Brasília — Mladé, zvláštní, rychle rostoucí město

Od našeho dopisovatele v Brazílii

KDE na světě jste mohli zatelefonovat projektantovi, který kreslil původní plány vašeho hlavního města? Kde jste se mohli sejít s architektem, který projektoval první vládní budovy vašeho hlavního města a dohlížel na jejich stavbu? A kde se můžete procházet po hlavním městě s jistotou, že nikdo z těch, koho uvidíte a komu je více než 40 let, se tam nenarodil? To všechno se může stát jen v Brasílii, v hlavním městě Brazílie — v mladém, zvláštním městě, které si zasluhuje, abyste se na ně podívali zblízka.a

Dlouhá předehra

Let ze São Paula do Brasílie trvá asi hodinu a půl. Pohodlné autobusy tuto cestu zvládnou asi za 12 hodin. Rozhodl jsem se cestovat autobusem. Tím jsem získal hodně času, abych si o historii tohoto města mohl něco přečíst.

Již od té doby, kdy koncem 18. století došlo k první organizované vzpouře proti portugalské vládě, lidé v Brazílii toužili postavit si nové hlavní město. Krátce po vyhlášení nezávislosti Brazílie v roce 1822 navrhl brazilský státník José Bonifácio de Andrada e Silva, aby se budoucí hlavní město pojmenovalo Brasília; toto jméno již v 17. století kartografové použili pro označení celého státu.

V roce 1891 bylo novou státní ústavou stanoveno, aby na vnitrozemské náhorní plošině bylo ohraničeno 14 000 čtverečních kilometrů savan. Na této plošině vzdálené asi 1 000 kilometrů od pobřeží mělo být postaveno nové hlavní město. Politici usoudili, že kdyby se hlavní město přesunulo z Rio de Janeira do vnitrozemí, mohl by se urychlit vývoj nesmírně rozlehlého vnitrozemí Brazílie. Uběhlo však ještě dalších 50 let, než se něco podniklo. Konečně v roce 1955 dlouhá předehra ke vzniku města Brasílie končí a otevírá se úvodní kapitola rušné činnosti.

Soutěž a projekt

V tom roce kandidát na prezidenta Juscelino Kubitschek slavnostně slíbil, že pokud bude zvolen, bude dříve, než skončí pětileté období jeho prezidentské činnosti, nové hlavní město postaveno. V dubnu 1956 byl Kubitschek zvolen.

Několik měsíců předtím vláda vyhlásila soutěž: Architekti, stavební inženýři a urbanisté v Brazílii byli vyzváni, aby nakreslili jednoduchý projekt prostorového rozložení hlavního města. Během několika měsíců 26 kandidátů poslalo svůj návrh ideálního hlavního města. V březnu 1957 mezinárodní porota oznámila vítěze: stal se jím urbanista Lúcio Costa.

Na rozdíl od příspěvků jiných kandidátů se Costův příspěvek skládal jen z několika náčrtků a pár stránek textu načmáraného špatně čitelným rukopisem — celé město v jedné obálce z manilového papíru! Costa se porotě omlouval za příliš jednoduchý náčrtek, ale dodal: „Když nebude vyhovovat, pak bude snadné ho vyřadit a nebudu mařit čas ani sobě, ani nikomu jinému.“ Porotě se však jeho projekt líbil a posoudila ho jako „jasný, přímočarý a v zásadě jednoduchý“. Co tento jednoduchý projekt navrhoval a jak se tento návrh změnil v betonové město?

„Letadlo“ vystupující z prachu

Dobrý způsob, jak to zjistit, je navštívit Museu Vivo da Memória Candanga (Muzeum živé paměti Candanga). Toto muzeum je umístěno v budově, která dříve sloužila hlavnímu městu jako jeho první nemocnice, a proto je tato budova doslova kolébkou Brasílie. Právě zde přišly na svět první děti, které se v Brasílii narodily před čtyřiceti lety. Dnes však tato bývalá nemocnice vypráví příběh o vzniku a počátečním období existence Brasílie. Je to příběh, jak čteme v jedné expozici muzea, o „prachu, plachtovině a betonu“.

Laureti Machadová, jedna z pracovnic muzea, mě nejprve provádí oddělením období „prachu“. Zastavuje se před snímkem pořízeným v roce 1957, na němž vidíme dvě prašné cesty, které protínají savanu a tvoří křižovatku uprostřed neznámé pustiny. „Tato fotografie,“ říká paní Machadová, „zachycuje úplný začátek výstavby města.“ Pak si prohlížíme Costovy náčrtky a vidíme, jak urbanista stočil jednu z těchto cest tak, že když pracovníci, kterým se říkalo candangos,b později v savaně vytvarovali tento oblouk, z prachu se vynořil jakoby obrys letadla.

