Zavrhni světské žádosti!

1, 2. a) Jak by měl být Jehova uctíván? b) Jací musí proto být jeho svědkové?

JEHOVA BŮH si zasluhuje, aby všichni, kteří se mu oddali, jej uctívali čistým, přímým způsobem. Vždy a v každém ohledu jej mají ctít slovem i skutkem. Rozhodně nesmějí mít „ducha tohoto světa“ — jeho hříšné a sobecké, často zkažené převládající zaměření neboli podněcující sílu. (1. Kor. 2:12, „Překlad v dnešní angličtině“) Jako lid organizovaný k chvále Jehovy musí svědkové Jehovovi vynikat tím, že se odlišují od tohoto světa. Musí celým srdcem uplatňovat božské poučení, aby „odvrhli bezbožnost a světské žádosti a žili uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností“. — Tit. 2:11–14.

² Ale ne všichni, kteří tvrdí, že milují Jehovu, jej stále ctí, a ne všichni poskytují jasný důkaz, že zavrhli světské žádosti nebo způsoby. Přišla zpráva, že se určití Bohu oddaní křesťanští muži účastnili maškarního bálu převlečeni za ženy. Je možné říci, že takové chování není světské nebo že je k Jehovově cti? Takové skutky bychom jistě nečekali od těch, kteří ‚nejsou částí světa‘. (Jan 15:19) Vždyť muž, který nosí ženskou paruku a oblečení, by za většiny okolností nejen vypadal zženštile, ale také by poskytoval příležitost jiným mužům, aby mu navrhovali nepřirozené sexuální styky. — 5. Mojž. 22:5.

3. Které otázky ohledně světských způsobů a žádostí si zaslouží úvahu?

³ Jako svědkové Jehovovi snad uznáváme, že bychom ‚se neměli příliš zabrat do světských záležitostí‘, jak bylo ukázáno v předcházejícím článku. (1. Kor. 7:31, „Nový zákon: Nový překlad“ od Olafa M. Norlie) Snad si uvědomujeme, že Boží nezasloužená laskavost nás „učí říci ‚ne‘ bezbožnosti a světským vášním“. (Tit. 2:11, 12, „Nový mezinárodní překlad“, angl.; „NS“) Ale co dělat, jestliže naše srdce ve skutečnosti nereaguje tímto způsobem? Nebo dejme tomu, že toužíme posílit své rozhodnutí odmítat světské žádosti. Co nám může pomoci?

OBRACEJ SE K TOMU, ‚KTERÝ VYSLÝCHÁ MODLITBU‘

4, 5. a) Z čeho se mohou právem skládat naše modlitby? b) Jak se snad musíme někdy modlit ohledně svého srdce?

⁴ Jeden způsob, jak můžeme úspěšně zamítat světské žádosti, je obracet se vážně a pravidelně s prosebnými žádostmi o pomoc k tomu, ‚který vyslýchá modlitbu‘. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) Ale jak se můžeme modlit, jestliže naše srdce jaksi prahne po světských věcech?

⁵ Jako svědkové Jehovovi bychom měli oznamovat Bohu své „prosebné žádosti“ „ve všem“. Činíme-li to ve víře, bude nesrovnatelný „Boží pokoj“ chránit naši mysl a naše srdce. Jehova ovšem sám řekl, že „sklon lidského srdce je od jeho mládí zlý“. (Fil. 4:6, 7; 1. Mojž. 8:21) Proto se někdy musíme modlit o jiný postoj, o změnu srdce. Jestliže například světská lákadla zaměstnávají naše srdce, musíme prosit našeho nebeského Otce, aby nám pomohl nahradit takovou žádostivost duchovně zdravými přáními.

6. Jak bychom se měli modlit, zdají-li se nám světské způsoby a lákadla obzvláště přitažlivé?

⁶ Před staletími prosil žalmista David Boha: „Způsob, abych poznal tvé vlastní cesty, Jehovo . . . Způsob, abych chodil ve tvé pravdě, a uč mne.“ (Žalm 25:4, 5) Jehova to pro Davida učinil a určitě může vyslyšet takové modlitby svých dnešních služebníků. Jehovovy „cesty“ a jeho „pravda“, nejsou světské, a proto city a modlitby podobné Davidovým nám mohou pomoci, zdají-li se nám cesty tohoto světa obzvláště přitažlivé.

