ATER

[zavřený; zdržovaný].

1. Muž z Izraele, z jehož synů nebo potomků se devadesát osm osob vrátilo v roce 537 př. n. l. se Zerubbabelem z vyhnanství v Babylóně. (Ezr 2:1, 2, 16; Ne 7:21) Takto jsou uvedeni: „Synové Atera, z Ezekjáše, devadesát osm.“ Buď to může znamenat, že byli potomky Atera, který byl zase potomkem nějakého Ezekjáše (pravděpodobně však ne judského krále Ezekjáše), nebo že byli Aterovými potomky přes Ezekjáše. Jeden z Aterových potomků mohl patřit k představeným lidu, kteří svou pečetí potvrdili „důvěryhodnou úmluvu“ z Nehemjášovy doby. (Ne 9:38; 10:1, 17)

2. Hlava rodiny, jehož potomci patřili k levitským ‚synům strážců chrámových bran‘, kteří se vrátili se Zerubbabelem z Babylóna do Jeruzaléma. (Ezr 2:42; Ne 7:45)