Radost po celém světě
„POHLEĎTE, moji sluhové budou radostně volat pro dobrý stav srdce.“ (Izajáš 65:14) To řekl Jehova prostřednictvím svého proroka Izajáše a mezi svědky Jehovovými se ta slova velkolepě splňují. Z čeho vyplývá radost jejich srdce? Z jednotného uctívání Jehovy Boha. Je „šťastný Bůh“, a ti, kteří jej uctívají, ‚mají radost v Jehovovi‘. (1. Timoteovi 1:11; Zecharjáš 10:7) Tato radostná oddanost je sjednocuje v jeden národ, zatímco společně káží dobré poselství o Království a po celém světě radostně volají ke chvále svého Boha. — Zjevení 7:9, 10.
„Radost, kterou mi nikdo nemůže vzít“
Zvěstování Božího jména a Království je pro svědky Jehovovy vskutku stálým zdrojem radosti. (Marek 13:10) Reagují na slova žalmisty: „Chlubte se jeho svatým jménem. Ať se raduje srdce těch, kteří hledají Jehovu.“ — Žalm 105:3.
Často pro to překonávají překážky. Ve Španělsku se Isidro oddal Jehovovi a chtěl o něm mluvit s jinými. Je však řidičem nákladního auta, a tak má omezený volný čas, podniká dlouhé noční jízdy a ve dne spí. Isidro chtěl vydávat svědectví jiným řidičům nákladní dopravy, ale jak?
Pořídil si do svého vozu malou vysílačku pracující v pásmu vyhrazeném pro veřejnost, jíž se mohl domlouvat s jinými řidiči. Brzy objevil málo používaný kanál 13 a rozhodl se, že ho využije. Když poprvé navrhl jiným řidičům, aby si po rádiu povídali o Bibli, reakce byla samozřejmě dost negativní. Někteří však naslouchali. Slovo se šířilo a stále více španělských řidičů ladilo kanál 13. Nedávno se Isidro dozvěděl, že alespoň jeden podniká kroky k dalšímu studiu Bible.
V Itálii se jeden muž doslechl o svědcích Jehovových při rozhovoru v autobuse. Jeho manželka se s nimi seznámila přes přítelkyni. Oba studovali Bibli a dychtili dělit se s jinými o to, co se dozvídali. Byli tak dychtiví, že muž odmítl postup u své firmy a manželka se vzdala dobře placeného zaměstnání, aby mohli trávit víc času tím, že budou jiným vyprávět dobré poselství o Království. Stálo to za to? Ano. Muž říká: „Od té doby, co jsme poznali pravdu, měli jsme s manželkou radost z toho, že jsme pomohli dvaceti lidem, aby přišli k přesnému poznání Božího předsevzetí. Když se večer vracím domů po dnu stráveném ve službě Jehovovi, jsem unavený, to nezapírám. Jsem ale šťastný a děkuji Jehovovi, že mi dal radost, kterou mi nikdo nemůže vzít.“
„Do nejvzdálenější části země“
Členové Božího radostného národa projevují podobnou horlivost všude, kde jsou, i v „nejvzdálenější části země“. (Skutky 1:8) Málokteré místo je vzdálenější než severní Grónsko. Ale i tam, 320 kilometrů severně od polárního kruhu, je malý sbor v Ilulissatu, který tvoří devatenáct lidí. Káží totéž dobré poselství jako ti italští manželé, a loni je radostně vzrušilo, že se dalo sedm Gróňanů pokřtít, aby symbolizovali svou oddanost Jehovovi.
Mnoho tisíc kilometrů od Grónska na tropickém ostrově Mauritiu v Indickém oceánu má stejnou radost Anjinee. Zprvu to měla těžké. Když se svobodná dívka hinduistického indického původu účastní křesťanských shromáždění a veřejně káže o Bohu, nepokládá se to na Mauritiu za vhodnou činnost. Ale Anjinee vytrvala. Dnes, devět let poté, co nastoupila svou křesťanskou dráhu, studují Bibli také někteří její příbuzní.
Ve spojitosti s Anjinee bychom se měli zmínit o Emiliovi na druhé straně světa v Hondurasu. Zaslechl v práci, jak kolegové rozmlouvají o Bibli, a požádal, aby se směl připojit. Neuměl číst, ale s potěšením naslouchal, když se četly biblické texty. Jak mu biblická pravda pronikala do srdce, vzdal se svého nemravného životního stylu a přestal nadměrně pít. Svědkové Jehovovi jej naučili číst a psát, takže je nyní služebníkem v Božím radostném národě.
Tisíce kilometrů na severozápad od Hondurasu se o téže křesťanské pravdě dozvěděla jedna eskymácká matka na Aljašce. Bydlela ve velmi osamocené vesnici a jediné spojení se svědky Jehovovými měla poštou. Studovala tedy písemně, písemně kladla otázky, a nyní se o to, co ví, horlivě dělí se svými sousedy. Takové případy lze přidávat téměř donekonečna. Po celé zeměkouli přicházejí lidé s mírným srdcem sloužit „Jehovovi s radováním“. — Žalm 100:2.
