Vlož svou důvěru v Jehovu
„Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro; . . . měj . . . největší potěšení v Jehovovi.“ — ŽALM 37:3, 4.
1, 2. a) Co se stalo s těmi, kteří v prvním století nedůvěřovali v Jehovu, a s těmi, kteří důvěřovali? b) Jaké otázky si můžeme položit o dnešním náboženství?
V PRVNÍM století našeho letopočtu tvrdili židovští náboženští vůdcové, že uctívají Boha. Nedůvěřovali mu však. Porušovali jeho přikázání a pronásledovali ty, kteří ho zastupovali. (Matouš 15:3; Jan 15:20) Vedlo to k tomu, že Jehova ‚jejich dům zanechal‘. (Matouš 23:38) V roce 70 n. l. zpustošila římská vojska Jeruzalém a jeho chrám, přičemž došlo k velkým ztrátám na životech jak mezi náboženskými vůdci, tak i mezi jejich stoupenci. Ale ti, kteří důvěřovali v Jehovu, byli ochráněni, protože dbali výstrahy Jehovova mluvčího a uprchli do bezpečí. — Matouš 24:15–22; Lukáš 21:20–24.
2 Důvěřují náboženství světa v těchto posledních dnech nynějšího systému věcí v pravého Boha, Jehovu? Poslouchají jeho přikázání a činí jeho vůli, nebo napodobují náboženské vůdce z prvního století, které Bůh opustil? Které z dnešních náboženství může očekávat ochranu od Jehovy, protože ‚důvěřuje v Jehovu a činí dobro‘? — Žalm 37:3.
Kde je bratrská láska?
3. Proč selhávají náboženské snahy o mír?
3 Nedávno varoval papež Jan Pavel II., že „přežití celého lidstva je vážně ohroženo“. Zdůraznil, že „tomuto ohrožení by bylo nejlépe možné čelit spojeným úsilím různých náboženských skupin“. Podle jeho slov je Boží vůlí, aby náboženští vůdcové „spolupracovali“ pro „mír a smíření“. Jestliže to je však Boží vůle, proč potom Bůh nepožehnal takovým snahám v uplynulých staletích? Neučinil to proto, že tato náboženství nedůvěřovala, že on sám způsobí mír svým vlastním způsobem, totiž svým nebeským královstvím. (Matouš 6:9, 10) Místo toho podporovala politiku a války národů. Proto v době války zabíjeli zbožní lidé jednoho národa zbožné lidi jiného národa, dokonce i příslušníky svého vlastního náboženství. Katolíci zabíjeli katolíky, protestanté zabíjeli protestanty a stoupenci jiných náboženství činili totéž. Je však možné, aby se praví duchovní bratři navzájem pobíjeli, a přitom tvrdili, že slouží Bohu?
4. Co je podle Ježíšových slov měřítkem pro pravé náboženství a proč to bylo „nové přikázání?“
4 Ježíš určil měřítko pro pravé náboženství, když řekl svým následovníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Ti, kteří pěstují pravé náboženství, se tedy musí navzájem milovat. „Nové přikázání“ to bylo proto, že Ježíš řekl: „Jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali.“ Byl ochoten položit za své následovníky život. Oni musí být ochotni jednat stejně — nikoli brát život svým bratrům ve víře, ale být ochotni, kdyby to bylo nutné, položit za ně svůj vlastní život. Bylo to nové přikázání, protože mojžíšský Zákon nic takového nevyžadoval.
5. Jak Boží slovo mocně zdůrazňuje, že mají mít Boží praví ctitelé mezi sebou lásku a jednotu?
5 Boží slovo říká: „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluj Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, že ten, kdo miluje Boha, má také milovat svého bratra.“ (1. Jana 4:20, 21) Ti, kteří důvěřují v Jehovu, zachovávají právě na základě této lásky skutečnou mezinárodní jednotu. Apoštol Pavel říká v 1. Korinťanům 1:10: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a aby mezi vámi nebylo rozdělení, ale abyste byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ — Viz též 1. Jana 3:10–12.
6. Proč mohou svědkové Jehovovi říci, že jsou ‚čistí od krve všech lidí‘?
6 „Světová knižní encyklopedie“ (angl.) říká, že bylo ve druhé světové válce zabito 55 miliónů lidí. Byli pobiti příslušníky všech větších náboženství, kromě svědků Jehovových. Ani jediný z těch mrtvých nebyl zabit svědky Jehovovými. Ti totiž poslouchali příkaz, že se mají navzájem milovat, a odmítli účast na válkách národů. Za svůj neutrální postoj byli mnozí svědkové umučeni, ale mohli říci společně s apoštolem Pavlem: „Jsem čistý od krve všech lidí.“ — Skutky apoštolů 20:26.
