Druhý vynikající čínský mudrc

22. Jaká myslitelská škola v Číně převládla a o jakých otázkách potřebujeme uvažovat?

²² Sledovali jsme vznik, vývoj a úpadek taoismu. Připomeňme si však, že to byla jen jedna ze „sta škol“, které kvetly v Číně v období Válčících států. Jiná škola, jež časem vynikla, dokonce získala vedoucí postavení, bylo konfuciánství. Proč však konfuciánství tak vyniklo? Ze všech čínských mudrců je mimo Čínu bezpochyby nejznámější Konfucius. Ale kdo to vlastně byl? A co učil?

23. Jaké osobní údaje o Konfuciovi jsou uvedeny v „Zápiscích historika“?

²³ Ohledně Konfucia se opět obraťme k Š’–ťi (Zápiskům historika) S’–ma Čchiena. Na rozdíl od krátkého zápisu o Lao–c’ nalézáme rozsáhlý životopis Konfuciův. Zde jsou některé osobní údaje citované z překladu učence Lin Jü–tchanga:

„Konfucius se narodil ve městě Cou, v okresu Čchang–ping, v zemi Lu. . . [Jeho matka] se modlila u pahorku Ni–čchiou a v odpověď na svou modlitbu počala Konfucia ve dvacátém druhém roce vévody Sianga z Lu (551 př. n. l.). Při narození měl na hlavě patrný hrbolek, a proto byl nazván Čchiou (totiž „pahorek“). Jeho literární jméno bylo Čung–ni a jeho příjmení Kchung.“c

24. Co se stalo během Konfuciova raného života?

²⁴ Krátce po narození mu zemřel otec, ale matka se mu přes svou chudobu postarala o řádné vzdělání. Chlapec si vypěstoval živý zájem o historii, poezii a hudbu. Podle Hovorů, jedné z konfuciánských Čtyř knih, se od patnácti let věnoval vědeckému bádání. V sedmnácti letech se stal menším vládním úředníkem v rodném státě Lu.

25. Jak zapůsobila na Konfucia matčina smrt? (Srovnej Kazatele 9:5, 6; Jana 11:33, 35.)

²⁵ Jeho finanční situace se zřejmě zlepšila, takže se v devatenácti oženil a příští rok měl syna. Když mu ale bylo kolem pětadvaceti, zemřela mu matka. Zřejmě to na něho silně zapůsobilo. Jako pečlivý dodržovatel starobylých tradic odešel z veřejného života a dvacet sedm měsíců truchlil pro matku u jejího hrobu. Tak se stal pro Číňany klasickým příkladem synovské úcty.

Konfucius jako učitel

26. Jakého povolání se chopil Konfucius po matčině smrti?

²⁶ Nato opustil svou rodinu a stal se putujícím učitelem. Vyučoval hudbě, literatuře, občanské nauce, etice a přírodovědě, to znamená všemu, co bylo o tom tehdy známo. Zřejmě si získal nemalé jméno, protože se říká, že měl v jednu dobu celkem 3 000 žáků.

27. Co je známo o Konfuciovi jako učiteli? (Srovnej Matouše 6:26, 28; 9:16, 17; Lukáše 12:54–57; Jana 4:35–38.)

²⁷ V Orientu je Konfucius ctěn především jako mistrovský učitel. Epitaf na jeho hrobě v Čchü–fu v provincii Čantung říká prostě: „Starodávný, přesvatý učitel“. Jeden západní spisovatel popisuje jeho učitelskou metodu takto: „Chodil ‚z místa na místo provázen těmi, kteří vstřebávali jeho názory na život‘. Když putovali někam daleko, jezdíval na voze taženém volem. Pomalý krok zvířete umožňoval žákům, aby ho sledovali pěšky, a je zřejmé, že námět jeho přednášek často poskytly příhody na cestě.“ Je zajímavé, že Ježíš později a nezávisle na něm používal podobnou metodu.

28. Co podle čínského spisovatele Lin Jü–tchanga udělalo z Konfucia ctěného učitele?

²⁸ Konfucius se stal váženým učitelem u Orientálců bezpochyby proto, že byl sám dobrým badatelem, zejména v oblasti historie a etiky. „Lidi ke Konfuciovi nepřitahovalo ani tak to, že byl nejmoudřejší muž své doby, jako to, že byl nejučenější, jediný ve své době, kdo je mohl poučit o starobylých knihách a starobylé učenosti,“ napsal Lin Jü–tchang. Lin poukázal na jeho lásku k poznání jako snad na hlavní důvod, proč konfuciánství zvítězilo nad jinými myslitelskými školami, a shrnul to takto: „Konfuciánští učitelé měli něco konkrétního k vyučování, a konfuciánští žáci měli něco konkrétního k naučení, totiž historické vědomosti, zatímco jiné školy byly nuceny nabízet pouze vlastní mínění.“

„Nebe mě zná!“

29. a) Jaká byla Konfuciova skutečná ctižádost v životě? b) Jak se snažil svou ctižádost uskutečnit a k čemu to vedlo?

