Když Bůh odpustí, zapomene?

STRUČNĚ řečeno ano. Jehova slíbil těm, kdo mají jeho přízeň, toto: „Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremjáš 31:34) Jehova nás tedy ujišťuje, že když kajícným hříšníkům odpustí, nebude na jejich hříchy už nikdy vzpomínat. Znamená to ale skutečně, že Stvořitel obrovského vesmíru si nedokáže vybavit hříchy, které odpustil? Porozumět tomu nám pomohou slova zaznamenaná u Ezekiela. (Přečtěte si Ezekiela 18:19–22.)

Jehova použil proroka Ezekiela, aby oznámil Boží rozsudek nad nevěrnou Judou. Národ jako celek opustil uctívání Jehovy a země byla naplněna násilím. Jehova předpověděl, že Jeruzalém, hlavní město Judy, bude zničen Babylóňany. Tento rozsudek ale obsahoval i poselství naděje. Každý měl možnost volby a byl zodpovědný za to, jak se rozhodne jednat. (19. a 20. verš)

Co když tedy někdo se špatným jednáním skončil a začal jednat správně? Jehova řekl: „Pokud jde . . . o někoho ničemného, v případě, že by se obrátil zpět od všech hříchů, kterých se dopustil, a opravdu by dodržoval všechna má ustanovení a konal právo a spravedlnost, rozhodně zůstane naživu. Nezemře.“ (21. verš) Ano, Jehova je „přichystaný odpouštět“ hříšníkům, kteří přestanou být vzpurní a projeví pravé pokání. (Žalm 86:5)

Jak to bude s hříchy, které kajícný člověk spáchal? „Všechny jeho přestupky, kterých se dopustil — ty se proti němu nebudou připomínat,“ řekl Jehova. (22. verš) Povšimněte si, že hříchy takového člověka se nebudou připomínat „proti němu“. Proč je to důležité?

Hebrejské slovo přeložené jako „připomínat“ může v Bibli znamenat víc než jen vzpomínat na něco z minulosti. O tomto slově jedna encyklopedie říká: „Často znamená nějakou činnost nebo se objevuje v kombinaci se slovesem, které vyjadřuje činnost.“ „Připomínat“ tedy může znamenat „jednat“. Takže když Jehova o kajícném hříšníkovi říká, že jeho hříchy „se proti němu nebudou připomínat“, říká tím, že kvůli jeho minulým hříchům proti němu nebude jednat, tedy ho z nich obviňovat nebo ho za ně trestat.a

Slova u Ezekiela 18:21, 22 působivě ukazují rozsah Božího odpuštění. Když Jehova naše hříchy odpustí, nikdy v budoucnosti je nepoužije proti nám. U kajícných hříšníků se k nim dokonce už víckrát nevrátí. (Izajáš 38:17) Je to, jako by byly vymazány. (Skutky 3:19)

Jsme nedokonalí, a proto Boží milosrdenství potřebujeme. Vždyť všichni mnohokrát hřešíme. (Římanům 3:23) Jehova ale chce, abychom věděli, že pokud toho upřímně litujeme, je ochotný nám odpustit. A když nám odpustí, zapomene. To znamená, že se k našim hříchům nebude vracet, aby nás z nich obviňoval nebo nás za ně trestal. Jak to na vás působí? Nepodněcuje vás to snad, abyste se k Bohu více přimkli?

Doporučené čtení Bible na červenec:

◼ Ezekiel 6–20

[Poznámka pod čarou]