Spolupracovat s organizátorem celého vesmíru
„Jsme totiž Boží spolupracovníci. Vy jste Boží obdělávané pole, Boží stavba.“ — 1. KORINŤANŮM 3:9.
1. Který pojem, vyjádřený před více než 60 lety, vyvolal pozornost posluchačů a jaký účinek měl na tehdejší Vážné badatele Bible?
„BOŽÍ ORGANIZACE“. Tohoto výroku použil před více než 60 lety jeden člen redakce Společnosti Strážná věž při každodenní biblické úvaze v jídelně bételu. A členové rodiny bétel v Brooklynu (New York) napjali sluch! Tento jedinečný pojem — „Boží organizace“ — začal od té chvíle udávat směr myšlení, řeči i psaní badatelů Bible. Rozšířil jejich duchovní rozhled, pokud jde o celé stvoření, a velmi ovlivnil jejich postoj k podivuhodnému organizátoru vesmíru, Jehovovi Bohu.
2. Jak je možné definovat slovo „organizace“ podle jeho řeckého původu?
2 Dnes snad působí zvláštně, že svědkové Jehovovi, kteří si váží přednosti spolupracovat s organizátorem vesmíru, často používají slova „organizace“. (1. Kor. 3:5–9) Slovo „organizace“ je odvozeno z řeckého výrazu organon. Označuje mimo jiné nástroj nebo pomůcku k vykonávání práce. V „Septuagintě“ se vyskytuje několikrát a vztahuje se na hudební nástroj, například na Davidovu harfu. Kořenem je slovo ergon, podstatné jméno, jež znamená „práce“. Organizace je tedy uspořádání, jež slouží k tomu, aby byla vykonána nějaká práce nebo aby bylo dosaženo nějakého cíle, a to co nejlepším způsobem, a v co nejkratším čase a s vynaložením co nejmenší energie.
Dřívější názory na organizaci
3. Co bylo řečeno o „naší organizaci“ ve vydání tohoto časopisu z března 1883?
3 Před lety měli badatelé Bible těžkosti s používáním slova „organizace“. Ve „Strážné věži“ z března 1883 bylo například řečeno:
„Ačkoli tělesný člověk nemůže vidět naši organizaci, protože nemůže rozumět věcem Božího ducha, spoléháme se na to, že můžete vidět, že pravá církev je organizována velice účinně a práce je v ní rozdělena tím nejlepším možným způsobem. . . Bezmezně důvěřujeme svému vojevůdci; a tato dokonalá, pro svět neviditelná organizace postupuje vstříc jistému a slavnému vítězství.“
4. Jaký názor na organizování byl vyjádřen ve vydání tohoto časopisu z 1. prosince 1894?
4 Ale ve „Strážné věži“ z 1. prosince 1894 bylo možné číst:
„Organizování církve nového věku evangelia nepatřilo ke žňovému dílu starého židovského věku, a stejně je i dnešní žňové dílo věku evangelia oddělené a odlišné od díla nového věku milénia, který se nyní přibližuje. . . Je jasné, že vytvoření viditelné organizace těch, kteří byli sebráni, by odporovalo duchu božského plánu; kdyby k tomu došlo, bylo by to ze strany církve znamením touhy řídit se dnes populární myšlenkou ohledně organizace. . . Při dnešním díle nejde o organizaci, ale o oddělování, stejně jako tomu bylo při židovské žni (Mat. 10:34–36). . .
Ačkoli z tohoto důvodu nepředpokládáme, že by k Božímu plánu ohledně žňového díla patřila nějaká viditelná organizace těch, kteří byli sebráni, jako bychom očekávali, že zde organizace ještě setrvá po další věk, jsme toho názoru, že je jeho vůlí, aby ti, kteří Pána milují, spolu často mluvili o svých společných nadějích a radostech nebo o svých zkouškách a těžkostech a aby spolu rozmlouvali o cenných věcech z jeho Slova.“
