„Tvrdě pracujeme a namáháme se“

„Tvrdě pracujeme a namáháme se, neboť jsme vložili svou naději v živého Boha, který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ — 1. Timoteovi 4:10.

1–3. Proč je vhodné, aby dnes křesťané věnovali pozornost svému postoji k práci?

RÁD tvrdě pracuješ? Oceňuješ hodnotné úsilí a výkony? Pokud ano, lišíš se od mnoha dnešních lidí.

² Možná, že sis všiml, že zatímco leniví lidé bývali vždycky, nechuť k práci jako by dnes rostla. (Přísl. 20:4; 19:24; 2. Tess. 3:11) Vidíme to v radách jako ‚Jen klid, nepřetrhni se‘. To, co začíná pouhou nechutí k namáhavé práci, může snadno přerůst v nechuť k práci vůbec.

³ Jako křesťané nepochybně cítíme, že nemáme takového ducha. Bylo by ovšem nerealistické cítit se imunní, když ve světě obecně převládá takový přístup. Prospěje nám, jestliže pravidelně zkoumáme svůj názor na práci, protože takový názor může ovlivnit náš podíl na křesťanské činnosti, která je důležitá pro Boha.

JAKÉ PRACOVNÍKY NAPODOBOVAT

4. Jak důležitá je práce?

⁴ Mnoho lidí, kteří pozorovali život a jeho hodnoty, mluvilo o důležitosti práce. Německý státník Karl W. von Humboldt řekl: „Práce je pro člověka stejně nutná jako jídlo a spánek.“ Již jen tento samotný fakt dává mnohým důvod, aby byli pilní a produktivní. Křesťané ovšem mají další důvod, proč pěstovat ocenění pro tvrdou práci: Mají příklad k následování v Jehovovi a Ježíši Kristu. — Ef. 5:1; 1. Kor. 11:1.

5, 6. Jaký příklad, pokud jde o práci, nám dali Jehova a Ježíš?

⁵ Celý vesmír — od bázeň vzbuzujícího termonukleárního Slunce po něžného motýla — dosvědčuje, že Bůh pracuje. Všechno viditelné stvoření jsou jeho „díla“. Také jeho stálá ochrana a vedení jeho služebníků jsou „díla“, která bychom měli oceňovat. (Žalm 145:4–6, 10; 8:4–9; 8:5–10, „KB“) I jeho Syn tvrdě pracuje. Ježíš zanechal řemeslo tesaře v jednom galilejském městečku a putoval stovky kilometrů horkým prašným venkovem, aby pomáhal lidem — uzdravoval, kázal, učil. (Mat. 4:17, 23–25; Luk. 8:1; 9:57, 58) Přestože byl dokonalý, býval po dlouhé a těžké práci unavený a hladový. — Mat. 21:18; Mar. 1:32, 35; 6:32–34; Jan 4:3–6, 34.

⁶ Můžeme si tedy být jisti, že ani Bůh ani Ježíš nemají postoj ‚jít cestou nejmenšího odporu‘. Kristus prohlásil: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17) Vysvětlil vlastně, že jeho „díla“ — jež vykonával s Boží podporou — svědčila, že má Boží schválení. (Jan 10:25, 38) To není bez vztahu k našemu životu. Splnění všech našich biblicky založených nadějí závisí na tom, co Ježíš vykonal jako tvrdě pracující ctitel Boha.

7. Jaký by měl být náš přístup, když uvažujeme o svém názoru na práci?

⁷ Každý z nás může a měl by uvažovat o tom, jaký máme názor na práci a jakým způsobem ji konáme. Nemusíme v tom být přísně kritičtí a žádat od sebe přehnaně mnoho. Všichni máme hranice svých fyzických možností nebo jiné omezující okolnosti. Ježíšův životní běh nám také ukazuje, že je správné, těšíme-li se z odpočinku, uvolnění, příjemného společenství a jistého pohodlí. (Mar. 6:31; Luk. 5:29; 7:34; Jan 2:2–10; 12:2, 3) Ale právě naše nedokonalost, která zesiluje potřebu odpočinku, nás ovšem může svést, abychom odpočinek přeháněli, jak to zdůrazňují biblická varování před leností. Pravda je, že jako hlad dává jídlu lepší chuť, tak je po tvrdé práci odpočinek a uvolnění tím příjemnější. — Kaz. 2:24; 5:12, 18.

8, 9. Kdy by měli křesťané tvrdě pracovat?

