Proč se naše naděje zcela jistě uskuteční

„Bůh nechává všechna svá díla spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha.“ — Římanům 8:28

1. O čem se v našem 20. století dozvídá stále více jednotlivců sténajícího stvoření? Jaký je stav jejich naděje po všech těch desetiletích a proč?

V NAŠEM 20. století se stále více jednotlivců lidského stvoření dozvídá o blížícím se „zjevení synů Božích“, a nyní vědí, co mají záhy očekávat. Přes všechno ‚sténání a bolesti‘, jimž bylo až dosud podrobeno lidské stvoření, se tyto informované čekající osoby radují v naději. Přestože uplynula už desetiletí od chvíle, kdy se tento „velký zástup“ začal utvářet, jejich naděje je také živá. Jako „strom života“ žije v jejich srdcích, protože je založena na Božím slibu, který je zapsán na stránkách Bible. — Přísl. 13:12; Zjev. 7:9; 21:5; Řím. 8:19–22.

2. a) V kterém právoplatném postavení se „velký zástup“ modlí za ospravedlnění Jehovy Boha? b) Když se modlí „Buď posvěceno tvé jméno“, za jaký čin se modlí a kdy se to splní?

² Především doufají v brzké ospravedlnění univerzální svrchovanosti Jehovy, Stvořitele. Oceňují, že je spravedlivý, když uplatňuje svou svrchovanost nad celým jím stvořeným vesmírem. Proto neochvějně odporují „prahadovi“, satanu ďáblovi, který nesprávně posuzuje a představuje Jehovovu svrchovanost a který obrátil většinu lidského stvoření proti ní. Modlí se Pánovu modlitbou k Jehovovi a říkají: „Buď posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9, 10) Tak se modlí, aby Jehova sám posvětil své jméno, a on vyslyší tuto modlitbu během nadcházejícího „velkého soužení“, které vyvrcholí „válkou velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu a po němž bude následovat spoutání „prahada“ a jeho démonského „semene“ a jejich uvržení do propasti. — Ezech. 36:23; 38:16, 23; Zjev. 16:14, 16; 20:1, 2.

3. Jakých událostí bude podle Zjevení 7:9, 10 „velký zástup“ doufajících svědkem?

³ „Velký zástup“ doufajících přežije, aby byl svědkem ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti a posvěcení jeho jména. Zcela vhodně je tedy Zjevení 7:9, 10 prorocky zobrazuje, jak stojí před trůnem ospravedlněného Boha a před jeho obětovaným Synem Ježíšem Kristem a vděčně říkají: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“

4. Protože „velký zástup“ nesdílí obavy světských lidí, co dělá s mírností a hlubokou úctou před světskými autoritami?

⁴ V dnešní situaci před vypuknutím „velkého soužení“, kdy svět je ochromen strachem, se „velký zástup“ nebojí toho, čeho se bojí světští lidé. Odvážně poslouchá to, co napsal apoštol Petr: „Ve svých srdcích však posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás žádá důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to s mírností a hlubokou úctou.“ — 1. Petra 3:15.

5. Jak se podílejí na splňování Ježíšova proroctví u Matouše 24:14 a jaký je jejich postoj k Ježíšovu příkazu u Matouše 28:19, 20?

⁵ Nesobecky sdílejí svou slavnou naději s každým ve svém okolí. Tak se účastní splňování Ježíšova proroctví: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ Je pro ně dnes naléhavější než kdy jindy uposlechnout Ježíšova příkazu: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je. . . a učte je“. — Mat. 24:14; 28:19, 20.

6. Proč budeme mít větší přednost než dřívější křesťané, kteří měli stejnou naději v minulých stoletích?

⁶ Nikdo jiný kromě nás nemá naději založenou na Bibli. Je to ta nejkrásnější věc, kterou můžeme sdílet s jinými. Naše naděje je poklad, z něhož se máme radovat. „Radujte se v naději,“ je nám řečeno. (Řím. 12:12) Můžeme s důvěrou očekávat její splnění. Ne nadarmo očekáváme vytrvale její uskutečnění. Dřívější křesťané se pouze těšili na to, co my brzy uvidíme ve skutečnosti. Budeme mít velkou přednost, že skutečně prožijeme její veliké splnění.

BOŽÍ DÍLA SPOLUPŮSOBÍ K DOBRÉMU

7, 8. a) Proč nedoufáme přehnaně, že se věci splní? b) Co víme v tomto ohledu stejně jako apoštol Pavel, jak je uvedeno v Římanům 8:28–30?