²⁹ Přes své učitelské úspěchy Konfucius nepovažoval učitelství za své životní dílo. Domníval se, že jeho myšlenky o etice a morálce by mohly zachránit nepokojný svět jeho dnů, kdyby je panovníci chtěli uplatnit tím, že by jeho nebo jeho žáky zaměstnali ve své vládě. Proto se skupinkou svých nejbližších učedníků opustil rodný stát Lu a cestoval ze státu do státu a snažil se najít moudrého panovníka, který by přijal za své jeho myšlenky o vládě a společenském řádu. K čemu to vedlo? Š’–ťi uvádí: „Nakonec odešel z Lu, byl opuštěn v Čchi, byl vyhnán ze Sung a Wei, trpěl nouzí mezi Čchan a Cai.“ Po čtrnácti letech putování se vrátil do Lu, zklamaný, ale ne zlomený.

30. Jaká literární díla tvoří základ konfuciánství?

³⁰ Po zbytek svých dnů se oddával literární práci a vyučování. (Viz rámeček, strana 177.) Přestože bezpochyby naříkal nad tím, že mu už není věnována pozornost, řekl: „Nereptám proti nebi. Nestěžuji si na člověka. Tady na zemi pokračuji ve svém studiu a jsem ve styku s nebem nahoře. Nebe mě zná!“ Nakonec roku 479 př. n. l. zemřel ve věku třiasedmdesáti let.

Podstata konfuciánských myšlenek

31. Jaká byla podle Konfuciova učení cesta k dosažení společenského pořádku?

³¹ Ačkoli Konfucius vynikl jako učenec a učitel, jeho vliv se rozhodně neomezil jen na intelektuální kruhy. Konfuciovi také nešlo jen o to, aby vyučoval pravidlům chování nebo morálce, ale také o obnovu pokoje a řádu ve společnosti, která byla v té době rozvrácena stálým válčením mezi feudálními pány. Proto Konfucius učil, že se každý, od císaře až po prostý lid, musí poučit, jakou úlohu má hrát ve společnosti, a měl by také podle toho žít.

32, 33. a) Co byl konfuciánský pojem li? b) K čemu mělo podle Konfucia vést uplatňování li?

³² Tento pojem je v konfuciánství známý jako li, což znamená slušnost, zdvořilost, řád věcí, a přeneseně rituál, obřad a hlubokou úctu. Na otázku: „Co je to velké li?“ podal Konfucius následující vysvětlení:

„Ze všeho, čím lidé žijí, je největší li. Bez li nevím, jak správně uctívat vesmírné duchy ani jak nastolit patřičné postavení krále a ministrů, vládce a ovládaných, starších a mladších, ani jak nastolit mravné vztahy mezi pohlavími, mezi rodiči a dětmi a mezi bratry, ani jak rozlišit různé stupně vztahů v rodině. Proto má šlechetný muž li v tak vysoké úctě.“

³³ Li je tedy pravidlo chování, podle něhož pravý šlechetný muž (ťün–c’, někdy překládané „nadřazený muž“) řídí všechny své společenské vztahy. Když se o to snaží všichni, „všechno je v pořádku — v rodině, ve státě i ve světě“, řekl Konfucius, a tehdy se děje tao neboli nebeská cesta. Ale jak má být li vyjádřeno? To nás přivádí k dalšímu z ústředních pojmů konfuciánství — k žen, k lidskosti neboli lidské srdečnosti.

34. Co je konfuciánský pojem žen a jak pomáhá řešit společenské zlořády?

³⁴ Zatímco li zdůrazňuje omezování vnějšími pravidly, žen se týká lidské povahy neboli vnitřního člověka. Konfuciánské pojetí, zejména jak je vyjádřil Konfuciův nejpřednější učedník Mencius, tkví v tom, že lidská povaha je v základu dobrá. Řešení všech společenských neduhů tedy spočívá v zušlechťování sebe sama, a to začíná vzděláním a poznáním. Úvodní kapitola Velkého učení říká:

„Když je dosaženo pravého poznání, potom se vůle stává upřímnou; když je vůle upřímná, potom se srdce napravuje. . .; když se srdce napraví, zušlechtí se osobní život; když se zušlechtí osobní život, potom se urovná rodinný život; když se urovná rodinný život, potom se uspořádá národní život; a když je národní život spořádaný, potom je v tomto světě pokoj. Od císaře po prosté lidi musí všichni pohlížet na zušlechťování osobního života jako na kořen nebo základ.“

35. a) Jak lze shrnout zásady li a žen? b) Jak se to vše zračí v čínském pohledu na život?

