Otázky čtenářů
● V Římanům 8:30 se mluví o tom, že křesťané jsou ‚oslaveni‘. Kdy se to děje a jak toto ‚oslavení‘ souvisí s tím, že jsou ‚povoláni‘ a ‚prohlášeni za spravedlivé‘?
V 8. kapitole Římanům mluví apoštol Pavel o tom, jak Bůh jedná s křesťany, kteří jsou pomazáni duchem. Bůh uskutečňoval své předsevzetí tím, že je poctil neboli oslavil, když jim poskytl poznání svých pravd, včetně svého předsevzetí, že je učiní ‚spoludědici s Kristem‘ v nebesích. (Řím. 8:14–17) Pavel také mimo jiné napsal:
„Ty, jimž [Bůh] dal své první uznání, ty také předem určil, aby byli utvořeni podle obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozeným mezi mnoha bratry. Nadto ty, které předem určil, ty také povolal, a ty, které povolal, ty také prohlásil za spravedlivé. Konečně [nebo A] ty, které prohlásil za spravedlivé, ty také oslavil.“ — Řím. 8:29, 30.
Někteří se pozastavují nad tímto pořadím: ‚Povolal, prohlásil za spravedlivé, oslavil‘. To by mohlo být považováno za řadu kroků, které vrcholí tím, že pomazaný křesťan dostává slavný duchovní život v nebi. Povšimni si však mluvnického času, v němž jsou Pavlova slova: „Ty, které prohlásil za spravedlivé, ty také oslavil.“ Zdá se, že zde mluví o něčem, co se již stalo, což by neodpovídalo skutečnosti, kdyby mluvil o oslavení křesťanů tím, že v budoucnosti budou vzkříšeni k nebeskému životu.
I když to, že Bůh někoho vzkřísí, aby byl panovníkem v duchovní říši, je ‚oslavení‘, mohou být kromě toho jednotlivci ‚oslaveni‘ mnoha jinými způsoby. (Řím. 8:17; Jan 7:39) Ježíš byl „oslaven“ na zemi svými zázraky. (Jan 11:4) Kristus mluvil o tom, že pokorný člověk bude ‚poctěn‘ neboli oslaven tím, že mu bude na nějaké hostině poskytnuto význačné místo. (Luk. 14:10) Mojžíš získal „slávu“ jako Boží mluvčí ve spojitosti se smlouvou Zákona. (2. Kor. 3:7) Bible dokonce mluví o tom, že žena získává „slávu“ neboli je ‚oslavena‘ tím, že má dlouhé vlasy. (1. Kor. 11:15; 11:14, „KB“) Ve všech těchto případech jsou v řečtině použity formy téhož základního slova, jehož je použito v Římanům 8:30 a jež se překládá slovem „oslavil“. — Luk. 12:27; Řím. 2:10; 1. Tess. 2:6.
Je zajímavé, co bylo o slovech v Římanům 8:28–30 řečeno v knize „Nové stvoření“ (svazek 6 „Studií Písma“), která vyšla v roce 1904:
„Tato pasáž je obvykle špatně chápána, protože čtenáři mají všeobecně dojem, že zde apoštol sleduje křesťanské zkušenosti jako obyčejně, . . . ale apoštol se zde dívá obráceným směrem a začíná od druhého konce. . . Sleduje zpět vývoj církve, Nového stvoření. Ukazuje, že vznešeného postavení slavného Božího vyvoleného nedosáhne nikdo kromě těch, kteří byli do tohoto postavení z Boží milosti povoláni [přijati]; a že všichni povolaní museli být předtím ospravedlněni [neboli prohlášeni za spravedlivé]; . . . A tito ospravedlnění museli být předtím poctěni [oslaveni, „KB“]. . . Bohem, když jim poslal poznání o sobě a o svém drahém Synu.“ — Str. 182.
Není to žádná výjimka, že zde Pavel předkládá řadu vzájemně spojených věcí v obráceném pořádku a sleduje je jakoby směrem zpět. Podobně postupoval v Římanům 10:13–15.
V Římanům 8:28–30 vysvětluje Pavel, že Bůh „nechává všechna svá díla spolupůsobit“. To je k dobru těch, kteří se budou podílet na vykonávání jeho předsevzetí. Kdysi v zahradě Eden předpověděl Jehova Bůh, že přijde „semeno“. (1. Mojž. 3:15) Ježíš Kristus se stal prvořadým z tohoto „semene“ a ze semene Abrahámova. Bůh však také vybral omezený počet lidí, kteří mají tvořit druhotnou část tohoto „semene“. (Gal. 3:16) A tak od doby v zahradě Eden dal Bůh „první uznání“ těm, z nichž se skládá „semeno“. A „předem určil“, že se tito vybraní lidé stanou v nebi skupinou Kristových bratrů a že budou utvořeni podle jeho obrazu.
V Římanům 8:30 pak apoštol poukazuje na určité kroky, které předcházejí, než budou tyto osoby spojeny s Kristem v nebi. Takoví lidé museli být „povoláni“ neboli pozváni, aby patřili k nebeskému království. (Řím. 1:7; Fil. 3:14; 1. Tess. 2:12; Žid. 3:1) Ale jak je mohl Bůh „povolat“, jestliže ještě byli hříšníky a členy Adamovy nedokonalé rodiny? Než je Bůh „povolal“, musel je ‚prohlásit za spravedlivé‘ a odpustit jim jejich hříchy na základě jejich víry v Krista a v jeho oběť. (Řím. 3:23–26; 4:25; 5:18) Ale jak mohli získat potřebnou víru? Předtím jim muselo být ukázáno poznání o Ježíši Kristu, jež Pavel jinde označuje jako ‚slavné dobré poselství o Kristu‘. (2. Kor. 4:4; srovnej 1. Timoteovi 1:11.) O těch, kteří přijímají toto „slavné dobré poselství“ a vstupují na cestu, která je povede k nebeské slávě, může být jistě řečeno, že jsou získáním tohoto poznání ‚oslaveni‘ neboli poctěni.
● Koho představují tři otroci v podobenství o „talentech“? — Mat. 25:14–30.
Jelikož všichni tři otroci jsou v ‚pánově domácnosti‘, znázorňují všechny předpokládané dědice nebeského království se svými odlišnými schopnostmi a možnostmi šířit zájmy království. Od letnic 33 n. l. až do nové doby měli vždy někteří pomazaní otroci větší schopnosti, energii a možnosti pro rozmnožování pánova „majetku“, který jim byl svěřen. Apoštolové a jiní s velkými přednostmi by patřili do kategorie pěti „talentů“. Jiní jsou do jisté míry omezováni okolnostmi v tom, co mohou vykonat. Ode všech je nicméně vyžadována stejná oddanost a práce celou duší a všichni mají obdržet stejnou odměnu.
Ani otrok, kterému byl dán jeden „talent“, nebyl předurčen k selhání. Kdyby byl jeden „talent“ proměnil alespoň ve dva, pravděpodobně by byl obdržel stejnou odměnu — ‚vstoupil by do radosti svého pána‘. Protože se však prokázal „líný“ a „zlý“, představuje ty předpokládané dědice království, kteří se stali nevěrnými. Ztrácejí nejen své přednosti, ale i celou odměnu.
Členové křesťanstva se prohlašují za pravé otroky Pána Ježíše Krista, ale jejich slova a skutky je zbavují všech nároků, které by si mohli činit na pobyt v Pánově domácnosti. Nehodí se tedy do tohoto obrazu jako předpokládaní dědicové nebeského království.