Žeň ctitelů

APOŠTOL Jan dostal vidění událostí, jež budou mít světový význam a nastanou v „Pánově dnu“. Viděl v nebesích Pána Ježíše Krista, jak vyjíždí vést spravedlivou válku, znázorněnou bílým hřebcem — „vítězící a aby dokončil své vítězství“. Nejprve svrhává Božího úhlavního nepřítele Satana z nebes do blízkosti této země. Satan odpovídá tím, že postihuje lidstvo nebývalým krveproléváním, hladem a nemocemi. To znázorňují symboličtí jezdci a jejich koně — rudý, černý a bledý. (Zjevení 1:10; 6:1–8; 12:9–12) Tyto bědy vypukly v roce 1914 a od té doby se stupňují. Brzy vyvrcholí tím, co Ježíš popsal jako „velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane“. — Matouš 24:3–8, 21.

Jak se v té době povede Jehovovým ctitelům? Zjevení, 7. kapitola, verše 1 až 10 mluví o andělských silách, které „drží pevně“ větry zničení, dokud nejsou tito ctitelé shromážděni. Během období od roku 1914 jsou shromažďováni poslední na zemi žijící členové duchovního Izraele, který čítá celkem 144 000. A potom „pohleďme, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Tento velký zástup lidí jde již do miliónů. Stojí schváleni před Božím trůnem, protože projevují víru ve výkupní krev Ježíše, který byl zabit jako nevinný beránek. „A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi‘.“ Tito horliví ctitelé stále říkají „Pojď!“ ještě dalším, kteří jsou také shromažďováni pro záchranu přes „velké soužení“. — Zjevení 7:14–17; 22:17.

„Po celé zemi“

O těchto oddaných ctitelích je možné říci: „Jejich zvuk se roznesl po celé zemi a jejich výroky do nejzazších konců obydlené země.“ (Římanům 10:18) Jejich namáhavá práce je požehnána pozoruhodnými výsledky. Například:

Mexiko nyní podává zprávu o 335 965 aktivních ctitelích Jehovy — což představuje vzrůst téměř o sto tisíc za pouhé tři roky! Co způsobilo tak velký rozmach? Následující zpráva to snad pomůže vysvětlit. Jeden mladý muž jménem Aurelio byl kostelníkem v katolickém kostele. Pokaždé, když svědkové Jehovovi přišli do vesnice, v níž právě byl, rozezvonil kostelní zvony, aby každého, kdo by chtěl svědkům naslouchat, odradil. Za nějaký čas si koupil katolickou Jeruzalémskou Bibli a začal ji číst. Nerozuměl však tomu, co četl. Pak jednoho dne uviděl přítele, jak pod paží nese vydání Překladu nového světa. Aurelio svého přítele vyplísnil, řekl mu, že jeho Bible je falešná, a vzal ho domů, aby mu ukázal „pravou“ Bibli. Přítel mu řekl: „Přečti si 20. kapitolu z 2. knihy Mojžíšovy,“ a potom odešel.

Kostelník začal číst 2. Mojžíšovu od 1. kapitoly, až přišel ke 20. kapitole, 4. a 5. verši. To, co říkala katolická Bible o obrazech, ho šokovalo. Příští neděli po mši ukázal tyto texty o obrazech knězi. Kněz nejprve řekl, že on sám obrazy pouze ctí; neuctívá je. Když ale viděl, že to Aurelia neuspokojilo, obvinil ho z toho, že studuje se svědky Jehovovými. Aurelio to popřel, avšak dodal: „Teď budu!“

Když příště svědkové Jehovovi přišli do vesnice, Aurelio je vyhledal a začal s nimi Bibli studovat. Přestal pracovat v kostele a za tři měsíce se stal způsobilým pro veřejnou službu se svědky Jehovovými. První dům, který navštívil, byl dům toho kněze. Ten nemohl věřit svým očím, když viděl bývalého kostelníka v roli kazatele Království. Pohrozil mu exkomunikací, ale Aurelio mu odpověděl, že je to zbytečné, protože již církev opustil. Jeho smělé jednání povzbudilo mnoho obyvatel vesnice, kteří již se svědky Jehovovými studovali. Aurelio spolu s 21 dalšími z této vesnice byli pokřtěni na příštím oblastním sjezdu. V této oblasti dochází k tak velkému vzrůstu, že na probírání otázek ke křtu s touto skupinou byl k dispozici pouze jeden starší.

„Jejich zvuk se roznesl“

Před kázáním o Království není možné utéci. Když se u jednoho italského katolíka zastavili svědkové Jehovovi, vždycky se zlobil. A tak, když jej zaměstnavatel poslal do Singapuru, myslel si, že konečně bude mít od nich klid. K jeho překvapení však byli svědkové i tam. Pořídil si proto dva zlé psy, aby svědky napadli, až příště přijdou. Když se u jeho domu zastavily dvě svědkyně, vyřítili se na ně tito psi. Polekané ženy utíkaly, co mohly, a na křižovatce se rozutekly každá jiným směrem. Když se jeden ze psů k jedné z nich přiblížil, v zoufalství vytáhla z tašky dvě brožury a strčila je psovi do otevřené tlamy. Nato ji přestal pronásledovat, obrátil se a odběhl domů.