³⁵ Vidíme tedy, že podle Konfucia zachovávání li umožní lidem, aby se v každé situaci chovali náležitě, a pěstování žen způsobí, že budou s každým zacházet laskavě. Teoreticky by to mělo vést k pokoji a souladu ve společnosti. Konfuciánský ideál založený na zásadách li a žen lze shrnout takto:

To vše pomáhá vysvětlit, proč většina Číňanů i jiných Orientálců klade takový důraz na rodinné svazky, na pracovitost, vzdělání a na to, aby každý znal své místo a podle toho se choval. Ať už je tedy tomu jakkoli, tyto konfuciánské pojmy se během staletí hluboce vryly do čínského vědomí.

Konfuciánství se stává státním náboženstvím

36. Jak dosáhlo konfuciánství postavení státního náboženství?

³⁶ Vzestupem konfuciánství skončilo „sto škol“. Císařové dynastie Chan nalezli v konfuciánském učení a loajalitě k vladaři právě ten návod, který potřebovali k upevnění moci trůnu. Za císaře Wu Ti, o němž jsme se již zmiňovali ve spojitosti s taoismem, bylo konfuciánství povýšeno na státní náboženství. Za státní úředníky byli vybíráni jen muži zběhlí v konfuciánských klasických dílech a každý, kdo chtěl vstoupit do vládních služeb, musel projít celonárodními zkouškami založenými na klasických dílech konfuciánství. Konfuciánské obřady a rituály se staly náboženstvím královského domu.

37. a) Jak se stalo konfuciánství náboženstvím? b) Proč je ve skutečnosti konfuciánství víc než jen filozofie?

³⁷ Tato změna velmi rychle vyvýšila Konfuciovo postavení v čínské společnosti. Císaři dynastie Chan zahájili tradici předkládání obětí u Konfuciova hrobu. Byly mu uděleny čestné tituly. Potom v roce 630 n. l. tchangovský císař Tchaj–cung nařídil, aby byl v každé provincii a okrese v celé říši zbudován státní Konfuciův chrám a aby se pravidelně předkládaly oběti. Ve všech praktických ohledech byl Konfucius povýšen do postavení boha, a konfuciánství se stalo náboženstvím těžko odlišitelným od taoismu a buddhismu. — Viz rámeček, strana 175.

Dědictví moudrosti Východu

38. a) Co se stalo s taoismem a konfuciánstvím od roku 1911? b) Co však stále platí o základních pojmech těchto náboženství?

³⁸ Od konce dynastického panství v Číně roku 1911 byly konfuciánství a taoismus hodně kritizovány, ano dokonce pronásledovány. Taoismus byl znevážen kvůli svým magickým a pověrčivým zvyklostem a konfuciánství bylo označeno jako feudalistické, podporující otrockou mentalitu, aby lid, zejména ženy, udržovalo v poddanosti. I přes takové oficiální odsudky jsou základní pojmy těchto náboženství tak hluboko vštípeny do čínské mysli, že mají dosud silný vliv na mnoho lidí.

39. Co říká jedna novinová zpráva o pověrečných náboženských zvyklostech v Číně?

³⁹ Například pod záhlavím „Čínské náboženské obřady vzácné v Pekingu, ale kvetou v přímořských krajích“, uvedl kanadský list Globe and Mail v roce 1987, že téměř po čtyřiceti letech ateistické vlády v Číně jsou na venkově dosud běžné pohřební obřady, chrámové služby a mnohé pověrečné zvyklosti. „Většina vesnic má svého feng–šuej, obvykle staršího usedlíka, který umí číst z větru (feng) a vody (šuej), aby určil nejpříznivější místo pro všechno, od rodinného hrobu a nového domu až po nábytek v pokoji,“ říká zpráva.