⁸ Slovo „práce“ nám může připomenout zejména světskou práci, kterou mnozí z nás vykonávají proto, aby si vydělali na životní potřeby. Biblická rada ukazuje, že bychom v ní měli být svědomití, pilní. (Přísl. 10:4; 22:29) To by mělo platit i o našich domácích povinnostech, ba i o našem studiu ve škole, protože všechny stránky našeho života mohou zrcadlit zdokonalování, které v nás nastává uplatňováním křesťanských zásad. Apoštol Pavel napsal: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte náležitou odměnu, dědictví.“ — Kol. 3:23, 24.

⁹ Soustřeďme se však nyní na jednu zvláštní součást života křesťana — na to, jak chválí Boha tím, že káže a učí. Tato práce je životně důležitá, protože jejím prostřednictvím můžeme ‚zachránit jak sebe, tak ty, kteří nám naslouchají‘. — 1. Tim. 4:16.

10, 11. Jaké máme zvláštní důvody, abychom tvrdě pracovali při šíření křesťanské víry?

¹⁰ Všimni si, že Pavel nenaznačil, že křesťan se má zajímat jen o svou vlastní záchranu. Měl by se starat o to, aby i ostatní přijali Ježíše Krista a pěstovali zbožnou oddanost, která „má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít“. (1. Tim. 4:8) Když se zmínil o této vyhlídce, napsal Pavel:

„Proto tedy tvrdě pracujeme a namáháme se, neboť jsme vložili svou naději v živého Boha, který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ — 1. Tim. 4:10.

¹¹ Pomysli na to! Záchrana od Boha — věčný život ve štěstí — je otevřena „lidem všeho druhu“. Ale kdo bude nakonec zachráněn? Jenom „věrní“, ti, kdo si vypěstují víru a budou ji projevovat. Apoštol to oceňoval, a proto nebylo možné, aby se nenamáhal, aby si žil celkem normálním životem a občas, když by se mu to hodilo, s několika lidmi promluvil o této možné záchraně. Ne! Vyhlídka, že by se jiní mohli dozvědět o křesťanském poselství a přijít na cestu záchrany, byla pro Pavla tak působivá, tak nesmírně důležitá, že ‚tvrdě pracoval a namáhal se‘. Cítíš to také tak? Uvažuj osobně o průběhu své činnosti za poslední měsíc nebo půlrok. Je z ní patrné — nejen tobě, ale také ostatním, včetně Boha — že tvrdě pracuješ a namáháš se?

TVRDĚ PRACOVAT PŘI ŠÍŘENÍ POSELSTVÍ O KRÁLOVSTVÍ

12. Jaký vztah mají skutky k záchraně?

¹² Křesťané vědí, že nemohou být zachráněni prostě tím, že budou vykonávat jisté skutky, jako by si jimi vysluhovali spravedlnost a záchranu. (Řím. 3:28) Přesto je pravda, že máme-li opravdovou víru, budeme činit skutky, k nimž víra povede. (Jak. 2:18–26) Proto je vhodné, abychom s modlitbou přemýšleli o své víře a o svých skutcích.

13. Co měli podle Ježíšových slov dělat jeho učedníci po jeho smrti?

¹³ Když „tvrdě pracujeme a namáháme se“ jako Pavel, můžeme se podílet na splňování prorocké pravdy, kterou vyslovil Ježíš. Pomysli: můžeš přispět k tomu, aby se Ježíšova slova prokázala jako pravdivá. Která slova? Byla vyřčena v odpověď na Filipovu žádost „Ukaž nám Otce“. (Jan 14:8) Ježíš řekl:

„Kdo viděl mne, viděl také Otce, . . . Co vám říkám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který zůstává ve spojení se mnou, koná své skutky. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také konat skutky, která já konám; a bude konat skutky větší než tyto, protože já odcházím k Otci.“ — Jan 14:9, 10, 12.

14, 15. Myslil snad Ježíš podle Jana 14:12, že jeho následovníci budou konat větší zázraky? Proč?

¹⁴ Jak mohli Ježíšovi učedníci konat větší skutky než on? Mohl bys být schopen podílet se na takových větších skutcích? Bible odhaluje, že Bůh dal některým křesťanům moc konat zázraky jako vyhánění ďáblů, uzdravování nemocných a v několika případech kříšení mrtvých. To mělo ukázat, že nyní jedná s křesťanským sborem a žehná mu. (Sk. 3:2–8; 5:12–16; 9:36–40; 16:16–18) Ale byly tyto skutky větší, než jaké konal Ježíš? Ten uzdravoval všechny, kdo k němu přišli, a některé dokonce i na dálku, zázračně krmil tisíce lidí, křísil mrtvé a ovládal přírodní síly. (Mat. 8:5–16, 23–27; 14:14–33; Jan 11:39–44) Navíc měly zázračné dary, které projevovali někteří křesťané, skončit neboli pominout. (1. Kor. 13:8–10) Jak tedy měli křesťané konat větší skutky než Ježíš?

