Justin — Filozof, apologeta a mučedník

„POŽADUJEME, aby obvinění vznesená proti křesťanům byla prozkoumána, a pokud jsou opodstatněná, aby byli po zásluze potrestáni. . . Pokud nás však nikdo nemůže z ničeho usvědčit, pak vám zdravý rozum nedovolí, abyste na základě nepodložených zlomyslně šířených zpráv ukřivdili bezúhonným lidem. . . Jestliže jste se totiž dověděli pravdu, a pak nejednáte podle práva, budete před Bohem bez omluvy.“

Těmito slovy se Justin Mučedník, který se ve druhém století n. l. hlásil ke křesťanství, odvolal k římskému císaři Antoninovi Piovi. Justin žádal o nezaujaté, soudem přikázané prozkoumání života a náboženských názorů lidí, kteří se hlásili ke křesťanství. Tato žádost o prosazení práva pocházela od muže, který měl velmi zajímavou minulost i velmi zajímavé filozofické názory.

Mládí a výchova

Justin byl pohan a narodil se kolem roku 110 n. l. v samařském městě Flavia Neapolis, což je dnešní Nablus. Sám o sobě říkal, že je Samaritán, ačkoli jeho otec i děd byli pravděpodobně Římané nebo Řekové. Jeho výchova se opírala o pohanské zvyky, a protože zároveň dychtivě toužil po pravdě, horlivě se pustil do studia filozofie. Hledání mezi stoiky, peripatetiky a pythagorovci ho neuspokojilo, a proto začal sledovat myšlenky Platónovy.

V jedné ze svých prací mluví Justin o tom, jak toužil rozmlouvat s filozofy, a říká: „Podlehl jsem jistému stoikovi; strávil jsem s ním dost času, a když jsem od něho nezískal žádné další poznání o Bohu (protože sám o něm nevěděl),. . . opustil jsem ho a odebral jsem se k jinému.“ — Rozhovor s Židem Tryfónem.

Potom šel Justin k jistému peripatetikovi, který se více zajímal o peníze než o pravdu. „Ten člověk mě nejdříve několik dnů hostil,“ říká Justin, „a pak ode mne vyžadoval, abych zaplatil poplatek, aby naše výměna myšlenek nebyla nezištná. Proto jsem odešel i od něho, protože jsem dospěl k názoru, že to není vůbec žádný filozof.“

Justin dychtil po tom, aby si mohl vyslechnout „vybranou filozofii“, a proto „se odebral k jistému velice slavnému pythagorovci — k mužovi, který si velmi zakládal na své moudrosti“. Justin říká: „Když jsem se ho dotazoval, ochoten stát se jeho posluchačem a učedníkem, řekl: ‚Tak co? Vyznáš se v hudbě, astronomii a geometrii? Domníváš se snad, že pochopíš některou z těch [božských] věcí, jež přispívají ke šťastnému životu, jestliže ses předtím nepoučil o [těchto věcech] ?‘. . . Poslal mě pryč, když jsem se mu přiznal ke své nevědomosti.“

Justin byl sice odrazován, ale přesto pokračoval v hledání pravdy a obrátil se přitom k věhlasným platonikům. Říká: „Potom jsem strávil co nejvíce svého času s jedním, který se nedávno usadil v našem městě — byl to bystrý člověk, který zaujímal mezi platoniky významné postavení — a dělal jsem pokroky a každý den jsem se největší možnou měrou zlepšoval. . . , takže jsem si zanedlouho myslel, že jsem se stal moudrým; a v tom,“ usuzuje Justin, „spočívala má hloupost.“

Justinova snaha dopátrat se pravdy prostřednictvím filozofů byla marná. Ale když jednou rozjímal na mořském břehu, setkal se s jakýmsi křesťanem pokročilého věku, „s nějakým starcem, jehož vzhled rozhodně nebyl opovrženíhodný a který se vyznačoval mírnými a důstojnými způsoby“. Došlo k rozhovoru, který obrátil Justinovu pozornost k základním biblickým naukám, jež se soustřeďují na potřebu získat přesné poznání Boha. — Římanům 10:2, 3.