40. Jaké náboženské zvyklosti lze vidět na Tchaj–wanu?

⁴⁰ Jinde se vyskytuje taoismus a konfuciánství všude, kde přežívá čínská kultura. Na Tchaj–wanu jeden muž, který se prohlašuje za potomka Čang Tao-linga, předsedá jako „nebeský mistr“ s mocí dosazovat taoistické kněze (tao–š’). Jako patronka ostrova, námořníků a rybářů se uctívá oblíbená bohyně Ma–cu, označovaná jako „Svatá matka v nebi“. Prostí lidé se vesměs věnují přinášení obětních darů a obětí duchům hor, řek a hvězd, patronům všech řemesel a bohům zdraví, štěstí a bohatství.d

41. Jak se konfuciánství jako náboženství pěstuje dnes?

⁴¹ A co konfuciánství? Jeho náboženská úloha poklesla v národní památku. V Konfuciově rodišti Čchü–fu udržuje čínský stát Konfuciův chrám a rodinné sídlo jako turistické atrakce. Podle časopisu China Reconstructs se tam konají představení „předvádějící rituál uctívání Konfucia“. A v Singapuru, na Tchaj–wanu, v Hongkongu a na jiných místech ve východní Asii lidé stále slaví Konfuciovy narozeniny.

42. Jak jsou taoismus a konfuciánství nedostatečné jako vodítka při hledání pravého Boha?

⁴² Na konfuciánství a taoismu vidíme, jak systém založený na lidské moudrosti a uvažování bez ohledu na to, jak je logický a dobře myšlený, nepostačuje při hledání pravého Boha. Proč? Protože opomíjí jeden podstatný prvek, totiž vůli a požadavky osobního Boha. Konfuciánství se obrací k lidské povaze jako k síle, která podněcuje k dobrému jednání, a taoismus se obrací k přírodě samotné. To je však důvěra na nepravém místě, protože znamená pouze uctívat stvořené věci místo stvořitele. — Žalm 62:9; 146:3, 4; Jeremjáš 17:5.

43. Jak překážejí náboženské tradice Číňanům v hledání pravého Boha?

⁴³ Na druhé straně, tradice uctívání předků a model, hluboká úcta ke kosmickému nebi, ctění duchů v přírodě a s tím vším spojené rituály a obřady zapustily tak hluboké kořeny v čínském myšlení, že jsou přijímány jako samozřejmá pravda. Často je velmi těžké mluvit s Číňanem o osobním Bohu nebo stvořiteli, protože je mu tento pojem zcela cizí. — Římanům 1:20–25.

[Rámeček na straně 175]

Konfuciánství — filozofie, nebo náboženství?

Protože se Konfucius málo vyjadřoval o Bohu, mnozí vidí v konfuciánství jen filozofii, a ne náboženství. Přesto to, co říkal a dělal, ukazovalo, že je nábožný. Vysvítá to ze dvou věcí. Zaprvé měl uctivou bázeň z nadřazené kosmické duchovní moci, jíž Číňané říkají tchien neboli Nebe, kterou považoval za zdroj vší ctnosti a mravního dobra a jejíž vůle podle jeho názoru řídí vše. Zadruhé kladl velký důraz na pečlivé zachovávání rituálů a obřadů vztahujících se k uctívání nebe a duchů zesnulých předků.

Ačkoli Konfucius tyto názory nikdy neprosazoval jako druh náboženství, pro generace Číňanů se vlastně náboženstvím staly.

[Rámeček a obrázky na straně 177]

Konfuciánské Čtyři knihy a Pět klasických děl

Čtyři knihy

1. Velké učení (Ta–süe), základ vzdělání ušlechtilého muže, první text, který se učili školáci ve staré Číně

2. Učení středu (Čung–jung), pojednání o rozvíjení lidské povahy umírněností

3. Hovory (Lun–jü), sbírka Konfuciových výroků považovaná za hlavní zdroj konfuciánského myšlení

4. Kniha Menciova (Meng-c’), spisy a výroky Konfuciova největšího učedníka Meng–c’ neboli Mencia

Pět klasických děl

1. Kniha písní (Š–ťing), 305 básní zobrazujících všední život v rané době Čou (1000–600 př. n. l)

2. Kniha dokumentů (Šu–ťing), zahrnuje čtyři knihy o čínské historii od období vladaře Jü až po dynastii Čou

3. Kniha proměn (I–ťing), kniha věštectví založená na výkladech 64 možných kombinací šesti celých nebo neúplných řádků

4. Kniha obřadů (Li–ťi), sbírka pravidel pro obřady a rituály

5. Letopisy jara a podzimu (Čchun-čchiou), dějiny Konfuciova rodného státu od roku 722 do roku 481 př. n. l.

[Obrázky]

Pět klasických děl, nahoře, a vlevo část Velkého učení (jedné ze Čtyř knih), citovaného na straně 181