Pomáhat nečinným, aby zesílili ve víře
1 V srpnu 1982 začalo zvláštní úsilí vyhledávat nečinné a pomáhat jim. Jaké jsou výsledky? Můžeme činit více, abychom pomohli slabým a nečinným? Jak můžeme povzbuzovat své bratry?
2 Máme radost, že vám můžeme sdělit, že mnozí dříve nečinní znovu slouží s námi bok po boku. Byli podobní žalmistovi, který napsal: „Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl.“ (Žalm 119:176 „EP“) Jedna sestra, která poznala, že ztratila svůj úzký vztah k Jehovovi, se k němu modlila o vedení. Druhý den ji zavolal jeden starší a nabídl jí biblické studium. Poznamenala: „Jak bych mohla Bohu dále nesloužit?“ Jednu velmi nešťastnou rodinu, která se stala nečinnou částečně proto, že usilovala o hmotné věci, navštívili dva starší a nabídli biblické studium. Členové rodiny poznamenali: „Právě na to jsme čekali.“ Nyní se celá rodina radostně podílí na službě.
3 Láskyplné námaze starších a všech, kteří s nimi spolupracovali, samozřejmě žehnal Jehova, velký Pastýř. (1. Petra 2:25) Cestující dozorce v jiné zemi podává zprávu, že v jednom území měli bratři velkou radost, když viděli 75 duchovně oživených, takže vyvstala nutnost vytvořit nový sbor. Mnoho dalších krajů oznamuje 25 až více než 100 znovu oživených. Stovky dalších začaly znovu navštěvovat shromáždění a rostou ve víře pomocí zvlášť zavedených biblických studií.
4 Mnohokrát vyjádřili dřívější „ztracené ovce“ svoji vděčnost. Když starší navštívili jednu rodinu, bylo jejich manželství na pokraji rozpadu. Děti byly zmatené a kladly si otázku, zda jsou ještě Jehovovými svědky. Rodina však souhlasila s biblickým studiem a znovu se spojila se sborem. Bratr poznamenává: „Nyní Jehova žehná našemu úsilí duchovně se posílit. Naše manželství je pevné a studujeme společně jako rodina. Všichni navštěvujeme shromáždění a chodíme do služby. Jak jsme vděčni Jehovovi za jeho trpělivost a bratrům za pomoc!“ Jiná sestra šťastně prohlásila: „Minulý měsíc jsem po deseti letech znovu podala zprávu ze služby. A s Jehovovou nezaslouženou laskavostí již nikdy nenechám uplynout měsíc, aniž bych kázala.“ Jeden manželský pár řekl staršímu, který je navštívil: „Během minulých dvou měsíců, kdy jsme studovali a navštěvovali shromáždění, jsme byli nejšťastnější za dvanáct let manželství.“
5 Jak můžeme stále pomáhat nečinným? Pokračujme v rozhodném úsilí hledat ty, kteří zbloudili, a pomáhat jim. Mluvme pozitivně a s porozuměním. Modleme se s nimi. Dávejme jim příčinu k naději a k pocitu, že jsou cenní v Božích očích.
6 Jestliže studuješ s někým nečinným, měj na mysli, že duchovní obnova je často pomalý, postupný proces. Vyžaduje trpělivost a vytrvalost. Jedna sestra vhodně odpověděla na dotaz, co jí pomohlo k návratu: ten, kdo s ní studoval, „se nevzdal“. Pomáhej nečinným, aby si ‚neustále upravovali cestu‘ tím, že si vytvářejí dobré návyky studia a služby. (Žalm 50:23) Všichni ve sboru mohou pomáhat tím, že jim umožňují láskyplné společenství. Jedna znovu oživená sestra byla dotázána, co jí nejvíce pomohlo. Její odpověď: „Nepřekonatelná laskavost a láska, kterou mi projevili přátelé, když jsem se vrátila na shromáždění. Jsme opravdu jedna velká rodina.“
7 Když se snažíme pomáhat nečinným, nezapomínejme na ty, kteří jsou sice s námi spojeni, ale snad potřebují pomoc. (Sk. 20:35) Mnozí nemusí upadnout do nečinnosti jen proto, že se zajímáme o jejich duchovní stav. Je ve tvé studijní skupině někdo, kdo polevuje ve službě nebo zanedbává shromáždění? Potřebuje nějak povzbudit? Mohl bys ho pozvat, aby se podílel na osobním studiu ve tvé rodině? Mohl bys s ním spolupracovat ve službě? Namísto abychom se ‚odtahovali‘ od Jehovy, pobízejme se navzájem každý den a uchovejme si pevnou víru. — Žid. 3:12.