‚Neužívejte svět plně‘

„Ti, kdo mají co dělat s tímto světem, ať v něm neutkvějí, neboť věci tohoto viditelného světa pomíjejí.“ — 1. Korinťanům 7:31, „Petrů“.

1, 2. a) Jaký názor na budoucnost světa dnes zastávají mnozí lidé? b) Co řekl Pavel o světě a o jeho užívání?

„NIKDO nemůže předpovědět, jaká překvapení nebo zklamání nám přinese budoucnost . . . Ale zdá se, že svět přece postupuje kupředu, ať již nešikovně nebo hladce, a že bude postupovat.“ Tak se vyjádřil před několika desetiletími historik H. G. Wells. Přestože prožil svět řadu krizí a kalamit, mnozí lidé se domnívají, že lidstvo nějak vyřeší své problémy a že svět, jak jej známe, přežije.

² Ale křesťanský apoštol Pavel, který psal pod božskou inspirací, předložil jiný obraz, když nabádal spoluvěřící: „Ať . . . ti, kteří užívají svět, [jsou] jako ti, kteří ho neužívají plně, neboť scéna tohoto světa se mění.“ Jiný překlad zní: „Ti, kdo mají co dělat s tímto světem, ať v něm neutkvějí, neboť věci tohoto viditelného světa pomíjejí.“ (1. Kor. 7:29–31, „Překlad nového světa“; „Petrů“) Co znamená tato rada pro služebníky Jehovy Boha dnes?

„VĚCI SVĚTA . . . POMÍJEJÍ“

3. Co rozebíral Pavel v 7. kapitole 1. Korinťanům a co patří k myšlenkám, jež tam uvedl?

³ V sedmé kapitole 1. Korinťanům pojednává Pavel o manželství mezi křesťany. Doporučoval svobodný stav jako lepší způsob, ale přitom uznává, že ti, kteří vstoupí do manželství, ‚nezhřeší‘. Dodal však, že budou mít „soužení ve svém těle“, protože s manželstvím jsou spojeny určité starosti. Například nemoc někoho milovaného může vyvolat stres. Pavel se zde sice nezmínil o pronásledování, ale další soužení může vzniknout manželům v době, kdy jsou od sebe odděleni, nebo jsou-li rodiče odděleni od svých dětí. — 1. Kor. 7:25–28.

4. Co znamenají slova v 1. Korinťanům 7:29?

⁴ Pavel dále prohlásil: „Bratři, říkám, že zbývající čas je zkrácen. Ať jsou nadále ti, kteří mají manželky, jako kdyby neměli žádné.“ (1. Kor. 7:29) „Zbývající čas je zkrácen“, a proto by se křesťané, kteří jsou v manželství, neměli věnovat manželským přednostem a povinnostem tak plně, že by byly celou náplní jejich života. Měli by naopak stavět na první místo ve svém životě zájmy království, i když nesmějí zanedbávat manželské odpovědnosti. (1. Kor. 7:3–5, 29–40) Žijeme v „posledních dnech“, a proto máme tím spíše důvod řídit se touto inspirovanou radou. — 2. Tim. 3:1–5.

5. Co je „svět“, který bychom neměli užívat plně?

⁵ Protože „zbývající čas je zkrácen“, řekl Pavel: „Ať . . . ti, kteří užívají svět, [jsou] jako ti, kteří ho neužívají plně.“ (1. Kor. 7:29–31) Řecké slovo přeložené v tomto výroku výrazem „svět“ (kosmos) se nevztahuje přímo na lidstvo, jak je tomu u Jana 3:16, ale na lidskou sféru života a její řád. Lidstvo má své jazykové skupiny, národy, kmeny, rodiny, bohaté a chudé, a všeobecný řád, který lidi obklopuje a působí na ně. (1. Kor. 14:10; Jak. 2:5, 6; Zjev. 7:9; 14:6) Ano, Pavel mluvil o lidské sféře života a o tom, co s ní souvisí, když řekl: „Když užíváte světa, nesnažte se získat z něj všechno, co můžete.“ — 1. Kor. 7:31, „Nový zákon v dnešním jazyce“ (angl.) od Williama F. Becka.

6, 7. a) Jak se ‚mění scéna tohoto světa‘? b) Nač poukázal Jan ohledně budoucnosti světa?

