Otázky čtenářů
◼ Co bylo „to dobré“, co nemohl apoštol Pavel dělat, jak se o tom zmiňuje v Římanům 7:19?
V zásadě se Pavel zmiňuje o své neschopnosti konat všechny dobré věci, jak jsou nastíněny v mojžíšském zákoně. Bylo a je to nemožné pro Pavla a pro všechny další, včetně nás, pro nedokonalost a hříšnost. Není však třeba ztrácet naději. Kristova oběť otevřela cestu Božímu odpuštění a k získání dobrého postavení před ním.
V Římanům 7:19 čteme: „To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji.“ Kontext ukazuje, že Pavel především mluvil o ‚dobrém‘ ve smyslu toho, co smluvně určoval Zákon. V sedmém verši řekl: „Je Zákon hříchem? Kéž k tomu nikdy nedojde! Skutečně bych byl nepoznal hřích, kdyby nebyl Zákon; a například bych byl neznal chtivost, kdyby Zákon neříkal: ‚Nebudeš chtivý.‘ “ Ano, Zákon to ukazoval jasně. Všichni lidé byli hříšní, protože ho nemohli dokonale dodržovat.
Pavel se dále zmínil o tom, že byl „kdysi živý odděleně od zákona“. Kdy to bylo? Tehdy, když byl v Abrahamových bedrech, předtím, než Jehova opatřil Zákon. (Římanům 7:9; srovnej Hebrejcům 7:9, 10.) Ačkoli byl Abraham nedokonalý, nebyla mu jeho hříšnost připomínána, když nedodržoval všechna přikázání, protože Zákon nebyl tehdy ještě předložen. Znamená to, že když byl jednou Zákon předložen a zjevil lidskou nedokonalost, že vedl ke škodě? Ne, Pavel pokračoval: „A tak Zákon sám o sobě je svatý a přikázání je svaté a spravedlivé a dobré.“ — Římanům 7:12.
Povšimni si, že Pavel popsal Zákon jako „svatý“ a „dobrý“. V následujících verších vysvětlil, že „to, co je dobré“ — Zákon —, jasně ukázalo, že je hříšník, a že na základě hříchu si zasluhuje smrt. Pavel napsal: „To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji. Jestliže však činím to, co si nepřeji, pak ten, kdo to působí, už nejsem já, ale hřích, který ve mně přebývá.“ — Římanům 7:13–20.
V tomto kontextu tedy Pavel nemluvil o dobrotě ve všeobecném smyslu, či prostě o laskavých skutcích. (Srovnej Skutky 9:36; Římanům 13:3.) Zmiňoval se především o konání (či nekonání) věcí, jež odpovídaly Božímu dobrému zákonu. Dříve horlivě vykonával židovské náboženství a — ve srovnání s jinými — byl „bezúhonný“. Nicméně, ačkoli byl ve své mysli svědomitým otrokem tohoto hodnotnému zákona, přesto s ním nežil úplně v souladu. (Filipanům 3:4–6) Zákon zrcadlil Boží dokonalá měřítka, ukazoval apoštolu Pavlovi, že je ve svém těle stále ještě otrokem zákona hříchu, a odsuzoval ho tudíž k smrti. Pavel však mohl být vděčný, že byl prostřednictvím Kristovy oběti prohlášen za spravedlivého — osvobozen od zákona hříchu a od toho, co z něj vyplývá, rozsudku smrti. — Římanům 7:25.
Dnešní křesťané nejsou pod mojžíšským zákonem, protože ten byl přibit na mučednický kůl. (Římanům 7:4–6; Kolosanům 2:14) Avšak měli bychom si uvědomit, že se nejednalo o soubor zákonů, jež byly na obtíž a kterým bychom neměli věnovat pozornost. Ne, ve své podstatě byl Zákon dobrý. Máme proto důvod, abychom četli biblické knihy, jež obsahují Zákon, a poznávali, co vyžadoval od Izraele. Svědkové Jehovovi na celém světě toto zkoumání brzy zahájí při svém týdenním čtení Bible.
Když čteme Zákon, měli bychom přemýšlet o zásadách obsažených v jeho nejrůznějších ustanoveních a o tom, jaký užitek z něj měl Boží lid, když se snažil tato vynikající přikázání dodržovat. Měli bychom si uvědomovat, že nejsme dokonalí a že tudíž nemůžeme úplně zachovávat to dobré, co poznáváme z Božího slova. Zatímco tedy bojujeme proti zákonu hříchu, můžeme se radovat z vyhlídky na záchranu prostřednictvím uplatnění Kristovy oběti na nás.