• 1A Boží jméno v Hebrejských písmech
    Svaté Písmo – Překlad nového světa (se studijními poznámkami)

    • V pozdějších opisech řecké Septuaginty, latinské Vulgáty a v mnoha jiných starověkých i novodobých překladech byl uplatňován zvyk, který vznikl mezi Židy, totiž nahrazovat Boží jméno tituly. Proto je v díle A Greek-English Lexicon (H. G. Lidell a R. Scott) (LSJ) na s. 1013 uvedeno: „ὁ Κύριος,=heb. Jahweh, LXX Ge. 11.5, al. [alibi, na jiných místech].“ Také v díle Greek Lexicon of the Roman and Byzantine Periods (E. A. Sophocles, Cambridge, USA, a Lipsko, 1914) je na s. 699 pod heslem κύριος (Kyʹri·os) uvedeno: „Pán, výraz zastupující יהוה. Sept. passim [na různých místech].“ Kromě toho Dictionnaire de la Bible (F. Vigouroux, Paříž, 1926, sv. 1, sl. 223) říká, že „Septuaginta a Vulgáta obsahují slova Κύριος a Dominus, ‚Pán‘, na místech, kde je původně uvedeno Jehova“. Dílo A Compendious Syriac Dictionary (J. Payne Smith, ed., Oxford, reprint 1979, s. 298) uvádí, že „v Pešitě, [syrském] překladu SZ, je místo tetragrammata“ uveden výraz Mar·jaʼ.

      V roce 1530 přeložil William Tyndale do angličtiny prvních pět knih Bible a v nich se poprvé objevilo v angličtině Jehovovo jméno. Uvedl je ve tvaru „Iehouah“ (v 1Mo 15:2; 2Mo 6:3; 15:3; 17:16; 23:17; 33:19; 34:23) a „Iehoua“ (v 5Mo 3:24). V poznámce k tomuto vydání Tyndale napsal: „Iehovah je Boží jméno . . . A navíc, kdekoli vidíš LORD [‚PÁN‘] napsané velkými písmeny (kromě míst s chybou tisku), tam je v hebrejštině Iehovah.“ Odtud převzali někteří překladatelé zvyk používat Jehovovo jméno pouze v několika verších, a na většině jiných míst, kde se v hebrejském textu vyskytuje tetragrammaton, psát „PÁN“ nebo „BŮH“. Tento zvyk byl převzat do překladu King James Version, který vyšel v roce 1611. V něm se Jehovovo jméno vyskytuje pouze čtyřikrát, a to ve 2Mo 6:3; Ža 83:18; Iz 12:2; 26:4. Kralická bible na místě tetragrammata uvádí označení Hospodin (což se vysvětluje v oddíle „Význam názvů, výrazů a jmen“ pod heslem „Jsem, kterýž jsem“, například ve vydání, jež vyšlo v roce 1949 v Kutné Hoře). Podobně Ekumenický překlad ve Vysvětlivkách a v poznámce pod čarou k 2Mo 3:14 uvádí, že Boží jméno nahrazuje slovem Hospodin.

      Dále Theological Wordbook of the Old Testament (Chicago, 1980, sv. 1, s. 13) uvádí: „Zbožní Židé se chtěli vyvarovat nebezpečí, že by Boží jméno (JHWH) bylo bráno nadarmo, a proto začali vlastní jméno jako takové nahrazovat slovem ʼǎdōnā(j). Masoreti sice původní čtyři souhlásky v textu ponechali, ale doplnili k nim samohlásky ē (místo ǎ z jiných důvodů) a ā, aby čtenáři připomněli, že má bez ohledu na souhlásky vyslovit slovo ʼǎdōnā(j). Tento rys se v hebrejské Bibli vyskytuje ve více než šesti tisíci případech. Většina anglických překladů používá velká písmena a vyjadřuje jimi titul ‚PÁN‘. Výjimky tvoří ASV [American Standard Version] a New World Translation [Překlad nového světa], jež používají tvar ‚Jehovah‘, Amplified [Bible], která používá ‚Pán‘, a JB [The Jerusalem Bible], která používá ‚Jahve‘. . . . Na místech, kde se vyskytují slova ʼǎdōnā(j) jhwh, jsou ve druhém slovu uvedeny samohláskové značky ze slova ʼēlōhim, a tak bývá v anglických překladech uváděno například spojení ‚Pán BŮH‘ (např. Amos 7:1).“ Ve většině českých překladů se používá výraz ‚Hospodin‘. Výjimkou je překlad od J. Hegera a Jeruzalémská bible, jež používají tvar ‚Jahve‘. V českém Překladu nového světa je Boží jméno přepisováno jako ‚Jehova‘.