⁷ Nedoufáme přehnaně v to, co se má uskutečnit, jestliže je to zapsáno v Božím slově. Nic zapsaného nebude Bohu nemožné splnit! Nemůže nesplnit svůj slavný slib, protože je všemohoucí Bůh. Jestliže ho milujeme a dokazujeme to poslušností, bez pochyby slavně uskuteční všecky své dobré sliby. Víme to stejně jako apoštol Pavel v prvním století n. l. V dopise Římanům 8:28–30, napsaném kolem roku 56 n. l. , prohlásil:

⁸ „Víme pak, že Bůh nechává všechna svá díla spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha,a těch, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí, protože ty, jimž dal své první uznání, ty také předem určil, aby byli utvořeni podle obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozeným mezi mnoha bratry. Nadto ty, které předem určil, ty také povolal; a ty, které povolal, ty také prohlásil za spravedlivé. Konečně ty, které prohlásil za spravedlivé, ty také oslavil.“

9. Jak uvádí „Překlad krále Jakuba“ a řada moderních překladů Bible Římanům 8:28? Jak jiné moderní překlady znějí podobně jako „Překlad nového světa“?

⁹ V biblickém „Překladu krále Jakuba“ zní Římanům 8:28: „A my víme, že všechny věci spolupracují k dobrému těch, kdo milují Boha, těch, kdo jsou povoláni podle jeho záměru.“ Řada dalších moderních překladů tohoto biblického verše Bible zní stejně. Ale Byingtonova „Bible v živé angličtině“ říká: „A my víme, že těm, kdo milují Boha, poskytuje Bůh veškerou spolupráci k dobrému, těm, kteří, jak to vyhovuje jeho záměru, jsou povoláni.“ Rotherhamova „Zdůrazněná Bible“ uvádí: „Dále víme, že těm, kdo milují Boha, Bůh způsobuje, aby všechny věci spolupracovaly k dobrému.“ A katolický „Nový zákon“ dr. O. Petrů: „Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo z Boží vůle jsou povoláni.“ — Viz též „Ekumenický překlad“ z r. 1979.

10, 11. a) Jaká díla nechává Bůh spolupůsobit k dobru povolaných? b) Jaký druh osobního jednání by neměl být zařazován mezi „všechny věci“ uvedené v Římanům 8:28?

¹⁰ ‚Všechny věci‘, o nichž je zmínka v Římanům 8:28–30, jsou Boží díla, ne lidské činy. Jsou to Boží díla, jež podle zprávy nechává spolupůsobit k dobru povolaných, kteří ho milují, protože si přeje, aby získali království, k němuž je povolal. Jestliže však ten, kdo prohlašuje, že je pokřtěný křesťan s vyhlídkou na nebeské království, jedná v rozporu se svým nebeským povoláním, pak není možno očekávat, že Bůh způsobí, aby takové jednání vedlo u přestupníka k dobrému, nebo že dokonce jeho jednání bude působit k jeho dobru automaticky. Když například oddaný křesťan s nebeským povoláním příliš horlivě pěstuje ve svém volném čase sport a zlomí si nohu nebo si poraní kotník, způsobí snad Bůh, aby tento úraz vedl k dobru sportovce? Nebo jestliže se v období určité slabosti a nesprávných sklonů povolaný křesťan rozhodne projít ze zvědavosti vykřičenou ulicí, aby viděl s prostitutkami jiné muže zlákané k nemravnosti, a sám padne za oběť dotírání lehké ženy a dopustí se smilstva, dá se od Boha očekávat, že nechá tento zážitek působit k dobru hříšníka? Působí snad k dobru, je-li Bůh tímto způsobem zkoušen?

¹¹ Výsledek takového tělesného nebo morálního zranění zcela závisí na zasaženém jedinci, jak totiž reaguje na následky svého nerozvážného jednání. Může se z takové tvrdé zkušenosti poučit. Ale změní se takovým poučením celá záležitost v jedno z Božích děl, zejména proto, že Bůh snad přitom prokáže milosrdenství? Jistě ne! Takové případy by nebylo vhodné zařazovat mezi „všechny věci“, o nichž Pavel mluví v Římanům 8:28.

