Semináře, které mají zlepšit vztahy mezi lékaři a svědky Jehovovými

BOŽÍ zákon křesťanům zakazuje požívat krev, a to jakoukoli cestou. (Skutky 15:28, 29) Poslušnost tohoto zákona vedla občas k nepochopení, jehož výsledkem bylo, že se křesťanům odpírala dostupná a účinná alternativní léčba jejich zdravotních problémů.

Pro lepší pochopení postoje svědků a jako pomoc lékařům při poskytování léčby bez krve vypracovali svědkové Jehovovi prospěšný systém spolupráce. Vedoucí sbor svědků Jehovových vytvořil v Brooklynu v New Yorku Nemocniční informační službu (HIS), která školí vybrané sborové starší z řad svědků, aby mohli působit ve výborech pro styk s nemocnicemi (HLC). Provedl se výzkum v oblasti medicíny a jeho výsledky byly prezentovány na semináři výborů pro styk s nemocnicemi. Výbory zase předaly tyto informace lékařům a zdravotnickým centrům. Ve snaze zabránit střetům, lze také zajistit konzultace s jinými zkušenými lékaři.

Byl tento program úspěšný? Byly uvedené informace opravdu prospěšné? Jak reagovali lékaři? Pocity a názory, které uvedl jeden lékař, jenž se zúčastnil nedávného semináře, jsou poučné a uklidňující.

„Doufám, že se Vám moje pocity a názory budou zdát otevřené a užitečné.

Především mi dovolte, abych Vám řekl, že pozvání na druhý seminář výborů pro styk s nemocnicemi, který pořádali pracovníci Nemocniční informační služby z ústředí svědků Jehovových, pokládám za výsadu. Toto setkání nejenže má očekávání splnilo, ale vysoko je předčilo. Úvodní slova předsedajícího ukázala, v jakém duchu proběhnou následující dva dny. Zdůraznil, že HLC nepředstavují pouze způsob, jakým se reaguje na potřeby nemocných svědků během jejich pobytu v nemocnici. Výbory představují vynikající příležitost jak odstranit mnohé výmysly, které o svědcích běžně kolují mezi lékaři, úředníky v nemocnici a zdravotnickým personálem a na veřejnosti.

Pro mnoho těchto lidí je překvapující, když se dozvědí, že svědkové Jehovovi ve svých názorech na medicínu vůbec nejsou stoupenci nauky o léčení nemocí křesťanskou vírou (křesťanské vědy). Svědkové neuplatňují ‚právo zemřít‘ ani se nesnaží zaujmout mučednický postoj. Otázka krve rovněž není rozhodnutím organizace, ale spíše upřímným osobním přesvědčením. Tyto informace ukazují, jak důležité jsou vzdělávací cíle HLC. Ano, jakkoli pozoruhodné se to zdá, i lékaři se mají vzdělávat, a je toho hodně, co potřebují poznat o bezkrevních alternativách v medicíně. Jsem neustále ohromen rozsahem a hloubkou výzkumu, který toto uspořádání poskytuje. Většina poznatků je pro mě určitě nová. A vzdělávací činnost HLC tímto nekončí. Týká se také nemocničního personálu, sociálních pracovníků, a dokonce právních a soudních představitelů.

Členové výborů věnují mimořádné úsilí tomu, aby našli lékaře, kteří názory svědků respektují, aby se s nimi spojili a zajistili spolupráci těchto odborníků. Přesahuje to samozřejmě rámec lékařské obce, protože HLC spolupracují rovněž s nemocnicemi, zdravotníky, právníky a soudci. HLC se především snaží ukázat, že svědkové Jehovovi nejsou fanatici, ale rozumní lidé, kteří pouze žádají přijatelné alternativy místo krve . . . Podání krve s sebou nese závažná nebezpečí a HLC určitě působí v tom směru, že na taková nebezpečí poukazuje a zdůrazňuje lékařům potenciální riziko, které s sebou nese krev a krevní produkty.