Tato pozoruhodnost zůstává v situačním plánu Brasílie stále zachována: Letadlo, jehož pilotní kabina je obrácena k východu a jehož obloukovitě zahnutá křídla se rozpínají k severu a k jihu. Na místě pilotní kabiny leží budovy, kde sídlí tři odvětví vládní moci, trup letadla je tvořen obchodní čtvrtí a křídla obytnými zónami.

Od plachtoviny k betonu

Muzejní oddělení „plachtoviny“ a „betonu“ ukazují, jak pracovníci z celé Brazílie prodávali svůj majetek, aby měli peníze potřebné k cestě na stavbu. „Můj otec koupil nákladní auto, naložil celou naši rodinu — více než 20 lidí — a vezl ji sem 19 dní,“ vypráví jeden pracovník, který přijel v srpnu 1957. Jiní cestovali autobusem, na voze s volským spřežením nebo autostopem. Celkem přijelo 60 000 pracovníků.

Tato armáda stavbařů, kteří bydleli ve stanech z plachtoviny, byla nezbytně nutná, protože slavnostní otevření města bylo stanoveno na 21. dubna 1960. To znamenalo, že inženýři, technici a stavební dělníci museli postavené hlavní město odevzdat za 1 000 dnů — což byl neuvěřitelně velký úkol. Když se však blížil den slavnostního otevření, stavbaři ještě předstihli plánovaný termín. Z prachu savany vyrostlo nejmladší hlavní město na světě.

První a jediné

Kancelář Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) v Brasílii stále vyjadřuje velký obdiv tomuto městu i těm, kdo ho stavěli. „Neexistuje žádný jiný příklad toho, že by se projekt nějakého města uskutečňoval tak věrně jako Costův projekt,“ říká mi kulturní atašé organizace UNESCO, dr. Briane E. Bicca. „To je jeden z důvodů, proč je Brasília první a jediné město na světě, které i když bylo postaveno ve 20. století, je uvedeno na Seznamu světového dědictví organizace UNESCO.“c

Brasília je také jediným městem na tomto seznamu, které je dosud ve výstavbě. Z toho vyplývá určitý problém, říká dr. Bicca. „Jak můžeme zachovat původní plán města, když se město stále mění?“ S tímto problémem se ještě za svého života potýkal architekt Lúcio Costa, a to i v době, kdy mu bylo už přes 90 let. Hlídal nové stavby a ujišťoval se, že nehyzdí jeho projekt. Když se Costa například dozvěděl o plánech vybudovat v Brasílii městskou železnici, trval na tom, aby vlaky jezdily pod zemí.

Celkový pohled na město

Je čas na prohlídku města. I když budete v Brasílii poprvé, poměrně snadno se tam vyznáte. Městem vedou dvě hlavní třídy a právě na křižovatce těchto dvou tříd je umístěno městské autobusové nádraží. Jedna třída se táhne od západu k východu (od ocasu „letadla“ k pilotní kabině) a umožňí vám dostat se do hotelů, divadel, bank a obchodů. Druhá třída protíná město od severu k jihu (od konce jednoho křídla na konec druhého) a můžete se po ní dostat do obytných čtvrtí.

Nejlepším místem, odkud je možné prohlédnout si Brasílii, je televizní věž, stavba vysoká 224 metrů, která stojí v prostoru trupu letadla hned za křídly. Výtahem se zdarma vyvezete do výšky 75 metrů nad zemí a získáte odtud celkový pohled na centrum města zvané Plano Piloto. Když se zadíváte na široké a prázdné městské trávníky táhnoucí se tak daleko, že to vypadá, jako by se dotýkaly oblohy, překvapí vás, jak je Brasília rozlehlá. Zahradní architekt Roberto Burle-Marx založil v Brasílii tolik parků a trávníků, že se toto město pyšní větším množstvím zeleně na jednoho obyvatele než kterékoli jiné hlavní město na světě.

Směrem na východ se rozprostírá široká travnatá alej, která je po obou stranách lemována silnicí. Podél těchto silnic stojí 17 stejných budov. V každé z těchto staveb ve tvaru krabice sídlí některé ministerstvo. Na konci aleje se zvedá do výše poznávací znamení Brasílie: dvě stejné kopule — jedna s klenbou natočenou vzhůru, druhá s obrácenou klenbou — stojící těsně vedle dvou 28podlažních budov, kde sídlí Národní kongres, brazilský zákonodárný sbor.