⁶ Pavel také naznačil, že křesťané nemají ‚užívat světa plně‘, protože „scéna tohoto světa se mění“. Tento svět je jako měnící se scéna na jevišti. Ačkoli se může zdát působivá, její herci a kulisy se mění. Lidé přicházejí ‚na jeviště‘ a někteří hrají domýšlivě. Brzy však odcházejí spolu se svou generací a zapomene se na ně. (Kaz. 1:4) V dnešní době má na tomto starém světě ‚spadnout opona‘! Opravdu, „věci tohoto viditelného světa pomíjejí“. — 1. Kor. 7:31, „Petrů“.

⁷ Apoštol Jan uvedl podobnou myšlenku, když řekl: „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:15–17) Jan chtěl zřejmě říci, že nespravedlivá lidská společnost má pominout božským zničením, stejně jako zanikl bezbožný svět před potopou. (Žid. 11:7; 2. Petra 2:5; 3:6) S nespravedlivými lidmi ovšem odejde i přítomný lidský řád věcí a všechno, co nabízí.

8. Jakou naději přesto mají křesťané, přestože svět pomíjí? Jak by to mělo ovlivnit způsob, jak užíváme svět?

⁸ Ježíš však ukázal, že stejně jako přežili potopu spravedlivě smýšlející lidé, tak přežijí i někteří lidé rychle se blížící „velké soužení“. (Mat. 24:21, 22, 36–39; srovnej Zjevení 7:9–17.) Již se vytváří „nová země“, společnost lidí, kteří budou žít na této zemi pod panstvím království. (2. Petra 3:13; Zjev. 21:1; srovnej Žalm 96:1.) Jestliže tedy my osobně máme naději na přežití a na věčný život v novém pořádku, proč bychom měli věnovat většinu svého času a energie pomíjejícímu starému světu?

„CO NEJMENŠÍ“

9. Jakým vyrovnaným způsobem mohou svědkové Jehovovi správně užívat svět?

⁹ Jako svědkové Jehovovi žijící v tomto systému věcí nemůžeme ve skutečnosti „vyjít ze světa“. (1. Kor. 5:9, 10) Je proto v pořádku, že můžeme vyrovnaně, správně a v omezené míře užívat svět. Platíme například daně, a proto máme právo na určité služby, jež poskytují vládní „nadřazené autority“. (Řím. 13:1–7) Je správné, když používáme poštovních, policejních a jiných zákonných služeb, například dopravních systémů. K čemu? K tomu, abychom řádně žili a vykonávali Bohem dané dílo, při němž vydáváme svědectví o království. Protože však nemáme užívat svět „plně“, užíváme všech těchto věcí jen v té míře, nakolik slouží křesťanským zájmům.

10. a) Kolem čeho bychom měli soustředit svůj život? b) Jak Ježíš znázornil velkou cenu království? c) Jestliže pro nás zájmy království a důvěrný vztah k Jehovovi znamenají mnoho, jak to ovlivní způsob, jímž užíváme svět?

¹⁰ Nemůžeme si dovolit, aby nás světské zájmy ovládly. Musíme naopak soustředit svůj život na náš vztah k Jehovovi, na jeho uctívání a na naši službu jemu. Je z našeho jednání patrné, že je pro nás opravdu důležitý náš „důvěrný“ vztah k Bohu? (Job 29:4, „EP“) A poznáváme, že duchovní věci mají tu nejvyšší hodnotu? Cenu království znázornil Ježíš Kristus „jednou perlou“, která byla tak cenná, že obchodník „ihned prodal všechno, co měl, a koupil ji“. (Mat. 13:45, 46) Tak Ježíš ukázal, že člověk, který si uvědomuje, jak cenné je získat království, bude ochoten rozloučit se kvůli tomu s jakýmkoli pozemským pokladem. Jestliže i pro nás má právě takovou cenu království a jeho zájmy a zejména důvěrný vztah k Jehovovi, pak budeme udržovat „všechny styky se světem . . . co nejmenší“. — 1. Kor. 7:31, „Phillips“.

‚NEPŘIJALI JSME DUCHA SVĚTA‘

11, 12. a) Co je „duch světa“? b) Jakého ducha dostali křesťané a čím se liší od ducha tohoto světa?

¹¹ Jiný důvod, proč nemáme užívat svět plně, tkví v tom, že ti, kteří mají „ducha světa“, se nemohou těšit z důvěrného vztahu k Jehovovi. (1. Kor. 2:12) Duch neboli hybná síla, která ovládá svět nespravedlivé lidské společnosti, je démonický a odcizený Bohu. Svět se pod satanovým vlivem oddává sobectví a žádostem padlého těla, což vede k nepřátelství s Jehovou Bohem. — Jan 14:30; Ef. 2:1–3; 1. Jana 5:19.