Další týden vykonávaly tytéž svědkyně dodatečnou návštěvu v domě naproti přes ulici. Majitel psů byl venku na zahradě a kupodivu ženy pozdravil a pozval je do domu. Řekl jim, že ještě nikdy se svědky Jehovovými nemluvil a ani nečetl žádnou jejich publikaci. Byl však překvapen, když v tlamě jednoho ze svých psů uviděl brožury. Ještě ten večer brožury přečetl a opravdu jej velmi zaujaly. Přestože byl celý svůj život katolíkem, vyjádřil přání studovat Bibli se svědky Jehovovými.

Vzhledem k tomu, že byl muž poslán zpět do Itálie, bratři zařídili věci tak, aby s ním svědkové Jehovovi studovali tam. Když začali s manželkou navštěvovat shromáždění, napadl je rozhněvaně kněz místní farnosti a vyhrožoval jim. A když jim kdosi na zahradě založil požár, přerušila dvojice všechny styky s církví. Tento muž nyní říká: „Již jsem mluvil s mnoha členy své rodiny, protože jim chci pomoci poznat, že Jehova je jediný pravý Bůh.“

„Do nejzazších konců obydlené země“

Další zkušenost z jiného konce světa ukazuje, jak si někteří lidé váží poselství, které jim pomáhá měnit život. Při návštěvách těhotenské poradny se jedna svědkyně v Austrálii seznámila s ženou, která měla mnoho špatných zvyků; odmítala dokonce přestat kouřit v době těhotenství. Svědkyně byla jejím postojem velmi otřesena. Stalo se, že se jim děti narodily ve stejnou dobu a na stejném oddělení, takže měly příležitost spolu hovořit. Ukázalo se, že tato žena zažila v dětství mnoho problémů a že její manželství nyní visí na vlásku. A tak když byly z nemocnice propuštěny, svědkyně ženu navštívila a zahájila s ní biblické studium s pomocí knihy Vytvářet šťastný rodinný život.

Manžel té ženy se předtím modlil k Bohu, aby poznal pravé náboženství. Připojil však podmínku: „Pokud to nebudou svědkové Jehovovi!“ Nicméně když zjistil, že jeho žena studuje se svědky Jehovovými, začal se vyptávat a byl pozván, aby se ke studiu připojil. Poslechl a brzy začal docházet na sborová shromáždění. Nyní jsou již oba, manžel i jeho manželka, pokřtěni. A pochopitelně i jejich manželství se nesmírně upevnilo.

Domácí biblická studia, vedená na základě takovéto literatury, vedou ke shromažďování mnoha nových ctitelů. V zemích, kde se museli svědkové Jehovovi vyrovnávat s revolucemi, občanskou válkou nebo vládními omezeními, přibylo domácích biblických studií. V Angole mnoho let zuřila občanská válka a svědkové snášeli velké pronásledování a těžkosti. Začátkem minulého roku zprávy ukazovaly, že průměrně vedl každý zvěstovatel téměř tři domácí biblická studia, ale zvěstovatelé měli málo biblické literatury. Cestující dozorci navštěvovali každý den jednu malou skupinu, během dne organizovali kazatelskou službu a každý večer shromáždění. Jaká to byla radost, když skončil válečný stav a když z Jihoafrické republiky dorazilo 42 tun tolik potřebné biblické literatury! Láska těchto bratrů jistě bude „ještě víc a více [oplývat] přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností“, protože se nyní mohou „ujišťovat o důležitějších věcech“. (Filipanům 1:9, 10) Jakým podnětem je to pro ty, kdo mají po ruce mnoho studijních pomůcek k Bibli, aby plně využili každého opatření, které Jehova ve své dobrotě předkládá! — 1. Timoteovi 4:15, 16.

Štěstí těchto věrných ctitelů nám připomíná Ježíšova slova z Kázání na hoře: „Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království. . . Šťastní jsou ti, kteří jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti, protože jim patří nebeské království. . . Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ (Matouš 5:3–12) Jaká žeň se již shromažďuje v Angole!

Také v jiných oblastech světa dochází k tomu, že přestávají platit omezení vztahující se na činnost svědků Jehovových nebo jsou tato omezení zmírňována. Ježíš ve své době poznamenal: „Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo.“ (Matouš 9:37) Jak pravdivé je to dnes! Potřeba většího počtu dělníků platí stále. Jsme šťastni, že součástí našeho uctívání je činnost shromažďování ve žni. Není dnes na zemi větší radost než naše plodná oddaná služba Jehovovi Bohu.

Co to ale je, co podněcuje Jehovovy ctitele, aby dávali najevo takovou radost a horlivost? Uvidíme.