12. Jaké povahy jsou všechna Boží díla podle záznamu v Římanům 8:29, 30 a v jakém pořadí je Pavel vypočítává?

¹² Když čteme dále verše 29 a 30 a povšimneme si Božích děl, jež jsou tam uvedena, zjistíme, že bez výjimky všechna ta Boží díla vzhledem k předem určeným, povolaným křesťanům jsou dobrá. Působí také k dobru dědiců království v každé etapě Božího jednání. Pavel obrací pořadí etap, když píše: „Protože ty, jimž dal své první uznání, ty také předem určil, aby byli utvořeni podle obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozeným mezi mnoha bratry. Nadto ty, které předem určil, ty také povolal; a ty, které povolal, ty také prohlásil za spravedlivé. Konečně ty, které prohlásil za spravedlivé, ty také oslavil.“

13. a) Kdy Bůh oslavuje ty, které prohlásil za spravedlivé? b) Na jakém základě se koná prohlášení jednotlivců za spravedlivé?

¹³ Kdy Bůh oslavuje? Když dává příznivě nakloněným osobám slavné poznání o svém prvorozeném Synu, nyní oslaveném po jeho pravici. Tak je Bůh staví na cestu, která vede k nebeské slávě. Po tomto úvodním díle je může Bůh dále prohlásit za spravedlivé, ale jen pokud uvěří v oslaveného Krista natolik, že se vydají neboli oddají Bohu zcela a bez výhrad.

14. a) Jak se někdo dostává mezi „povolané“? b) Jak může být někdo zařazen mezi ty, které Bůh „předem určil“?

¹⁴ Jak nyní Bůh povolává oddaného, pokřtěného služebníka svého oslaveného Syna, aby mohl být ‚přenesen do království Syna jeho lásky‘? (Kol. 1:13) Bůh to činí tím, že ho zplozuje svým duchem, aby se stal duchovně zplozeným synem Božím. Pak může Bůh povolat či pozvat takového duchovního syna, aby se stal částí nebeského království, z něhož se mohou radovat jen ti, kdo jsou nakonec vzkříšeni k duchovnímu životu v nebi. (1. Kor. 15:43–50) Bůh předem určil, že s jeho Synem má být spojena skupina bratrů, kteří budou mít stejnou božskou přirozenost a budou utvářeni podle obrazu jeho prvorozeného Syna, Ježíše Krista. Tak se po svém povolání duchem zplozené dítě Boží stává členem předem určené třídy, v níž se musí prokázat věrné až do své pozemské smrti. Bůh předem určil tuto třídu, ne jmenovitě nějakého určitého jedince, jenž se stává součástí této třídy. Bůh předem určil, že počet Kristových nebeských bratrů bude 144 000, a v té souvislosti jmenovitě neuvedl žádné jednotlivce. — Zjev. 14:1–3.

15. Kdy a jak dal Bůh své „první uznání“ těm, které „předem určil“?

¹⁵ V Římanům 8:29, 30 poukazuje apoštol Pavel na to, že třídě křesťanů, kterou Bůh oslavuje neboli opatřuje úctou a vážností, kterou prohlašuje za spravedlivou, povolává a předem určuje, dal Bůh své „první uznání“. To Bůh učinil kdysi dávno v zahradě Eden, když pronesl své proroctví o „semeni“ své vlastní „ženy“ a o vítězném počínání tohoto „semene“. (1. Mojž. 3:15) A tak tisíciletí předtím, než „semeno“ vzniklo, byl Bůh první, kdo uznal nutnost jeho existence a jeho zvláštní úkol. Od té doby dával Bůh své „první uznání“ svému závazku vytvořit takové „semeno“. Tato skutečnost stála v Božím programu na prvním místě. Co Bůh považoval za hodné svého „prvního uznání“, to choval v mysli a srdci po celý čas až k vytvoření „semene“ v osobě svého Syna Ježíše Krista a jeho věrných duchem zplozených učedníků. Během celé doby až do vzniku tohoto „semene“ je Bůh předvídal a věnoval mu zvlášť příznivé uznání.

16. a) Jak každé ze „všech jeho děl“, o nichž se mluví v Římanům 8:28–30, plní svou úlohu? b) Co je tedy jisté pro všechny „povolané podle jeho předsevzetí“?