Jsem stále ohromen informacemi, které nemocniční informační služba a Watch Tower Society poskytují výborům. Každý řemeslník by vám potvrdil, že doslova každou práci lze provést, je-li k dispozici vhodné nářadí . . . Bylo úžasné slyšet o uspořádání, které již začalo fungovat a které rychle a účinně odpovídá na vlastně jakoukoli naléhavou situaci v oblasti medicíny. Každý člen HLC je školen, aby získal základní demografické informace, aby rychle odhadl postoj lékaře a nemocnice a aby přesně zhodnotil, jak závažná je situace a možnost hrozby, že by nemocnice sáhla k právnímu kroku v podobě soudního nařízení transfúze.

Na semináři jsme zkoumali, jakým způsobem lze objasnit potřeby a přání pacientů z řad svědků Jehovových, jak jednat s nevěřícími příbuznými, a dokonce jak je možné ukončit léčbu u jednoho lékaře a převézt pacienta do jiného zdravotnického zařízení, které lépe vyhovuje potřebám svědků. Upozornilo se na jednání HLC se sdělovacími prostředky a poskytly se směrnice, ve kterých se znovu zdůraznilo hlavní hledisko — svědkové odmítají pouze krev, a ne veškerou lékařskou péči. To by se mohlo srovnat s postojem zapálených katolíků, kteří odmítají potrat, nikoli všechny operativní zákroky.

Členové výborů pro styk s nemocnicemi se učili jak odpovídat na mnoho běžných otázek, které se objevují jak ze strany nemocnic a lékařů, tak občas dokonce i ze strany svědků samotných. Sem patří otázky jako přijatelnost imunoglobulinů nebo albuminu, použití kryoprecipitátu nebo určitých lékařských postupů, jako je hemodiluce, mimotělní oběh, intraoperační znovupoužití krve či hemodialýza.

Líbila se mi působivá rozprava o právních hlediscích, kde se projevila znalost zákonů a schopnost používat je při obhajobě svědků a jejich náboženského přesvědčení. Soudní rozhodnutí, která tvoří podklad pro obhajobu práv svědků na svobodné rozhodování v otázce lékařské péče, jsou podnětem k poutavé diskusi. Některým lidem se práce výborů pro styk s nemocnicemi možná zdá nepotřebná, nebo dokonce zbytečná; ale tato síť pomocných služeb je doopravdy nezbytná. Denně vídám pacienty z řad svědků, kterým je nemocniční prostředí cizí a kteří asi mnohé bezkrevní alternativní přístupy neznají. Navíc, málo svědků může být o spolupracujících lékařích skutečně informováno v plné šíři tak jako výbor, nebo být seznámeno s určitými zákonnými právy a odpovědnostmi, které každý z nás má, když požaduje bezkrevní léčebné postupy.

Dovolte mi, abych trochu odbočil a pochválil úsilí HIS. Jako kardiolog jsem zjistil, že mi nezbývá čas na to, abych přečetl půl tuctu časopisů, které bezprostředně souvisejí s mou specializací, o širokém záběru interní medicíny ani nemluvě. Projít kupou literatury týkající se celé interní medicíny, s cílem najít ty odkazy, které by přesně vymezily určité zcela specifické řešení problémů, s nimiž se setkávám při bezkrevní léčbě mých pacientů, je nesplnitelný úkol. A zde mi Společnost přichází na pomoc tím, že poskytuje jakoby magnet, který vytáhne ‚jehlu‘ důležitého průzkumu z této příslovečné kupy lékařských časopisů.

Neustálý přísun nových informací z Brooklynu mi pomáhá, abych držel krok s nejnovějšími poznatky, které mohou ovlivnit mou praxi. Tyto informace jsou mnohem důkladnější a přesvědčivější než jakýkoli počítačový přehled časopisů, který jsem kdy viděl. Tak by to samozřejmě mělo být, jestliže si uvědomíme, o co jde.“ (Vyprávěl doktor Stephen E. Pope, kardiolog z Bay area u San Francisca v Kalifornii, USA.)

[Rámeček na straně 20]

• Ve Spojených státech je asi 18 000 lékařů, kteří jsou ochotni spolupracovat při poskytování bezkrevní lékařské péče svědkům Jehovovým. Na celém světě je 50 000 takových lékařů.

• Ve Spojených státech existuje 45 lékařských center, kde jsou dostupné programy bezkrevní konzervativní léčby a chirurgie. Na celém světě je 80 takových center.