Naše služba je projevem soucitu
1 Ježíš si uvědomoval, že lidé, kteří naslouchali jeho poselství, byli „sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Mat. 9:36) S něžností a láskou je učil Jehovovým cestám, přinášel jim útěchu a soucitně se staral o jejich duchovní potřeby. Když rozjímáme o Ježíšově příkladu, učíme se smýšlet a cítit tak jako on. Díky tomu se nám daří projevovat ve službě soucit.
2 Na chvíli se zamysleme nad tím, jak Ježíš reagoval, když za ním přišli lidé, kteří zoufale potřebovali pomoc. (Luk. 5:12, 13; 8:43–48) Bral ohled na ty, kdo byli v tíživé situaci. (Mar. 7:31–35) Byl si vědom pocitů druhých a projevoval o ně skutečný zájem. Neposuzoval lidi podle vnějšího vzhledu. (Luk. 7:36–40) Ano, Ježíš dokonale zrcadlil něžný soucit našeho Boha.
3 „Pohnut lítostí“: Ježíš nevykonával svou službu z pouhého pocitu povinnosti. Byl naopak „pohnut lítostí“. (Mar. 6:34) Podobně i my dnes nejen předáváme lidem poselství, ale také usilujeme o záchranu drahocenných životů. Snažme se pochopit, proč lidé určitým způsobem reagují na naši službu. Čeho se obávají nebo proč nemají čas? Byli zanedbáváni nebo zaslepeni falešnými náboženskými učiteli? Náš opravdový zájem je může podnítit, aby naslouchali dobré zprávě. (2. Kor. 6:4, 6)
4 Soucit působí na srdce. Zde je jeden příklad. Jistá žena přišla za tragických okolností o svou tříměsíční dceru. Když u jejích dveří zazvonily dvě sestry, žena je pozvala dovnitř. Udělala to proto, že chtěla vyvrátit jejich argumenty týkající se otázky, proč Bůh připouští utrpení. Ta žena však později řekla: „Měly se mnou velký soucit a trpělivě mi naslouchaly. Když odcházely, cítila jsem se mnohem lépe a souhlasila jsem, že mohou zase přijít.“ Snažíme se i my projevovat soucit každému, koho ve službě potkáme?
5 Když se snažíme být soucitní, pomáhá nám to, abychom pro druhé byli skutečnou útěchou. Oslavujeme tím Jehovu, ‚Otce projevů něžného milosrdenství‘. (2. Kor. 1:3)