Budova Národního kongresu vám svým tvarem možná trochu připomene sídlo Spojených národů v New Yorku — a ne bezdůvodně. Jedním z architektů, který se podílel na projektování budov Spojených národů, byl Oscar Niemeyer — brazilský architekt, který projektoval také tuto budovu Národního kongresu a téměř všechny ostatní nejdůležitější budovy v Brasílii. Některé z jeho nejhezčích projektů, například budova ministerstva zahraničí (Palacio Itamaraty) a ministerstva spravedlnosti (Palacio da Justiça), stojí nedaleko dvojice věžových budov Národního kongresu.

Proč nemůžete zabloudit

Brasília je však něco víc než architektonický park. Je to také pěkně upravený domov tisíců lidí. Když projíždíme čtvrtí obytných domů, Paolo, právník žijící v Brasílii, říká: „Většina lidí, kteří se přestěhovali do Brasílie, nalézá v tomto systematicky uspořádaném městě vítanou úlevu od městského chaosu, na jaký byli zvyklí v jiných městech.“

Místní obyvatelé bydlí v činžovních domech. Několik takových domů seskupených kolem volného prostranství tvoří velký blok obytných domů. V severním a jižním křídle města stojí řady takových bloků. Najít v těchto domech nějakou adresu je snadné. Například označení „S-102-L“ znamená, že byt je v severním křídle města, ve skupině domovních bloků č. 102 v domě označeném písmenem L. A pokud si zapamatujete, že když jste jeli směrem ke konci křídla, čísla bloků vzrůstala (od 102–116), těžko se zmýlíte.

Obytné domy mají nanejvýš šest podlaží, aby v nich byl pořádek a zároveň aby byly útulné. Tímto způsobem, řekl pan Costa, dítě, které si hraje venku, je stále v doslechu, když matka volá z okna bytu: „Manoel, vem cá!“ (Manueli, pojď sem!)

Potíže růstu

Město Brasília se sice pyšní tím, že je postavené podle plánu, ale v plánu města se zapomnělo na byty pro pracovníky, kteří vlastně město postavili. Předpokládalo se, že po slavnostním otevření hlavního města si stavební dělníci seberou své zednické náčiní a vrátí se tam, odkud přišli. Návrat do kraje, kde nejsou nemocnice, školy ani zaměstnání, však tyto pracovníky zjevně nelákal. Chtěli zůstat v Brasílii. Ale kde?

Nemohli si dovolit platit vysoký nájem za byty, které postavili, a tak se usadili kolem zeleného pásu Brasílie. Zanedlouho tam vyrostlo několik měst větších než Brasília. V plánovaném městě dnes žije pouze 400 000 lidí a velmi mnoho bytů zůstává prázdných; ale téměř 2 miliony obyvatel bydlí v neplánovaných přidružených městech. Na základě rozdílů v příjmu je obyvatelstvo navzdory rovnostářským úmyslům urbanistů rozděleno do zcela oddělených měst.

Nepředvídaně prudký vzrůst populace a zároveň třídní bariéry s sebou nesou zločinnost a další společensko-hospodářské problémy, které jsou běžné v každém městě. Mladé brazilské hlavní město trpí potížemi růstu. Pěkně upravené ulice a novátorská architektura zcela jasně nestačí, aby se změnilo lidské srdce a chování.

„Srdce Brazílie“?

Reklamní tabule, které lemují okružní silnice kolem Brasílie, připomínají těm, kdo po nich přijíždějí, že právě vstupují do „Srdce Brazílie“. Toto reklamní heslo je v určitých ohledech pravdivé. Město Brasílie sice zeměpisně neleží přímo uprostřed Brazílie, ale je umístěno skoro stejně daleko ode všech velkých měst tohoto státu. Má však toto heslo ještě nějaký hlubší význam? Leží Brasília skutečně v srdci Brazílie? Názory na to se různí. Na tuto otázku můžete získat odpověď jedině tím, že osobně navštívíte toto zvláštní město. Mějte však na paměti, že byste Brasílii neměli hodnotit ukvapeně. Dejte tomuto městu nějaký čas na to, aby se vám dalo poznat. Jak totiž řekl jeden tamější usedlík: „Brasília seduz gradualmente.“ (Brasília svádí pozvolna.)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 15]

Příběh „prachu, plachtoviny a betonu“

[Podpisek]

Arquivo Público do Distrito Federal

[Obrázek na straně 15]

Průvod „candangos“

[Podpisek]

Arquivo Público do Distrito Federal

[Obrázek na straně 16 a 17]

Panoramatický snímek Brasílie

1. Ministerstva

2. Budovy kongresu

3. Nejvyšší soud

4. Náměstí Tří mocností

5. Úřady výkonné moci

[Podpisek]

Secretaria de Turismo, Brasília

[Obrázek na straně 18]

V množství zeleně vyniká Brasília mezi všemi hlavními městy na světě