Jeruzalém — příčina „k jásání“
„Hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce. Ale jásejte a radujte se navždy z toho, co tvořím. Protože já tvořím Jeruzalém pro radost a jeho lid k jásání a budu se radovat v Jeruzalémě a jásat ve svém lidu.“ — IZAIÁŠ 65:17–19.
1. a) Proč by měla být slova u Izaiáše 65:17–19 vzrušující pro Boží lid? b) Jaké otázky však vznikají ohledně Jeruzaléma?
VZRUŠUJÍCÍ jsou tato slova svrchovaného Pána Jehovy, jak je vyjádřil prostřednictvím svého proroka! Mluví o překypující radosti. Chceš se této radosti účastnit? Jistě si to přeješ. Snad se však zeptáš: O jakém Jeruzalémě se zde mluví? Má nějakou spojitost s novodobým městem — v němž se soustřeďuje tolik násilných náboženských a politických rozporů? Splní vůbec někdy „Jeruzalém“ svou úlohu v souladu s významem svého jména — „Vlastnictví [nebo Základ] dvojnásobného pokoje“? A jak se „nová nebesa a nová země“ vztahují k Jeruzalému z tohoto proroctví? Uvidíme.
STAROVĚKÝ JERUZALÉM
2. Jaké byly dávné dějiny místa, na němž stál Jeruzalém?
2 O místě, kde je Jeruzalém, se ví, že mu již velmi dávno Jehova poskytoval přízeň. Bezpochyby právě tam před více než 3 900 lety požehnal kněz a král Melchisedech Abrahámovi. Dále žehnal Jehovovi, ‚nejvyššímu Bohu, tvůrci nebe a Země‘. (1. Mojž. 14:18, 19) Během času se však toto hornaté město Sálem stalo pevností Jebuzitů, kteří uctívali démony.
3. Jaké zmínky jsou o Jeruzalému v době Jozuově a potom?
3 Uplynulo více než 400 let, než byla v Bibli v 10. kapitole Jozuově učiněna zmínka o „Jeruzalémě“. Čteme zde, že jeruzalémský král Adonisech požádal čtyři sousední krále, aby se k němu připojili ve válce proti Izraeli. Ale za Izrael bojoval Jehova. I slunce a měsíc se zastavily, aby Kananejci mohli být úplně poraženi. Těch pět králů bylo pobito. Není však řečeno, že Jozue zabral Jeruzalém. Zpráva ve skutečnosti říká: „A ty Jebuzejce, kteří bydleli v Jeruzalémě, ty nemohli Judovi synové [kteří zdědili ono území] vyhnat.“ — Jozue 10:1–27; 15:63; Soudců 1:21.
JERUZALÉM ZA KRÁLŮ DAVIDA A ŠALOMOUNA
4. Jaké požehnání měl Jeruzalém v době Davidově a Šalomounově?
4 Asi o 400 let později se stal králem nad celým Izraelem David. V roce 1070 př. n. l. „David. . . přistoupil k tomu, aby zabral pevnost Sión, to jest město Davidovo“, v Jeruzalémě. Tam na hoře Siónu začal panovat jako Jehovův pomazaný král. Jeho syn Šalomoun také seděl „jako král na Jehovově trůně“. Během své pokojné vlády vybudoval Šalomoun na hoře Moria v Jeruzalémě nádherný chrám. Tento chrám se stal střediskem uctívání Jehovy a poučování z Jehovova slova a Zákona. — 1. Par. 11:5; 29:23; 2. Par. 7:12–16.
5. Jak popisuje kniha Žalmů Jeruzalém a jeho „vznešeného Krále“?
5 Mnohé žalmy vyzdvihují krásu Sióna a Jeruzaléma. Synové Chóreho o něm zpívali jako o „městě našeho Boha, jeho svaté hoře“. Ano „krásná povýšeností, jásání celé země je hora Sión na vzdálených stranách severu, město vznešeného Krále [Jehovy Boha]“. David sám jej popsal slovy: „Naše nohy stály v tvých branách, Jeruzaléme. Jeruzalém je vystavěn jako město, které se spojilo v jedno, k němuž vystoupily kmeny, kmeny Jah, jako připomínka Izraeli, aby vzdával díky jménu Jehovovu.“ O tomto „vznešeném Králi“ je řečeno, že „přebývá v Jeruzalémě“ a že je milujícím ochráncem svého lidu. „Jeruzalém — jako jej hory obklopují, tak Jehova obklopuje svůj lid od nyní až na neurčitý čas.“ — Žalm 48:1, 2; 122:2–4; 135:21; 125:1, 2.
