A jestliže se schovají před mýma očima na mořském dně, přikážu hadu sestoupit dolů a on je uštkne,“ řekl Jehova o těch, kdo by se snad pokoušeli uprchnout před jeho soudem. — Ámos 9:2, 3.

Bůh ví, kde je pohřben každý jednotlivec. Jestliže se utopil v moři, zahynul na bitevním poli nebo byl spálen, Bůh to ví. (Zjev. 20:13) Zná každý rys takového jedince — jeho podobu, stejně jako rysy jeho osobnosti zděděné i získané. (Srovnej Žalm 139:16.) Ví, kdo si zaslouží vzkříšení. „Bude vzkříšení jak spravedlivých, tak nespravedlivých,“ řekl apoštol Pavel, a Ježíš Kristus sám prohlásil: „Přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou, ti, kteří činili dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří činili špatné věci, ke vzkříšení soudu.“ — Sk. 24:15; Jan 5:28, 29.

Jestliže Jehova zná tak důkladně mrtvé, jak snadné je pro něho, stvořitele lidského srdce, vidět vše, co je v srdci nyní žijících lidí! Skrze proroka Jeremiáše prohlásil Jehova: „Já, Jehova, zkoumám srdce, zkouším ledviny, abych dal každému podle jeho cest, podle ovoce jeho jednání.“ (Jer. 17:10) Řeč, výraz a skutky jednotlivce v značném rozsahu ukazují, co je v jeho srdci. I lidé to do jisté míry vidí. Oč více Jehova! Když apoštol Pavel řekl, že pronesené slovo Boží je živé a vykonává moc a je schopno rozlišit myšlenky a záměry srdce, pokračuje: „A není stvoření, které by nebylo zjevné jeho zraku, ale všechny věci jsou obnažené a otevřeně odhalené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ — Žid. 4:12, 13.

Boží slovo je živé

Nejsi sám

CÍTIL ses již někdy sklíčený, protože jsi měl pocit, že nikdo nesdílí tvé pocity? Připadalo ti obtížné pevně se zastávat toho, co jsi považoval za správné, když ti všichni ostatní odporovali? Cítil ses osamělý?

Takovou zkušenost zažil hebrejský prorok Eliáš, když byl svědkem zázračného projevu božské moci. Byla vyslyšena jeho modlitba, s nebe sestoupil oheň a strávil jeho oběť, jež byla nasáklá vodou, i oltář. Tím bylo všem divákům, včetně krále Achaba, dokázáno, že Jehova je skutečně pravý Bůh, zatímco Baal nebyl schopen vyslyšet prosbu svých 450 proroků. Na Eliášův pokyn byli tito proroci pobiti. Byla vyslyšena ještě další jeho modlitba, když velkým lijákem skončilo dlouhodobé sucho. — 1. Král. 18:21–45.

Boží duch spočíval na Eliášovi, a ten běžel před Achabovým vozem a dostal se do Jezreel dříve než král. Když královna Jezábel slyšela od svého manžela, co Eliáš učinil Baalovým prorokům, vyhlásila: „Tak ať učiní bohové a tak ať k tomu přidají, jestliže zítra v tuto dobu neučiním tvou duši jako duši každého z nich!“ — 1. Král. 18:46 až 19:2.

Eliáš ve strachu uprchl spolu se svým služebníkem. Toho nechal v Bersabé a sám prchal dále. Nakonec došel k hoře Oréb na Sinajském poloostrově. Tam vstoupil do jedné jeskyně, aby tam přenocoval, a Jehova Bůh mu položil otázku: „Co zde děláš, Eliáši?“ Eliáš sklíčeně odpověděl: „Synové Izraele opustili tvou smlouvu, strhli tvé oltáře a zabíjeli mečem tvé proroky, takže jsem zůstal pouze já, a začali hledat mou duši, aby mi ji vzali.“ — 1. Král. 19:3–10.

Sloužil však Eliáš Jehovovi skutečně sám? Ne. Nevěděl o tom, že existoval zbytek věrných Izraelitů. Jehova mu řekl: „Ponechal jsem v Izraeli sedm tisíc, jejichž kolena se neskláněla před Baalem a jejichž ústa jej nelíbala.“ (1. Král. 19:18) Ještě v jiném směru