Pavel — ‚podřízený‘ a ‚správce‘

4. Jaké jedinečné výsady měl Pavel?

⁴ Mezi prvními křesťany byl Pavel významnou osobností a je pochopitelné, proč to tak bylo. Během své služby totiž procestoval po moři a po souši tisíce kilometrů a založil mnoho sborů. Jehova Pavlovi požehnal i v tom smyslu, že mu dal některá vidění a také dar mluvit cizími jazyky. (1. Korinťanům 14:18; 2. Korinťanům 12:1–5) Kromě toho Pavla inspiroval k napsání 14 dopisů, které jsou nyní součástí Křesťanských řeckých písem. Proto je o Pavlovi možné říci, že usilovně pracoval více než všichni ostatní apoštolové. (1. Korinťanům 15:10)

5. Jak Pavel prokázal, že o sobě smýšlí skromně?

⁵ Pavel byl v popředí křesťanské činnosti, a proto by se někdo mohl domnívat, že se vyhříval na výsluní slávy, a že svou autoritu dokonce dával okázale najevo. Tak to ale nebylo, protože Pavel byl skromný. Napsal o sobě, že je „nejmenší z apoštolů“, a dodal: „Nejsem hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží sbor.“ (1. Korinťanům 15:9) Jakožto bývalý pronásledovatel křesťanů Pavel nikdy nezapomněl, že za svůj vztah k Bohu vděčí jedině nezasloužené laskavosti, a že dvojnásob to platí v případě zvláštních služebních výsad, které má. (Jan 6:44; Efezanům 2:8) Pavel se tedy nedomníval, že díky mimořádným výsledkům, kterých dosáhl ve službě, je nadřazen ostatním. (1. Korinťanům 9:16)

6. Jak Pavel projevil skromnost ve svém jednání s Korinťany?

⁶ To, že Pavel projevoval skromnost, bylo patrné zejména z toho, jak jednal s Korinťany. Někteří z nich byli zřejmě oslněni těmi muži, o nichž si mysleli, že jsou to významní dozorci. K nim patřil Apollos, Kéfas a samotný Pavel. (1. Korinťanům 1:11–15) Pavel si však od Korinťanů nejen nevynucoval chválu, ale ani nezneužíval jejich obdivu. Když je navštívil, nepředváděl se „výstřední řečí ani moudrostí“. Naopak. Pavel o sobě a o svých společnících řekl: „Ať nás člověk hodnotí tak, jakože jsme podřízení Krista a správci Božích posvátných tajemství.“a (1. Korinťanům 2:1–5; 4:1)

7. Jak Pavel projevoval skromnost i tehdy, když dával rady?

⁷ Pavel projevoval skromnost dokonce i tehdy, když musel dát důraznou radu nebo když někoho musel usměrnit. Nevyužíval vlivu, který vyplýval z jeho apoštolské autority, ale spolukřesťany naopak snažně prosil „při Božím soucitu“ a „na základě lásky“. (Římanům 12:1, 2; Filemonovi 8, 9) Proč to Pavel dělal? Protože na sebe doopravdy pohlížel jako na ‚spolupracovníka‘ svých bratrů, a ne jako na ‚pána nad jejich vírou‘. (2. Korinťanům 1:24) Je nepochybné, že právě díky své skromnosti byl Pavel křesťanským sborům v prvním století velmi drahý. (Skutky 20:36–38)