Jak druhým radit

1. Kdo by měl druhým radit a proč?

JAK se cítíš, když máš někomu poradit? Někdo to dělá moc rád. Jiným se do toho moc nechce, a když to musí udělat, je jim to nepříjemné. Ale ať už to máš jakkoli, každý z nás musí čas od času někomu poradit. Proč? Protože Ježíš řekl, že jeho pravé následovníky bude možné poznat podle toho, že budou „mít mezi sebou lásku“. (Jan 13:35) A jeden ze způsobů, jak můžeme bratrům a sestrám ukázat, že je máme rádi, je ten, že jim poradíme, když to potřebují. Bible navíc říká, že „upřímné rady“ naše přátelství posilují. (Přísl. 27:9)

2. Co musí starší umět a proč? (Viz taky rámeček „Rady na shromáždění v týdnu“.)

² Kdo hlavně by měl umět druhým dobře radit? Jsou to sboroví starší. Jehova dal prostřednictvím Ježíše těmhle mužům za úkol, aby pásli jeho ovečky. (1. Petra 5:2, 3) Radí druhým například tak, že si pro ně připravují proslovy založené na Bibli. Taky občas musí někomu poradit osobně. A někdy dokonce musí usměrnit někoho, kdo se od sboru vzdaluje. Jak můžou starší, a vlastně každý z nás, druhým dobře radit?

3. a) Co nám může pomoct, abychom druhým dokázali dobře radit? (Izajáš 9:6; viz taky rámeček „Snaž se radit jako Ježíš“) b) O čem bude tenhle článek?

³ To, jak druhým dobře radit, se můžeme naučit od různých lidí z Bible, hlavně od Ježíše. V Bibli se o něm píše, že je „Podivuhodný rádce“. (Přečti Izajáše 9:6.) V tomhle článku se podíváme na to, co můžeme dělat, když nás o radu někdo poprosí, a co dělat, když nás o ni někdo nepoprosí, ale potřebuje ji. Taky si ukážeme, jak důležité je dát radu ve správnou chvíli a správným způsobem.

KDYŽ NÁS O RADU NĚKDO POPROSÍ

4., 5. Když nás někdo poprosí, abychom mu poradili, co bychom měli udělat ze všeho nejdřív? Ukaž to na příkladu.

⁴ Když nás někdo poprosí, abychom mu poradili, co bychom měli udělat jako první? Možná nás potěší, že za námi přišel, a chtěli bychom mu hned pomoct. Ale ze všeho nejdřív bychom se měli sami sebe zeptat: Jsem ten pravý, kdo by mu měl v téhle věci poradit? Někdy může být nejlepší, když mu neporadíme, ale pomůžeme mu najít někoho, kdo jeho situaci líp rozumí.

⁵ Představ si, že tvůj dobrý kamarád vážně onemocní. Řekne ti, že si zjistil, jaké má možnosti léčby, a pak se tě zeptá, která z nich je podle tebe nejlepší. Možná víš, jakou léčbu by sis vybral ty, ale nejsi doktor ani nemáš žádné zdravotnické vzdělání. Takže nejlepší bude, když tomu kamarádovi pomůžeš najít někoho, kdo má potřebné vzdělání na to, aby mu poradil.

6. Proč může být dobré, když s radou chvíli počkáme?

⁶ Dokonce i když si myslíme, že tomu člověku dokážeme poradit, může být dobré s odpovědí nespěchat. Přísloví 15:28 říkají, že „srdce dobrého člověka přemýšlí, než odpoví“. Takže i když si myslíme, že tomu člověku máme co říct, může být lepší, když si nejdřív o té věci něco zjistíme, budeme se modlit a dobře si promyslíme, co mu poradíme. Pak si budeme jistější, že naše odpověď odráží to, co si myslí Jehova. Pojďme se podívat, co se jednou stalo proroku Natanovi.

7. Co se učíš z Natanova příběhu?

⁷ Když král David mluvil s prorokem Natanem, řekl mu, že chce Jehovovi postavit chrám. Co na to Natan? Bez váhání mu řekl, ať se do toho pustí. Natan se měl ale nejdřív poradit s Jehovou. Proč? Protože Jehova měl jiný názor – nechtěl, aby mu chrám postavil David. (1. Par. 17:1–4) Na tomhle příběhu vidíme, že když nás někdo poprosí o radu, je dobré, když nebudeme „spěchat s mluvením“. (Jak. 1:19)

8. Jaký je další důvod, proč bychom měli být opatrní, když někomu radíme?

⁸ Je tady ještě další důvod, proč bychom měli být opatrní, když někomu radíme. Pokud mu poradíme špatně, mohli bychom nést svůj díl viny na tom, co se stane. Takže když nás někdo poprosí o radu, je opravdu důležité si promyslet, co mu řekneme.

KDYŽ NÁS O RADU NĚKDO NEPOPROSÍ

9. Než starší někoho usměrní, čím si musí být jistí? (Galaťanům 6:1)

⁹ Čas od času musí starší usměrnit nějakého bratra nebo sestru, kteří se vydají „špatným směrem“. (Přečti Galaťanům 6:1.) Takový člověk se sice ještě nedopustil vážného hříchu, ale dělá rozhodnutí, která by k tomu mohla vést. Starší mu chtějí pomoct, aby zůstal na cestě, která vede k věčnému životu. (Jak. 5:19, 20) Nejdřív si ale musí být jistí, že se ten člověk opravdu vydal špatným směrem. Uvědomují si, že některá rozhodnutí dělá člověk na základě svého svědomí. To, že se někdo rozhodne jinak než oni, ještě neznamená, že dělá něco, co se Jehovovi nelíbí. (Řím. 14:1–4) Co když ale starší usoudí, že se ten člověk skutečně vydal špatným směrem a musí si s ním o tom promluvit?

