Věnujte na chvíli pozornost některým zvykům, jež se zachovávají v Mexiku. Sami si pak možná upravíte svůj názor na tyto svátky.

Posadas, „tři mudrcové“ a nacimiento

Svátky začínají 16. prosince obdobím, kterému se říká posadas. V knize Mexico’s Feasts of Life se uvádí: „Je to doba označovaná jako posadas, devět magických dnů, jež končí 24. prosince. Připomínají osamělé putování Josefa a Marie do Betléma, a to, jak jim nakonec byla prokázána laskavost, když jim bylo poskytnuto přístřeší. Rodiny a přátelé se po večerech scházejí a znovu předvádějí události, které se odehrály ve dnech před Kristovým narozením.“

Skupina lidí obvykle přinese k někomu domů sošky znázorňující Marii a Josefa a zpěvem prosí o přístřeší neboli posada. Ti, kdo jsou v domě, jim odpovídají také zpěvem, a to se opakuje, dokud návštěvníkům není dovoleno vstoupit. Pak začíná večírek, při kterém se někteří účastníci — se zavázanýma očima a s tyčí v ruce — jeden po druhém snaží rozbít piñata, velký ozdobný hliněný hrnec, který visí na šňůře. Jakmile se hrnec rozbije, to, co v něm bylo (cukroví, ovoce a podobné věci), účastníci oslavy posbírají. Potom se jí a pije, hraje hudba a tančí se. Od 16. do 23. prosince se koná osm večírků posada. Dvacátého čtvrtého prosince se slaví Nochebuena (předvánoční večer), a rodiny se snaží být pospolu u slavnostní večeře.

Brzy přichází Nový rok, a večírky pořádané na jeho oslavu jsou velmi hlučné. Večer 5. ledna se očekává, že Tres Reyes Magos („tři mudrcové“) přinesou dětem hračky. Vyvrcholení tohoto období přichází 6. ledna, kdy se při večírku podává rosca de Reyes (prstencovitý koláč). Když se toto cukroví jí, někdo ve svém kousku najde malou figurku, která představuje děťátko Ježíše. Kdo ji najde, je povinen uspořádat na 2. února poslední večírek a předložit pohoštění. (Na některých místech jsou figurky tři, a ty představují „tři mudrce“.) Jak vidíte, o Vánocích se koná jeden večírek za druhým.

Význačným rysem tohoto období je nacimiento (jesličky). Co to znamená? Na veřejných prostranstvích, v kostelech i v domácnostech se staví velké či malé figurky, keramické, dřevěné nebo hliněné, a tvoří se z nich skupinové scénky. Představují Josefa a Marii klečící před jeslemi, v nichž leží novorozené děťátko. Často tam jsou pastýři a Los Reyes Magos („mudrcové“). Dějištěm je stáj, a scénku možná doplňují figurky různých zvířat. Středem všeho však je figurka novorozeného děťátka, kterému se španělsky říká el Niño Dios (Děťátko Bůh). Tato hlavní figurka tam někdy bývá umístěna až 24. prosince.

Bližší podrobnosti o zvycích při oslavě Narození Páně

O slavení Vánoc, jež je známé po celém světě, The Encyclopedia Americana říká: „Zvyky, které se dnes spojují s Vánocemi, většinou nebyly původně zvyky vánoční, ale byly to naopak zvyky předkřesťanské a nekřesťanské, které převzala křesťanská církev. Saturnálie — svátek, který Římané slavili uprostřed prosince — se staly vzorem pro mnohé vánoční zábavy. Z tohoto svátku bylo například převzato nákladné hodování, vzájemné obdarovávání a zapalování svíček.“

Při oslavách Narození Páně se v Latinské Americe kromě těchto základních zvyků někdy dodržují ještě další zvyky. Možná se zeptáte, jaký mají původ. Upřímně řečeno, mnozí lidé, kteří se chtějí řídit Biblí, rozpoznají, že některé z těchto zvyků jsou jednoznačně aztécké obřady. V listu El Universal, který vychází v Mexico City, se o tom píše: „Skutečnost, že slavnosti, které patří k indiánskému rituálnímu kalendáři, se časově shodují s katolickým liturgickým kalendářem, využili mniši různých řádů na podporu své evangelizace a misijní činnosti. Oslavy, které se kdysi konaly na počest božstev z doby před příchodem Španělů, nahradili oslavami božstev křesťanských, zavedli slavnosti a činnosti evropské a využili také slavností indiánských. Tak došlo ke splynutí kul⁠tur, a tím vznikly projevy v pravém slova smyslu mexic⁠ké.“

The Encyclopedia Americana vysvětluje: „Hry o Narození Páně se záhy staly součástí vánočních oslav... Stavění jesliček v kostele zavedl údajně svatý František.“ V počátečním období kolonizace Mexika byly tyto hry, v nichž se pojednává o Kristově narození, předváděny v kostelech. Organizovali je mniši františkánského řádu, aby tímto způsobem Indiány učili o Narození Páně. Později se posadas více rozšířily. Ať už se jejich zavedením původně sledovalo cokoli, způsob, jak se posadas slaví dnes, je dostatečně výmluvný. Pokud jste v té době v Mexiku, vidíte nebo cítíte atmosféru, kterou se zabýval ve svém komentáři jeden dopisovatel listu El Universal: „Posadas, jež měly původně připomínat putování Ježíšových rodičů, kteří hledali místo, kde by se Děťátko Bůh mohlo narodit, jsou dnes jen dny pitek, různých výstředností, přejídání a banalit, a v těchto dnech roste počet zloči⁠nů.“

Zvyk stavět nacimiento vznikl v koloniálních dobách jako napodobení původního živého předvádění v kostelech. Některým lidem se takové jesličky líbí, ale je otázka, zda tyto scénky odpovídají tomu, co říká Bible. Tato otázka má své opodstatnění. Když přišli na návštěvu takzvaní tři mudrcové — což byli ve skutečnosti astrologové —, Ježíš a jeho rodina už nebydleli ve stáji. Uplynul nějaký čas, a rodina v té době žila v domě. Pokud vás tato podrobnost zajímá, můžete ji najít v inspirované zprávě u Matouše 2:1, 11. Můžete si také povšimnout, že počet těchto astrologů není v Bibli uveden.a

V Latinské Americe zaujímají tři mudrcové místo Mikuláše. Mnozí rodiče to ovšem dělají podobně jako v jiných zemích — poschovávají totiž hračky doma. Ráno 6. ledna je potom děti hledají, jako by jim hračky přinesli tři mudrcové. Je to doba, kdy si obchodníci s hračkami vydělají hodně peněz, a tak zvyk, který mnozí upřímní lidé pokládají za pouhý výmysl, vynesl jiným lidem velké bohatství. Dost lidí, a dokonce i některé malé děti, už tradičnímu vyprávění o třech mudrcích nevěří. Skutečnost, že tomuto mýtu věří stále méně lidí, se sice někomu nelíbí, ale co jiného lze očekávat, jestliže jde o výmysl, který se udržuje pouze kvůli tradici a z obchodních důvodů?