5. Co bylo řečeno o organizaci v knize „Nové stvoření“ (angl.)?
5 Podle toho tehdy nebyl křesťanský sbor považován za organizaci. Ale bylo považováno za dobré zavést ve sboru neboli ekklésii pořádek. Například 5. studie knihy „Nové stvoření“, která vyšla v roce 1904, měla nadpis „Organizace nového stvoření“ a začíná slovy: „Stejně jako nové stvoření nedosáhne své dokonalosti nebo úplnosti před prvním vzkříšením, tak bude i jejich organizace dokonalá teprve potom. Ukazuje to předobraz chrámu, jak to vysvětluje apoštol (1. Petra 2:5): Přicházíme k Ježíšovi, který. . . nás osekává, otesává, připravuje a vybrušuje pro naše místa v Božím nádherném chrámu.“
6. O kom bylo v knize „Přijď tvé království“ (angl.) řečeno, že je „matkou“ členů nového stvoření?
6 Zajímavý výklad ohledně pomazaných „nového stvoření“ byl uveden v knize „Přijď tvé království“, jež vyšla v angličtině roku 1891: „Na slova u Izajáše 54:1–8 uvedl apoštol světlo nadlidské moudrosti a uplatnil je na duchovní Sion, naši matku (neboli smlouvu), kterou předstiňovala Sára. Tělesné Abrahamovo semeno bylo postaveno stranou, aby se nestalo dědicem zaslíbení, a pravé semeno, Kristus (předstíněný Izákem a Rebekou), bylo přijato jako jediný dědic zaslíbení. — Gal. 4:22, 24, 26–31.“
7, 8. Kdo je manželem „matky“ křesťanského sboru a co se dovídáme v tomto ohledu z Izajáše 54:1–8?
7 Tento výrok neměl nic společného se sionistickou světovou organizací, kterou založil roku 1897 Theodor Herzl. Tato organizace se zabývala Jeruzalémem zde na zemi, nikoli „Jeruzalémem nahoře“, „matkou“ křesťanského sboru. (Gal. 4:26) V knize „Přijď tvé království“ však není zmínka o tom, že manželský vlastník této „matky“ křesťanského sboru je Bůh, kterého předstiňoval Abraham. Jehova není manželsky spojen s abrahámskou smlouvou ani s novou smlouvou, ale s „Jeruzalémem nahoře“, který předstiňovala Izákova matka Sára. Jako Sára musí být i „Jeruzalém nahoře“ jakožto „matka“ něco živého a musí vykazovat rysy osobnosti.
8 Kdo tedy tvoří „Jeruzalém nahoře“? Abychom to zjistili, obrátíme se nejprve ke slovům u Izajáše 54:1–8, kde ve výňatku čteme:
„ ‚Radostně křič, neplodná, která jsi nerodila! Rozvesel se s radostným voláním a pronikavě křič, ty, která jsi neměla porodní bolesti, vždyť synové opuštěné jsou četnější než synové ženy, která má manželského vlastníka,‘ řekl Jehova. . . ‚Tvůj vznešený Původce je totiž tvým manželským vlastníkem, Jehova vojsk je jeho jméno; a Svatý Izraele je tvůj Výplatce. Bude nazýván Bohem celé země. Vždyť Jehova tě povolal, jako bys byla manželkou zcela opuštěnou a ublíženou na duchu a jakoby manželkou času mládí, která pak byla zavržena,‘ řekl tvůj Bůh. ‚Na chviličku jsem tě zcela opustil, ale s projevy velikého milosrdenství tě seberu. Se záplavou rozhořčení jsem jen na okamžik před tebou skryl svůj obličej, ale smiluji se nad tebou s milující laskavostí na neurčitý čas,‘ řekl tvůj Výplatce, Jehova.“
9. a) Koho nebo co potěšil Jehova podle Izajáše 54:1–8? b) Kdo je podle Galaťanům 4:25, 26 symbolická „žena“ oslovená v protiobraze?
