Úterý 16. září
My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý. (Jan 6:69)
Apoštol Petr Ježíše věrně následoval a nenechal si v tom ničím zabránit. Jasně se to ukázalo v situaci, kdy Ježíš řekl něco, přes co se někteří jeho učedníci nedokázali přenést. (Jan 6:68) Nečekali na vysvětlení a přestali ho následovat. Petr to ale neudělal. Uvědomoval si, že jenom Ježíš má „slova věčného života“. Ježíš věděl, že ho poslední noc jeho života na zemi Petr i ostatní apoštolové opustí. Přesto mu s důvěrou řekl, že ví, že si svoji chybu uvědomí a zase ho bude následovat. (Luk. 22:31, 32) Chápal, že „duch je … dychtivý, ale tělo je slabé“. (Mar. 14:38) Takže i když pak Petr popřel, že ho zná, neměl mu to za zlé. Po svém vzkříšení se mu objevil, a to evidentně ve chvíli, kdy byl Petr sám. (Mar. 16:7; Luk. 24:34; 1. Kor. 15:5) Představ si, jak to zlomenému Petrovi muselo dodat síly. w23.09 22 ¶9, 10
Středa 17.září
Šťastní jsou ti, kterým byly prominuty jejich špatné skutky a jejichž hříchy byly odpuštěny. (Řím. 4:7)
Bůh odpouští těm, kdo v něho věří. Jejich hříchy vůbec nebere v úvahu, to znamená, že jim odpouští úplně. (Žalm 32:1, 2) Považuje je za bezúhonné na základě jejich víry. To, že Bůh považoval Abrahama, Davida a další svoje věrné služebníky za bezúhonné, nic neměnilo na tom, že byli pořád nedokonalí a hříšní. V Božích očích měli čistý rejstřík díky svojí víře. Jejich bezúhonnost vynikla zvlášť ve srovnání s těmi, kdo Bohu nesloužili. (Ef. 2:12) Z dopisu apoštola Pavla tedy jasně vyplývá, že pro blízký vztah s Bohem je víra naprosto zásadní. Bylo to tak u Abrahama i Davida a je to tak i u nás. w23.12 3 ¶6, 7
Čtvrtek 18. září
Prostřednictvím Ježíše vždy předkládejme Bohu oběť chvály, tedy ovoce svých rtů, kterými oznamujeme jeho jméno. (Hebr. 13:15)
Je něco, co dnes můžeme Jehovovi obětovat? Ano, je to náš čas, energie a prostředky, kterými podporujeme jeho království. Když budeme Jehovovi dávat to nejlepší, ukážeme mu tím, že si moc vážíme toho, že ho můžeme uctívat. Apoštol Pavel zmínil několik věcí, které bychom při uctívání Jehovy neměli zanedbávat. (Hebr. 10:22–25) Měli bychom se modlit, mluvit s druhými o naší naději, scházet se se sborem a vzájemně se povzbuzovat, „a to tím víc, když [vidíme], jak se ten den blíží“. Na konci knihy Zjevení Jehovův anděl říká: „Uctívej Boha!“ Řekl to dvakrát, a tak je z toho vidět, jak je to důležité. (Zjev. 19:10; 22:9) Připomínej si hluboké myšlenky, které se týkají Jehovova velkého duchovního chrámu, a dělej všechno pro to, aby ti úžasná možnost uctívat našeho skvělého Boha nikdy nezevšedněla. w23.10 29 ¶17, 18