Když by sis chtěl koupit dům, určitě bys ho chtěl prozkoumat skrz naskrz. Něco podobného můžeme dělat, když si čteme a studujeme Bibli. Když ji jen tak prolítneš, získáš o „Božích posvátných prohlášeních“ jenom hrubou představu. (Hebr. 5:12) Ale jestli jí chceš rozumět líp, musíš to udělat jako s tím domem – jít dovnitř a prozkoumat každý detail. Jak na to? Hodně ti pomůže, když budeš hledat odpovědi na tři otázky: jak, co a proč. Jak spolu jednotlivé části souvisí, co za pravdy v ní najdeš a proč jim můžeš věřit. Jestli chceme Božímu Slovu dobře rozumět, musíme studovat i hluboké biblické pravdy. Apoštol Pavel vybídl svoje bratry a sestry, aby Boží Slovo důkladně studovali s cílem „úplně pochopit, jaká je šířka a délka a výška a hloubka“ pravdy. Mělo jim to pomoct, aby byli „zakořenění a postavení na pevném základě“ svojí víry. (Ef. 3:14–19) A to samé platí i pro nás. w23.10 18 ¶1–3

V Bibli se píše o mnoha lidech, kteří byli trpěliví. Co kdyby sis o nich něco nastudoval? Třeba takového Davida Jehova pomazal za budoucího krále nad Izraelem, už když byl hodně mladý. Ale než se jím skutečně stal, musel na to dlouhé roky čekat. Simeon a Anna zase věrně čekali, až přijde slíbený Mesiáš. (Luk. 2:25, 36–38) Když si takové příběhy studuješ, přemýšlej o těchhle otázkách: Co tomu člověku pomohlo být trpělivý? Co mu to přineslo? Jak ho můžu napodobit? Něco se můžeš naučit i z příběhů lidí, kteří trpěliví nebyli. (1. Sam. 13:8–14) Zamysli se třeba nad tímhle: Co k jejich netrpělivosti přispělo? Jaké měla následky? w23.08 25 ¶15

Apoštol Petr Ježíše věrně následoval a nenechal si v tom ničím zabránit. Jasně se to ukázalo v situaci, kdy Ježíš řekl něco, přes co se někteří jeho učedníci nedokázali přenést. (Jan 6:68) Nečekali na vysvětlení a přestali ho následovat. Petr to ale neudělal. Uvědomoval si, že jenom Ježíš má „slova věčného života“. Ježíš věděl, že ho poslední noc jeho života na zemi Petr i ostatní apoštolové opustí. Přesto mu s důvěrou řekl, že ví, že si svoji chybu uvědomí a zase ho bude následovat. (Luk. 22:31, 32) Chápal, že „duch je … dychtivý, ale tělo je slabé“. (Mar. 14:38) Takže i když pak Petr popřel, že ho zná, neměl mu to za zlé. Po svém vzkříšení se mu objevil, a to evidentně ve chvíli, kdy byl Petr sám. (Mar. 16:7; Luk. 24:34; 1. Kor. 15:5) Představ si, jak to zlomenému Petrovi muselo dodat síly. w23.09 22 ¶9, 10