7. Jaký způsob jednání je moudrý, lákají-li nás nezdravé světské zábavy?

⁷ Svět zastává nemravné názory a je plný špatnosti. To je často patrné ve světských písních, tancích, knihách, hrách, filmech, televizních programech a v podobných věcech. Co máme dělat, jestliže nás jako Bohu oddané křesťany přitahuje nezdravá, světská zábava? V první řadě bude dobré, jestliže cenu různých příležitostí k zábavě odhadneme ve světle Božího slova. Ukáže nám, že máme ‚mít odpor k tomu, co je ničemné, lnout k tomu, co je dobré‘. (Řím. 12:9) Potom bychom se měli modlit o Jehovovu pomoc, aby naše srdce, ačkoli je nedokonalé, přestalo toužit po hanebných věcech. Náš Bůh v nás opravdu může ‚stvořit čisté srdce‘, jestliže jej o to upřímně prosíme. — Žalm 51:10; 51:12, „KB“.

POMOC SVATÉHO DUCHA

8. Co se může podle Žalm 51:11 (51:13, „KB“) stát, i když nyní máme svatého ducha?

⁸ Když bylo izraelskému králi Davidovi dramaticky vštípeno do mysli, jak vážný byl jeho hřích s Betsabé, prosil Jehovu: „Neodvrhuj mě z místa před svou tváří a svého svatého ducha mi neodnímej.“ (Žalm 51:11; 51:13, „KB“) Bůh tuto modlitbu vyslechl. Ale povšimni si, že člověk může svatého ducha ztratit nebo mu může být svatý duch odňat.

9. Co nás může vtahovat do světské zkaženosti a k čemu to může vést?

⁹ Jestliže jako oddaní křesťané připustíme, aby nás svět vlákal zpět do „hlubokého bahna prostopášnosti“, můžeme se tam duchovně utopit. (1. Petra 4:4) Může to začít zvědavostí, snad tak, že začneme sytit svou mysl a své srdce nemravnými, světskými myšlenkami z literatury a ze zábav, jež jsou z hlediska Písma závadné. Boží slovo nás nabádá, abychom ‚byli nemluvňaty vzhledem ke špatnosti‘, abychom se nesnažili poznat nemravné nebo ničemné věci. (1. Kor. 14:20) Zvědavost by nás však mohla strhnout do víru zkaženosti, a my si možná nemoudře myslíme, že jsme zralí nebo duchovně natolik silní, že můžeme odolávat poskvrnění. Pak se může vyvinout zpupnost, takže nechceme, aby nám někdo ‚říkal, co máme dělat‘ — dokonce ani Bůh. Důsledky mohou být katastrofální, protože nikdo nemůže vzdorovat Bohu a tvrdošíjně odmítat jeho rady, a přitom „vyváznout nezraněn“. — Job 9:1–4.

10. a) Co se nám může stát, pokud jde o svatého ducha, ponecháme-li volný průchod světským žádostem? b) Co nám tedy pomůže odolávat světu a jeho svodům?

¹⁰ Nebráníme-li se světským žádostem, mohou nás přimět k tomu, že zarmoutíme Božího svatého ducha tím, že na něj nebereme ohled, vydáme se cestou, která je v rozporu s jeho vedením, a zaměříme své srdce na jiné cíle, než k jakým by nás duch podněcoval. ‚Zarmucovat Božího svatého ducha‘ také znamená zavrhnout Boží slovo. (Ef. 4:30; srovnej Skutky 7:51–53.) To může vést k svévolné vzpouře proti zřejmému projevu Jehovova ducha a může to znamenat rouhání proti duchu, neodpustitelný hřích. (Mat. 12:31, 32; Mar. 3:29; srovnej Židům 6:4–6; 10:26–31.) Proto se nikdy nevydejme cestou nezávislosti a nezačněme si libovat ve světských zvycích, z nichž jsme již jednou byli z Jehovovy nezasloužené laskavosti vyproštěni. Modleme se místo toho o svatého ducha a podvolujme se jeho vlivu, což nám pomůže odolávat světu a jeho svodům. — Žalm 143:10; Luk. 11:13.

BOŽÍ SLOVO JE POMOCÍ

11. O čem chceme nyní uvažovat? Co by nám mohlo pomoci, abychom odolávali pokušení ‚užívat svět plně‘?

¹¹ Jedním z podivuhodných výtvorů Božího svatého ducha je Boží inspirované Slovo. (2. Sam. 23:2; 2. Tim. 3:16; 2. Petra 1:20, 21) Na jeho stránkách je to, „co bylo napsáno dříve . . . pro naše poučení“ a jsou tam „příklady, . . .[jež] byly zapsány jako výstraha pro nás, na které přišly konce systémů věcí“. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11) Jak se tedy dívali na svět někteří lidé, o nichž je záznam v Bibli?