9 Jehova rozhodně nemluvil k nějaké smlouvě. Tato slova byla určena národu, jeho vyvolenému lidu, který s ním byl ve smluvním poměru. Z Božího stanoviska byl tento národ kolektivní „ženou“, tak říkajíc jeho manželkou. Podle dopisu apoštola Pavla Galaťanům tato symbolická „žena“ něco předstiňovala, ale neřekl, že by to byla smlouva. Smlouvu by nebylo možné utěšit. Kromě toho Pavel ukázal, že tato „žena“ je v protiobrazu něco živého, co se podobá „matce“, stejně jako „manželský vlastník“, Jehova, je živá osoba, která má inteligenci a schopnost poskytnout útěchu. Apoštol mluvil o starověkých ženách, když napsal: „Tato Hagar [děvečka, která porodila Abrahamovi Išmaela za svou paní, Sáru] tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a [Hagar] odpovídá dnešnímu Jeruzalému [když žil Pavel na zemi], neboť je se svými dětmi v otroctví [vůči smlouvě Zákona]. Ale Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ — Gal. 4:25, 26.
Jeruzalém v otroctví
10, 11. a) Jaký významný zážitek měli Izraelité na hoře Sinaj? b) Co se stalo roku 33 n. l. se smlouvou Zákona?
10 Hagar nepředstiňuje smlouvu Zákona. Stejně ani není tato smlouva se svými Deseti přikázáními předstíněna horou Sinaj, která odpovídala Hagar. Bůh přirozeně neuzavřel žádnou smlouvu se Sinají. Bylo to však místo, kde uvedl Izraelity, které osvobodil z egyptského otroctví, do smluvního poměru se sebou a jednal s nimi jako se svobodným národem. To se stalo staletí poté, kdy Bůh uzavřel s Abrahamem unilaterální (jednostrannou) smlouvu tím, že mu slíbil potomka mužského rodu.
11 Když Mojžíš, prostředník smlouvy Zákona, sestoupil s hory Sinaj, zářil jeho obličej nadpřirozeným jasem tak intenzívně, že si jej musel pokrýt závojem, aby se na něj mohli Izraelité dívat. (2. Kor. 3:12–16) Ale na hoře Sinaj nebyl Mojžíš s Jehovou v přímém spojení, protože Bůh uzavřel smlouvu s Izraelity prostřednictvím anděla. (Sk. 7:37, 38; Žid. 2:2) Tak byl izraelský národ podřízen smlouvě Zákona. O staletí později však byla tato smlouva odstraněna, neboť byla roku 33 n. l. přibita na mučednický kůl spolu s Ježíšem. — Kol. 2:13, 14.
12. a) Čí „matka“ byl pozemský Jeruzalém? b) V jakém otroctví se nalézal Jeruzalém před 1 900 lety? Proč nebyl nikdy svobodný?
12 Jak napsal Pavel, odpovídala hora Sinaj pozemskému Jeruzalému jeho dnů. Jeruzalém samozřejmě nebyl žádnou smlouvou; bylo to velice vážené město s židovskými obyvateli. Jako hlavní město zastupoval národ a byl symbolickou „matkou“ „dětí“, totiž všech příslušníků židovského neboli izraelského národa. (Mat. 23:37) V Jeruzalémě byl chrám Jehovy, Boha, s nímž byli Izraelité ve smluvním poměru. Židovský lid však tehdy neměl žádné vlastní nezávislé království, jemuž by vládl potomek krále Davida. Proto nebyl svobodný, ale žil v otroctví pod pohanskou politickou vrchností. Ještě závažnější bylo, že byl v otroctví náboženském. Z tohoto otroctví a z otroctví hříchu jej mohl osvobodit pouze zaslíbený Mesiáš, Ježíš Kristus. Ale onen Jeruzalém nepřijal Ježíše jako Mesiáše a jako krále, a nikdy nebyl svobodný. Místo toho byl v roce 70 n. l. zničen rukou Římanů, což bylo pro jeho „děti“ katastrofou.
