Zachraňte život svého dítěte!

MICHAEL a Alphina žijí v údolí uprostřed zelených kopců KwaZulu-Natal v Jižní Africe. Výchova sedmi dětí nebyla jednoduchá. Michael dělal, co mohl, aby poslouchal biblický příkaz pro otce: „Dál [své děti] vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Jeho manželka ho v tom plně podporovala. Ale přesto se někdy mohou objevit problémy.

V Africe je například běžné, že chlapci, kteří pasou stáda, spojí dohromady dobytek svých rodičů, aby měli více času na hraní. Občas začnou dělat neplechu a mluvit o věcech, o kterých by mluvit neměli. Když Michaelovi synové odcházeli pást rodinný dobytek, otec jim přísně přikazoval, aby se s některými dětmi nestýkali. (Jakub 4:4) Když se ale vracel domů z práce, někdy zjistil, že ho neposlechli. Proto je musel ukázňovat. (Přísloví 23:13, 14)

Myslíš si, že Michael byl na svoje děti příliš přísný? Někdo by si to mohl myslet, ale Ježíš Kristus řekl, že „moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“. (Matouš 11:19) Michael a Alphina vytvořili ve své rodině láskyplnou atmosféru, trávili čas se svými dětmi a učili je biblickým příběhům a pravdám.

Michael a Alphina mají čtyři dcery — Thembekile, Siphiwe, Tholakele a Thembekani. Všechny jsou celodobé kazatelky dobré zprávy o Božím Království. Dva synové slouží jako předsedající dozorci ve sborech svědků Jehovových. Třetí syn, jehož manželka je také celodobá kazatelka, slouží jako služební pomocník.

Mnozí křesťanští rodiče, kteří mají velkou rodinu, měli požehnání a při výchově svých dětí byli úspěšní. Ale některé děti, jež dostaly dobrou rodičovskou výchovu, opustily pravdu. Jejich rodiče si bezpochyby připomínají Ježíšovo podobenství o marnotratném synovi a doufají, že jejich syn nebo dcera budou činit pokání a nakonec dospějí k záchraně. (Lukáš 15:21–24)

Žel, někteří křesťanští rodiče ztratí ve světě všechny děti. To je případ k zamyšlení zvláště v některých částech Afriky, kde se zdá, že si děti vedou dobře až do doby dospívání. Potom, v rozkvětu mládí, jsou odlákány nemravnými praktikami Satanova světa. (1. Jana 5:19) Mnozí otcové proto nejsou způsobilí sloužit jako sboroví starší. (1. Timoteovi 3:1, 4, 5) Je samozřejmé, že křesťanský otec by měl na záchranu své vlastní domácnosti pohlížet jako na velmi důležitou záležitost. Co tedy mohou rodiče dělat, aby zachránili život svých dětí?

Buďte blízkými přáteli

Ježíš byl nejen dokonalý, ale také výrazně převyšoval každého člověka, pokud jde o poznání a zkušenosti. Nicméně se svými nedokonalými učedníky jednal jako s blízkými přáteli. (Jan 15:15) Proto toužili být v jeho společnosti a z jeho přítomnosti měli prospěch. (Jan 1:14, 16, 39–42; 21:7, 15–17) Rodiče se z toho mohou něco naučit. Stejně jako maličké rostlinky natahují listy k hřejivým paprskům slunce, děti mají prospěch z toho, když je v rodině láskyplná, přátelská atmosféra.

Rodiče, mají vaše děti pocit, že za vámi mohou volně přijít se všemi svými starostmi? Nasloucháte jim? Než dospějete k závěru, seznámíte se s jejich myšlenkami a pocity, abyste si udělali úplný obrázek? Jste trpěliví, když jim pomáháte najít odpovědi na jejich otázky pomocí výzkumu v biblických publikacích?

Jedna matka z Jižní Afriky vysvětluje: „Od prvního dne, kdy šla naše dcera do školy, jsme ji vždy povzbuzovali, aby nám vyprávěla, co během dne zažila. Například jsem se ptala: ‚S kým jsi byla o polední přestávce? Řekni mi, jaká je ta nová učitelka. Jak vypadá? Co budete dělat tento týden?‘ Jednou naše dcera přišla domů a říkala, že učitelka angličtiny se chystá vzít třídu do kina na film, o kterém potom budou psát cvičení. Název toho filmu byl pochybný. Zjistili jsme si o tom nějaké informace a usoudili jsme, že film není vhodný pro křesťana. V rodině jsme o tom mluvili. Následující den naše dcera zašla za učitelkou a vysvětlila jí, že na ten film nechce jít, protože pokud jde o morálku, věci, které ten film zobrazuje, nejsou v souladu s její křesťanskou vírou. Učitelka o té věci znovu přemýšlela a později naší dceři poděkovala a řekla, že třídu nechtěla brát na film, v němž by děti viděly něco, čeho by později litovala.“ Láskyplný zájem těchto rodičů o záchranu své dcery přinesl dobré ovoce. Jejich dcera má šťastnou, pozitivní povahu a nyní slouží jako dobrovolný pracovník v jihoafrické odbočce Watch Tower Bible and Tract Society.