ZNIČENÍ A OBNOVENÍ
6. a) Co začal Jeruzalém symbolizovat? b) Jaký soud byl vykonán na Jeruzalému a proč?
6 Jeruzalém a hora Sión začaly vhodně symbolizovat izraelský národ a jeho lid. Ale během necelých 500 let tento lid podlehl odpadnutí a ničemní králové ‚naplnili Jeruzalém nevinnou krví‘. (2. Král. 24:4) Nechtěli dbát výstrahy Božích proroků, a tak nakonec svrchovaný Pán Jehova vynesl nad Sedechiášem, posledním králem, který vládl v Jeruzalémě, rozsudek, jenž zněl: „Sejmi tu korunu. . . Zničím, zničím, zničím ji. A ta také jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, který má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.“ (Ezech. 21:26, 27) V roce 607 př. n. l. zničil Nabuchodonozor z Babylóna Jeruzalém i jeho chrám a ty, kteří to přežili, odvedl jako zajatce do Babylóna.
7. a) K jakému obnovení došlo a proč to bylo překvapující? b) Co bylo tehdy na Jeruzalému jiného, ale co bylo umožněno touto obnovou?
7 Jehovovi proroci však předpověděli nádhernou obnovu Jeruzaléma, a Jeremiáš dokonce prohlásil, že se to stane po sedmdesáti letech. (Iz. 44:24–45:7; Jer. 25:11, 12; 29:10) K velkému úžasu a ve splnění Jehovova proroctví daného prostřednictvím Izaiášovým byl Babylón poražen a perský král Cyrus, který jej dobyl, vydal výnos, jímž umožňoval bohabojným Židům, aby se vrátili a obnovili Jehovovo uctívání v Jeruzalémě právě v čas — v roce 537 př. n. l. Jak předpověděl Izaiáš, zazářila ‚Jehovova sláva, nádhera našeho Boha‘ znovu nad Judou a Jeruzalémem. Tentokrát v Jeruzalémě nepanoval žádný král. Ale Jehova opět poskytl tomuto městu přízeň, protože tam bylo jeho jméno a protože ostatek jeho lidu projevil věrnost. Znázorňovalo to však ještě vznešenější budoucí věci. Město bylo znovu vystavěno a tak bylo možné, aby se tam podle proroctví objevil Mesiáš. — Iz. 35:2; 62:1–7.
JERUZALÉMSKÝ DŮM OPUŠTĚN
8. a) Proč neuvítal Jeruzalém Mesiáše? b) Jaké Ježíšovo proroctví se splnilo na Jeruzalému a jak?
8 Více než 500 let po tomto obnovení se Mesiáš opravdu představil Židům v Jeruzalémě. Stalo se to tedy v Jehovově ustanoveném čase, v roce 33 n. l., čímž se splnilo Danielovo proroctví z kapitoly 9, veršů 24–27. Uvítal však Jeruzalém Mesiáše? Nestalo se to, protože naděje, které Jeruzalém pěstoval, byly politické. Jeruzalém již předtím odpadl od učení Jehovova slova a panovníci Židů se dopustili neodpustitelného hříchu, když zavraždili samotného Božího Syna! Jen tři dny před tím, než byl krutě přibit na mučednický kůl řekl Mesiáš, Ježíš, tomuto lidu: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kteří jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Mat. 23:37, 38) Pozemský Jeruzalém byl souzen a Jehova jej v onom roce 33 n. l. zavrhl. V roce 70 n. l. úplně vyhladila římská vojska Jeruzalém a většinu jeho obyvatel a zničila také chrám i rodové a jiné záznamy, jež se vztahovaly na židovský systém věcí.
9. Žil pozemský Jeruzalém podle významu svého jména?
9 Měl snad pozemský, obnovený Jeruzalém od té doby nějaké požehnání od Boha? Jeho neklidné dějiny uplynulých 1900 let poskytují odpověď. A dnešní Jeruzalém je stále nábožensky rozděleným městem. Nelze tam najít „vlastnictví dvojnásobného pokoje“ ani slávu Jehovovu. Pozemský Jeruzalém již nemá místo v Jehovově božském předsevzetí.
ODPADNUTÍ PŘEDSTÍNĚNO
10. a) Co dobře znázorňuje odpadlý Jeruzalém? b) Jak mohou slova u Matouše 7:20 platit na tento novodobý „Jeruzalém“?