¹⁵ Ježíš mluvil to, co si přál jeho Otec. Své největší, nejtrvalejší dobro vykonal nikoli svými zázraky, ale svým podivuhodným učením o království.a (Luk. 4:32, 43) Když byl Ježíš vzkříšen, pověřil své následovníky, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů a učili je‘. (Mat. 28:19, 20) Ano, křesťané měli provádět ohromnou svědeckou práci. Měla být většího rozsahu než Ježíšovo kázání, trvat déle a dostat se k daleko více lidem. Tak měli konat skutky větší než on.

16. Měla Ježíšova práce skončit jeho smrtí a odchodem do nebe?

¹⁶ Kazatelská a učitelská práce pro království, kterou konal Ježíš, neměla končit jeho smrtí a odchodem do nebe. Odtud měl dál vést důležité výchovné tažení, ale měl to činit prostřednictvím svých následovníků. Lukáš říká, že Ježíš před svým odchodem do nebe řekl učedníkům víc „o Božím království“. (Sk. 1:3) Nakonec jim řekl: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenějších částí země.“ — Sk. 1:8.

17, 18. Jak začali v den letnic 33 n. l. Ježíšovi následovníci plnit jeho slova o větších skutcích?

¹⁷ Zakrátko začali konat větší skutky než Ježíš. V den letnic 33 n. l. vylil Ježíš svatého ducha na 120 učedníků čekajících v Jeruzalémě. Co potom dělali? Rozhojňovali potravu? Učili lidi zemědělství? Nebo uzdravovali nějaké nemocné? Ne, začali mluvit o „nádherných Božích věcech“. (Sk. 2:1–11) Pak vydal apoštol Petr tak přesvědčivé svědectví, že tisíce jeho posluchačů přijaly Krista.

¹⁸ Musel to být velký úkol už jen pokřtít tolik nových věřících za jediný den. Snad se rozešli k rybníčkům po celém městě. Na konci dne podali učedníci zřejmě zprávu o tom, co bylo vykonáno, protože zpráva říká, že „ti, kteří jeho slovo srdečně přijali, byli pokřtěni, a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší“. Z pouhých 120 vzniklo za jediný den víc než 3 000 (přírůstek víc než 2 500 procent). (Sk. 1:15; 2:41) Začali opravdu konat skutky větší než Ježíš.

19. Byla to jen práce pro apoštoly anebo starší ve sborech?

¹⁹ Někteří křesťané si dnes ovšem mohou myslet: ‚Já nejsem žádný Petr nebo Pavel. Cožpak to nebyli lidé takového druhu, že dokázali konat skutky větší než Ježíš?‘ To je závažná otázka. Kniha Skutků ukazuje, že apoštolové, zvláštní evangelisté a duchovní starší ve sborech se opravdu zabývali kázáním království. Ale všimni si historického faktu, o němž vypráví učedník Lukáš: „Povstalo velké pronásledování sboru, který byl v Jeruzalémě. Všichni kromě apoštolů byli rozptýleni v krajích Judeje a Samařska.“ (Sk. 8:1) A co dělali tito rozptýlení křesťané, mladí i staří, muži i ženy? „Ti, kteří byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova.“ (Sk. 8:4) Ano, všichni kázali.

20. Proč je dnes zvlášť důležité, abychom přemýšleli, jak se podílíme na splňování Jana 14:12?

²⁰ Praví křesťané dnes pokračují v kázání a učení, které Ježíš započal a v němž pokračovali jejich bratři a sestry z prvního století. Současné události, které jsou splněním biblického proroctví, nám ovšem ukazují, že Bůh brzy přivodí konec dnešního zkaženého systému věcí, a tím ukončí dnešní kázání „dobrého poselství o království“. (Mat. 24:14) Proto se každý z nás může ptát: ‚Podílím se dnes plně na životně důležité práci, o níž Ježíš mluvil u Jana 14:12? Pracuji tvrdě a namáhám se? Až tato práce skončí, budu spokojen, že jsem se na ní plně podílel?‘

KOLIK BŮH OČEKÁVÁ?

21–23. Jak můžeme znovu zkoumat své okolnosti?

²¹ Když se uspokojivě podílíme na křesťanském kazatelském díle, neměli bychom přehlížet platné biblické závazky vzhledem k rodině, příbuzným, zaměstnání nebo škole. (1. Tim. 5:8) Bůh by ani nechtěl, abychom se cítili provinile, když dbáme o tyto závazky; měli bychom to dělat radostně. Někdy ale můžeme přezkoumat svůj čas a činnosti.