7, 8. Jak uznávají někteří duchovní svou vinu krve?
7 Katolický vojenský kněz, který sloužil letcům, když měli v roce 1945 svrhnout atomové bomby na Japonsko, nedávno prohlásil: „Již 1 700 let činí církev z války něco důstojného. Vede lidi k víře, že je to poctivé křesťanské zaměstnání. Není to pravda. Naše myšlení bylo deformováno . . . evangelium spravedlivé války Ježíš nikdy neučil . . . Nic v životě a učení Ježíše nenasvědčuje tomu, že by sice bylo nesprávné spálit lidi zaživa pomocí nukleárních válečných hlavic, ale že by bylo správné pálit je napalmem nebo plamenomety.“
8 V londýnském listu Catholic Herald se píše: „První křesťané . . . se drželi Ježíšova slova a odmítali narukovat do římské armády, i kdyby za to dostali trest smrti. Nebyly by celé dějiny zcela jiné, kdyby byla církev zastávala tento původní postoj? . . . Kdyby dnešní církve vyjádřily, že společně odsuzují válku . . . , což by znamenalo, že by měl každý člen, stejně jako [první] křesťané, z důvodů svědomí odmítnout sloužit v armádě, pak by mohl být skutečně zaručen mír. Víme však, že se to nikdy nestane.“
9. Proč docházíme k závěru, že Jehova opustil náboženství tohoto světa?
9 Náboženství tohoto světa tedy učinila osudný kompromis, pokud jde o Boží zákony. Nedůvěřují Bohu více než kdysi farizeové. „Veřejně oznamují, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají, protože jsou odporní a neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému dílu.“ (Titovi 1:16) Bůh proto opustil náboženství tohoto světa stejně jistě, jako opustil v prvním století pokrytecké židovské náboženství. — Matouš 15:9, 14.
Přežití na základě důvěry v Jehovu
10, 11. Co učinil král Ezechjáš, když Asýrie vyžadovala, aby se Jeruzalém vzdal? Komu se vysmíval Senacheribův mluvčí?
10 Nevkládej důvěru v lidské řešení problémů tohoto světa. Důvěřuj naopak v toho, který může plnit své sliby. (Jozue 23:14) Povšimni si například, co se stalo v osmém století před Kristem, za dnů judského krále Ezechjáše. Bible o něm říká: „A stále činil to, co bylo správné v Jehovových očích.“ (2. Královská 18:3) Za jeho vlády povstala proti Jeruzalému mocná světová velmoc Asýrie. Mluvčí asyrského krále Senacheriba vyžadoval, aby se Jeruzalém vzdal. Řekl: „Tak řekl král: ‚Nenechte se klamat Ezechjášem, neboť není schopen vás osvobodit z mé ruky. A ať Ezechjáš nepůsobí, abyste důvěřovali v Jehovu.‘ “ — 2. Královská 18:29, 30.
11 Co učinil Ezechjáš? Bible říká: „Ezechjáš se začal před Jehovou modlit a říkat: ‚Jehovo, Bože Izraele, který sedíš na cherubínech, ty jediný jsi pravý Bůh všech království země. Sám jsi udělal nebesa a Zemi. Nakloň své ucho, Jehovo, a slyš. Otevři své oči, Jehovo, a viz, a slyš Senacheribova slova, jež poslal, aby popichoval živého Boha . . . Nyní nás, Jehovo, náš Bože, prosím, zachraň z jeho ruky, aby všechna království země poznala, že jedině ty, Jehovo, jsi Bůh.‘“ — 2. Královská 19:15–19.
12. Jak vyslyšel Jehova Ezechjášovu modlitbu?
12 Jehova vyslyšel tuto modlitbu a poslal proroka Izajáše, aby řekl Ezechjášovi: „Tak řekl Jehova o asyrském králi: ‚Nevejde do tohoto města ani tam nevystřelí šíp ani mu nenastaví štít ani proti němu nenavrší obléhací násep.‘ “ Měl se Ezechjáš postavit proti Asýrii s vojskem? Ne, měl důvěřovat v Jehovu, což také učinil. K čemu to vedlo? „Vyšel Jehovův anděl a srazil v táboře Asyřanů sto osmdesát pět tisíc.“ Senacherib sám zaplatil za to, že se vysmíval Jehovovi a Jehovovým služebníkům. Později ho totiž zavraždili jeho vlastní synové. Podle Jehovova slova nezasáhla proti Jeruzalému ani jediná zbraň. — 2. Královská 19:32–37.