Ježíš dal vynikající příklad, jak jednat s dětmi jiných lidí. Měl radost z jejich společnosti. (Marek 10:13–16) Rodiče by měli být velmi šťastní, když dělají věci společně se svými dětmi. V některých částech Afriky by se otec styděl, kdyby ho někdo viděl, jak se svými syny hraje míčové nebo jiné hry. Ale křesťanský otec by si nikdy neměl myslet, že je tak důležitý, že by neměl být viděn, jak dělá věci se svými dětmi. Děti potřebují rodiče, kteří s nimi rádi tráví čas. To dětem pomáhá, aby se rodičům snadněji svěřovaly s tím, co je zajímá. Když jsou tyto citové potřeby zanedbávány, děti mohou být popudlivé nebo uzavřené, a to zvláště když jsou pořád napomínány.

Když Pavel psal Kolosanům o rodinných vztazích, řekl: „Otcové, nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ (Kolosanům 3:21) To možná naznačuje, že je v rodinách někdy příliš kázně a nedostatek přátelství. Děti, včetně dospívajících, které jsou milovány a oceňovány, budou na potřebné ukázňování reagovat asi spíše.

Láska k Bohu

Nejcennější dědictví, které mohou rodiče svým dětem předat, je jejich vlastní příklad v projevování lásky. Děti potřebují vidět a slyšet, jak jejich rodiče projevují upřímnou lásku k Bohu. Jeden mladý muž, který slouží v odbočce Watch Tower Bible and Tract Society v Jižní Africe, vysvětluje: „Když jsem byl malý kluk, pomáhal jsem tátovi s domácími pracemi. Velmi mě to těšilo, protože to málo, co jsem udělal, táta opravdu oceňoval. Využíval čas, aby mi pověděl mnoho věcí o Jehovovi. Pamatuji si například na to, jak jsme jednou v sobotu pilně sekali náš trávník. Bylo opravdu horko. Z táty se jen lilo, a tak jsem odběhl a přinesl dvě sklenice vody a dal jsem do nich led. Táta řekl: ‚Vidíš, synku, jak je Jehova moudrý? Led ve vodě plave. Kdyby se potopil, veškerý život na dně jezer a rybníků by zahynul. Ale led slouží jako izolační vrstva. To nám pomáhá Jehovu lépe poznat.‘a Když jsem byl později ve vězení za to, že jsem se držel neutrality, měl jsem čas přemýšlet. Jednou v noci jsem byl psychicky úplně na dně a vzpomněl jsem si na tato otcova slova. Měla hluboký význam. Pokud budu moci, budu Jehovu uctívat navždy.“

Ano, děti musí vidět, že ve všem, co jejich rodiče dělají, se projevuje láska k Bohu. Láska k Bohu a ochota poslouchat ho by měla být zvláště zřetelná jako síla, která nás podněcuje účastnit se křesťanských shromáždění, chodit do kazatelské služby a věnovat se rodinnému čtení Bible a studiu. (1. Korinťanům 13:3) Nejdůležitější je, aby se láska k Bohu odrážela v rodinných modlitbách, které vycházejí ze srdce. Ani se nedá dostatečně zdůraznit, jak je předávání tohoto dědictví pro vaše děti důležité. Proto dostali Izraelité příkaz: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou. A prokáže se, že tato slova, která ti dnes přikazuji, budou na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:5–7; srovnej Matouše 22:37–40.)

Velkou překážkou naší lásky k Bohu a poslušnosti je naše zděděná hříšnost. (Římanům 5:12) Proto také Bible přikazuje: „Vy, kteří milujete Jehovu, nenáviďte, co je špatné.“ (Žalm 97:10) Špatné myšlení často vede ke špatným skutkům. Aby se jim dítě vyhnulo, musí také rozvíjet další důležité vlastnosti.