¹² Apoštol Pavel ukázal rozdíl mezi duchem světa a duchem Božím. O křesťanech řekl: „Nepřijali jsme . . . ducha světa, ale ducha, který je z Boha.“ (1. Kor. 2:12) Způsob myšlení a jednání světa směřuje proti vlivu Božího svatého ducha a proti pokynům, které jsou obsaženy v Božím slovu, a proto se zbožní lidé musí tohoto ducha vyvarovat. Ti, kteří milují Jehovu, jednají správně, jestliže pěstují a projevují ovoce svatého ducha, totiž lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. — Gal. 5:22, 23.

13. Co napsal Jan v 1. Jana 4:1–6? Má to nějaký význam v otázce, jak užíváme svět?

¹³ Letitý apoštol Jan zajímavě ukázal, že Boží „inspirované výroky“ přicházejí prostřednictvím pravého křesťanského sboru, a ne z nekřesťanských světských zdrojů. Potom řekl: „Kdo poznává Boha, naslouchá nám; kdo nepochází z Boha, nenaslouchá nám.“ Je pravda, že Janovým námětem byly „inspirované výroky“. Poukázal však na to, že křesťané nemluví „to, co pochází ze světa“. (1. Jana 4:1–6) Proč bychom tedy měli užívat svět plně?

„ZACHOVÁVAT SE BEZ POSKVRNY OD SVĚTA“

14. Jak pomazaní křesťané a jejich Bohu oddaní druhové stojí stranou, protože „nejsou částí světa“?

¹⁴ V souvislosti se zaměstnáním a jinou činností musí mít svědkové Jehovovi v určitých směrech „co dělat s tímto světem“. Ale ‚neměli bychom v něm utkvět‘ ještě z jiného důvodu. („Petrů“) Ježíš řekl, že jeho následovníci „nejsou částí světa“. (Jan 17:14) Jehova poskytl prostřednictvím Kristovým záchranu z tohoto světa, který ovládá satan. (Kol. 1:13, 14) Pomazaní křesťané poslouchají zjevenou pravdu Jehovova slova, a tím byli posvěceni neboli učiněni svatými, odděleni, aby je Bůh používal ve své službě. Tak stojí společně s „velkým zástupem“ svých Bohu oddaných druhů stranou a „nejsou částí světa“, který se nedrží Jehovovy pravdy. (Zjev. 7:9; Jan 17:16, 17; Jak. 1:18; 1. Petra 1:22) Jak by bylo nevhodné, kdyby takoví lidé plně užívali svět!

15. Čeho je podle Jakuba 1:27 třeba k čistému a neposkvrněnému uctívání?

¹⁵ Jestliže nemáme být „částí světa“, znamená to, že musíme zachovávat neutralitu v rozporech a politických záležitostech světa. (Mat. 22:21; Jan 18:36, 37) Kristovi pomazaní následovníci a jejich Bohu oddaní druhové se proto musí vystříhat duchovního smilstva, jehož by se dopustili přátelstvím se světem. Vyžaduje se od nich mravní a duchovní čistota. (Ef. 4:25–32; Jak. 4:4) Máme-li tedy přinášet Jehovovi čisté a neposkvrněné uctívání, musíme se „zachovávat bez poskvrny od světa“, a nesmíme proto přijímat názory, řeč a jednání běžné u hříšných lidí odcizených Bohu. (Jak. 1:27) Nesmíme mít nic společného se světskou zkažeností, násilím, s nepoctivými plány a podobnými věcmi. Ano, musíme se ‚zachovávat bez poskvrny od světa‘, což je další velice důležitý důvod, proč máme ‚užívat věci tohoto světa tak, jako bychom je neužívali‘. — „EP“.

ZŮSTAŇME ‚SVATÍ SVÉMU BOHU‘

16. Proč si měli Izraelité dělat na sukních svého oděvu „okraje s třásněmi“?

¹⁶ Jehovův lid se liší od světa, pokud jde o naděje, touhy a jednání podle vůle jeho svatého Boha. (2. Mojž. 39:30) Měli by se Bohu prokazovat jako svatí. Proto si měl starověký Izrael „dělat na sukních svého oděvu okraje s třásněmi“ a nad třásněmi měla být modrá tkanice. Měli to dělat proto, aby se neoblékali stejně jako Moabité, Egypťané nebo jiní, a aby se jim připomínalo, že mají být jako Jehovův lid odlišní a že jej mají poslouchat a prokazovat se „svému Bohu jako svatí“. (4. Mojž. 15:37–41) Touha být ‚svatými svému Bohu‘ by nás měla podněcovat k opatrnosti, když užíváme svět.