Svobodný Jeruzalém
13. Co řekl Pavel o svobodném Jeruzalému a od čeho měly zůstat jeho „děti“ svobodné?
13 Jako na protějšek zotročeného pozemského Jeruzaléma poukázal Pavel na „Jeruzalém nahoře“, který je „svobodný“. Citoval z Izajáše 54:1–8, když napsal:
„Ale Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka. Vždyť je psáno: ‚Potěš se, neplodná, která nerodíš. Ozvi se a hlasitě zvolej, ty, která nemáš porodní bolesti, neboť děti opuštěné ženy jsou početnější než té, jež má manžela.‘ Bratři, jsme děti, které patří k stejnému zaslíbení jako Izák. Ale stejně jako tehdy ten, který se narodil podle způsobu těla, pronásledoval toho, který se narodil podle způsobu ducha, tak i nyní. Co přesto říká Písmo? ‚Vyžeň služebnou a jejího syna, neboť syn služebné rozhodně nebude dědicem se synem svobodné.‘ Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil. Stůjte proto pevně a nedejte se opět zapřáhnout do jha otroctví.“ — Gal. 4:26–5:1.
14. Proč došlo k Izákovu narození „podle způsobu ducha“?
14 Křesťané v Galácii byli „Boží děti na základě jeho slibu“. (Gal. 4:28, „Bible v dnešní němčině“) To bylo předstíněno tím, že se Izák narodil stoletému Abrahamovi a jeho devadesátileté ženě Sáře ve splnění slibu neboli zaslíbení, které dal Jehova tomuto věrnému patriarchovi. Ano, k Izákovu narození došlo zázrakem, vůbec ne „podle způsobu těla“. (1. Mojž. 18:11–15) Muselo tedy k němu dojít „podle způsobu ducha“. Ano, byl nutný duch Jehovy, většího Abrahama, aby se oživila rozmnožovací schopnost svobodné ženy Sáry i schopnost Abrahamova. (Řím. 4:19) Je pozoruhodné, že v době narození Izáka, v r. 1918 př. n. l., nebyl slib jako takový ještě starý, protože od chvíle, kdy Abraham vkročil v roce 1943 př. n. l. do zaslíbené země Kanaánu, kdy vstoupil slib v platnost, uplynulo teprve 25 let.
15. Jak dlouho byl „Jeruzalém nahoře“ bezdětný a kdy se stalo jeho potomstvo početným?
15 „Jeruzalém nahoře“ byl mnohem déle ‚opuštěný‘, to znamená bezdětný, než kdysi Sára. V tomto stavu se ve skutečnosti nacházel Jeruzalém od roku 1943 př. n. l., kdy vešlo v platnost abrahámské zaslíbení, až do Ježíšova křtu v roce 29 n. l. Tehdy byl Ježíš zplozen duchem Jehovy, většího Abrahama, a pomazán jeho duchem, takže se stal Kristem neboli Pomazaným, Ježíšem. Ale „Jeruzalém nahoře“ měl mít více než toto jediné duchovní dítě. Proto bylo o letnicích roku 33 n. l., tedy po Ježíšově vzkříšení a vstoupení do nebe, zplozeno duchem většího Abrahama 120 Ježíšových věrných učedníků. Pak byli tímto duchem pomazáni, takže se stali duchovními bratry většího Izáka, Ježíše Krista. O něco později onoho dne bylo pokřtěno asi 3 000 dalších Židů, kteří se stali Ježíšovými učedníky a byli pomazáni svatým duchem. (Sk. 2:1–42) A tak se stal onoho dne „Jeruzalém nahoře“ „matkou“ mnoha dětí.
16. Kdo nebo co je „Jeruzalém nahoře“?
16 Apoštol Pavel zjevuje, že žena, které jsou určena slova u Izajáše 54:1–8, je „Jeruzalém nahoře“. Jehova Bůh je jejím „manželským vlastníkem“ a také velkým tvůrcem. Ona je symbolicky řečeno jeho „ženou“ nebo jeho „manželkou“ neboli organizací nahoře v nebesích, jež se podobá ženě. Jako manžel ji učinil plodnou, aby mohla vytvořit pravé „semeno“, které bylo zaslíbeno za dnů Abrahamových. — Gal. 3:16, 26–29.