10 Jeruzalém, který se dvakrát dopustil odpadnutí a který Jehova potrestal tím, že proti němu přivedl nejprve babylónské dobyvatele a později římské legie, dobře znázorňuje jiný odpadlý systém, organizované náboženství křesťanstva. Stejně jako pokrytečtí panovníci v Jeruzalémě přinášeli svými rty uctívání Jehovovu zákonu, tak i duchovenstvo křesťanstva tvrdí, že mluví za biblického Boha. Ale Ježíš Kristus říká, že „poznáte tyto lidi podle jejich ovoce“. (Mat. 7:20) A jaké „ovoce“ přináší novodobé křesťanstvo? Poskytli snad nějaký „základ dvojnásobného pokoje“? Ne. Bylo zde spíše ovoce dvou hrozných světových válek, jež obě vypukly v říši křesťanstva a bojovalo se v nich s požehnáním náboženských duchovních na obou stranách. Prorocká slova, která Jehova adresoval odpadlému Jeruzalému, se opravdu ještě výrazněji uplatňují na náboženských vůdcích křesťanstva: „Na vašich sukních byly nalezeny stopy krve duší nevinných chudáků. . . Jsou na nich na všech.“ — Jer. 2:34.
11. Jak splnilo křesťanstvo Ježíšova slova u Matouše 24:11, 12 a u Marka 7:6–8?
11 Právě v dnešním křesťanstvu nacházíme rekordní sklizeň nemravnosti, rozvodů, rozvrácených rodin, zneužívání drog a zločinnosti všeho druhu. Náboženství křesťanstva se projevilo jako bezmocné a nemůže zastavit růst bezzákonnosti. (Mat. 24:11, 12) Jak dobře platí Ježíšova slova na jeho náboženské duchovní! Prohlásil: „Izaiáš o vás, pokrytcích, vhodně prorokoval, jak je napsáno: ‚Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Uctívají mne však marně, protože jako nauky vyučují lidské příkazy.‘ Opustili jste Boží přikázání a držíte se lidského ústního podání.“ A tak křesťanstvo, novodobý odpadlý „Jeruzalém“, spolu se všemi ostatními „antikristy“ stojí před „soužením“ od Boha, až bude Pán Ježíš Kristus zjeven z nebe, aby uvedl pomstu na neposlušné. — Mar. 7:6–8; 1. Jana 2:18, 19; 2. Tes. 1:6–9.
OBNOVENÍ KRÁLOVSTVÍ
12. Jaké období ‚pošlapávání‘ bylo předpověděno u Lukáše 21:24?
12 Nepoukázal však Ježíš na obnovení pozemského Jeruzaléma, když řekl: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů“? (Luk. 21:24) Je pravda, že Jeruzalém byl pošlapán Babylóňany v roce 607 př. n. l., a přestože obnova byla nádherná, v tomto městě již nikdy nevládl žádný král z Davidova rodu. A v prvním století pošlapali Jeruzalém Římané, kteří byli politicky smýšlejícím Židům odporní. Až dodnes nedošlo k žádnému obnovení teokratického království v pozemském Jeruzalémě. A také k němu nikdy nedojde.
13. a) Co prorokuje Lukáš 21:7–11, 24–26 o skončení „časů národů“? b) Co potvrdily události od roku 1914 dále?
13 Ale „ustanovené časy národů“ se přece naplnily! Již sama souvislost Ježíšova proroctví u Lukáše 21 ukazuje, jak se to má stát. Což dnes nevidíme všude kolem sebe právě ty věci, které Ježíš předpověděl — ‚národ povstávající proti národu‘ v horkých i studených válkách, ‚zemětřesení, mory, nedostatek potravin, děsivé úkazy, úzkost národů, které nevědí kudy kam, a lidi omdlévající strachem a očekáváním věcí, jež přijdou na obydlenou zem‘? Ano, skončení „časů národů“ je spojeno s těmito událostmi, jež otřásají světem a jež propukají na zemi od roku 1914. (Luk. 21:7–11, 24–26) To není jen souhra okolností, že Jehovův lid poukazoval dopředu na rok 1914 35 let, jež předcházely před tímto datem. Rozuměli, že v roce 1914 uplyne „sedm časů“ ze čtvrté kapitoly Danielova proroctví a že to bude znamenat konec období, kdy pohanské národy panovaly nad zemí, aniž Bůh zasahoval.
