzkříšení mrtvých, nepochybně tím myslel, že právě v tomto ohledu je jako farizeové. Při jakékoli diskusi na toto téma měl být Pavel spojován s farizey spíše než se saducey, kteří ve vzkříšení nevěřili.

Pokud jde například o vzkříšení, anděly a některé body Zákona, nebyly Pavlovy křesťanské názory v rozporu s názory farizeů. (Filipanům 3:5) V tomto vymezeném rozsahu se tedy Pavel mohl ztotožnit s farizey, a ti, kdo byli přítomni v Sanhedrinu, rozuměli jeho slovům právě v tomto specifickém významu. Když Pavel jednal s nejvyšším židovským soudem, který se vyznačoval předpojatostí, využil při tom svůj původ.

Nejdůležitějším dokladem toho, že se Pavel nedopustil kompromisu vzhledem ke své víře, je skutečnost, že měl stále Jehovovo schválení. V noci poté, co Pavel pronesl výrok, o kterém uvažujeme, mu Ježíš sdělil: „Buď odvážný! Jak jsi totiž důkladně svědčil o mně v Jeruzalémě, tak budeš vydávat svědectví i v Římě.“ Jelikož Pavel měl Boží schválení, musíme dojít k závěru, že se vzhledem ke své víře nedopustil kompromisu. (Skutky 23:11)