„Mít mezi sebou lásku“
Jednou věcí, která všechny přitahuje, je láska, jež existuje v Božím radostném národě. Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Křesťanská láska se zračí v každodenním životě těchto opravdových křesťanů, zejména v čase pohromy.
V jedné africké zemi, kde je činnost svědků Jehovových naneštěstí zakázána, bylo velké sucho. Zemřelo deset tisíc lidí a uhynula celá stáda dobytka. Jak přežili svědkové? Tím, že jedli kořínky a vařená avokadová jádra. Velmi se jim však ulehčilo v tísni, když svědkové v jiných zemích s Boží pomocí neočekávaně dostali povolení zaslat jim na pomoc pětadvacet tun potravin. Navzdory zákazu dostaly tyto potraviny dokonce vojenský doprovod, aby byly bezpečně doručeny!
Afričtí svědkové měli skutečně obrovskou radost, když dostali tento důkaz lásky od bratrů, a tak zažili splnění Izajášových slov: „Pohleď, Jehovova ruka se nezkrátila tak, že nemůže zachránit, ani jeho ucho neztěžklo tak, že nemůže slyšet.“ — Izajáš 59:1.
Pokojný lid
Mírné přitahuje k Božímu radostnému národu i to, že se jeho členové zřekli válečnických způsobů tohoto světa a ‚překovali své meče v radlice‘. (Izajáš 2:4) V El Salvadoru měl bývalý voják dům plný památek na svou vojenskou kariéru. Ale když začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, vypěstoval si mírumilovné zájmy. Časem vyčistil svůj dům od všeho, co připomínalo válku, a horlivě se chopil kazatelského díla.
Když se jeho vesnice zmocnily protivládní jednotky, byl zatčen — někdo na něho zřejmě upozornil jako na bývalého vojáka. Vysvětlil však, že už není voják, ale svědek Jehovův. Vzbouřenci jej obvinili, že má doma zbraně, ale při prohlídce se žádné nenašly. Potom se na něho velitel vzbouřenců vyptal sousedů. Typický komentář byl: „Pořád chodí z jednoho konce ulice na druhý a každý den káže o Bibli.“ Muž byl propuštěn. Jeho horlivost mu bezpochyby zachránila život.
Zpráva z jedné africké země vypráví o dvou vojácích, kteří studovali Bibli se svědky Jehovovými. Jeden sloužil ve vládním vojsku, druhý bojoval za povstalce. Po čase se oba rozhodli ‚překovat své meče v radlice‘ a vystoupili z armády. Když se poprvé účastnili křesťanských shromáždění, protivládní voják se zeptal druhého: „Co tu chceš?“ Ten odpověděl: „A co tu chceš ty?“ „Potom,“ končí zpráva, „se objali a radostí se rozplakali, protože mohli být spolu v míru.“ Oba tito bývalí vojáci se bezpochyby modlili k Bohu: „Osvoboď mě od viny krve, Bože, Bože mé záchrany, aby můj jazyk radostně vyprávěl o tvé spravedlnosti.“ — Žalm 51:14; 51:16, KB.
‚Uviděl jsi mé trápení‘
„Chci mít radost a radovat se z tvé milující laskavosti, z toho, že jsi uviděl mé trápení; věděl jsi o tísních mé duše.“ (Žalm 31:7; 31:8, KB) Tak se modlil žalmista, a mnozí se dnes radují, protože jim Boží slovo pomáhá vyrovnat se s jejich trápeními. Jedna svědkyně Jehovova ve Francii vede studium se ženou, která trpí schizofrenií. Tato žena byla nějaký čas v psychiatrickém ošetřování, ale nepomohlo to. Týden po tom, co začala studovat, se psychiatr zeptal: „Opravdu rozumíte tomu, co vám ta paní vykládá z Bible?“ Proto šla svědkyně příští týden do jeho ordinace a studovala s paní Bibli v jeho přítomnosti.
Po studiu řekl psychiatr svědkyni: „Během let jsem se zajímal o náboženství svých pacientů, ale všiml jsem si, že žádné neposkytovalo skutečnou oporu. Ve vašem případě je to ale jiné. Paní P. ke mně chodí dvakrát týdně na poradu a platí za to. Ale vy se svým učením a dobrými radami konáte lepší práci a zdarma. Dělá pěkné pokroky. Držte se toho, a já vás ujišťuji, že budu plně spolupracovat, kdybyste to někdy potřebovala.“
Bible říká: „Šťastný je lid, který zná radostný křik. Jehovo, stále chodí ve světle tvého obličeje. V tvém jménu se radují po celý den.“ (Žalm 89:15, 16; 89:16, 17, KB) Každý ze svědků Jehovových ví, že má tento žalm pravdu. Z jejich úst se ozývá po celém světě radostný křik k Jehovově chvále. Stále víc lidí proudí z národů, aby chválili Boha spolu s nimi. Proč by ses k nim nepřidružil a nezakusil tu radost sám?
[Obrázek na straně 7]
Svědkové Jehovovi ve východní Evropě se nyní radují z toho, že mohou opět svobodně dostávat a studovat „Strážnou věž“ ve svém jazyce