Ten nejmenovaný křesťan řekl Justinovi: „Kdysi před dnešní dobou existovali jistí mužové, daleko dávnější než všichni ti vážení filozofové, a ti byli spravedliví a Bůh je miloval. . . a předpověděli události, které se dějí nyní. Říká se jim proroci. . . Pouze ti viděli a oznamovali lidem pravdu. . . protože byli naplněni svatým duchem.“ Tento křesťan dále podněcoval Justinovu touhu, když mu řekl: „Jejich spisy dosud existují, a kdo je čte, získá velkou pomoc v poznávání počátku a konce věcí.“ (Matouš 5:6; Skutky 3:18) Podnícen tímto laskavým mužem Justin důkladně prozkoumal Písma a zdá se, že pro ně a pro biblická proroctví získal do jisté míry porozumění, jak je z jeho spisů patrné.

Bližší pohled na jeho díla

Na Justina zapůsobila nebojácnost, s níž křesťané čelili smrti. Vážil si také pravdivých nauk Hebrejských písem. Důkazy ve svém Rozhovoru s Židem Tryfónem podporoval Justin citáty z První, Druhé, Třetí a Páté knihy Mojžíšovy, ze 2. Samuelovy, 1. Královské, ze Žalmů, z Izajáše, Jeremjáše, Ezekiela, Daniela, Ozeáše, Joela, Amosa, Jonáše, Micheáše, Zecharjáše a Malachiáše, a též z evangelií. Justinovo ocenění pro tyto knihy je patrné z jeho rozhovoru s Tryfónem. Justin se v něm zabýval judaismem, který obsahoval víru v Mesiáše.

Záznamy říkají, že Justin byl evangelista, který při každé příležitosti oznamoval dobrou zprávu. Pravděpodobně velmi cestoval. Určitý čas pobýval v Efezu a patrně žil dosti dlouho v Římě.

K Justinovým literárním dílům patří apologie psané na obranu křesťanství. Ve své První apologii se snaží rozptýlit naprostou temnotu pohanské filozofie světlem z Písem. Prohlašuje, že moudrost filozofů je falešná a jalová ve srovnání s mocnými slovy a skutky Kristovými. (Srovnej Kolosanům 2:8.) Justin hájí opovrhované křesťany a ztotožňuje se s nimi. Když se obrátil na víru, nosil dále roucho filozofů a říkal, že dospěl k jediné pravé filozofii.

Křesťané ve druhém století odmítali uctívat pohanské bohy, a proto byli považováni za ateisty. „Nejsme ateisty,“ odpovídá Justin, „protože my uctíváme Původce vesmíru. . . Naším učitelem o těchto věcech je Ježíš Kristus. . . On je Syn pravého Boha.“ O modlářství Justin řekl: „Vyrábějí si něco, čemu říkají bůh; my to považujeme nejen za nesmyslné, ale přímo za urážku Boha. . . Je to skutečně zaslepenost, jestliže se má ničemným lidem říkat, aby vymodelovali a udělali bohy, které byste uctívali.“ — Izajáš 44:14–20.

Justin používá mnoho odkazů na Křesťanská řecká písma, když vyjadřuje svou víru ve vzkříšení, v křesťanskou morálku, v křest, v biblická proroctví (zejména ohledně Krista) a v Ježíšovy nauky. Pokud jde o Krista, Justin cituje Izajáše a uvádí: „Vláda má spočívat na [Kristových] ramenou.“ A také říká: „Kdybychom vyhlíželi lidské království, museli bychom také zapřít našeho Krista.“ Rozebírá zkoušky a povinnosti křesťanů, tvrdí, že správná služba Bohu spočívá v tom, že budeme činiteli jeho vůle, a dále říká, že „lidé by měli být Jím vysíláni do každého národa, aby tam oznamovali tyto věci“.

