Jsme dlužníky druhých
1 Apoštol Pavel považoval za svou povinnost kázat druhým. Věděl, že Jehova lidem všeho druhu umožnil, aby byli zachráněni prostřednictvím drahocenné krve jeho Syna. (1. Tim. 2:3–6) Proto Pavel prohlásil: „Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i bláznivých.“ Svůj dluh se snažil splatit bližním tak, že jim s horlivostí a vytrvalostí sděloval dobrou zprávu. (Řím. 1:14, 15)
2 I dnešní křesťané se podobně jako Pavel snaží předávat dobrou zprávu svým bližním při každé příležitosti. Vzhledem k tomu, že se rychle blíží „velké soužení“, je pátrání po upřímných lidech skutečně naléhavé. Opravdová láska k lidem by nás měla podněcovat, abychom při této práci, která vede k záchraně jejich života, byli pilní. (Mat. 24:21; Ezek. 33:8)
3 Splácejme svůj dluh: Základní způsob, jak se snažíme lidi zastihnout, je kázání dveře od dveří. V obvodech, kde mnozí lidé nejsou doma, si děláme přesné záznamy a k daným dveřím se vrátíme jindy. Díky tomu se nám podaří mluvit s více lidmi. (1. Kor. 10:33) Někoho je možné zastihnout při službě v obchodech a podnicích, na ulici, v parcích, na parkovištích a také prostřednictvím telefonu. Můžeme si položit otázku: ‚Snažím se co nejvíc využívat všechny způsoby kázání, abych druhým předal životodárnou pravdu?‘ (Mat. 10:11)
4 Jedna průkopnice cítila odpovědnost dostat se ke všem lidem ve svém obvodu. V jednom domě byly stále zatažené žaluzie a nikdy nebyl nikdo doma. Jednoho dne si však tato průkopnice všimla, že před domem stojí zaparkované auto. Sestra sice zrovna nebyla ve službě, ale nechtěla tuto příležitost propást, a tak zazvonila. Muž, který jí otevřel, projevil zájem, a sestra jej pak několikrát navštívila se svým manželem. Nakonec ten člověk začal studovat Bibli a nyní je pokřtěným bratrem. Je vděčný, že tato sestra cítila vůči druhým dluh, a proto mu vydala svědectví.
5 Čas se rychle krátí, a tak dnes musíme svým bližním splácet dluh, který vůči nim máme — totiž kázat jim dobrou zprávu s nadšením a vytrvalostí. (2. Kor. 6:1, 2)