10.–12. Co by měl starší udělat, když musí někomu poradit nebo ho usměrnit? Ukaž to na přirovnání. (Viz taky obrázky.)

¹⁰ Když musí starší poradit někomu, kdo je o to neprosil, nebo ho dokonce musí usměrnit, není to pro ně vůbec jednoduché. Proč? Apoštol Pavel řekl, že ten člověk si vůbec nemusí uvědomovat, že se vydal špatným směrem. Takže než si s ním starší popovídají, měli by udělat pár věcí, díky kterým pro něho bude snazší to přijmout.

¹¹ Je to podobné, jako když chce zahradník něco vypěstovat ve ztvrdlé půdě. Nejdřív si musí půdu připravit. Musí ji prokypřit a teprve pak tam může semínko zasadit. Nakonec ho ještě zalije, aby líp rostlo. Podobně když chce starší někomu poradit nebo ho usměrnit, je dobré, když si „připraví půdu“. Až si s ním třeba bude povídat, může ho ujistit, že mu na něm záleží, a říct mu, že je tu něco, co by s ním rád probral. Když má starší pověst laskavého člověka a druzí cítí, že je má rád, je pro ně snazší přijmout to, co jim říká.

¹² Jak si může starší během rozhovoru dál připravovat půdu? Může mu říct, že všichni děláme chyby a čas od času potřebujeme, aby nás na to někdo upozornil a pomohl nám. (Řím. 3:23) Klidným hlasem a s úctou mu pomocí Bible ukáže, v jakém ohledu se vydal špatným směrem. Když ten člověk uzná, že udělal chybu, starší „zasadí semínko“ – jasně a jednoduše mu vysvětlí, co je potřeba změnit. Na konci rozhovoru starší semínko „zalije“ – pochválí toho člověka za to, co se mu daří, a pomodlí se s ním. (Jak. 5:15)

13. Jak se může starší ujistit, že ho ten člověk pochopil?

¹³ Někdy se může stát, že to, co starší říká, a to, co ten člověk slyší, jsou dvě různé věci. Jak může starší předejít tomu, že by ho ten druhý špatně pochopil? Tak, že se ho bude taktně ptát a bude poslouchat, co odpovídá. Uvidí z toho, jestli se dobře chápou a jestli ten člověk ví, co by měl změnit. (Kaz. 12:11)

SPRÁVNÁ CHVÍLE A SPRÁVNÝ ZPŮSOB

14. Měli bychom někomu radit, když jsme naštvaní? Vysvětli to.

¹⁴ Všichni jsme nedokonalí, a tak občas uděláme nebo řekneme něco, co druhé rozhodí. (Kol. 3:13) V Bibli se píše, že se někdy dokonce může stát, že nás někdo rozzlobí. (Ef. 4:26) Je tohle ale ta správná chvíle na nějaké rady? Ne. Proč? „Lidský hněv totiž nevede k tomu, co je správné v Božích očích.“ (Jak. 1:20) Kdybychom druhým radili ve vzteku, nadělali bychom nejspíš víc škody než užitku. To neznamená, že když nás někdo naštve, nikdy bychom mu neměli říct, co si myslíme a co cítíme. Když ale počkáme, až vychladneme, dokážeme si o tom líp popovídat. Všimni si, jak se to povedlo Elihuovi, když radil Jobovi.

15. Co se učíme od Elihua? (Viz taky obrázek.)

¹⁵ Elihu celé dny poslouchal, jak se Job obhajuje před svými falešnými přáteli. Bylo mu ho líto. Ale taky se na něho hodně rozzlobil, protože říkal o Jehovovi věci, které nebyly pravda, a až moc se zaměřoval na sebe. Přesto Elihu počkal, až na něho přijde řada, a pak s Jobem mluvil mírně a s úctou. (Job 32:2; 33:1–7) Můžeme se od něho naučit něco hodně důležitého: Nejlíp druhým dokážeme poradit, když jsme v klidu a mluvíme s nimi s láskou a úctou. (Kaz. 3:1, 7)

DÁL RAĎ A NECH SI RADIT

16. Co se učíš z Žalmu 32:8?

¹⁶ Klíčový verš tohohle článku říká, že Jehova nám radí s očima upřenýma na nás. (Přečti Žalm 32:8.) Vidíme z toho, že nás neustále podporuje. Nejenže nám radí, ale taky nám pomáhá se těmi radami řídit. Je pro nás skvělým příkladem. Když druhým radíš, dělej to jako on. Dál je podporuj a pomáhej jim správně se rozhodovat.

17. Co se dá říct o starších, kteří dávají konkrétní rady založené na Bibli, a proč? (Izajáš 32:1, 2)

¹⁷ Teď, víc než kdy dřív, je důležité, abychom druhým radili a nechali si radit. (2. Tim. 3:1) Starší, kteří dávají konkrétní rady založené na Bibli, jsou „jako proudy vody v bezvodé krajině“. (Přečti Izajáše 32:1, 2.) Když naši přátelé vědí, co chceme slyšet, ale řeknou nám to, co potřebujeme slyšet, dají nám dar, který je tak cenný „jako zlatá jablka ve stříbrné míse“. (Přísl. 25:11) Takže se dál učme, jak druhým radit, a taky si nechme radit.