Justinova Druhá apologie (o níž se říká, že je pouze pokračováním první) je určena římskému senátu. Justin se obrací na Římany a popisuje zážitky křesťanů, kteří byli pronásledováni poté, kdy získali přesné poznání o Ježíši Kristu. Morální nadřazenost Ježíšových nauk, jež se projevovala v chování křesťanských občanů, neměla zřejmě pro římské úřady velkou cenu. Dokonce již pouhé přiznání, že je někdo učedníkem, mohlo mít tragické následky. Když Justin pojednával o jednom bývalém učiteli křesťanských nauk, citoval jistého muže jménem Lucius, který položil otázku: „Proč jste potrestali tohoto muže ne jako cizoložníka nebo smilníka nebo vraha či zloděje nebo lupiče nebo na základě usvědčení z jakéhokoli zločinu, ale jako toho, kdo jen doznal, že se nazývá křesťan?“

Rozsah předsudků proti těm, kteří se hlásili ke křesťanství, je naznačen v Justinově prohlášení: „Proto také očekávám, že proti mně zosnují spiknutí a připevní mě na kůl, a to někteří z těch, které jsem jmenoval, nebo snad Crescentius, který se tak rád chvástá a vychloubá; ten muž si totiž ani nezaslouží označení filozof; veřejně proti nám svědčí ve věcech, kterým nerozumí, říká, že křesťané jsou ateisté a že nejsou zbožní, a dělá to, aby získal přízeň oklamaného davu a aby se mu zalíbil. Jestliže totiž na nás útočí, aniž četl Kristovy nauky, je naprosto podlý a je daleko horší než negramotní lidé, kteří často odmítají diskutovat nebo falešně svědčit o věcech, kterým nerozumějí.“

Jeho smrt

Na římskou prefekturu došlo na Justina udání, ať již od Crescentia nebo od jiných zastánců kynické filozofie. Byl obviněn jako rozvratník a odsouzen k smrti. Asi v roce 165 n. l. byl v Římě sťat a stal se mučedníkem neboli „martyrem“ (což znamená „svědek“). Proto se mu říká Justin Mučedník.

Justinův literární styl snad postrádá vytříbenost a uhlazenost jiných vzdělaných mužů jeho doby, ale jeho zanícení pro pravdu a spravedlnost bylo zjevně nepředstírané. Do jaké míry žil v souladu s Písmy a s Ježíšovými naukami, nelze spolehlivě říci. Justinova díla však jsou velmi oceňována pro svůj dějinný obsah a mnoho biblických odkazů. Dovolují nahlédnout do života a zážitků těch, kteří se ve druhém století hlásili ke křesťanství.

Pozoruhodné jsou Justinovy snahy ukázat císařům, jak nespravedlivé je pronásledování zaměřené proti křesťanům. Odmítl pohanské náboženství a filozofii a přijal přesné poznání Božího slova. To nám připomíná odvážnou řeč apoštola Pavla, když v Athénách promlouval k epikurejským a stoickým filozofům o pravém Bohu a o vzkříšeném Ježíši Kristu. — Skutky 17:18–34.

Justin sám měl určité poznání o tom, že v miléniu dojde ke vzkříšení mrtvých. A pravá biblická naděje na vzkříšení skutečně posiluje víru! Stále podporuje křesťany, kteří čelí pronásledování, a umožňuje jim, aby vytrvávali ve velkých zkouškách, dokonce až do smrti. — Jan 5:28, 29; 1. Korinťanům 15:16–19; Zjevení 2:10; 20:4, 12, 13; 21:2–4.

Justin tedy hledal pravdu a zavrhl řeckou filozofii. Jako apologeta obhajoval učení a způsoby jednání těch, kteří se hlásili ke křesťanství. A za to, že se sám hlásil ke křesťanství, vytrpěl mučednickou smrt. Mimořádně pozoruhodné je, jak si Justin vážil pravdy a jak statečně vydával svědectví tváří v tvář pronásledování. Tyto vlastnosti se totiž projevují v životě Ježíšových pravých následovníků i dnes. — Přísloví 2:4–6; Jan 10:1–4; Skutky 4:29; 3. Jana 4.