Náboženská nesnášenlivost v dnešní době
„Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.“ Článek 18, Všeobecná Deklarace Lidských Práv, 1948
JE VE vaší zemi náboženská svoboda? S takovou vznešenou zásadou, která se mnohokrát stala součástí mezinárodních dohod, zdánlivě souhlasí většina zemí na světě. Odhaduje se však, že nesnášenlivost a diskriminace je dnes v mnoha zemích krutou realitou a že nesčetné miliony lidí náboženskou svobodu nemají. Na druhé straně mnoho lidí žije ve společnosti, kde je více ras, etnických skupin či náboženství a kde svoboda je zaručena zákonem a náboženská snášenlivost se zdá být nedílnou součástí kultury takového národa.
Nicméně i v těchto místech je svoboda vyznání některých lidí ohrožena. „Téměř ve všech ekonomických, sociálních a ideologických systémech a ve všech částech světa existuje diskriminace lidí pro jejich náboženství nebo přesvědčení,“ uvedl Angelo d’Almeida Ribeiro, bývalý zvláštní zpravodaj jmenovaný Komisí pro lidská práva při OSN. Kevin Boyle a Juliet Sheenová ve své knize Freedom of Religion and Belief—A World Report (Světová zpráva o svobodě náboženství a víry), která vyšla v roce 1997, uvádějí: „Koncem dvacátého století je na denním pořádku . . . pronásledování náboženských menšin [a] potlačování náboženských názorů a pronikavá diskriminace.“
Náboženská diskriminace se však netýká pouze náboženských menšin. Profesor Abdelfattah Amor, zvláštní zpravodaj Komise pro lidská práva při OSN zabývající se otázkami náboženské nesnášenlivosti, se domnívá, že „každé náboženství se může setkat s odporem“. Je tedy velmi pravděpodobné, že tam, kde žijete, se některá náboženství běžně setkávají s nesnášenlivostí a s předsudky.
Různé formy diskriminace
Náboženská diskriminace může mít mnoho podob. Některé země prostě zakážou všechna náboženství kromě jednoho, a to se vlastně stane státním náboženstvím. V jiných zemích jsou odhlasovány zákony, které aktivitu určitých náboženství omezují. Některé země přijaly zákony, které mohou být vykládány libovolným způsobem. Uvažte, do jaké míry lze zneužít zákon, který byl navržen v Izraeli — na jeho základě by bylo trestné dovážet, tisknout a rozšiřovat či vlastnit brožury nebo materiál „obsahující jakýkoli podnět k náboženské konverzi“. Nelze se divit, že noviny International Herald Tribune uvádějí: „Svědkové Jehovovi jsou v Izraeli stále obtěžováni a napadáni.“ Ve městě Lodu fanatičtí ultraortodoxní zélóti třikrát násilně vnikli do sálu Království svědků Jehovových a dvakrát ho zničili. Policie odmítla zasáhnout.
Kniha Freedom of Religion and Belief uvádí další příklady náboženské nesnášenlivosti: „Kacířství a kacíři nejsou jen pojmem z minulosti. . . . Hlavní příčinou nesnášenlivosti zůstává zavržení, pronásledování a diskriminace těch, kdo se vydali jinou cestou. Takovým příkladem je skupina ahmadíja v Pákistánu a skupina Bahá’í v Egyptě, Íránu a Malajsii, stejně jako svědkové Jehovovi v některých zemích východní Evropy, v Řecku a Singapuru.“ Je jasné, že náboženská svoboda je v mnoha částech světa ohrožena.
Vzhledem k těmto skutečnostem prohlásil Federico Mayor, generální ředitel OSN pro výchovu, vědu a kulturu, že svět rýsující se v bezprostřední budoucnosti „neinspiruje k velkému nadšení. . . . Závan svobody roznítil doutnající uhlíky nenávisti.“ Tyto obavy potvrdil ředitel Centra pro lidská práva na univerzitě v Essexu ve Spojeném království, když napsal: „Všechny doklady vedou k závěru, že náboženské nesnášenlivosti . . . v dnešním světě spíše přibývá, než ubývá.“ Tato rostoucí nesnášenlivost ohrožuje náboženskou svobodu — možná i vaši. Proč je však náboženská svoboda tak důležitá?
Co je v sázce?
„Náboženská svoboda je základním požadavkem pro to, aby nějaká společnost mohla být označena jako svobodná. . . . Bez náboženské svobody a práva šířit svou víru neexistuje žádné právo vlastního svědomí a žádná skutečná demokracie,“ uvedl ve své knize Human Values in a Changing World (Lidské hodnoty v měnícím se světě) sociolog Bryan Wilson. A jeden francouzský soud nedávno uznal, že „svoboda víry je jedním ze základních prvků občanských svobod“. O náboženskou svobodu a její ochranu byste se tedy měli zajímat bez ohledu na to, zda jste věřící, či nikoli.
Postoj určité země k náboženské svobodě také výrazně ovlivňuje její pověst a mezinárodní důvěryhodnost. Zpráva uvedená v roce 1997 na setkání zástupců padesáti čtyř národů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě uváděla: „Náboženská svoboda je jednou z nejvyšších hodnot v soustavě lidských práv a týká se samotné podstaty lidské důstojnosti. Žádný systém, který tato práva poruší nebo který připustí systematické porušování těchto práv, si nemůže činit oprávněný nárok na členství v komunitě spravedlivých a demokratických států respektujících základní lidská práva.“
Náboženská svoboda je jako část základů budovy. Jsou na ní postaveny další svobody — občanská, politická, kulturní a hospodářská. Jsou-li podkopány základy, trpí celá stavba. Profesor Francesco Margiotta-Broglio to stručně vyjádřil takto: „Kdykoli je porušena [náboženská] svoboda, dojde i na další svobody.“ Mají-li být ochráněny tyto další svobody, musí být jako první chráněna náboženská svoboda.
Pokud máme zjistit, jak nejlépe něco chránit, musíme tomu rozumět. Jak tedy vznikala náboženská svoboda? Jak byla zavedena a za jakou cenu?
[Obrázek na straně 4]
Náboženská nesnášenlivost má dlouhou historii