17. Jak by mohl být náš vztah k Jehovovi ohrožen světskou snahou dosáhnout bohatství?

¹⁷ Mezi světské cíle patří bohatství, sláva a duchovně nezdravé druhy činnosti, které mohou podkopat křesťanskou víru. Jestliže například připustíme, aby úsilí o hmotné věci a bohatství zaujalo v našem životě přední místo, může nás to dokonce svést k tomu, že bychom chtěli získat sobecké výhody na základě nesprávného jednání, a tak bychom ohrozili svůj vztah k Jehovovi. (Přísl. 28:20; srovnej Jeremiáše 5:26–28; 17:9–11.) Ti, kteří užívají svět do té míry, že se jim úsilí o hmotné věci stane prvořadým zájmem, jsou v nebezpečí, že se zapletou do nepoctivého jednání a ztratí víru, protože zanedbávají duchovní věci. Kdo získá úspěch v obchodním podnikání nebo zbohatne, může se také stát ‚domýšlivým‘ a přikládá možná pyšně svým vlastním názorům vyšší cenu než radám od Božího sboru. (1. Tim. 6:9, 10, 17) To rozhodně není způsob, jak zůstat ‚svatými svému Bohu‘.

18. Proč bychom neměli usilovat o velké množství hmotných věcí, což by byl světský cíl?

¹⁸ Ježíš řekl výstižně: „Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali [vaši nebeští přátelé, Jehova Bůh a Ježíš Kristus] do věčných příbytků.“ (Luk. 16:9) Potřebujeme sice určité hmotné věci a můžeme takových prostředků používat k podporování zájmů království a činit si nebeské přátele, ale nesmíme připustit, aby naše srdce zkazily světské cíle, totiž snaha získat tyto věci v hojnosti. — Luk. 12:34.

19. Jak bychom se měli dívat na světský cíl, jímž je dosažení slávy?

¹⁹ Jiným světským cílem je snaha dosáhnout postavení, proslulosti a slávy. K tomu je často zapotřebí mnoha let náročného školního vzdělávání, postupu na sociálním žebříčku a podobně. Ale lidé, kteří usilují o slávu, jsou v Písmu přirovnáni k těm, kteří jedí příliš mnoho medu, což může způsobit zvracení. Proto čteme: „Jíst hojnost medu není dobré, ani není ctihodná věc prozkoumávat svou vlastní čest [slávu].“ (Přísl. 25:16, 27, „Rotherham“; „NS“) Uctívání světských hrdinů a hvězd je také nebiblické a křesťanští rodiče snad na to někdy budou muset laskavě poukázat svým dětem. (Srovnej Skutky 12:21 až 23.) Správný názor na takové věci je jistě rovněž velice důležitý, chceme-li zůstat ‚svatými svému Bohu‘ a chceme-li se vyvarovat toho, abychom neužívali světa plně.

‚NEUŽÍVEJ SVĚT PLNĚ‘

20, 21. Proč bychom neměli užívat svět plně?

²⁰ Jako věrní svědkové Jehovovi bychom tedy neměli užívat světa plně. ‚Neměli bychom v něm utkvět‘, protože 1. „zbývající čas je zkrácen“; 2. „věci tohoto viditelného světa pomíjejí“; 3. ve svém životě bychom se měli soustřeďovat na náš drahocenný vztah k Jehovovi; 4. měli bychom projevovat Božího ducha, a ne ducha světa; 5. musíme se „zachovávat bez poskvrny od světa“; a 6. musíme zůstat ‚svatí svému Bohu‘.

²¹ To všechno můžeme činit jen s Jehovovou pomocí. (Srovnej Zachariáše 4:6.) Máme nádhernou naději na království, a proto bychom neměli chtít užívat svět plně, jako kdybychom neměli nic jiného, než co nabízí svět. Co nám však může opravdu pomoci, abychom zavrhli světské způsoby a přání?

Vzpomínáš si?

• Co je míněno výrazem „svět“ v 1. Korinťanům 7:31?

• Jak by se měli křesťané dívat na užívání světa, jestliže se „scéna tohoto světa . . . mění“?

• Do jaké míry mohou křesťané vhodně užívat svět?

• Co je „duch světa“, ale jakého ducha projevují ti, kteří milují Jehovu?

• V čem se liší Jehovův lid od světa, pokud jde o cíle?