Zvěstovatelé království vyprávějí

Odměna za věrnost

PŘED patnácti lety poznala tehdy patnáctiletá paní B. v Itálii pravdu. Nedělala však pokroky, a tak se vdala za nevěřícího. Semena pravdy jí však zůstala v srdci a asi před rokem přijala nabídku studia se svědky Jehovovými a začala chodit na shromáždění. Její manžel prudce odporoval a hrozil jí, že ji donutí odejít z domu. Tloukl ji tak, že potřebovala lékařské ošetření. Jednou večer vpadl během shromáždění do sálu království, udeřil jednoho bratra, rozbil sklo ve dveřích a křičel vzteky.

Když se vrátila domů, zjistila, že manžel před ní zamkl. Neztratila odvahu, šla ke karabiniérům (na policii), sdělila jim, co se stalo, a šla spát k tetě. Po dvou dnech jí manžel dovolil vrátit se domů.

Manžel je ve městě velmi dobře známý. Začal veřejně ostouzet svědky Jehovovy a říkal, že mu rozbili rodinu. V této kampani proti svědkům ho podporovalo duchovenstvo. Jeden kněz nechal natisknout samolepící štítky s textem: „SVĚDKOVÉ JEHOVOVI, nerušte pokoj této rodiny. DĚKUJEME VÁM!“ Nechal je vylepit na dveře ve městě. Každý mluvil o svědcích Jehovových. Stali se terčem posměchu a opovržení. Přesto se bratři vzmužili a pokračovali ve službě ještě horlivěji. Většina rodin štítky na dveřích nechtěla. Podle zpráv dostali nějací chlapci sto lir od kněze za to, že je budou lepit na dveře.

Mezitím pan B. sdělil manželce, že ona musí odejít z domova, protože už podnikl kroky pro zákonnou rozluku. Ale situace ve městě se měnila. Místní rozhlasová stanice uvedla program, kde reportér popsal případ jako „manévr pochybného vkusu a ubohých způsobů“. Během programu naši bratři vysvětlili, že mnoha rodinám byly štítky vnuceny. Důkazem bylo, že v noci je nalepili i na dveře některých svědků Jehovových a rodin, které vítaly jejich návštěvy. Rozhlasový reportér svědky pochválil a řekl, že jsou to lidé „nesmírně zdvořilí a chovají se s největší laskavostí“.

Konečně přišel čas, kdy manželská dvojice předstoupila před soudce, aby začala soudní rozluka, o kterou manžel žádal. Soudce pochválil paní B., že si rozluku nepřeje, a na dobu čekání na soudní proces jí svěřil do péče děti. Směli dál bydlet ve svém domově a manžel jí byl povinen dávat 250 tisíc lir měsíčně. Manžel protestoval: „Dům je majetkem mé matky a má manželka tam nemůže zůstat.“ Soudce odpověděl: „Vy chcete být manžel a pán. Vaše manželka musí vždycky říkat ano a jednou řekla ne. A vy hned naděláte rozruch v celém městě. Chápal bych to, kdyby vám manželka byla nevěrná, ale to, že se hlásí k jedné víře a ne k jiné, není vaše věc.“

Paní B. nyní šťastně slouží Jehovovi. (Mat. 5:10) Lidé ve městě změnili postoj a vedou se pozoruhodné rozhovory o Bibli. Lidé souhlasí, že svědkové Jehovovi nejsou ti, kdo ruší pokoj rodin. Pokud ještě na dveřích zůstaly štítky, už nic neznamenají.