Upřímně se zajímejme o druhé — tím, že jsme všímaví
1 Jehova Bůh a Ježíš Kristus vynikají svou schopností rozpoznat konkrétní potřeby lidí a poskytovat jim pomoc. (2. Par. 16:9; Mar. 6:34) Když my rozpoznáme zájmy a starosti lidí, s nimiž se setkáme v kazatelské službě, možná se nám podaří předložit jim dobrou zprávu způsobem, který je zaujme.
2 Všímejme si maličkostí: Ježíš byl dobrý pozorovatel. (Mar. 12:41–43; Luk. 19:1–6) Podobně když my přijdeme ke dveřím nějakého domu a uvidíme tam náboženskou výzdobu, reklamní nápis na autě nebo hračky na zahradě, možná nás díky tomu napadnou vhodná slova, kterými bychom mohli osloveného člověka zaujmout a předložit mu dobrou zprávu působivě.
3 Z výrazu obličeje a z chování člověka lze do určité míry rozpoznat jeho pocity. (Přísl. 15:13) Je možné, že mu zemřel někdo blízký nebo zažil jinou skličující událost, a proto potřebuje útěchu. Snad ho potěší, když mu přečteme nějaký vhodný biblický text. (Přísl. 16:24) A co když má oslovený naspěch nebo má v náručí plačící dítě? V tom případě bývá vhodnější říci, že se zastavíme jindy. Pokud jsme ohleduplní a ‚projevíme soucítění‘, může to na osloveného dobře zapůsobit a příště nám snad bude naslouchat. (1. Petra 3:8)
4 Přizpůsobme svá slova: Když byl apoštol Pavel v Aténách, uviděl tam oltář zasvěcený „Neznámému Bohu“, a na základě toho se rozhodl, jak Atéňanům předloží dobrou zprávu. Řekl: „Čemu jste . . . nevědomky zbožně oddáni, to vám zvěstuji.“ Některé z přítomných mužů Pavlův taktní přístup zaujal natolik, že poselství o Království věnovali pozornost a stali se věřícími. (Sk. 17:23, 34)
5 Pokud jsme i my všímaví, snadněji rozpoznáme, co osloveného zajímá, a můžeme tomu přizpůsobit svá slova. Klaďme mu takové otázky, které by ho mohly zaujmout a povzbudit k tomu, aby se rozpovídal. Přemýšlejme, jakými biblickými texty bychom mohli roznítit jeho zájem. (Přísl. 20:5) Jsme-li všímaví a projevujeme-li o druhé lidi upřímný zájem, budeme schopni předkládat jim dobrou zprávu obratně.