Působivě vydávejme svědectví na veřejnosti
1. Jak dnešní svědkové Jehovovi napodobují křesťany z prvního století ve vydávání svědectví na veřejnosti? Jaké výsledky to přináší?
1 Stejně jako Ježíšovi první učedníci, i dnešní křesťané se snaží mluvit s lidmi o dobré zprávě všude, kde je lze zastihnout. (Sk. 16:13; 17:17; 20:20, 21) Usilovně vydávají svědectví také na veřejnosti a díky tomu se jim daří najít zájemce, s nimiž by se ve službě dům od domu nikdy nesetkali.
2. Proč je při vydávání svědectví na veřejnosti nezbytné jednat s rozlišovací schopností a jak můžeme přispět k dobré organizaci služby?
2 Při vydávání svědectví na veřejnosti je nezbytná rozlišovací schopnost. Bývá nejlepší nepoutat na sebe nepřiměřenou pozornost. Kdyby například na určitá místa nebo do některých podniků chodilo příliš mnoho zvěstovatelů, některé lidi by naše přítomnost mohla dráždit. Tím by naše činnost ztrácela důstojnost a pravděpodobně by nebyla tak účinná. Co tedy lze dělat, aby k tomu nedocházelo? Některé sbory, v jejichž obvodu je možné vydávat svědectví na mnoha veřejných místech, považují za prospěšné vytvořit z těchto míst samostatné obvody. (1. Kor. 14:40) K dobré organizaci služby můžeme přispět také tím, že sloužíme pouze v obvodu, který byl přidělen našemu sboru, pokud nebyla prostřednictvím služebního výboru učiněna nějaká zvláštní opatření pro výpomoc jinému sboru. (Viz Naši službu Království z listopadu 1998, s. 5 a 6, odst. 18, 19.)
3. Jaký přístup při vydávání svědectví na veřejnosti považují někteří zvěstovatelé za účinný?
3 Oslovujme lidi: Když Ježíš mluvil se ženou u studny, nejdřív pronesl krátkou poznámku, a když žena projevila zájem, postupně rozhovor rozvinul. (Jan 4:7–26) Tento přístup je v určitém prostředí účinný i dnes. Někteří zvěstovatelé zjišťují, že aby se na vydávání svědectví na veřejnosti dobře naladili, nejprve někoho jenom pozdraví a přátelsky s ním prohodí několik slov a teprve potom mu předloží poselství o Království. K rozhovoru může vést to, když se zmíní o nějakém námětu, který místní lidi zajímá. Když lidé mluví o svých záležitostech, zvěstovatelé pozorně naslouchají a zanedlouho jim mohou předložit útěchu z Božího slova. (Řím. 15:4)
4. Jak můžeme rozvíjet projevený zájem?
4 Rozvíjejme projevený zájem: Pokaždé, když s někým vedeme pěkný rozhovor, se snažme domluvit si s takovým člověkem další setkání, abychom mohli jeho zájem rozvíjet. Jak to můžeme dělat? Když se rozhovor chýlí k závěru, mohli bychom otevřít zápisník a říct: „Náš rozhovor byl velmi příjemný. Mohli bychom v něm někdy pokračovat?“ Nebo lze říct: „Nedávno vyšel jeden článek, který by vás určitě zajímal. Mohu vám ho přinést domů nebo do práce?“ Někteří zvěstovatelé se jednoduše zeptají: „Na jaké číslo vám mohu zavolat?“ Lidé na to často dobře reagují.
5. Co by mělo být naším cílem při vydávání svědectví na veřejnosti?
5 Mnozí lidé, které zvěstovatelé oslovili na veřejných místech, přijali nabídku biblického studia. Taková studia je možné vést u lidí doma, na jejich pracovišti, na vhodném veřejném místě nebo telefonicky. Dejme si tedy za cíl, že se budeme snažit zahajovat biblická studia, a naše vydávání svědectví na veřejnosti bude díky tomu účinné.