12. Kdo byl Démas a jaký užitek můžeme mít z úvahy o jeho jednání?

¹² I varovný příklad je užitečný, protože nám ukazuje, čemu se máme vyhnout. Znázorněme si to: Apoštola Pavla opustil jeho spolupracovník Démas, „protože miloval nynější systém věcí“. Není ukázáno, jak a v jakém rozsahu Pavla opustil, ale láska ke světským zábavám a hmotným věcem se asi stala silnější než láska k věcem duchovním. Démas rozhodně nepoužil vynikající příležitost, kterou měl, aby posílil svého bratra Pavla. (2. Tim. 4:10) To by nás mělo podněcovat, abychom lnuli ke spoluvěřícím a neopouštěli je kvůli tomu, že bychom dovolili, aby naše srdce naplnila láska k nynějšímu systému věcí!

13. Co dokazuje, že Abrahám a Sára se příliš nezabrali „do světských záležitostí“?

¹³ Dnes máme celou Bibli jako své vodítko. Ale zbožní patriarchové Abrahám, Izák a Jákob a jejich věrně oddané manželky ‚neužívali svět plně‘. Abrahám (Abram) například jednal podle pokynů Jehovy Boha a opustil Ur, chaldejské město, kde se dobře bydlelo a kde bylo mnoho výhod. Ano, tamější vykopávky ukazují, že Abrahám a jeho milovaná manželka Sára (Sarai) museli přinést značné hmotné oběti, když chtěli jít tam, kam je Bůh vedl, a bydleli v Zaslíbené zemi ve stanech jako cizí usedlíci. Izák a Jákob také jednali ve víře jako „dědici [s Abrahámem] téhož zaslíbení“. Světské zájmy byly pro Abraháma poměrně málo důležité, protože „očekával . . . město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ — Žid. 11:8–10.

14. a) Jak lze ukázat, že Mojžíš ‚neužíval svět plně‘? b) Jaký můžeme mít užitek z Mojžíšova příkladu, pokud jde o náš názor na duchovní zájmy?

¹⁴ Prorok Mojžíš poskytuje jiný znamenitý příklad člověka, který důvěřoval v Jehovu a zavrhoval světské žádosti. Z víry si Mojžíš zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno společně s Božím lidem, a „kristovu pohanu [to jest pohanu Božího pomazaného služebníka] . . . považoval za větší bohatství než egyptské poklady“. Proto měl podivuhodné přednosti, přičemž sloužil neochvějně, „jako by viděl Toho, který je neviditelný“, Jehovu. (Žid. 11:24–27) Je tedy zřejmé, že Mojžíš nemohl učinit lepší rozhodnutí, než navzdory jakýmkoli světským lákadlům postavit duchovní zájmy na první místo ve svém životě. A lepší rozhodnutí nemůžeme učinit ani my. — Mat. 6:33.

15. Úvaha o které zkušenosti Izraelitů by nás měla přimět, abychom se vystříhali světských svodů k nemravnosti?

¹⁵ K věcem světa, jež brzo pominou s ním, patří „žádost těla“, jež se projevuje různými způsoby a některé z těchto způsobů jsou zlé. (1. Jana 2:15–17) Světských svodů k nemravnosti je nespočet a někdy mívají ničivý účinek i na lid oddaný Jehovovi. Ačkoli například Izraelité byli vysvobozeni z egyptského otroctví, tisíce z nich byly později usmrceny, protože ‚začali mít nemravné styky s moábskými dcerami.‘ (4. Mojž. kapitola 25; 1. Kor. 10:8) Nemělo by nás to podněcovat, abychom se vystříhali světských svodů k nemravnosti?

16. a) Co učinil Josef, když byl pokoušen k nemravnému jednání? b) Jaký užitek můžeme mít z Josefova příkladu?

¹⁶ Uvažuj o znamenitém příkladu Jákobova syna Josefa. Opakovaně ho manželka jeho egyptského pána vybízela, aby s ní měl sexuální styky. On však pevně odmítl. Není řečeno, že by ta žena byla tak ošklivá, že by muže odpuzovala. Josef spíše uprchl z její přítomnosti proto, že nechtěl zhřešit proti svému spravedlivému Bohu, Jehovovi. (1. Mojž. 39:7–20) Musíme podniknout nějaké změny v tom, co čteme, jak se rekreujeme nebo v nějakých jiných okolnostech, abychom nezhřešili proti Bohu? Jestliže ano, pak jednejme bez otálení, jako zbožný Josef. — 1. Petra 2:11, 12.