14. Proč se slova u Lukáše 21:24 nemohou vztahovat na pozemský Jeruzalém?
14 A tak v roce 1914 měly národy přestat ‚pošlapávat Jeruzalém‘. Který „Jeruzalém“ to je? Nemohl to být pozemský Jeruzalém, který v roce 1917 dobyl britský generál Allenby a který zůstal pod mandátem britského panství do roku 1948. Tehdy se zrodila republika — nikoli království — Izrael. O kterém „Jeruzalému“ tedy Ježíš mluvil?
15. Proč se dalo čekat, že v roce 1914 n. l. bude v „Jeruzalémě“ dosazeno na trůn ‚semeno Davidovo‘?
15 Připomeňme si, že Jehova zřídil teokratické království v Jeruzalémě s Davidem jako králem. Právě Davidovi dal tehdy Jehova slib: „Jednou jsem přísahal ve své svatosti, Davidovi nebudu lhát. Samo jeho semeno bude trvat až na neurčitý čas, a jeho trůn jako slunce přede mnou. Bude trvat jako měsíc na neomezený čas a bude věrným svědkem na obloze.“ (Žalm 89:35–37) V roce 1914 skončily „ustanovené časy [pohanských] národů“ a tehdy mělo ‚semeno Davidovo‘ zákonné právo ujmout se panování v „Jeruzalémě“ neboli na Siónu. Ale nikoli v pozemském Jeruzalémě!
16. a) Kde tedy panuje Kristus od roku 1914? b) Jaký je důkaz, že Kristus začal panovat?
16 Místo toho nyní vládne v Jeruzalémě neboli na Siónu, o němž Jehova říká v Žalm 2:6: „Já, ano já jsem nastolil svého krále na Siónu, na své svaté hoře.“ To je to město, o němž se David zmiňuje v Žalmu 110:1, 2, když prorocky mluví o Pánu Ježíši Kristu: „Jehovův výrok mému Pánu zní: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sióna, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ “ Ano, mesiášský král, Ježíš Kristus, je nyní dosazen na nebeské hoře Siónu neboli v Jeruzalémě, aby panoval uprostřed svých nepřátel. Již svrhl nepřítele, satana ďábla, do okruhu této Země. Satan ví, že má krátký čas, a proto uvedl mezi národy „rozruch“, jak to výstižně vyjádřil žalmista. — Žalm 2:1; Zjev. 12:7–12.
17. Proč bychom měli očekávat, že brzy skončí „rozruch“ národů?
17 Dovolí však svrchovaný Pán Jehova těmto národům, aby až na neurčitý čas vyvolávaly „rozruch“ v prudkém odporu proti jeho království v rukou jeho Syna? Vzpomeň si, jak bylo proti křesťanům v prvním století vzneseno obvinění, že ‚naplnili Jeruzalém svým učením‘. A po tomto mohutném tažení, při němž se veřejně kázalo dům od domu a byla oznamována výstraha, byl pak nad pozemským Jeruzalémem vykonán Jehovův soud. (Sk. 5:28, 41, 42; 4:16) Podobně i dnes svědkové Jehovovi oznamují jeho den pomsty v celé říši křesťanstva.
18. Proč očekáváme s důvěrou vítězství Jehovova „věčného předsevzetí“?
18 Nedovrší snad nyní Jehova toto největší celosvětové oznamování v dějinách závěrečným úderem v Armageddonu? Nezpůsobí zničení ‚těm, kteří ničí zem‘? Ano, zcela jistě! Ti, jejichž naděje je zakotvena v Božích slibech, se s důvěrou dívají vstříc vítězství jeho „věčného předsevzetí“. (Zjev. 11:18; Ef. 3:10–12) Prostřednictvím království vykonávaného Mesiášem, který nyní panuje z nebeského „Jeruzaléma“, náš „vznešený Král“, Jehova, způsobí, že bude ospravedlněno jeho svrchované jméno. Pak obnoví lidstvo k věčnému životu v dokonalosti na rajské zemi, a tím ukáže, že je „náš Bůh na neurčitý čas, ano navždy“ a že „nestvořil [Zemi] jen tak naprázdno“. — Žalm 48:14; 48:15, „KB“; Iz. 45:18, 22–24; 46:9–11; 55:11; Jer. 25:31.
Co bys řekl k těmto otázkám?
◆ Co znamená jméno „Jeruzalém“?
◆ Odpovídal život města tomuto jménu?
◆ Jakou obdobu nevěrného Jeruzaléma můžeme vidět dnes?
◆ Co ukazuje Lukáš 21:24–26 o konci „časů národů“?
◆ Který „Jeruzalém“ tehdy přestává být pošlapáván?