Zbožná bázeň

Láska společně s uctivou bázní, abychom se Bohu neznelíbili, jsou velmi žádoucí věci. Sám Ježíš Kristus nám dal dokonalý příklad člověka, který „v bázni před Jehovou“ nacházel potěšení. (Izajáš 11:1–3) Taková bázeň je velmi důležitá, když je dítě v rozkvětu mládí a začíná zažívat silné sexuální podněty. Zbožná bázeň může mladému člověku pomoci, aby odolal světským tlakům, které mohou vést k nemravnému chování. (Přísloví 8:13) V některých kulturách se rodiče stydí poučovat své děti o tom, jak se vyrovnávat se sexuálními pokušeními. Mnozí si myslí, že mluvit o těchto věcech je vlastně něco špatného. Ale jaké byly následky toho, když rodiče tuto věc zanedbali?

Tři lékařští specialisté, Buga, Amoko a Ncayiyana, mluvili s 1 702 dívkami a 903 chlapci ze zemědělských oblastí Transkei v Jižní Africe. Časopis South African Medical Journal uvedl, že „76 % děvčat a 90,1 % chlapců již mělo sexuální zkušenost“. Průměrný věk děvčat byl 15 let a mnohé byly k sexuálnímu styku přinuceny. Více než 250 z nich jednou nebo vícekrát otěhotnělo. Dalším důsledkem byl vysoký výskyt sexuálně přenášených chorob.

Zdá se, že mnoho rodičů nevidí potřebu učit své děti, jak se vyhnout předmanželskému sexu. Výše uvedený časopis místo toho uvádí: „Porod a mateřství jsou v zemědělské oblasti Transkei vysoce hodnocené vlastnosti ženství, a dívky to rychle pochopí, jakmile vyspějí.“ Stejný problém je doložen i v dalších částech světa.

Mnoho mladých lidí v Africe kritizuje své rodiče za to, že jim nepomohli pochopit jejich sexualitu. Někteří křesťanští rodiče se tak styděli, že nepoužili ani knihu Využij co nejlépe své mládí.b Ta na stranách 20–23 popisuje čestné používání sexuálních orgánů a změny, které nastávají v pubertě.

Křesťanští rodiče, kterým se daří mluvit se svými dětmi o Božím pohledu na sexuální záležitosti, zaslouží chválu. Nejlépe je dělat to postupně, podle toho, jak je dítě schopno tyto záležitosti vnímat. To, jak se rodiče budou vyjadřovat, když budou mluvit o jednotlivých částech lidského těla a jejich funkci, bude záležet například na věku dítěte. Jinak by se mohlo stát, že by nezkušený mladý člověk nemusel rozumět tomu, o čem se hovoří. (1. Korinťanům 14:8, 9)

Jeden otec z Jižní Afriky, který má dvě dcery a jednoho syna, vysvětluje: „Při mnoha příležitostech jsem měl možnost o citlivých sexuálních námětech mluvit dokonce i s dcerami. Ale našim dcerám věnovala pozornost zvláště moje manželka a používala k tomu knihu Využij co nejlépe své mládí. [Viz strany 26–31.] Když bylo mému synovi dvanáct let, rozhodl jsem se, že ho vezmu na dlouhou procházku do hor. Při té příležitosti jsme podrobně mluvili o vývoji chlapeckého těla a o zvláštním účelu, který to bude mít v manželství. Hovořil jsem s ním také o nutnosti vyhnout se ponižujícímu návyku masturbace a o tom, aby se na děvčata díval s úctou a měl k nim ohled — stejně jako se dívá na svou matku a sestry.“

Radostná odměna

Otec a matka, o kterých byla právě řeč, pilně pracovali a jsou šťastni, že při výchově svých tří dětí měli úspěchy. Všechny jsou již dospělé a vzaly si věrné křesťany. Jejich syn a zeťové slouží jako sboroví starší v křesťanském sboru a dvě manželské dvojice slouží již mnoho let jako celodobí kazatelé.

Ano, rodiče, kteří tvrdě pracují pro záchranu své domácnosti, mohou očekávat odměnu od svých dětí, které se rozhodnou reagovat na takové biblické vyučování, neboť Přísloví 23:24, 25 říkají: „Kdo se stává otcem moudrého, bude se z něho také radovat. Tvůj otec a tvá matka se budou radovat.“ Zamysli se nad velkou rodinou, o které byla zmínka v úvodu tohoto článku. „Když přemýšlím o duchovním pokroku, který moje děti udělaly,“ říká Alphina, „moje srdce je naplněno štěstím.“ Kéž všichni křesťanští rodiče pracují na tom, aby získali tuto šťastnou odměnu.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

Otec může zařídit, aby k rozmluvě o věcech života byly vhodné podmínky