¹⁶ Čí tedy jsou od začátku až do konce „díla“, která jsou uvedena v Římanům 8:28–30? Jsou to Boží „díla“. A protože je Bůh důsledný ve všem svém jednání, v naprosté harmonii sám se sebou, „nechává všechna svá díla spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha“. Žádné ze všech jeho „děl“ nevybočuje z řady, neporušuje soulad se všemi ostatními díly jeho záměru. Tato díla jdou za sebou v naprostém pořádku, jedno vede k druhému a připravuje mu cestu. Boží předsevzetí je velkolepé; Bůh přesně ví, jak je úspěšně provést. Proto „ti, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí,“ si mohou být jisti, že nikdy neselže. Jestliže zůstanou věrní a budou s ním v lásce spolupracovat, jistě budou mít účast na uskutečnění jeho předsevzetí. Budou mít aktivní účast na jeho nebeském království s Ježíšem Kristem.

JINÁ PŘEDVÍDANÁ TŘÍDA

17. Jaké láskyplné předsevzetí pojal Bůh v souvislosti s povolanými, předem určenými a odkdy?

¹⁷ Skrze „povolané“, jimž dal své „první uznání“, splňuje Bůh určité láskyplné předsevzetí. To se zřetelně projevilo 2 083 let po Adamově stvoření, totiž v roce 1943 př. n. l. Tehdy řekl Bůh věrnému praotci Abrahámovi: „Všechny rodiny země si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ Tak toto požehnání zahrnovalo celý svět a mělo být opatřeno skrze Abrahámovo „semeno“. (1. Mojž. 12:1–3; 22:17, 18) Toto předem určené „semeno“ se mělo skládat z Ježíše Krista a jeho 144 000 „povolaných“ učedníků. (Zjev. 7:1–8; 14:1–3; Gal. 3:16, 29) Boží prostý slib Abrahámovi ukazoval, že Bůh předvídá třídu „semene“, aniž uvádí přesný počet jejích členů. Jen poslední kniha Bible nám tento počet udává.

18. K jakému předobrazu neboli prorockému znázornění používal Bůh za dávných časů před Kristem jednotlivce a skupiny?

¹⁸ V dávných dobách před Kristem byli jedinci a skupiny, kteří se chovali přátelsky k Abrahámovým přirozeným potomkům. Bůh je použil jako předobraz neboli prorocké znázornění lidí naší moderní doby, kteří se budou chovat přátelsky k malému ostatku „povolaných“, jenž je dosud na zemi, a spojí se s ním.

19. Jak Zjevení 7:9–14 zobrazuje tyto činné společníky ostatku „povolaných“ Kristových učedníků a jaké přednosti se jim má v blízké budoucnosti dostat?

¹⁹ Poslední kniha Bible, zapsaná křesťanským apoštolem Janem kolem roku 96 n. l. , předpověděla a zobrazila tyto činné společníky ostatku „povolaných“ jako bezpočetný „velký zástup“. Členové tohoto „velkého zástupu“ mají být zachováni naživu během přicházejícího „velkého soužení“, ano během „války velkého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu, a vejdou do nového pořádku na očištěné zemi pod tisíciletou vládou Ježíše Krista a jeho 144 000 „povolaných“. Prorocký obraz tohoto „velkého zástupu“, jak je předložen ve Zjevení 7:9–14, byl vysvětlen ústně i tiskem v roce 1935. — Zjev. 16:14, 16.

20. Kolik předobrazů a proroctví poukazujících na velký zástup bylo od roku 1935 předloženo v našich publikacích? Proč je jeho naděje jedinečná, a přece se jistě uskuteční?

²⁰ Za 45 let od té doby bylo v publikacích Společnosti Strážná věž uvedeno nejméně 42 předobrazů nebo prorockých znázornění tohoto „velkého zástupu“, který přežije Armageddon. (Viz knihu „Můžeš přežít Armageddon do Božího nového světa“, vydanou r. 1955, a strany 367, 368, angl.) Všechny tyto předobrazy a proroctví ukazují, že Bůh zamýšlel pro členy svého předvídaného „velkého zástupu“ jedině dobro. Je to proto, že i oni ho milují. Mnozí z nich byli ochotni prokázat svou nezlomnou lásku k němu mučednickou smrtí. Skutečně, naděje předložená „velkému zástupu“ nebyla dána obrovské většině lidského stvoření. Ačkoli jejich naděje je jedinečná a zázračná, vyhlížejí s důvěrou po jejím brzkém uskutečnění. Nikdy nebude tato jejich naděje zklamána, protože Bůh, který dává naději, je věrný. Jeho slib vůči nim je důvěryhodný a jistě se splní: „Ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan. Nebudou již hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani sálající vedro, protože Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — Zjev. 7:15–17.

[Poznámka pod čarou]