13, 14. Co je předpokladem pro lidi ze všech národů, aby přežili konec nynějšího systému věcí?
13 V naší době se stane něco podobného. Ti, kteří důvěřují v Jehovu, přežijí posměch tohoto světa i konec tohoto světa. „Ti, kteří znají tvé jméno, budou v tebe důvěřovat, neboť, Jehovo, jistě neopustíš ty, kteří tě hledají.“ (Žalm 9:10; 9:11, KB) Ale předtím, než Jehova vykoná rozsudek nad tímto světem, na němž lpí vina krve, zve poctivě smýšlející lidi, aby u něho hledali bezpečí. Ti tvoří „velký zástup“ ze všech národů a „vycházejí z velkého soužení“. Přežijí konec tohoto systému, protože důvěřují v Jehovu a slouží mu „dnem i nocí“. — Zjevení 7:9–15.
14 Ti reagují na výzvu, která se nyní stále silněji rozléhá po celém světě, jak to bylo předpověděno u Izajáše 2:2, 3: „A v konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu [jeho pravé uctívání] bude pevně založena . . . A mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu . . . a bude nás poučovat o svých cestách a budeme chodit po jeho stezkách.‘ “ Verš 4 říká: „A budou muset překovat své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“
15. Kdo splňuje proroctví z Izajáše 2:2–4 a jak?
15 Kdo dnes ‚přeměňuje své meče v pluhy‘? Kdo se ‚již neučí válce‘? Kdo má nezlomnou lásku ke svým duchovním bratrům a sestrám po celé zemi a je s nimi v neochvějné jednotě? Kdo skutečně důvěřuje v Jehovu a zve druhé lidi, aby jednali stejně? Skutečnosti v naší době ukazují, že je pouze jediná odpověď: svědkové Jehovovi. Podobně jako Ezechjáš důvěřují celým srdcem v Jehovu a projevují to tím, že zachovávají jeho přikázání.
Nádherná budoucnost
16, 17. Vyhlídku na jakou nádhernou budoucnost poskytuje Jehova těm, kteří mu důvěřují?
16 Těm, kteří v něj důvěřují, předkládá Jehova tu nejkrásnější budoucnost, jakou si lze představit: žít v době, až Bůh nahradí společnost tohoto starého světa svou novou společností. V novém světě zde na zemi již nebude panovat strach ani nedůvěra, chudoba, nespravedlnost ani zločinnost. Již nikdy nebudou lidé pobíjeni ve válkách ani potraty. Zjevení 21:4 dokonce slibuje, že „smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“.
17 Během doby se země stane rájem, jak to slíbil Ježíš. (Lukáš 23:43) A protože bude odstraněna dokonce i smrt, budou moci ti, kteří důvěřují v Jehovu, žít v ráji navždy. Úplně se splní slova u Micheáše 4:4: „Skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ Představ si žít ve společnosti, kde budeš moci důvěřovat každému, s kým se setkáš! Proč to bude tak? Protože, jak říká Izajáš 54:13: „Všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a pokoj tvých synů bude hojný.“
18. Jaký užitek mají již dnes ti, kteří důvěřují v Jehovu?
18 Ale milióny svědků Jehovových na celém světě sklízejí již dnes dobrodiní z toho, že důvěřují v Jehovu. Protože se Jehovovi služebníci poslušně řídí jeho zákony a zásadami, nestává se například, že by onemocněli rakovinou plic následkem kouření. Žijí čistým životem a stýkají se s mravně čistými lidmi, takže všeobecně nejsou ohroženi celosvětovou epidemií sexuálně přenášených nemocí, včetně AIDS. Nezneužívají drogy, a proto jsou velkou měrou chráněni před chorobami, jimiž často trpí narkomani a které poškozují mysl a mohou způsobit i smrt. A protože nepřijímají transfúze krve, jsou ušetřeni smrtelných nemocí, které se přenášejí krví, včetně hepatitidy, která jen ve Spojených státech každoročně zabíjí nebo natrvalo poškozuje deset tisíc příjemců krve.