²² Mnohým z nás by prospělo vyrovnané zkoumání sebe samých a sebekázeň. Možná, že by pomohlo vynechání různých nepodstatných činností, které slouží k udržování dobré životní úrovně.

²³ Nikdo by neměl kritizovat, co v této oblasti dělají jiní. Důležité je zkoumat, zda my sami ještě stále projevujeme živé ocenění pro to, že se můžeme podílet na konání větších skutků, než konal Ježíš.

24. Jaký dobrý příklad nám dala chudá vdova?

²⁴ Možná, že dáváme všechno, co můžeme, i když je to méně než mohou dávat druzí vzhledem k jejich zdraví a okolnostem. Ale samo množství není měřítkem. Vzpomeň na Ježíšovu pochvalnou poznámku o chudé vdově, která přispěla dvěma mincemi ‚nepatrné ceny‘. Tyto mince (lepta) měly hodnotu asi jedné čtyřiašedesátiny denní mzdy. Kolik je to v hodnotě země, kde žiješ? Ježíš přesto její jednání schválil, protože „vhodila všechno, co měla, své celé živobytí“. (Mar. 12:41–44) I my si můžeme být jisti takovým schválením, dáváme-li všechno, co máme — jestliže tvrdě pracujeme a namáháme se — ve svědecké práci.

25. Co udělala Marie pro Ježíše krátce před jeho smrtí?

²⁵ Můžeme si také připomenout, jak Lazarova sestra Marie pomazala Ježíše drahocenným vonným olejem. Někteří učedníci si stěžovali, protože olej měl cenu 300 denárů. Když počítáme i sabaty a svátky, bylo to tolik, kolik vydělával dělník za celý rok. Kolik vyděláváš za rok ty nebo některý člen tvé rodiny? (Jan 12:3–8; Mat. 20:2) Ježíš o Mariině snaze řekl:

„Prokázala mi znamenitý skutek. . . Udělala, co mohla. Předem vykonala to, že pomazala mé tělo vonným olejem kvůli pohřbu. Vpravdě vám říkám: Kdekoli bude po světě kázáno dobré poselství, bude se také vyprávět, co udělala tato žena, ve vzpomínce na ni.“ Mar. 14:6–9.

26, 27. V čem byla Marie příkladná?

²⁶ Povšimni si slov: „Udělala, co mohla.“ Neexistuje žádné svědectví, že Marie měla moc konat zázraky; když vznikl křesťanský sbor, nemohla být ani apoštolem, ani starším; a nemohla snad ani daleko putovat s „dobrým poselstvím“. Ale „udělala, co mohla“. Jaký to má smysl? V některých jazycích výraz „dělej, co můžeš“ má nádech ‚nepředři se‘, ‚nenamáhej se‘. To ovšem Ježíš vůbec neměl na mysli. Marie se skutečně vydala. Někteří překladatelé Bible přeložili ta slova: „Udělala všechno, co mohla“, nebo „Udělala vše, co bylo v její moci udělat“. — C. K. Willims, W. Barclay.

²⁷ Toto plné vydávání sebe samé bylo Mariiným trvalým úsilím, ne pouze jednorázovou příhodou. Už dříve ukázala Marie, kde je její srdce, když seděla Ježíši u nohou a naslouchala jeho učení. (Luk. 10:38–42) Nyní pokračovala v podpoře tohoto vynikajícího kazatele Ježíše. A zajímavé je, že Ježíš spojil Mariin čin se světaširým kazatelským dílem, když řekl, že kdekoli se bude šířit „dobré poselství“, bude se mluvit i o ní. Měla o kázání zájem. Ježíš až do své smrti rovněž.

28. Jakým druhem náboženství je křesťanství? Co to pro nás znamená?

²⁸ Jsme jako ty dvě ženy, které daly všechno, co měly? Máme hluboký zájem o kazatelské dílo, které zahájil Ježíš, když byl na zemi, a které dnes prostřednictvím křesťanů pokračuje po celém světě? Měli bychom mít. Bůh jej má. Když započalo křesťanství v den letnic roku 33 n. l. , bylo náboženstvím svědecké činnosti, a Bůh je podporoval svým duchem. Činí to dodnes, protože se nezměnil. Je „živý Bůh“ v tom, že sám žije, a také nabízí život všem svým pravým ctitelům. Tak by křesťanství dnes mělo být, a také stále je, náboženstvím svědecké činnosti. Křesťané tedy mají všechny důvody, aby byli nadšenými pracovníky ve službě Bohu, „který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných“. — 1. Tim. 4:10.

[Poznámka pod čarou]