V usilování o národní velikost hleděly italský fašismus a německý fašismus opačnými směry. Spisovatel A. Cassels vysvětluje, že „zatímco Mussolini vyzýval své krajany, aby napodobili činy starověkých Římanů, nacistická revoluce ducha směřovala k podnícení Němců, aby netoliko dělali to, co dělali vzdálení teutonští obři, ale aby také byli týmiž kmenovými hrdiny znovu vtělenými ve dvacátém století“.

Německo se naopak snažilo obnovit bývalou slávu návratem do bájné minulosti.

Encyclopedia of the Third Reich s tímto hodnocením souhlasí a vysvětluje, že sociální darwinismus byl „ideologií stojící za Hitlerovou politikou genocidy“. V souladu s učením darwinovské evoluce „němečtí ideologové dokazovali, že místo aby moderní stát věnoval energii na ochranu slabých, měl by tuto podřadnou populaci zavrhnout ve prospěch silných, zdravých živlů“. Dokazovali, že válka je v zápase o přežití nejschopnějšího normální, že „vítězství patří silným a slabí musí být odstraněni“.

Fašismus po německu

„Přes náhodnou shodu svých cest k moci,“ říká kniha Fascism od A. Casselse, „se italský fašismus a německý nacismus výrazně lišily temperamentem a viděním budoucnosti.“

Kromě zmíněných německých filozofů, kteří sloužili jako předchůdci fašistického myšlení, pomohli jiní — například německý filozof 19. století Friedrich Nietzsche — vytvořit jedinečně německou odrůdu fašismu. Ne že by byl Nietzsche fašista. Volal však po vládnoucí elitě, rase nadlidí. Přitom ovšem neměl na mysli žádnou jednotlivou rasu ani národ, a nejméně ze všeho Němce, které neměl zvláště rád. Některé jeho myšlenky však byly blízké tomu, co národně socialističtí ideologové pokládali za ideálně německé. Přivlastnili si tedy tyto myšlenky, kdežto jiné, které se neshodovaly s nacistickým učením, byly zavrženy.

Hitler byl také silně ovlivněn německým skladatelem Richardem Wagnerem. Wagner jako krajní nacionalista a vlastenec pohlížel na Německo jako na osudem předurčené sehrát ve světě velkou úlohu. „Pro Hilera a nacistické ideology byl Wagner dokonalý hrdina,“ říká Encyclopedia of the Third Reich a vysvětluje: „Skladatel vystihl velikost Německa. Podle Hitlerova názoru Wagnerova hudba ospravedlňovala německý nacionalismus.“

Spisovatel William L. Shirer dodává: „Nebyly to však jeho [Wagnerovy] politické spisy, ale jeho velkolepé opery vyvolávající tak živě představu světa německého dávnověku s jeho hrdinskými bájemi, jeho bojovnými pohanskými bohy a hrdiny, s jeho démony a draky, s jeho krevními mstami a primitivními kmenovými zákony, s jeho vědomím osudovosti, nádhery, lásky a života a ušlechtilosti smrti, jež inspirovaly mýty novodobého Německa a daly mu germánský Weltanschauung [světonázor], který Hitler a nacisté s jistým oprávněním přijali za vlastní.“

Myšlení Nietzscheho i Wagnera bylo utvářeno hrabětem Josephem Arthurem de Gobineau, francouzským diplomatem a etnologem, který v letech 1853 až 1855 napsal Essai sur l’inégalité des races humaines. Dokazoval, že rasové složení rozhoduje o osudu civilizací. Varoval, že ředění rasového charakteru árijských společností by nakonec vedlo k jejich pádu.

Rasismus a antisemitismus, který se z těchto myšlenek vyvinul, byl příznačný pro fašismus německého typu.