19. Jak Jehova zachrání ty, kteří mu slouží, i kdyby nyní zemřeli?
19 Kdyby někteří z těch, kteří nyní důvěřují v Jehovu, zemřeli následkem stáří, nemoci nebo nehody, Jehova je vzkřísí. Vykoupí je vzkříšením. Apoštol Pavel nás povzbuzuje, abychom „se nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který budí mrtvé“. — 2. Korinťanům 1:9.
Jehova podporuje své služebníky
20, 21. a) Jaký odpor můžeme očekávat, soudě podle toho, co se stalo Ježíšovi? b) Jak Jehova ospravedlňuje svůj lid, jako ospravedlnil Ježíše?
20 Pamatuj na to, že „celý svět leží v moci toho ničemného“, satana ďábla. (1. Jana 5:19) Jestliže tedy důvěřuješ v Boha, bude proti tobě stát satan i jeho svět. Budou se snažit zničit tvou důvěru posměchem nebo pronásledováním, jako to bylo v případě Ježíše. Když byl přibit na mučednický kůl, „kolemjdoucí [o něm] mluvili utrhačně, potřásali hlavami a říkali: . . . ‚Jestliže jsi syn Boží, sestup s mučednického kůlu!‘ Stejně si z něho dělali žerty i přední kněží a znalci Písma a starší muži a říkali: ‚Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže! . . . Vložil důvěru v Boha; ať ho on nyní vyprostí, jestliže ho chce.‘ “ — Matouš 27:39–43.
21 O tři dny později Bůh opravdu vyprostil Ježíše tím, že ho vzkřísil z mrtvých. Ale ta generace posměvačů byla římským vojskem buď pobita, nebo vzata do otroctví. Kristus jako král Božího nebeského království bude dohlížet na vzkříšení. Jestliže tedy budou tito posměvači přivedeni zpět z mrtvých, budou se muset podřídit tomu, jemuž se před dvěma tisíci lety vysmívali. Ano, Jehova ospravedlňuje své služebníky, kteří říkají: „V Boha jsem vložil svou důvěru. Nebudu se bát. Co mi může udělat pozemský člověk?“ — Žalm 56:11; 56:12, KB.
22. Co prohlašuje Jehova o těch, kteří mu důvěřují, a o těch, kteří mu nedůvěřují?
22 Jehova prohlašuje o svých služebnících: „Požehnaný je zdatný muž, který vkládá důvěru v Jehovu a jehož spolehnutím se stal Jehova. A jistě se stane podobným stromu zasazenému u vod, který vysílá kořeny přímo u vodního toku; a neuvidí, až přijde žár, ale jeho listí se opravdu prokáže bujné. A v roce sucha nepocítí úzkost ani nepřestane nést ovoce.“ Jehova však také oznamuje: „Prokletý je zdatný muž, který vkládá důvěru v pozemského člověka a skutečně činí tělo svou paží a jehož srdce se odvrací od Jehovy. A jistě se stane podobným osamělému stromu na pouštní pláni a neuvidí, až přijde dobré.“ — Jeremjáš 17:5–8.
23. Co musíme činit, jestliže si přejeme žít věčně?
23 V těchto kritických časech proto „důvěřuj v Jehovu a čiň dobro; přebývej na zemi a jednej s věrností. Měj také největší potěšení v Jehovovi, a on ti dá, oč žádá tvé srdce.“ (Žalm 37:3, 4) Kéž k tomu, co bude podle tvé žádosti splněno, patří i věčný život ve spravedlivém novém světě, který zaslíbil Bůh, v něhož důvěřujeme.
Otázky k opakování
◼ Jakého měřítka se musí držet ti, kteří důvěřují v Jehovu?
◼ Učí náboženství tohoto světa důvěřovat v Jehovu?
◼ Jak se ukázalo, že král Ezechjáš právem důvěřoval v Jehovu?
◼ Jak se splňuje v naší době proroctví z Izajáše 2:2–4?
◼ Co přinese budoucnost těm, kteří důvěřují v Jehovu?
[Obrázek na straně 17]
Mluvčí asyrského krále se vysmíval Jehovovi a požadoval, aby se mu Jeruzalém vzdal
[Obrázek na straně 18]
Ti, kteří důvěřují v Jehovu, se budou v novém světě těšit z naprostého míru a bezpečí