17. a) Jaký postoj je často podporován světským smýšlením? b) Jak se zdobily některé domýšlivé ženy v Judeji a co se stalo s nimi i s jejich ozdobami?

¹⁷ Světské smýšlení často podporuje nezávislost a pýcha. Svět zdůrazňuje hmotné stránky života, a to se týká i zdobení, což má význam zejména pro ženy, které chtějí pěkně vypadat. Ve starověké Judeji v době Izaiášově se domýšlivé ženy pokrývaly mnoha ozdobami. Takové hrdé ženy zřejmě chtěly vypadat podle tehdejší módy a nosily nánožní řetězy nebo řetízky upevněné u kotníku. Když žena šla, vydávaly tyto řetězy ‚cinkavý‘ zvuk a omezovaly délku jejího kroku, takže taková žena chodila „cupitavými kroky“ a její chůze mohla být považována za elegantní a ženskou. Takové zdobení skončilo ovšem i se svobodou, když Babyloňané dobyli v roce 607 př. n. l. Judeu. — Iz. 3:16–24.

18. Jaké je biblické měřítko ohledně ozdoby pro ženu?

¹⁸ Jak zrádný postoj k ženským ozdobám měla neskromná, světská Jezábel v porovnání se zbožnou, i když dobře oděnou Ester! (2. Král. 9:30; Ester 2:7; 5:1) Křesťanské ženy chtějí zřejmě být jako Ester. Proto se oblékají „dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí“. Chtějí, aby jejich hlavní ozdobou byl „skrytý člověk srdce v neporušitelném rouchu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích“. — 1. Tim. 2:9; 1. Petra 3:3–5.

19. Jak poskytl Ježíš Kristus nejznamenitější příklad jednání, které není světské?

¹⁹ Ježíš Kristus nám poskytuje hlavní příklad toho, co to znamená nebýt světský. Ačkoli byl dokonalým člověkem a měl daleko větší možnost získat světský úspěch než kterýkoli jiný člověk, přece jeho prvořadý zájem byl duchovní — a to až do té míry, že ‚neměl kam položit hlavu‘. (Mat. 8:20) Ježíš rozhodně nebyl morálně zkažený tímto světem. Je o něm řečeno, že byl „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Žid. 7:26) My, kteří jsme nedokonalí, nemůžeme nyní následovat Ježíšovy kroky dokonale. Ale měli bychom se o to s Jehovovou pomocí co nejvíce snažit. — 1. Petra 2:21, 22.

NEUSTÁLE ZAVRHUJ SVĚTSKÉ ŽÁDOSTI

20. Jak můžeš zůstat uchráněn ducha tohoto světa, jsi-li ctitel Jehovův?

²⁰ Jsi-li ve šťastném zástupu Jehovových ctitelů, pak máš požehnání. Našel jsi něco daleko lepšího než všechno, co může nabídnout tento zkažený a umírající svět. Drž se pravého uctívání a vystříhej se ducha tohoto světa. Obracej se proto často k tomu, ‚který vyslýchá modlitbu‘, hledej pomoc jeho svatého ducha, vždy se podvoluj radám Božího slova a nikdy neopouštěj řady dlouhé — nyní již staletí trvající — linie Jehovových věrných svědků. — Srovnej Židům 12:1–3.

21. K čemu bychom měli být rozhodnuti, pokud jde o tento svět?

²¹ Buď rozhodnut neužívat tento svět plně. Měj naopak stále upřenou mysl i srdce k tomu, abys činil Boží vůli. Jednáš-li tak, budeš mít neselhávající podporu Jehovových „věčných paží“. (5. Mojž. 33:27, „EP“) Důvěřuj v takovou božskou pomoc a dále žij se zdravou myslí, spravedlností a zbožnou oddaností a zavrhuj přitom bezbožnost a světské žádosti.

Jak bys odpověděl?

• Prahne-li nějak tvé srdce po světských věcech, jak ti může pomoci modlitba?

• Jak nám může pomáhat svatý duch, abychom odolávali světu a jeho svodům?

• Které biblické příklady nám mohou pomoci, abychom zavrhli světské způsoby a žádosti?

• Jak se můžeme chránit před duchem tohoto světa?