Geny, DNA a vy

DOBŘE se na sebe podívejte do zrcadla. Všimněte si, jakou máte barvu očí, odstín pleti, typ vlasů a postavu. Uvažujte o vlohách, které máte. Proč vypadáte právě takhle? Proč máte právě tyto rysy a vlohy? Dnes se tato záhada objasňuje díky tomu, že rozumíme genetice — oboru, který se zabývá dědičností — a vlivu prostředí.

‚Genetika?‘ povzdechnete si možná. ‚Toto téma vypadá příliš vědecky a je těžké k pochopení.‘ Nicméně, řekli jste již někomu, že má zelené oči po svém otci, ale po matce pihy a zrzavé vlasy? Pokud ano, tak již o genetice znáte základní fakta — tělesné znaky se přenášejí z rodičů na děti. Tato skutečnost navíc může být rozhodujícím úvodem k pochopení toho, jak vznikl člověk — zda evolucí, nebo stvořením. Pro začátek se podívejme na to, jak každý z nás v sobě nese dědictví mnoha generací.

Naše tělo tvoří nepatrné živé jednotky, kterým říkáme buňky — podle jednoho odhadu jich je asi sto bilionů. Uvnitř každé buňky jsou v jejím jádru tisíce genů. Jsou to individuální jednotky dědičnosti, které řídí buňku, a tudíž určují některé naše rysy. Mnohé geny například určují krevní skupinu, jiné určují typ vlasů, barvu očí a tak dále. V každé buňce je tedy miniaturní genetický program neboli kód, v němž jsou všechny instrukce potřebné k tomu, aby naše tělo vůbec vzniklo, aby se obnovovalo a aby fungovalo. (Viz schéma na straně 5.) Mohlo k tomu všemu dojít náhodou?

Jak byla záhada odhalována

Ve čtvrtém století př. n. l. vymyslel Aristoteles teorii, že charakteristické rysy se dědí krví, a tato teorie byla všeobecně uznávána více než tisíc let. Tehdejší způsob uvažování ovlivnila natolik, že se v některých jazycích používají výrazy jako pokrevnost a pokrevně příbuzný.

V sedmnáctém století se zjistilo, že existují vajíčka a spermie, ale jejich skutečná úloha tehdy nebyla správně pochopena. Někteří lidé se domnívali, že ve vajíčku nebo ve spermii je přítomen nepatrný, plně vyvinutý tvor. V osmnáctém století však vědci správně rozpoznali, že spojením vajíčka a spermie vznikne embryo. Nicméně k přesnému vysvětlení dědičnosti mělo teprve dojít.

První správnou teorii dědičnosti publikoval až v roce 1866 rakouský mnich Gregor Mendel. Při pokusech s hrachem objevil v pohlavních buňkách něco, co označil jako „dílčí dědičné elementy“, a tvrdil, že tyto elementy jsou odpovědné za přenášení určitých charakteristických rysů. Těmto ‚dílčím dědičným elementům‘ se dnes říká geny.

Kolem roku 1910 bylo zjištěno, že geny jsou uloženy v buněčných strukturách, které se jmenují chromozómy. Chromozómy se skládají převážně z bílkovin a DNA (deoxyribonukleové kyseliny). Vědci již tehdy znali významnou úlohu bílkovin v jiných buněčných funkcích, a proto mnoho let předpokládali, že chromozomální bílkoviny nesou genetickou informaci. V roce 1944 se potom vědcům podařilo poskytnout první důkaz o tom, že geny se skládají z DNA, a ne z bílkovin.

V roce 1953 James Watson a Francis Crick objevili chemickou strukturu DNA — spirálovitě stočené molekuly — a to byl v odhalování tajemství života velký krok vpřed.