Dochází k podivuhodným změnám

Skutečně se tímto rozsáhlým vzdělávacím programem podařilo obměkčit kamenná srdce vězňů? Ať o tom vyprávějí sami.

„Své rodiče jsem nikdy nepoznal, protože mě odložili, když jsem byl ještě docela malý. Tolik jsem si přál, aby mě někdo měl rád,“ vypráví Zdzisław, člověk hloubavé povahy. „Na zločineckou dráhu jsem se dostal už v mládí a nakonec jsem spáchal vraždu. Vědomí viny mě tak tížilo, že jsem uvažoval o sebevraždě a zoufale jsem přitom toužil po skutečné naději. Potom se mi v roce 1987 dostal do ruky časopis Strážná věž. Dozvěděl jsem se z něj, že existuje naděje na vzkříšení a na věčný život. Uvědomil jsem si, že všechno ještě není ztraceno, přestal jsem myslet na sebevraždu a začal jsem studovat Bibli. A tak jsem poznal, co znamená láska od Jehovy a od bratrů.“ Tento někdejší vrah působí od roku 1993 ve vězení jako služební pomocník a pomocný průkopník a minulý rok se stal pravidelným průkopníkem.

Tomasz sice přijal biblické studium ochotně, ale říká, že ‚to nemyslel upřímně‘. „Studoval jsem jen proto, abych se mohl před druhými vězni vytahovat a vysvětlovat jim, co svědkové Jehovovi učí. Biblickou pravdou jsem se však příliš nezabýval. Jednoho dne jsem se rozhodl, že půjdu na křesťanské shromáždění. Pokřtění vězňové mě vřele přivítali. Uvědomil jsem si, že se nemám co vytahovat nějakými vědomostmi, ale že musím nechat to své kamenné srdce obměkčit a svou mysl že musím předělat.“ Tomasz začal oblékat novou křesťanskou osobnost. (Efezanům 4:22–24) Dnes je zasvěceným, pokřtěným svědkem a s radostí chodí od cely k cele a káže.

Nátlak od bývalých přátel

Lidé, kteří ve vězení poznávali biblickou pravdu, museli čelit velkému tlaku jak od bývalých přátel na cele, tak i od pracovníků věznice. Jeden z nich vzpomíná: „Pořád se mi vysmívali a nadávali mi. Ale já jsem stále myslel na povzbudivá slova bratrů. ‚Stále se modli k Jehovovi,‘ říkali mi. ‚Čti si Bibli, a budeš cítit vnitřní klid.‘ To mi skutečně pomohlo.“

„Spoluvězňové mě zahrnovali ostrými poznámkami,“ říká Ryszard, statný pokřtěný bratr. „‚Choď si na shromáždění, ale ne aby ses vytahoval a aby ses tvářil, že jsi něco víc,‘ varovali mě. Když jsem začal uplatňovat biblické zásady a měnit svůj život, musel jsem za to trpět. Převrátili mi postel, rozházeli biblickou literaturu a v mé části cely udělali nepořádek. Modlil jsem se k Jehovovi o sílu, abych se dokázal ovládnout, a pak jsem to všechno klidně urovnal. Za nějaký čas s těmi útoky přestali.“

„Když spoluvězňové vidí, že jsme se pevně rozhodli sloužit Jehovovi,“ vyprávějí někteří jiní pokřtění vězňové, „nátlak se projeví jinak. Pravděpodobně řeknou: ‚Nezapomeň, že už nebudeš smět pít, kouřit ani lhát.‘ Takový nátlak pomáhá k sebeovládání a k tomu, aby se člověk rychle zbavil různých zlozvyků a návyků. Také přispívá k tomu, abychom pěstovali ovoce ducha.“ (Galaťanům 5:22, 23)

Jerzy, který byl pokřtěn v červnu, vypráví: „S biblickou pravdou jsem se sice setkal už před lety, ale měl jsem tehdy srdce skutečně jako z kamene. Podvody, rozvod s první manželkou, nezákonný poměr s Krystynou, nemanželské dítě, časté návraty do vězení — tak vypadal můj život.“ Když Jerzy viděl, jak se jiní otrlí zločinci stávají ve vězení svědky Jehovovými, začal se sám sebe ptát: ‚Nemohl bych se také já stát lepším člověkem?‘ Požádal o biblické studium a začal chodit na shromáždění. Ke skutečnému obratu však došlo, když se od prokurátora dozvěděl, že se Krystyna před třemi lety stala svědkem Jehovovým. „To bylo překvapení!“ říká Jerzy. „Napadlo mě: ‚A co já? Co vlastně dělám já?‘ Uvědomil jsem si, že pokud chci získat Jehovovo schválení, musím svůj život uvést do pořádku.“ Ve vězení pak došlo k radostnému shledání — s Krystynou a jejich jedenáctiletou dcerkou Marzenou. Brzy na to Jerzy a Krystyna uzavřeli sňatek. Jerzy je sice stále ve vězení a jednou se mu daří dobře, jindy hůř, ale nedávno se naučil znakovou řeč, a tak může pomáhat neslyšícím spoluvězňům.

Mirosław se dopouštěl kriminálních činů už na základní škole. Velmi obdivoval to, co prováděli jeho kamarádi, a brzy začal takové věci dělat také. Lidí, které okradl nebo zbil, bylo mnoho. A tak skončil ve vězení. „Když jsem se ocitl ve vězení, obrátil jsem se ke knězi, aby mi pomohl,“ vypráví Mirosław. „Ale byl jsem hrozně zklamán. Rozhodl jsem se, že spáchám sebevraždu, že se otrávím.“ V ten den, kdy si chtěl vzít život, byl přeložen na jinou celu. Tam našel výtisk Strážné věže, v němž se pojednávalo o smyslu života. „Přesně takovou jednoduchou a jasnou informaci jsem potřeboval,“ dodává. „Zachtělo se mi žít! Modlil jsem se tedy k Jehovovi a požádal jsem svědky o biblické studium.“ V biblickém studiu dělal rychlé pokroky a v roce 1991 byl pokřtěn. Nyní slouží ve vězení jako pomocný průkopník a má výsadu kázat od cely k cele.