17. Jak se stal „Jeruzalém nahoře“ „matkou“ prvotního „semene“ většího Abrahama?
17 Jednozplozený Boží Syn vyšel z Jehovovy nebeské organizace podobné ženě, protože jen tak se mohl stát prvotním „semenem“ většího Abrahama. Tak se také stala „matkou“ Božího Syna. Když byl Ježíš Kristus na zemi, nebyl symbolickým synem pozemského Jeruzaléma, protože toto město bylo se svými „dětmi“ v nevolnictví nebo v otroctví, zatímco Ježíš nebyl nikdy zotročen. (Gal. 4:25) Pozemský Jeruzalém byl „matkou“ oněch přirozených Židů, kteří zavrhli Ježíše Krista, a to nejen jako „semeno“ patriarchy Abrahama, ale také jako „semeno“ Jehovy Boha, většího Abrahama. — Mat. 23:37–39.
Spolupracuj s velkým organizátorem
18. Proč se stal pozemský Jeruzalém za dnů krále Šalomouna přitažlivým místem v mezinárodním rozsahu?
18 Ježíš Kristus, jehož „matkou“ byla Boží nebeská organizace, byl větší a moudřejší než král Šalomoun, proslavený syn Davidův a panovník ve starověkém pozemském Jeruzalémě. Šalomounova nádhera a moudrost vyvolávaly bezpochyby pozornost neizraelských národů, což naznačil i Ježíš, když řekl: „Královna z jihu bude vzbuzena v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože přišla z končin země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ale pohleďte, zde je více než Šalomoun.“ (Mat. 12:42; Luk. 11:31) Šalomoun projevil tuto vynikající moudrost mimo jiné svým způsobem řízení. Způsob, jak všechno ve své moudrosti zorganizoval, vyvolával údiv.
19. Proč byla královna ze Šeby tak nadšená Šalomounovým panstvím?
19 V 1. Královské 10:4, 5 čteme: „Když královna ze Šeby uviděla všechnu Šalomounovu moudrost a dům, který postavil, a jídlo jeho stolu a sezení jeho sluhů a obsluhu jeho číšníků u stolu a jejich šat a jeho nápoje a jeho zápalné oběti, které pravidelně předkládal u Jehovova domu, pak v ní již nebyl žádný duch.“ (Viz též 2. Paralipomenon 9:4.) Královna ze Šeby měla důvod, aby žasla nad způsobem, jak bylo rozděleno Šalomounovo služebnictvo. Tím, že všechno dobře rozdělil a uspořádal, jednal v souladu s Bohem pořádku. — 1. Kor. 14:33.
20. a) Co obdržel Šalomoun od Jehovy jako vyslyšení své modlitby? b) Co činí Ježíš Kristus, který je „více než Šalomoun“, a jak jednají jeho následovníci?
20 Jehova vyslyšel Šalomounovu pokornou modlitbu a dal mu „moudré a rozumějící srdce“. (1. Král. 3:5–14) Velký organizátor celého vesmíru propůjčil Šalomounovi schopnost všechno dobře zorganizovat v zájmu pořádku a výkonnosti. Proto si král Jehovova smluvního lidu určil za povinnost spolupracovat s božským organizátorem všech stvořených věcí v nebi i na zemi. Totéž činí oslavený Ježíš Kristus, který je „více než Šalomoun“. Jeho věrní následovníci na zemi to musí tudíž také činit, a opravdu tak jednají.
Co bys řekl?
◆ Jak bys definoval slovo „organizace“?
◆ Čí „matkou“ byl pozemský Jeruzalém a z jakého otroctví nebyl nikdy osvobozen?
◆ Kdo nebo co je „Jeruzalém nahoře“ a kdo jsou jeho „děti“?
◆ K čemu použil Šalomoun svou moudrost, kterou mu propůjčil Bůh, a co činí větší Šalomoun a jeho následovníci?
[Obrázek na straně 19]
Královna se Šeby žasla při své návštěvě za Šalomounově dvoře. Spolupracoval s organizátorem vesmíru. Spolupracuješ i ty s Jehovou Bohem?